Václav Misař: Ořechy a třešně aneb moderní malíř rozechvění?!
Nau Gallery – Praha
18. 3. – 1. 5. 2015
„Pojmem ´unheimlich´´nazýváme to, co mělo zůstat skryté, ale co se projevuje.“ Schelling
Na vernisáži samostatné výstavy něžných obrazů malíře Václava Misaře, jež vzbudila velký zájem návštěvníků a jehož práce se vyznačují romantickou světelností goyovského typu, byl autor také osobně přítomen.
Třešně se sice nepodávaly, není na ně ještě jejich čas dozrávání, ale vlasšké ořechy jsme dostali naservírované na lístcích čekankových puků.
Misař sympaticky neuhýbá před technickými nároky klasické olejomalby, ale zároveň neztrácí schopnost improvizace a chuti vést se vlastním vnitřním pohledem. Zatímco na své poslední výstavě dosahoval zobrazení psychických stavů pečlivým aranžováním motivů krajiny, jeho současná práce odkrývá odvážný příklon zpět k figuře, příběhu a napětí. (oficiální text – Mikuláš Novotný )
Kurátorka Cecile B. – přeložila z francouzštiny do češtiny Barbora Bartůňková
„Za obrazy Václava nestojí žádný koncept, politika, ideál či diskurz, nýbrž tělo a imaginace. O Václavových obrazech se říká, že připomínají Goyova díla, což nelze vyvrátit z hlediska světelnosti, ale lze popřít vzhledem k vážnému a subversivnímu pojetí Goyových námětů. Atmosféra mi připomíná spíše tu, kterou vytvářel Watteau, předchůdce rokoka. Oběma je blízká intimita, melancholie a snový erotismus krajin a postav. Společným charakteristikami těchto 3 malířů je pak individualita a tvůrčí svoboda. Malíři rozmaru, malíři capriccio, ne veduty (co je viděno, kteří následují proměnlivé stavy mysli a imaginace, aby vytvořili divadelní scénu z prvků skutečných a vymyšlených, z bizarnosti. Malíři rozechvění.
Václavovy malby jsou citlivé jako on. Neposkytují smysl, ale zkoumají smysly. Nejprve zcela přirozeně, ale vážně vybudí k pohledu. Nutí nás se dívat, ale dívat se skutečně, abychom tak vytvořili prostor pro znepokojení. Znepokojení duše, ale především těla: vůně ohně či letního ovoce, sladká či hořká chuť na jazyku, kousek melodie nebo píseň větru, pronikající ušním bubínkem. A touha, která vychází z detailů. Ruka, šíje, dveře, oblak, strom…vybízejí nás ke snění, či k prožívání nočních můr. Povědomost námětů a práce se světlem nás uklidňují, aby nás ještě účinněji přenesly do jiné reality, do znepokojivé cizoty (unheimlich). Můžeme pocítit radost, můžeme pocítit strach, ještě to však netušíme a pohlcuje nás nejistota. Jestliže se nebojíme radosti, můžeme se radovat ze strachu.Zdá se, že Václavovy postavy, zvířata, ale také domy a krajiny tiše, téměř netrpělivě čekajíc nevyhnutelnou katastrofu. Jedná se o chvíli ´těsně před´. Před bouří, před tragédií, před zločinem. Před snem. Václav maluje počátky snů a vyzývá nás, abychom pokračovali ve snění. V bloudění. V neustálých pochybnostech pokračuje v hledání. A je na nás, abychom pochybovali a hledali, když se díváme na jeho barvy a formy. Ale abych hledali také skutečně a nechali tak prostor pro překvapivý objev.
101 00 Praha 10
Korunní 76
Mobil: +420 777 910 290
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.naugallery.com
