Václav Tikal: ´Mlčenlivý smutek´ aneb jsme-li pod vlivem Dalího
Galerie Moderna
10. 4. – 11. 5. 2014
Byli jsme pozváni na prodejní výstavu do galerie Moderna, která ve svých prostorách představila celkem 99 prací malíře Václava Tikala (1906 – 1965), jednoho z nejvýznamnějších českých surrealistů druhé generace 20. století.
Mohli jsme zhlédnout soubor obrazů, kreseb a grafických listů z let 1942 - 1965, jako např. Autoportrét (1942), Poslední jednání (l943), Zneklidněný II (1944), Hlad (1944), Zamořená krajina II (1945), Mlčenlivý smutek (1946), Strach (1947) a další obrazy , kde jsme nacházeli autorovu disciplinovanou geometrii a jeho další snové vize inspirované Salvatorem Dalím...
Autoportrét Václava Tikala
Poodhalená žena bujného poprsí s odvrácenou mužskou hlavou, na které je patrná lysina. Odraz této mužské tváře je v zrcadle, které si kyprá postava přidržuje na nožičkách, jež proporčně neodpovídají tělu. Na hrudi hábitu vyobrazené postavy se navíc mísí zneklidňující ostré geometrické tvary, s kontrastními oblými, jež pro změnu navozují pocit chaosu. Barevné puntíky na rukávu zase asociují hravý svět dětství. Ne náhodou připomíná Tikalův obraz díla Salvadora Dalího. Tato práce je přímo reflexí dalíovského veristického (od latinského vero - skutečný) surrealismu. …Pro vše je společná určitá fantasknost a mnohovýznamovost. …
- Narodil se do rodiny horníka jako jedno z 5 dětí a spíš než výtvarné nadání využíval ve svém mládí hudební.
- V době hospodářské krize se příležitostně živil hraním na housle.
- K soustavnému, byť stále spíše svátečnímu nedělnímu malování se dostal až počátkem 30. let, kdy se oženil a usadil v Praze.
- V roce 1937 složil zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění, kde krátce - do vypuknutí II. sv. války a uzavření všech vysokých škol - dálkově studoval. A právě tady objevil Dalího a dalšího surrealistu, Giorgia de Chirica.
- Jejich imaginativní styl Tikala okouzloval. Stejně tak obdivoval osobu Karla Teigeho, s kterým se seznámil v roce 1942 podobně jako s dalšími výtvarníky a literáty ovlivněnými surrealismem.
- Stal se členem skupiny Ra, již tento umělecký směr inspiroval. Ta se oficiálně rozpadla v roce 1948 poté, co komunisté označili surrealismus za scestný směr. Ilegálně však fungovala dál.
- Po umělecké stránce však Tikala nejvíce zasáhla smrt Teigeho o 3 roky později. Skoro přestal malovat a stáhl se do ústraní, kde se věnoval designu keramiky a porcelánu.
- Návraty k malbě v 2. pol. 50. let pak provázela nejistota - snaha navázat na předchozí tvorbu, vyrovnávání se s abstrakcí a zároveň hledání nového rukopisu.
- Osobitý styl, už vzdálený veristickému surrealismu, ve kterém využíval jak imaginativní, tak konstruktivní prvky, geometrii i organické přírodní motivy, nalezl Tikal při tvorbě obrazového cyklu Architektura přírody mezi lety 1958-63, který rozpracovával v dalších souborech.
Ze životopisu Václava Tikala (zdroj z publikace)
„Václav Tikal na počátku 30. let minulého století nepřišel do Prahy studovat malířství, ale hledat práci, slušné zaměstnání, a pravděpodobně ho tehdy ani nenapadlo, že několik let později právě o takovouto nemožnost bude se vší vážností pokoušet. V tom rozmezí několika málo let, pěti či šesti, se stalo cosi racionálně nevysvětlitelného a zcela mimořádného. Jak silné to musely být pohnutky, aby přiměly mladého, a kolem roku 1937 dokonce již i celkem dobře situovaného muže k tomu, aby se pokusil uspět v tak nejisté a viděno očima tehdejší středostavovské společnosti, dokonce i poněkud neseriózní profesi? Vždyť hledal-li příležitost, jak se rehabilitovat za svůj sociální původ, který, jak konečně opakovaně zdůraznil on sám, jej celý život traumatizoval, jí nacházel dost v tehdejším zaměstnání u české petrolejářské společnosti. Kde jinde by mohl konec konců dělat kariéru za lepších jednodušších podmínek a s podstatně větší nadějí na úspěch? A přesto Václav Tikal na tuto příležitost rezignoval a pustil se do velice riskantního pokusu, jehož výsledkem si nebyl ani zdaleka jistý a na který vsadil celou svou budoucnost… Je pravda, že dílo, které zanechal, nemá jen vrcholy, ale i místa slabší, a nepřiznat, to by odporovalo skutečnosti. Je však nutné současně doplnit, že ona mělká místa nejsou důsledkem zplanění jeho přirozeného talentu, ani výrazem konjunkturálního přizpůsobování se poměrům, ale naopak výrazem zápasu o znovunalezení osobní i umělecké integrity, včetně osobních krizí, které byly skrytým , nicméně nezrušitelným poutem, vždy však s krizemi a rozpory doby, ve které žil a pracoval. Tikalova vrozená laskavost a nezáludnost zasahovala do jeho díla opakovanými pokusy o harmonické uspořádání neustále se rozpadající…“
Galerie Moderna
110 00 Praha 1 – Nové Město
Masarykovo nábřeží 24
tel.: 222 520 252
e-mail: mail@galeriemoderna.cz
www.facebook.com/galeriemoderna
Máme otevřeno: denně 10.00 – 12.00 a 13.00 – 18.00 hodin
Vstupné: dobrovolné
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka, Galerie Moderna