Ušák Chicky a Zlokřeček aneb každý jsme nějak odlišní, to ale není nectnost, to je naše ctnost
Ušák Chicky a Zlokřeček
rodinné dobrodružství z fantaskního světa
v kinech od 12. května 2022
Mladý Chicky je jiný než ostatní. Je tak trochu neobyčejný. Narodil se jako
napůl kuře a napůl zajíc. Měl štěstí, protože ho jako malého adoptoval král
Petr, slavný zaječí dobrodruh…
Pohádky mají výhodu, na rozdíl od reality končí dobře vždy. Navíc, na rozdíl od jiných příběhů, které si lidé vytvářejí, mají v sobě vždycky nějaké to – kladné - moudro a snaží se vštípit těm, kdo je poslouchají především, tedy dětem, něco co by se jim mělo hodit pro nadcházející žití. Cesty jak docílit toho, aby to byly děti schopny pochopit, ocenit a v nejlepším možném případě si to vzít za své je mnoho. Chvála budiž těm pohádkám a jejich prezentaci, která alespoň něco z toho plní…
Malý test možné úspěšnosti
Když nás spřátelený filmový distributor společnost Bioscop pozvala na novinářskou projekci animáku s názvem Ušák Chicky a Zlokřeček, připojili laskavou nabídku, abychom si sebou vzali našeho vnuka. Poděkovali jsme za nabídnutou možnost, pozvání přijali, ale našeho vnuka jsme omluvili. Je mu něco přes dva, a občas ho už zaujmou a udrží při sledování na you tube nějaké animované klipy, ale na jeden a půl hodinový film, jsme si s ním netroufli.
Ale tím bylo dáno, že uvidíme – kromě vlastního filmu – i jeho křest ohněm. Dětské obecenstvo. A bylo to tak. Malý sál Lucerny byl totiž ze dvou třetin zaplněn dětmi všech možných prepubertálních věkových kategorií a tu zbylou třetinu tvořily v drtivé většině jejich matičky, pracující pro všemožná media. Takže taková aplikace filmu do praxe.
A…?
Samozřejmě, „statistický soubor“ nebyl z hlediska vypovídací hodnoty nijak fatální. Cca 30 děcek – holky v mírné převaze - není samozřejmě kvalifikovaný vzorek populace, jíž je film určen, ale vzorek to je. Tak jsme sledovali děj i dění. Část dětí přišla již nějak předem poučena a zjevně natěšena. Kupodivu na růžová prasátka, jejichž sekvence je jenom kdesi uprostřed filmu a patrná jsou i na plakátě. Část dětí přišla do kina jako zjevně ostřílení diváci, vybírala si místa aby dobře viděla a to v řadě případů i opakovaně sem, tam, sem tam, maminky je trpně následovaly. Vedle autora těchto řádek byly dvě holčičky, sestřičky, jež byly takříkajíc zápůjční. Přivedla je maminka, předala jedné z novinářek, která je přiřadila ku dítku svému a po filmu je zase zjevivší se mamince předala. Během filmu ta starší (8?) té mladší (6?), film zodpovědně dovysvětlovala, v nepřehledných a překotných peripetiích. Za celý film jsem zaznamenal pouze jeden úprk při jisté dramaticko-strašidelné scéně, jinak se auditorium skládalo zjevně ze samých otrlých divaček a diváků. U smacích scén se publiku střídmě smálo, minimálně reagovala tu údivem, tu pokřikem, jak bývalo zvykem v kině na dětské představení ještě za dob srovnatelného mládí syna autora těchto řádek. Zdá se, že vliv videa a dalších technologií, potlačil naivní spontaneitu dětí, a přetavil je v konzumenty typu – tak ukažte, co nám ukážete. Inu o krok pokrok. A shrnutí, film zjevně u vybraného vzorku uspěl. Cestou z kina, se maminky domáhaly ohlasů, otázkami, jak se ti to líbilo, co se ti nejvíc líbilo a moc velkého epického rozkladu se dovolávaly marně. Tu a tam preferovala děcka některého z protagonistů, tu a tam i scénu, ale nijak výrazně se neprojevovala. Inu, teď shlédla tohle, doma si pustí tamto, je toho moc, není čas to tak prožívat. Od doby, kdy má kino každé doma, ne-li ta větší přímo v kapse, je zážitek z kina jako takového značně upozaděn. Škoda.
A oč, že ve filmu šlo?
