Úvod > Václav Girsa: PŘÍJEZD aneb průnik bujné fantazie do Špálovy galerie aneb jak to vidí „lesní muž“

Václav Girsa: PŘÍJEZD aneb průnik bujné fantazie do Špálovy galerie aneb jak to vidí „lesní muž“

27.01.2025 16:59

Václav Girsa

PŘÍJEZD

20. 12. 2024 — 2. 2. 2025

Galerie Václava Špály

„Divný zvuk se zdáli z lesa ozývá,

černý mrak se náhle shora přisouvá...“

Václav Girsa

„Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše

jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a

ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.

Výstava rozvíjí a navazuje na řadu přístupů a pokouší se přehodnotit

přesně definované a dané kódy vnímání.

Prostřednictvím dostupných prostředků se jednoduše snaží vyjádřit

vnitřní fungování autorova pohledu na svět.“

Kurátorka výstavy Aleksandra Vajd

Vpád…

Kdo, kam vpadl? Toť otázka… A co by na to Václav Špála? Kdo, ví…

Jde-li milovník výtvarného umění na výstavu, vybírá si podle jemu blízkého jména vystavujícího autora. Nezná-li dosud autora – volí svou návštěvu podle jména galerie, v níž ten jemu neznámý autor vystavuje. V prvém případě jde o sázku na jistou, divák víc co má čekat a čeká, co rád vidí. Málokdy je překvapen tak, že by se pro jistou podíval do výstavního katalogu, aby se ujistil, že se nezmýlil ve jménu autora či snad ve volbě galerie. Sázka na jistotu, souznění diváka s autorem a jeho výstavou v drtivé většině funguje.

Obdobně to probíhá v případě neznalosti autora výstavy, vystavuje-li v divákovi známé galerii. Galerijní dramaturgie divákovi známé galerie volí určitý styl, trend, a tím i výběr autorů. A tak i u těch divákovi neznámých, má důvod předpokládat, co asi může na takové výstavě očekávat. A i to, v drtivé většině funguje.

A pak jsou galerie, které jsou jaksi povzneseny nad zajetý styl i předpovídatelné autory, protože přinášejí vždy zaručený zážitek a jistotu, že divák může očekávat něco, co sice nezná, ale co má svou nespornou úroveň.

Do této kategorie rozhodně patří legenda pražských galerií, Špálova galerie z roku 1957. Každá návštěva nové výstavy je zde pro diváka cestou za poznáním. Poznáním, které rozšiřuje jeho znalosti a obzory a které, mu uvízne v paměti jako zážitek.

Takže k otázce kdo kam vpadl? Napovíme, že tentokrát „vpadl“ svébytný autor s mírně šokující tvorbou, která však i neznalého diváka zaručeně pobaví, zaručeně ho zaujme a zaručeně jej donutí bádat nad tím vším, čím autor zaplnil při svém „vpádu“ výtvorů - vesměs velkoplošných obrazů - do výstavních prostor slovutné Špálovky. A co by na to říkal Václav Špála? Těžko odhadovat, ale vzhledem k jeho renomé by tolerantně a se snahou o plné pochopení vystavených prací, svého mladšího kolegu ocenil.

Slovo autora, jako malý bedekr k našemu bloudivému výstavnímu ponoření

„Když je v lese ticho, je to báječný, slova se mi sypou do náručí, slyším jenom kachny – koupají se, přes větve smrků vidím – cákají se. Zelená je všude barva pěkná, žluté je tu slunce – hřeje, jak má, obraz můj je také žlutozelený, káně v dáli píská, musím být silný. Tělem duchem bystrý jako veverka, může šplhat skákat – je to čiperka. Když začnou psi štěkat, vyruší mne, tok myšlenek rázem přeruší mně. Včelky zase lítaj, sedaj na obraz, myslejí si asi, že je léto zas, houbaři tu chodí, musím se schovat, nechci skončit v koši – neriskovat! At si hochu z města nebo vesnice, chovej se v tom lese tiše velice. Když zajde slunko za mraky, náhle zima je, netrvá to dlouho, pak zas teplo je. Zelená a žlutá skvělé barvy jsou, jsem jenom moc zvědav, kam mě zanesou. Po zábradlí leze velký hnědý brouk, malovat ho nechci, není to pavouk. Kozy v trávě leží blahem nakonec – ty houby rostly u koz, je to jasná věc!“

Václav Girsa

Chvála spolutvůrkyň výstavy

Každá výstava je výstavou až teprve po vyjasnění koncepce mezi kurátory a autory. Zde mezi kurátorkou Aleksandrou Vajd a autorem Václavem Girsou.

