V D21 běhá tygr, Tracyho tygr! aneb taky máte svého tygra? A držíte ho v kleci nebo s Vámi volně chodí?
William Saroyan / Jiří Roth
Tracyho tygr
Premiéra: 28. 2. 2005
Divadlo D21
William Saroyan napsal svoji moudrou fantaskní novelu,
kterou nazval Tracyho tygr v roce 1951,
jako kvaltovku na kšeft.
Měl v té době nedostatek peněz, rozepsány jiné dvě objemnější knihy, a tak,
aby nakvap uhnal nějaký ten peníz na živobytí, sfoukl „levou zadní“ novelu.
Novela je kratší literární útvar, tak mohla být napsána raz dva.
Své dílko považoval pouze za spotřební zboží a
vůbec nepředpovídal svému příběh nějaký jiný než honorářový úspěch.
A hle, novela, od okamžiku vydání, patří k nejoblíbenějším Saroyanovým dílům…
„Kultovní novela Tracyho tygr od amerického autora Williama Saroyana,
(který neměl zrovna lehké mládí)
je plná hravosti, fantazie i výstředního humoru a v neposlední řadě – lásky.
Thomas Tracy má svého tygra, ale nemusí to být nutně tygr.
Jak najít smysl života snadno a rychle?
Kam zmizela Laura Luthyová?
Je nebo není Tracy blázen?
Lepší je shořet, než vyhasnout!“
Spoludramaturgině představení: Kristýna Tejmarová
Tygr, černý panter, nebo… nebo cokoli…?
No, zdá se, že jsme kulturní národ, národ sečtělý a znalý. Těžko posoudit, kolik divaček a diváků na 1. repríze D-jednadvacítkové hry, podle novely Williama Saroyana, Tracyho tygr, příběh četli a kolik ne. Typovat lze ale na většinu přítomných, příběhu znalých, a tak spíše zvědavých, jak se k tomu dramaturg Jiří Roth postavil. A jak ten moudrý, vtipný, trochu na hlavu postavený, příběh pojal. Důvodů byla řada. Tím nejhlavnějším nesporně známá kreativita a vlastní cesta souboru divadla D21, kterou prokazují každou nově nastudovanou hrou. Dalším silným důvodem mohla být D-dvacetjedničková reputace dramatizátora Jiřího Rotha, neboť stálí klienti duševní ozdravovny D21- a těch je celá kohorta - znají už práci Jiřího Rotha třeba z úspěšné inscenace Staré pověsti české a hlavně elektrizujícího nastudování hry Čarodějův učeň. Třetím trumfem pro diváckou zvědavost byla jistě i nepřehlédnutelnost režijního rukopisu Petera Chmely, který už také zanechal na své divadelní pažbě her uvedených v D21, celkem osm zářezů A z toho, včetně nejnovější realizace Tracyho tygra, už tři hry v tandemu právě s Jiřím Rothem.
Čtvrtým důvodem zájmu by asi mohl, být - k adaptaci použitý - překlad Jiřího Joska (1950 – 2018). Špičkového překladatele, jenž – mimo jiné - proslul skvělými překlady 34 Shakespearových her. O jednoznačné překladatelské prvenství, co do mistrnosti těch překladů, ho připravil oficiálně až zcela nepřekonatelný Martin Hilský…
No, a posledním důvodem – nikoli však, co do pořadí - divácké zvědavosti, byl samozřejmě, jako vždy, herecký potenciál D21. Sázka na jistotu. A tady se určitě chytli i ti, kdo nad divadelním děním vůbec nebádají, ale chodí prostě jen rádi do svého oblíbeného divadla, na své oblíbené protagonisty.
Dodejme, že z hojně opakovaného vytleskávání herecké sestavy na konci, bylo všem jakkoli zvědavým učiněno zjevně za dost. Představení zaujalo všechny a bez výhrad.
Jak to vyřešili s tím tygrem?
