V okolí Památníku Vojna vznikla naučná stezka ´Po stopách politických vězňů´ a v sobotu 23. 11. 2013 ji otvíráme slavnostně
Motto: ´Vedle místa zázraků se děly hrůzy´
21. 11. 2013 – Praha 
Na tiskové konferenci nám koordinátor projektu Mgr. Josef Hovorka, který jej připravoval tři roky, sdělil několik informací o nové naučné stezce -´ Po stopách politických vězňů´, která pomocí příběhů politických vězňů spojuje Svatou Horu a tábor Vojna. Stezka spojuje prostřednictvím příběhů Památník Vojna, Lešetice, Žežice, Brod, vlakové nádraží v Příbrami a Svatou Horu. Stezku můžeme absolvovat pěšky nebo na kole, bez problémů ji zvládneme i my rodiče s dětmi. Stezka vede oblastí pahorkatin mezi pásmem Brd a středním tokem Vltavy…
…i ta cesta za svobodou nebyla krátká … naučná stezka ´Po stopách politických vězňů´ je čtrnáct kilometrů dlouhá …a
… vznikla v okolí Památníku Vojna, nedaleko obce Lešetice u Příbrami. Zároveň spojíme město Příbram, poutní místo Svatou Horu a Památník Vojna, jedno z vězeňských zařízení komunistického režimu. V okolí tohoto památníku jsme umístili sedm informačních panelů, které představují konkrétní místa a příběhy politických vězňů. Usnadním nám to, turistům a příchozím návštěvníkům procházku po naučné stezce. Trasu jsme vyznačili a vybavili informačními panely ve třech jazycích. Abychom se lépe zorientovali, protože turistické značky nás naučnou stezkou nepovedou, můžeme využít i směrovky cyklostezky, stejně tak jako aplikaci ´Paměť národa´, kterou si můžeme stáhnout pomocí RQ kódu pro chytré telefony, s dalším zajímavým obsahem, obohaceným o autentické nahrávky a fotografie.
Co víme o Památníku Vojna u Příbrami (pobočka Hornického muzea Příbram)?!
„Vojna je místo kousek od Příbrami, byl zde původně zajatecký tábor, pak tábor nucených prací, nakonec vězení pro politické vězně. Není to daleko od nádherného místa, kde cítí i ateista posvátnost tajemného původu, od příbramské Svaté Hory, místa, kde se staly zázraky. Vedle míst zázraků se děly hrůzy. To, co nám dnes chybí, je čistá radost,“ řekla profesorka filosofie UK Anna Hogenová.
- Tábor Vojna původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, situovaný mezi bývalými uranovými šachtami, sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a následně do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu.
“Protože cílem projektu je přispět k rozvoji demokratického myšlení mláděže, společnosti a v neposlední řadě také napomoci česko-německému porozumění, rád přebírám záštitu nad touto stezkou,” kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský.
- Projekt vznikl ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum. Aplikace ´Paměť národa´ vznikla na základě vzpomínek pamětníků na události minulého století zaznamenaných v rámci projektů Paměť národa a Příběhy 20. století.
Přečtěme si jeden příběh? Příběh politického vězně Františka Teplého: ´Domů nebo na Sibiř?´
František Teplý se přes svého strýce Václava Čermáka zapojil do organizace ilegální křesťanskodemokratické strany. V roce 1954 byl za tuto ilegální činnost zatčen a odsouzen na 14 let vězení v táboře Vojna. V květnu roku 1960 byl v rámci amnestie odvezen na vlakové nádraží v Příbrami a propuštěn. Příbramské vlakové nádraží bylo tehdy křižovatkou, odkud se čerstvě svobodní vězni rozjížděli do svých domovů. František Teplý byl propuštěn ve dvě hodiny v noci, ale vlakem jedoucím domů, do Prahy, neodjel. „Myslel jsem si, že mě vlak odveze do koncentráku, jako to dělali Němci. Nebo že nás můžou zavést na Sibiř. Tak jsem nastoupil a naproti, druhými dveřmi, jsem hned vystoupil, utíkal a schoval se do křoví.“ Tam přečkal noc. Ráno František přeběhl koleje a ztratil se ve městě. Stále nevěřil, že je opravdu na svobodě. Z Příbrami se vydal na nedalekou Svatou Horu. „Šel jsem poděkovat Panně Marii za přežití. Tam jsem se potom zúčastnil první mše svaté a vrátil se zpátky do města. A to šly zrovna děti do školy. A já jsem byl jako u vytržení: takoví malí lidi. Skoro šest roků jsem takové malé lidi neviděl.“
V sobotu 23. 11. 2013 otvíráme slavnostně Naučnou stezku ´Po stopách politických vězňůˇ
- 11.00 hodin: začneme mší svatou za oběti totalitních režimů v bazilice na Svaté Hoře
- poté na Svaté Hoře odhalíme panel s informacemi o tomto poutním místě v době komunismu a o skutečnosti, že nemálo vězňů propuštěných z tábora Vojna směřovalo své první kroky právě na Svatou Horu, aby zde poděkovali Bohu a Panně Marii za přežití. Pozvání přijali také P. Stanislav Přibyl, CSsR, generální vikář litoměřické diecéze.