Na adresu paní kurátorky, která při koncipování výstavy měla nesporně nejednoduchou práci, připomeňme, že pochází ze Slovinska, že absolvovala postupně tamní Fakultu veterinární medicíny, pak u nás studium fotografie na pražské FAMU a pak prestižní State University of New York at New Paltz (díky stipendiu Fulbrightovy nadace) a pak ještě habilitovala na docentku na AVU v Lublani, kde přednáší, stejně jako na lublaňské Akademii vizuálních umění. Od roku 2008 vede se svým mužem, Hynkem Altem, vizuálním umělcem, ateliér fotografie na VŠUP Praha.

Tím, že si kurátor s autorem vyjasní, co budou vystavovat a s jakým posláním, není ještě stále výstava hotova. Díla je nutno instalovat. Ve smyslu plánové vypovídací hodnoty celé výstavy, ale také s ohledem na možnosti či limity výstavního prostoru, který je v dané galerii k dispozici. V našem případě Špálova galerie nabízí v podstatě tři zcela rozdílné výstavní úrovně. Tady vstupuje do hry, třetí určující osoba, tvůrkyně architektonické koncepce výstavy, v tomto případě paní Edith Jeřábková. Absolventka teorie a dějin umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. V jejím portfoliu najdeme mimo jiné i působení v proslulé charizmatické galerii Klatovy/Klenová v časech kdy se tato galerie veleúspěšně vymykala všeobecné galerijní úrovni, tedy v době, kdy jí řediteloval pozoruhodný duch galerijního světa, Marcel Fišer. Edith Jeřábková dnes působí na UMPRUM, v Ateliéru sochařství. Jejím úkolem bylo onu nesnadnou změť velkoplošných obrazů Václava Girsy nainstalovat tak aby výstava nepozbyla logiky, což rozhodně nebylo snadné, a velmi nápaditě a přirozeně pbrazy nainstalovat do všech tří výškových úrovní Špálovy galerie.

Souhra téhle tvůrčí trojice se povedla a vznikla neběžná, ale zajímavá výstava…

Malá vsuvka závěrem aneb doporučení

Výstava obrazů Václava Girsy, nazvaná Příjezd, oslovuje – jak jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz osobně mohli přesvědčit – zjevně na všechny diváky bez výjimky. Dospělé poučené diváky osloví obsahem a myšlenkou, fotografku vizuálními kompozicemi a vděčnými možnostmi nečekaných pohledů a průhledů. A oslovila dokonce i pětiletého redakčního eléva, jenž umí jindy dát zvučně najevo, když jej s naším redakčním kolektivem navštívená výstava nezaujme. Zde však byl naprosto spokojen a zaujat. Škoda, že zatím nesvede vyjádřit své pocity. Bylo by to jistě zajímavé i pro autorský tým výstavy.

Václav Girsa

Václav Girsa žije na samotě v lese. Ateliér ale má i v Praze. V roce 2007 absolvoval Akademii výtvarných umění / Ateliér Malba II. Tvorbu umění u něj prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. V jeho práci se prolínají různé světy od pozorování přírody, přes její ovlivňování, momenty z vesnického prostředí až po kulturní a politické reflexe.

· * 1969 – Praha

· 1986 – punková kapela Střešovická kramle

· 2005 – VŠUP Praha, Ateliér intermediální a konceptuální tvorby Jiřího Davida

· 2006 – Koninklije Academie van Beeldende Kunsten, Haag

· 2007 – AVU Praha, Ateliér Malba II, Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.