Tak, jako v novele spoluexistuje onen příslovečný Tracyho tygr s hlavním hrdinou, tak tomu bylo i na jevišti. Povětšině se však, těží z výhody, že tygra vidí zpravidla jen Tracy, hovoří s ním a strachuje se o něj. Nikdo jiný ho více méně nevidí. Ale ne vždy…
Do jisté míry to inscenátorům ulehčilo možné komplikace s opravdovým tygrem. Nicméně v podobě černého pantera se tygr v představení přece jen objeví. V kostýmu černého pantera. Kdo nevěří, ať běží na nejbližší reprízu a uvidí…
Jinak tygrpanter, jako partner hlavního hrdiny, funguje coby symbol. A v tom je jádro – ne pudla, ani tygra ale – zápletky. Tygr v symbolické podobě se k Tracymu vrátí až ve chvíli, kdy se Tracy vrátí na začátek, tedy do New Yorku. Ale tak jednoduché to ještě není. Tygr je totiž druhé JÁ našeho hrdiny a jak se časem ukáže, tak vlastně nejen hrdiny, ale i kohokoli jiného, včetně nás, čili každého, kdo má své druhé JÁ neutiskované, svobodné, volně pobíhající a oproštěné od svírající klece společenských předpisů, rituálů, zvyklostí, morálních pout. Tedy takové šťastně emocionální JÁ. Jenže, kdo z nás dnes to své svobodné nespoutané druhé JÁ v sobě tím svým veřejným JÁ, nějak neutiskuje, nesvazuje, nechová je jako klecovou slepici přesto že jde o tygra... A o tom tahle hra vlastně je. Což si – zdá se – uvědomí při jejím sledování i ta, či ten, kdo příběh předem neznali. Ostatně, kdo Saroynovu knihu opravdu četl, ví, že kniha končí zcela jasně: … a tygr, jenž je láska…
Co ještě k tomu víc říci, že.
Co o hře na upoutávku napsali v D21?
„První premiérou roku 2025 je Tracyho tygr. K naší velké radosti se mezi nás vrátil režisér Peter Chmela a jeho tým, aby na jeviště přenesli kultovní a milovanou novelu Williama Saroyana. Adaptaci napsal Jiří Roth, scénu a kostýmy vytvořila Agnieszka Pátá Oldak a hudbu složil Zdeněk Dočekal. Ze zkušenosti jsme věděli, že s touto sestavou bude rozhodně na co se těšit.
Pokud jste tedy oblíbenou knihu četli, musíte dorazit. Pokud ne, máte tu krásnou výhodu, že si můžete vybrat, čím začnete. Jestli četbou, nebo diváckým zážitkem. Na jevišti totiž uvidíte: Stelu Chmelovou, Petra Pochopa, Samuela Neduhu, Hasana Zahiroviće a v roli Thomase Tracyho Jakuba Jelínka.
A jak je to s oním tygrem v názvu? Odpověď rozhodně není jenom jedna. Přijďte a uvidíte!“
Tracyho tygr už udělal své „uhuá“ na kde koho, ale…
Především je tenhle příběh vděčnou materií divadelníků. V D21 rozhodně nejsou první. Tím větší uznání si zaslouží. Za odvahu, hrdé dodržení kroku s ostatními a hlavně za svébytné provedení. Asi nejznámější je u nás momentálně provedení divadlem Na blízko, kde hru inscenují jako představení pro neslyšící, za přítomnosti překladatelů překládajících paralelně do znakového jazyka.
Pokud jde o další žánry, tak Saroyanův příběh neunikl ani pozornosti hudební scény. Že s tím popasovala třeba skupina Laura a její tygři, se skoro nabízelo, že šansoniérka Radůza o něm má píseň je celkem možné, stejně jako třeba Krajčova skupina Kryštov, ale ona se příběhu věnovala dokonce i Hana Zagorová v písni Tygr z hotelu, a to je už málo známé. Ale také docela možné, protože Zagorka moc ráda realizovala i značně závažné texty v šansonově hereckém provedení. (viz, její zlatá deska z roku 2016, nazvaná O lásce).