- Ve 14 hodin plánujeme slavnostně odhalit panelu u Památníku Vojna, poté již můžeme využívat stezky.
Mobilní aplikace www.mistapametinaroda.cz/article.php?id=765
Záštitu poskytli : arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka: hejtman Středočeského kraje Josef Řihák, starosta města Příbram Pavel Pikrt, starosta obce Lešetice Jaromír Nusl
Památník Vojna Lešetice- Muzeum obětí komunismu a dějin uranového hornictví
- Poznáme ho jako autenticky dochovaný vězeňský areál, svého druhu ojedinělý ve střední Evropě. Tento původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, situovaný mezi bývalými uranovými šachtami, sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a následně do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu. V expozici se seznámíme s perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližíme si dějiny uranového hornictví.
Uprostřed lesů 5 km jihovýchodně od Příbrami (582 m n.m.), na rozhraní katastrů obcí Lazsko, Lešetice a Zavržice, v místě známém výskytem železné, stříbrné a uranové rudy, byl nejprve v letech 1947 - 1949 vybudován německými válečnými zajatci pracovní tábor; pojmenování dostal podle nedalekého vrchu Vojna (666 m n.m.), na jehož úpatí se nachází. Obdobná zařízení existovala rovněž na Jáchymovsku a Slavkovsku ve spojitosti s těžbou již zmíněné strategické uranové rudy.
- Na přelomu 40. a 50. let 20. století museli být němečtí zajatci dle uzavřených mezinárodních smluv odsunuti do Německa. Nastal problém, jak zaplnit uvolněná pracovní místa. V důsledku komunistického převratu v únoru 1948 a následného společensko-právního vývoje se rozhodlo tehdejší vedení státu využít pro tyto účely značné množství pracovní síly z řad tzv. chovanců tábora nucených prací, kteří začali od poloviny roku 1949 naplňovat bývalý zajatecký pracovní tábor na Vojně. Jednalo se o lidi, kteří byli z politických důvodů, protiprávně, internováni bez soudu. Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu. K 3. 3. 1950 měl 530 chovanců a k 3. 5. 1951 již 761. Byli využíváni k plnění úkolů v rámci důlní činnosti i k zajišťování chodu lágru, včetně jeho rozšiřování. Ostrahu areálu vykonávala od května 1950 samostatná rota speciálního útvaru Sboru národní bezpečnosti (SNB) s názvem Jeřáb III.
- Reorganizací byl v roce 1951 Tábor nucených prací Vojna přeměněn v Nápravně pracovní tábor Vojna (v dobovém označení NPT - U), což bylo vězeňské zařízení. Na Vojnu byli umisťováni především "...nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci...", tedy lidé z řad stoupenců demokracie odsouzení nejednou ve vykonstruovaných procesech na 10 a více let, nejčastěji za velezradu, pokus o velezradu, napomáhání k velezradě, vyzvědačství, pokus o nedovolené opuštění republiky, podvracení lidově demokratického zřízení (zejména podle zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky a zákona č. 86/1950 Sb.). Spolu s nimi zde absolvovali výkon trestu také vězni kriminální, retribuční a odsouzení za tzv. černý obchod.
- Ze záznamů Centrálního archivu Vězeňské služby ČR v Praze vyčteme, že v NPT Vojna bylo k 1. 9. 1952 umístěno 719 vězňů, k 1. 3. 1953 již 964 a k 1. 7. 1956 při předávání z působnosti vězeňského zařízení Ostrov nad Ohří pod sféru Krajské správy Ministerstva vnitra v Praze dokonce 1517 potrestaných. Na základě dohody z 21. 10. 1949 a následného ujednání z 28. 7. 1950 mezi Ministerstvem spravedlnosti, velitelstvím Sboru vězeňské stráže a národním podnikem Československé doly o pracovním nasazení vězňů se tito podíleli na práci v příbramských uranových dolech a dále na výstavbě nové části města Příbram.