Lapidárně řečeno. Má-li kdokoli z nás nějakou odlišnost, neměl by ji tajit, vnímat jako něco nežádoucího, co ho vyvrhuje z kolektivu, ale vzdor posměváčkům se nedat, být na sebe hrd a zavřít jim svým konáním ústa. Dokázat jim i sobě, že jsou ne-li lepší než ostatní, tak minimálně stejní jako ostatní a tím si vydobýt místo v kolektivu. V čase bující školní kolektivní šikany, a v čase nejrozmanitějších coming outů všeho druhu a všech úrovní, dobrá myšlenka a vhodná příprava na vstup do úskalí drsného života vůbec, a adolescentů zejména. To vše podáno svižně, akčně, výpravně výtvarně, s minimem poetiky, převahou bojových scén, v úrovni akčňáků na něž se diváctvo tohoto filmu záhy přeorientuje. Humor, a dá se říci, že dobrý a inteligentní, vložený do úst či chcete-li tlamy, nebo jak, želvákovi jménem Abe (v originále hlasem Frédérica Popovice – francouzský herec a specialista na dabing, česky ho namluvil skvěle skepticky Bohdan Tůma, herec, dabér a hlas např. proslulého a nezničitelného Semira Gerkhana ze seriálu Kobra 11), šel zjevně mimo frekvence dětských uší a mozečků, ale doléhal k uším a mozkům, rodičovské garnitury. Což bylo třeba, protože některé fantasmagorie jdou hodně přes čáru zdravého rozumu. Ale nekoukáme přece na dokument o zvířátkách od Davida Attenborougha, ale na animák se zvířátky pro nejmenší. Snad jim to pak v přírodopise paní učitelky všechno dovysvětlí. Tady to ale plní účel a dospělák, ať to raději neřeší.
A jaký, že je tedy děj?
„Chicky i přes své odlišnosti chce to, co každý: zapadnout mezi ostatní a mít kamarády. To, že je pořádný nešika, pro něj není žádná překážka. Odvaha a nadšení mu totiž nechybí. Celý svůj život touží zažít pořádné dobrodružství! A jedno opravdu velké na něj právě čeká!
Z vězení uprchne největší padouch v Království, Chickyho zlotřilý strýc, který chce krále Petra připravit o trůn. To je pravá příležitost pro Chickyho! Se svými dvěma společníky, jízlivým želvákem Abem a odvážnou odbornicí na bojová umění, skunkem Meg, se neohroženě vydávají vstříc nebezpečí.“
Bioscop
Takže závěrem
Zdá se, že film současné dětské obecenstvo může oslovit, i když nevypadalo, že by je ohromil či nějak šokoval. Děj byl podán celkem přehledně, na tradičním a osvědčeném modelu, outsideři na straně dobra proti profíkům na straně zla, který nakonec vytřou zrak a sklidí zasloužené uznání i od preventivních pochybovačů. A všimněte si, v dospělci, jak je rafinovaně v samém závěru zaděláno na dvojku. Co kdyby se to chytlo, tak aby bylo jak navázat… Ale taková je realita komerce. Proč ne. Uvidíme...
Text: Richard Koníček
Foto: distribuční společnost Bioscop
Ušák Chicky a Zlokřeček
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: CHICKENHARE AND THE HAMSTER OF DARKNESS
PRODUKCE: Belgie / Francie, 2022
ŽÁNR: animovaný, rodinný, dobrodružný, komedie
STOPÁŽ: 95 minut
PŘÍSTUPNOST: přístupný bez omezení
REŽIE: Ben Stassen, Benjamin Mousquet
SCENÁŘ: David Collrad
PRODUKCE: Ben Stassen, Caroline Van Iseghem
JAZYKOVÁ VERZE FILMU: český dabing
V českém znění: Robert Hájek - Thomas Solivéres (Čiky), Bohdan Tůma - Frédéric Popovic (Abe), Malvína Pachlová - Chloé Jouannet (Meg), Vilém Udatný - Nicolas Maury (Lepen), Igor Bareš - Laurent Jacquet (Peter), Rudolf Kubík - Antoine Schoumsky (Barry), David Štěpán - Alan Aubert-Carlin (Lance), Tomáš Karger - Richard Leroussel (Rusty), Otto Rošetzký - Nicolas Buchoux (Kanec), Robin Pařík (Whity), Libor Terš (Luter), Dana Pešková (Knihovnice), Jan Szymik (Bubák), Zbyšek Horák (Kozel + titulky)
Překlad: Zuzana Pelíšková
Zvuk: Michal Vašica
Produkce: Miroslav Vitvar
Vedoucí výrobního štábu: Zdeněk Mahdal
Dialogy a režie: Jiří Balcárek
Pro Bioscop vyrobila Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time - 2022
INTERNET: https://bioscop.cz/databaza/usak-chicky-a-zlokrecek/?portfolioCats=9%2C33
Ttrailer: https://www.youtube.com/watch?v=Z2EQLdRXhvM
PREMIÉRA: 12. 5. 2022