No, a abychom nezapomněli na moderní způsoby zpracování knih, tak Tracyho tygr už v roce 1996 (!) vyšel jako audiokniha s hlasem Vlastimila Brodského a moderněji pak v roce 2010 s tak elitním obsazením herců a herečky, jako Marta Issová, Vojta Dyk, Josef Abrhám, Ivan Trojan či Arnošt Goldflam a další…
Po absolvování Tracyho tygra v D21 lze směle prohlásit: Neztratili se v té záplavě ostatních zpracování.
A tím jsme u hereckého obsazení v D21
Vývoj týmu D21, se pozvolna s časem přetváří ku prospěchu svému. Bardi z původní party matek a otců zakladatelů, se drží a tvoří nadále pevný základ pyramidy, ale současně se už vytvořila i jakási střední generace, co do služebního věku samozřejmě, a pečlivě je vybírána a přibírána i generace nejmladších protagonistů, kteří si právě v D21 vyšlapou svou budoucí dráhu a pak vylétají z D21kového hnízda, aby se tu tam vraceli. Odlétají, či přelétají, do jiných souborů, vybaveni těmi nejlepšími zkušenostmi z D21.
A přesně taková sestava tvořila a stvořila inscenaci Tracyho tygra. Zakladatelskou generaci tentokrát zastoupili Stela Chmelová a Petr Pochop, střední Hasan Zahirovič a Samuel Neduha a nejmladší část souboru tu zastoupil Jakub Jelínek.
Stela Chmelová, si zahrála koncentraci mediálního světa, tedy rozkřičeného, avšak mile a správně poťouchlého pouličního kamelota a v krátkém střihnu i jakéhosi drze bulvární novináře. Vše s komediálním nasazením a v drobnokresbě gest a mimiky trefně charakterizující svět pasoucí se na skandálech a sužující oficiální struktury, zde - policii.
Druhou rolí je její psychiatrička, úpěnlivě zastávající názor, že Tracy je cvok a až hystericky rozporující váženou kapacitu, která je názoru opačného. Skvěle ovšem vyzní především scéna jejího jiskření v kontaktu s velitelem městské policie, kde oba potlačují divoce probublávající emoce svých druhých JÁ, svých - v klecích vlastním násilím držených – tygrů.
Druhým představitelem z původní party zakladatelů D21, kdysi zvaného Malé vinohradské divadlo, je Petr Pochop. Herec, který dokáže nastínit okruh typicky charakterních figurek, povětšině neheroických postav. Zde, pověřen vyšetřením případu existence opravdového i iluzorního Tracyho tygra. Zcela přirozeně se snaží dobrat fakt, která jsou na vodě, a není mu tedy nijak zem v daném případu lehká. Zmítá se od byrokrata, k chápajícímu člověku, až po komicky zoufalého tápajícího policajta, který sám moc nevěří v bláznovství vyšetřovaného, i když, zjištěná zjištění tomu nasvědčují. Nehodlá obviněného utopit na lžíci vody, ale vše ho k tomu nutí. Roli vyzrále hraje s výmluvnými gesty a přesvědčivou mimikou. Vrcholem jsou scény jeho dialogů - hlášení, veliteli a společné plácání se v maléru, který není po rozumové stránce reálný, ale přesto je možný.
Střední generaci souboru v inscenaci zastupují Hasan Zahirović a Samuel Neduha. Oba už v souboru zdomácněli (Neduha po jednom menším vybočení v mezičase, do jinam). Oba dnes tvoří jistotu - dva všeherecké typy.
