Václav Šerák: A vyšla mi ta keramika aneb Kdo mi cestu z bludiště ukáže či „… a koukejte už něco dělat…“
Galerie Muzea berounské keramiky - Beroun/centrum
8. 9. - 3. 11. 2019
Vernisáž nové výstavy keramiky Václav Šerák: ´A vyšla mi ta keramika´ se konala za autorovy přítomnosti prof. Václava Šeráka v zahradě Galerie Muzea berounské keramiky, která se nachází v pitoreskní Zámečnické ulici. Vernisáž výstavy byla součástí oslav Dnů evropského dědictví a příležitosti 23. Hrnčířských trhů v Berouně.
Vernisáž zahájil Karel Dvořák, bechyňský hudebník, pedagog a sochař/keramik, žák profesora Václava Šeráka z jeho ateliéru na VŠUP v Praze. S kytarou a zvučným hlasem svému profesorovi zazpíval několik balad Boba Dylana, amerického písničkáře a čerstvého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Volil pečlivě, neboť všechny šly chápat i jako pocty Václavu Šerákovi. Nejvýrazněji to dokázal song ´Kdo mi cestu z bludiště ukáže´, jejž uvedl tím, že právě pan profesor byl ten, kdo jemu na škole ukazoval cestu z bludiště umění, života i světa. Ne ale kam má jít, ale kam jít nemá. Za což mu je dodnes vděčný.
Zatímco mnozí z nás usedli do připravených židlí,
profesor Václav Šerák
i
přes svůj pokročilý věk však usednout nechtěl
a
postál celý koncert
i
následující řeč doc. ak. arch. Bohumila Chalupníčka,
přítele a spolupracovníka na jejich společných projektech.
Když se prof. Václav Šerák ujal slova, svěřil se nám, že je překvapen, jaké velké množství návštěvníků se na vernisáž jeho výstavy dostavilo. A zahrada Galerie muzea berounské keramiky byla zcela plná. Keramiky, žáky i přáteli prof. Václava Šeráka, ale i mnoha návštěvníky souběžně probíhajících už 23. Hrnčířských trhů Beroun.
Ve svém zcela emotivním vystoupení prof. Václav Šerák konstatoval, že je celkem spokojen s tím, co dělal a udělal a že je rád, že je keramik, protože keramici jsou lidé posedlí prací, což dokazují i jeho žáci, na jejichž práce se rád a se zalíbením dívá a obdivuje, co dokázali. A že mu to pomáhá žít. Ke své práci řekl jen skromně, že se vždy snažil, aby to, co dělá, bylo stále lepší a lepší, a že se zdá, že jeho práce a knihy tu zůstanou a přežijí čas. Že dnes už je zklidněn, že už nikomu nenadává a jen se dívá.
Závěrem nám prof. Václav Šerák všem poděkoval, že jsme vážili cestu za ním, na jeho výstavu a že už bude mlčet, protože bychom se měli raději dívat na sebe a na jeho věci než na něj. Poslední jeho věta pak byla mile apelativní: „… a koukejte už něco dělat…“.
Po Václavu Šerákovi se ujal slova doc. ak. arch. Bohumil Chalupníček, sám též významný pedagog. Shrnul faktografii života a díla prof. Václava Šeráka včetně jeho nespočetných cen, zastoupení v nejrozmanitějších sbírkách po celém světě a angažování se v odborných komisích a na sympoziích. Mimo jiné ale prozradil i to, že prof. Václav Šerák rád v keramice ztvárňoval, kromě mimořádných artefaktů, i sněhuláky.
V druhé části svého vstupu se doc. ak. arch. Bohumil Chalupníček věnoval osobní rovině, neboť měl čest s prof. Václavem Šerákem i spolupracovat a stal se i jeho přítelem. Vyzdvihl, že díla prof. Václava Šeráka jsou vždy expresivní, ale neinvazní a že byl vždy hrdým solitérem. Což ho šlechtí a opravňovalo k nejrůznějším experimentům. A to nejen v keramice, ale třeba i v architektuře a dokonce zatím ještě málo známé, leč vynikající kresbě. Vůdčím motivem prací prof. Václava Šeráka jsou kruhy a spirálové sloupy. Z hlediska architekta pak vysoce ocenil vlastní dům prof. Václava Šeráka v Čakovicích, který si sám navrhl. Jde o obytný dům s ateliérem, který ač je značně osobitý a ve všem všudy jiný, je přesto mistrovsky decentní a svojí jinakostí neruší okolní parter ani zástavbu. V záplavě mimořádných realizací prof. Václava Šeráka, z nichž jmenoval jen zlomek, neopomněl připomenout i své dvě osobní zkušenosti ze spolupráce s prof. Václavem Šerákem. První byla dostavba pomníku padlým obyvatelům Telče v I. sv. válce o část zaznamenávající oběti II. sv. války. Ač prof. Václav Šerák vymyslel zcela odlišnou tvář druhé části pomníku, dokázal, že netříští se s tou první a že povýšil pomník na zcela novou skulpturu.