V r. 1953 vznikl na Příbramsku nový velký tábor s označením Z, situovaný u šachty č. 11 poblíž osady Bytíz. V něm se k 25. 12. 1954 nacházelo 1580 odsouzených, 13. 7. 1956 již 1894, s početným zastoupením politických vězňů. Vězeňské zařízení Bytíz střežila do r. 1954 2. rota 4. praporu útvaru SNB Jeřáb a Vojnu 1. rota tohoto útvaru. Poté převzal ostrahu 4. prapor 6. brigády Vnitřní stráže Ministerstva vnitra.V souvislosti s úbytkem vězňů po amnestii v roce 1960 a s ohledem na další provozní důvody byl NPT-U Vojna k 1. 6. 1961 zrušen. Zbylí vězni byli z části převedeni do nedalekého NPT Bytíz (v dobovém označení NPT-Z). Toto vězeňské zařízení funguje doposud, avšak v jiných podmínkách. Areál Vojny využívala v letech 1961 - 2000 armáda.
V dlouhé řadě jmen politických vězňů upoutají pozornost ta, která patří lidem, co se v předchozím historickém vývoji výrazným způsobem zasloužili o náš stát. Poúnorové Československo se jim "odměnilo" nuceným pracovním nasazením při těžbě uranu za ostnatými dráty. Nechyběli mezi nimi známí vědci, umělci, duchovní, politici, sportovci (hokejoví reprezentanti, mistři světa z let 1947 a 1949).
Zvlášť hořkou ironií osudu je skutečnost, že se zde objevili mnozí hrdinové protifašistického odboje a spolu s nimi i jejich nedávní protivníci, hitlerovští váleční zločinci, příslušníci bývalého nacistického aparátu, kolaboranti a zrádci, které v nejednom případě vedení tábora záměrně dosazovalo na místa kápa mezi potrestanými. A s těmito vězni museli strádat dlouhá léta lidé zcela nevinní.
Spisovatelé v příbramských lágrech:
- Jiří Stránský, prezident českého PEN klubu, autor mnoha literárních děl a spoluautor filmových scénářů z tohoto prostředí
- Karel Pecka, autor Motáků nezvěstnému, které vznikaly během pobytu na Bytíze
- Pobýval zde rovněž Zdeněk Rotrekl, významný český katolický básník a spisovatel, a další
- www.atlantis-brno.cz
- Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední lokalitu, kde se zachovaly některé autentické vězeňské objekty z doby komunistické perzekuce, rozhodla vláda ČR svým usnesením č. 609 ze dne 16. 6. 1999 vybudovat zde památník jako pietní místo připomínající utrpení občanů v době komunistické zvůle a toto své rozhodnutí potvrdila i usnesením č. 264 ze dne 15. 3. 2000. Realizace částečné rekonstrukce bývalého tábora Vojna na Příbramsku byla spojena s vybudováním tematické expozice v areálu Památníku Vojna, jako pobočky Hornického muzea Příbram, na které se podílelo také Muzeum III. odboje Příbram a Konfederace politických vězňů ČR. Z šestnácti historicky nejdůležitějších staveb, které se zde dochovaly, je zpřístupněna budova velitelství tábora, korekce, tzv. bunkr, ubytovací objekt G, kulturní dům, někdejší vězeňská ošetřovna a další, situované mezi bývalými uranovými šachtami Vojna č. I a II.
- Historie vězeňského lágru Vojna není dlouhá, avšak povědomí o jeho existenci a jemu podobných musíme zachovat pro další generace.
- V lednu 2001 byl areál vyhlášen kulturní památkou a v roce 2005 po náročné rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti.
Památník Vojna Lešetice
Lešetice 52
262 31 Milín
Máme otevřeno:
duben – říjen: úterý- neděle: 9.00 – 17.00 hodin
listopad- březen: úterý -pátek: 9.00 – 16. 00 hodin
tel.: +420 326 531 488, +420 326 531 489
Složitost problematiky mapující neslavnou kapitolu našich nejnovějších dějin, doloženou dosud zjištěnými informacemi o zemřelých nesvobodných pracovních silách, politické vězně nevyjímaje, v oblastech produkce uranové rudy v letech 1946–1986, přibližujeme komplexně v publikaci PhDr. Františka Bártíka, včetně dobové dokumentace a fotografií.
Důležitost zpracování tohoto náročného tématu podpořil Středočeský kraj, zřizovatel Hornického muzea Příbram jakožto vydavatele, a Grantová agentura České republiky (GA ČR 409/09/1742).
Ing. Olga Koníčková
Foto: Internet
Pro fajnšmekry
Poutní místo Svatá Hora –největší ve střední Evropě
korunovace sledovali příslušníci STB (tajná policie)
konaly se zde projevy Františka Tomáška
poutníci tak vyjadřovali nesouhlas s tehdejším režimem
poutníci se sjížděli z Německa, Francie, Afriky, Ameriky, Japonska