Hasan Zahirovič je v inscenaci, v roli staré psychiatrické kapacity přímo rozkošný, neformální doslova miláček žen. Těch v publiku. Diváky totiž svojí komikou přímo rozmazluje, svojí rolí člověka, který už zažil bezpočet případů a není už nic, co by ho ohromilo. Takže ani chlap, který mluví s tygrem, který je černým panterem a nikdo ho nevidí. Hasanova všechápající postava, jeho parádně cizokrajná dikce a jeho starosvětské lpění na Vídni, noblese - ač nevyloveně, leč patrně - freudovského chápání světa a pacientů. On je tím, kdo je přesvědčen, že Tracy není blázen a chce-li vidět a vnímat svého tygra, má recht. Budiž mu přán. Stejně jako Tracyho zaseknutí se v lásce k jeho snu Llauře. Dokonce rozuzlí tu jeho lásku k lásce, láskou obou milenců nešťastných, ne zblázněných, leda do sebe, ale poblouzněných ze ztráty svých tygrů, své lásky…
Druhým středogeneračním příslušníkem týmu D21 je Samuel Neduha. V souboru D21 roste a rozvíjí se jeho herectví. V inscenaci, v roli velitele policie, je zcela reálná postava, utrápeného velitele, který čeká na jedné straně maléry z iniciativních akcí svého podřízeného, na druhé straně je atakován jemu přitažlivou psychiatričkou, která mu vnucuje fakta, dle nichž Tracy blázen je, a na druhé straně deprivován váhou kapacity, profesorem, který tvrdí opak. A do toho má ještě zodpovědnost vůči klidu a bezpečí ve městě, kde bulvár vyvolává a živí paniku, a on neví co dřív. Dialog s jeho podřízeným je naprosto skvělé komické číslo, u kterého nepotřebují ani Neduha ani Pochop šaškovat, a uhrají to jen gesty a slovním humorem tak, že divadlo řve smíchy.
A nakonec ten služebně v D21 nejmladší, Jakub Jelínek. Plzeňák, absolvent Damu (alternativní a loutkové divadlo). V D21 je obsazen už v několika inscenacích. Souběžně ale působí také v divadle Pomezí, Chemickém divadle a loutkoherecké divadelní skupině Fras. Mimo to jsme ho mohli spatřit v letech 2021 – 25 v celé řadě TV seriálů (nedávno např. V dceři národa či před tím ve Stínech v mlze a také se objeví v několika filmech). Má také zkušenosti z alternativních projektů a performativních akcí a nahrává také audioverze článků pro Deník N a jeho odběratele, kteří čtou moderně – ušima.
V titulní roli Tracyho, nám Jelínek předvádí velmi věrohodné civilní herectví, postavené na faktu, že on zkrátka vého tygra vidí, považuje ho za svoji součást a snaží se to vysvětlit všem kolem. Zlomem v jeho psychice je přetržení jeho kontaktu se svou láskou, kterou hodlá najít a vztah obnovit za každou cenu. Nápomocen je mu v tom jen chápající profesor psychiatrie (Hasan Zahirovič), který je ochoten respektovat i to jeho druhé JÁ a dokonce mu vnukne i způsob, jak „vrátit desku na začátek“. Jakub Jelínek působí zcela věrohodně, a dokonce tím sděluje dívákům, podstatu celého příběhu. Fakt, že nějakého svého „tygra“ v sobě ukrývá každý z nás. Na chvíli při představení a ještě pak nějaký čas po něm. A po závěrečném potlesku, po odchodu z divadla, si ho v té naší konvencemi vnucené kleci pohladíme.
Text: Richard Koníček
Foto z inscenace: Michaela Škvrňáková a Martin Pecha (pro D21)
Tracyho tygr
William Saroyan / Jiří Roth
Hrají: Hasan Zahirović, Jakub Jelínek, Samuel Neduha, Stela Chmelová, Petr Pochop
Režie: Peter Chmela
Překlad: Jiří Josek
Dramatizace: Jiří Roth
Dramaturgie: Kristýna Tejmarová, Jiří Roth
Hudba: Zdeněk Dočekal
Texty písní: William Blake
Výprava: Agnieszka Pátá – Oldak
Fotograf: Michaela Škvrňáková, Martin Pecha
Premiéra: 28. února 2025
Délka: 70 minut
Pohybová spolupráce: Magdalena Čaprdová
Nejbližší repríza: 4. 4. 2025