Jejich druhou společnou prací pak byla fontána Duha v Bystřici pod Hostýnem. Osobní vzpomínka doc. ak. arch. Bohumila Chalupníčka zněla zprvu až komicky. Na první schůzce o budoucí realizaci přinesl prof. Václav Šerák návrh, který se nakonec skutečně realizoval. Tehdy prof. Václav Šerák před architektem postavil na stůl dvě rozlomené keramické desky a mezi ně ohnul drát.
„To jsou dvě části fontány a mezitím ´nějak´ poteče voda.
Když bude svítit slunce,
vznikne přirozená duha,
když bude tma, fontána se nasvítí tak,
že vznikne duha umělá.“
Tím byla vyřčena idea a vytvořen návrh. Realizace samozřejmě už tak podle slov doc. ak. arch. B. Chalupníčka tak již veselá nebyla, naopak se stala technicky velmi složitou, ale výsledek se ukázal jako naprosto dokonalý a vzniklá fontána je chloubou města i architektury fontán vůbec.
Závěrem doc. ak. arch. Bohumil Chalupníček ještě pronesl vyznání,
ocenění i připomínku k prof. Václavovi Šerákovi,
řekl:
„Naše krásná zem má ve svém středu člověka,
který daleko překročil hranice umění, keramiky i architektury
a měli bychom na něj být plným právem mnohem víc pyšní,
než doposud jsme.“
Závěrečné slovo patřilo Jolaně Izbické, za pořadatele 23. Hrnčířských trhů Beroun,v jejichž rámci se výstava prací prof. Václava Šeráka, 1. předsedy prvních Hrnčířských trhů před 23 lety, konala. I ona složila svůj osobní hold prof. Václavu Šerákovi, otci naší moderní keramiky.
A pak už zase hrál a zpíval Karel Dvořák další Dylanovy balady pro pana profesora i pro nás všechny.
A prof. Václav Šerák se ocitl uprostřed nespočetných gratulantů a přátel a obdivovatelů.
Prof. Václav Šerák
je výjimečná osobnost české a evropské keramiky.
Věnuje se různým oborům keramické plastiky a designu.
Jeho tvorba se vyznačuje prolínáním námětů
ze sochařství do designu a jejich paralelním řešením.
Hlavními tématy, přenášenými do obou oborů,
jsou fragmenty architektury:
hliněné plátové konstrukce s otiskem struktury či otiskem tkaniny,
točený, dekonstruovaný reliéfní půlkruh
a
tordovaný sloup s výrazným barevným zpracováním povrchu.
Pro jeho práce jsou příznačné dynamické tvary,
velkorysé proporce,
uměřený detail
a
expresivní tvarové a barevné pojetí plastik.
- 1958: absolvoval u profesora Otto Eckerta v ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
- od počátku 60. let 20. století spolupracoval s průmyslem
- 1960: získal na XII. Triennale di Milano první a zásadní ocenění za porcelánový soubor Milena a za návrhy figurálního porcelánu pro podnik Karlovarský porcelán
- 1962: jako umělec i organizátor se účastnil významné Mezinárodní výstavy keramiky pořádané asociací Académie Internationale de la Céramique (AIC) v Praze (přehlídka prosadila nově se formující obor - volnou keramickou plastiku - jakožto autonomní část moderního evropského sochařství)
- 1965: zúčastnil se nově vzniklého keramického sympozia v rakouském Gmundenu a v roce 1969 vystavoval v italské Albisole
- 1966: umělecký kvas v Čechách vyústil založením keramického sympozia v Bechyni. O jeho vznik se zasloužili prof. Václav Šerák společně s Luborem Těhníkem, Pravoslavem Radou a Bohumilem Dobiášem ml.
- 1970: přijetí českých umělců do asociace AIC, včetně Václava Šeráka
- mimo Evropu si zamiloval Turecko, kde v Istanbulu objevil Hadí sloup - tordovaný sloup byl už tehdy Šerákovým zásadním životním námětem
Osobitý, monumentální a expresivní styl uplatňoval také v realizacích v architektuře - od počátku 90. let ve spolupráci s doc. ak. architektem Bohumilem Chalupníčkem - a poněkud netradičně ve sněhových a ledových plastikách společně s Jiřím Laštovičkou a Petrem Říhou.
- na počátku 60. let začal spolupracovat s porcelánkami jako designér. S tímto oborem se podrobně seznámil během svých učňovských let v merklínské výrobě jističů vysokého napětí.
- po celý život se zajímal o technickou stránku vzniku silikátových materiálů a díky jejich vynikajícím znalostem a materiálovým a tvarovým experimentům přicházel s inovacemi, které používal v ateliérové tvorbě a v autorském designu
- 1972-1990: vytvářel návrhy pro keramické závody a porcelánky jako samostatný vývojový pracovník Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze
- nejúspěšněji se rozvinula jeho spolupráce s pobočkami Karlovarského porcelánu v Lesově a v Duchcově. Duchcovský Royal Dux produkuje Šerákovy designy dodnes
- 1990: začal vést ateliér keramiky a porcelánu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde byl v roce 1992 jmenován profesorem.
- v porevoluční atmosféře uváděl studenty do dění ve volné keramické plastice a designu uplynulých let za hranicemi naší země. Přivedl je k postmoderně, do té doby v Čechách reflektované pouze v tvorbě skupiny Atika a Milana Knížáka
- k poznání postmoderny v designu přispěly také 2 výstavy pořádané Uměleckoprůmyslovým museem v Praze: Cesty k postmoderně (1990) a Blízkost dálky/Bořek Šípek (1993)
- málo známou skutečností je osobní kontakt Václava Šeráka s ikonou postmoderny Ettorem Sottsassem
- Šerákovi žáci v současné době zásadně ovlivňují podobu českého designu a není náhodou, že všechny vysokoškolské a univerzitní ateliéry zabývající se keramikou v Čechách a na Slovensku vedou právě oni
Václav Šerák se v minulém půlstoletí účastnil většiny významných výstav evropské keramiky, pořádaných především asociací AIC. Obdržel mnoho ocenění a jeho díla jsou zastoupena ve většině evropských a také zámořských sbírek specializujících se na sochařství a volnou keramickou plastiku. Jeho tvorba přesahující běžný rámec pojetí keramiky inspirovala a ovlivňovala dění v tomto oboru v Evropě i v zámoří.
Kurátorka Dita Hálová v roce 2014 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze realizovala Šerákovu retrospektivní výstavu Oheň-Hlína-Led: Václav Šerák a žáci za odborné spolupráce Milana Hlaveše a Daniely Karasové. V roce 2017 se uskutečnila repríza v Galerii umění v Karlových Varech ve stejném realizačním týmu: architektonické řešení - Petr Duba ; grafický design - Petr Krejzek, Martin Groch, Studio Redesign, kde byl vydán také katalog. (zdroj: text Dita Hálová)
Kurátorka výstavy: Dita Hálová/kurátorka současného designu, skla, keramiky a porcelánu
Hudba: Karel Dvořák - kytara/zpěv, hudebník, pedagog a sochař/keramik
266 01 Beroun - Centrum
Zámečnická 14/2
Máme otevřeno:
denně kromě pondělí: 10.00 - 17.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček
Muzeum berounské keramiky
- únor 2015: poprvé se otevřelo Muzeum berounské keramiky (nově zrekonstruovaný Reinovský dům), které provozuje Městské kulturní centrum Beroun, příspěvková organizace
- multifunkční prostor nabízí stálé expozice věnované unikátní renesanční berounské keramice a historii hrnčířství
- slouží také k pořádání krátkodobých a prodejních výstav, přednášek, komorních koncertů
- součástí muzea je funkční keramická dílna s hrnčířským kruhem a pecí, kde si mohou zájemci nezávazně vyzkoušet práci s keramickou hlínou během akcí otevřených dílen, nebo se přihlásit do dlouhodobých kurzů či jednodenních workshopů vedených zkušenými hrnčíři
Dílna je místem zasvěceným uchování a rozvíjení
tradice slavného berounského hrnčířství,
kterou oživil Vladimír Izbický
a
osvojil si znovu zapomenuté techniky zdobení keramiky
typické pro přelom 16. a 17. století.
Své know-how nyní muzeu postupně předává
a výroba dříve proslulé unikátní keramiky
se tak vrací do místa svého vzniku
- do historického centra Berouna.
Novodobou berounskou keramiku
můžeme zakoupit v recepci muzea
nebo 2x do roka na tradičních berounských hrnčířských trzích.
MBK má ve svých prostorách a přilehlé zahradě přirozené kulturní centrum, kam jsou obyvatelé Berouna i blízkého okolí zvyklí docházet za kulturou i trávit zde volný čas při tvorbě v dílně. Reinovský dům, v němž muzeum sídlí, byl vystavěn pravděpodobně začátkem 18. století a svou současnou klasicistní podobu získal při přestavbě po roce 1810. Dům těsně přiléhá k středověkému městskému opevnění a jeho součástí je pozůstatek strážní věže - bašty z přelomu 13. a 14. století. V současné době je majetkem města Beroun, které jej do vlastnictví získalo v havarijním stavu. Díky dotacím z fondů Evropské unie pro regionální rozvoj se stavbu podařilo citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti.
www.muzeumberounskekeramiky.cz
Hrnčířské trhy: