Úvod > České Budějovice: Umění ve městě 2016 aneb města mnoha moderních soch

České Budějovice: Umění ve městě 2016 aneb města mnoha moderních soch

05.09.2016 14:21

České Budějovice/ Hluboká nad Vltavou Veselí nad Lužnicí

16. 6. – 30. 9. 2016

Náš pobyt v Českých Budějovicích byl načasován mimo jiné, i tak, abychom se mohli v jeho ulicích, parcích a zákoutích vypravit na akci, která už svou známostí a reciprocitou přesáhla hranice města, nazvanou – Umění ve městě. Letos s přídomkem - 2016. To proto, že akce se v ulicích města, ale už i v nedaleké Hluboké nad Vltavou a letos poprvé také ve vzdálenějším Veselí nad Lužnicí koná po deváté, takže 1. ročník měl na konci názvu číslovku 2008.

Když se síly spojí, tak to za to stojí…

Sochy v ulicích, mezi lidmi a lidé mezi nimi, je vděčné oživující téma. Inovuje pohled místních na okoukaná místa, oživí pohled na neokoukaná místa turistům. A hlavně, dostávají šanci výtvarníci, kteří se nemusí tísnit a nechtějí se skrývat v loubí galerií a výstavních sálů, a jdou - takříkajíc - s kůží (sochou – objektem) na trh, ven, za diváky zvědavé i nezúčastněné. A aby to fungovalo dobře a dlouho, chce to víc hlav, institucí, starostí a organizační práce. Proto českobudějovickou výstavu Umění ve městě 2016, nepořádalo jen Statutární město České Budějovice, nýbrž také spolupracovalo s galerií GOODSTUFF, Hlubokou nad Vltavou, Veselí nad Lužnicí, Alšovou jihočeskou galerií, Galerií Mariánská a Jihočeským krajem. Parafrázujeme-li rčení o ruce, co se k ruce vine a dílo podaří, lze totéž konstatovat i pro letošní ročník.

Jak to vidí organizátoři akce?

Dejme tedy slovo těm, co se o akci přičinili. A nejhlavnější je vždy – i přes spoluúčast řady dalších, ochotu tvůrců a pochopení úřadů – kurátor. Kurátorem výstavy Umění ve městě 2016 je Michal Trpák, sám autor několika objektů. Dejme tedy slovo jemu, jakožto nejpovolanějšímu:

„Devátý rok oživuje výstava Umění ve městě 2016 veřejný prostor jak Českých Budějovic, tak prostor Hluboké nad Vltavou již potřetí a nově již i ve Veselí nad Lužnicí. Veřejnost měla díky expozici možnost setkávat se v létě s 18 instalacemi od 12 sochařů z Čech i Slovenska.

Jsou mezi nimi jména, která už příznivci výstavy znají z minulých ročníků, ale také zcela noví autoři. Na návštěvníky čekají monumentální díla i komornější plastiky, sochy, které vyzývají k interakci nebo sochy, které vstupují do architektury, s kterou jsou bezprostředně svázány. Prostor tento rok dostávají i studenti Ateliéru sochařství 1 z FAVU v Brně, vedeného profesorem akad. soch. Michalem Gabrielem a odborným asistentem Tomášem Medkem, kteří v Galerii Mariánská vystavují své práce tvořené klasickými sochařskými postupy i 3D technologiemi. Dvě sochy dvou autorů jsou pak nainstalovány v prostorách Alšovy jihočeské galerie.

I letos jde hlavně o přehlídku soch, jež kladou důraz na vizuální vnímaní a tradiční práci s materiálem. Instalace zasazené do kontextů ulic, uliček, náměstí i zákoutí mají rozptýlit mysl obyvatel i návštěvníků města a vybídnout je k zastavení, zamyšlení či ´ jenom´ pobavit. Cílem je dát městu novou energii a zprostředkovat co největší bezprostřední kontakt s díly.“ (Michal Trpák, kurátor výstavy Umění ve městě a galerie GOODSTUFF)

A jak jsme to viděli my?

Především jako zajímavou hru, i když organizátoři k této akci vytvořili přehlednou mapku. Ano a měli jsme ji zprvu k ruce i my na www.www-kulturaok-eu.cz. Ale, při osobní vzpomínce na jistého dávného kolegu, jsme ji odložili. Ten kolega totiž vyrážel na podobné cesty vybaven nejen mapami, ale i sešitkem, kde měl do detailu vypsáno a lokalizováno snad vše, co se dalo pro dané místo vyčíst a zjistit. Zběsile pak lítal městem a odškrtával bod po bodu, aniž by to vůbec stihl zažít. Tak to ne! K tomu nepochybně trochu mapka sváděla, ale my ji odložili a nemínili využít. Tudy naše cesta nepovede, řekli jsme si. A nevedla. Vnímali jsme raději vše, co jsme na našich toulkách Českými Budějovicemi náhodně potkali, každou sochu, objekt i instalaci (k vystavenému objektu nechyběla přehledná popiska s autorem i názvem díla) a teprve pak, následně, doma, jsme podrobným studiem té dovezené mapky, při přípravě tohoto článku zjišťovali, co nás zaujalo a co jsme minuli. A výsledek? Slušný.

Musíme od oněch 18 vystavených děl odečíst dvě ve Veselí nad Lužnicí, kde jsme nebyli. Tam se nacházela ocelová vodní instalace mistra oceli Čestmíra Sušky, nazvaná Listy a v místním Kulturním domě objekt Sofa (keramika a železobeton) dílo Alexandry Koláčkové.

Další 3 díla se nacházela v Hluboké nad Vltavou Tu jsme ale navštívili účelově (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/hluboka-nad-vltavou-aneb-kdyz-bludny-kamen-prekrocite/ ) , zajímal nás zámek a Alšova jihočeská galerie.

Při průletu Hlubokou nad Vltavou jsme tak stihli zaznamenat jen cementové sousoší Michala Trpáka ve Zborovské ulici - Dialog. Práci Veroniky Psotkové Na zídce (akrystal, akrylát) jsme k naší lítosti minuli a unikla nám i socha Barbory Masaříkové Skarifikace (polyester) umístěná v Alšově jihočeské galerii. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krasa-bude-krecovita-surrealismus-v-ceskoslovensku-1933-1939-jaromir-99-mezery-aneb-i-komiks-je-mnohdy-nadrealny/ )

Na České Budějovice zbylo 13 objektů. A skóre? 11 : 2. Jedenáct objektů jsme potkali a vychutnali si, dva nám unikly. I bez mapy a otravného hnidopišství.

Unikl nám – shodou okolností – Václav Fiala (autoru se omlouváme, závada nebyla na jeho, ale na naší straně), jenž instaloval do města objekty dva. Dům pro matematika (dřevo) na náměstí Piaristické a Kaple pro spěchajícího chodce (kámen a ocel) na Senovážné (a to o tomto náměstí tak podrobně píšeme v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/). Škoda. Asi jsme byli příliš spěchajícími chodci…

Tak co jsme tedy viděli?

Působivý objekt plovoucí v slepém rameni Malše Andreje Margoče Dvaja (epoxid) pochází z cyklu Premeny autoportrétu. O kus dále – na přístřeší hotelu Budweis– byla socha Kůň (ocel) od Jakuba Flejšara.

Na Náměstí Přemysla Otakara II. nám nemohla uniknout instalace houfu ocelových klavírů od Antonína Kašpara nazvaná Pocta pro J. B. Cestou po Zátkově nábřeží a na Sokolském ostrově se v zeleni vyjímaly tři monumentální objekty Richarda Keťka.

Monstrózní Die Tankstelle (hliník), mnohovýznamný Oil Daily (ocel) a svůdné Nohy (hliník).

Na výpravné a podle nás českobudějovické obdoby pražské Pařížské ulice, na Lannově třídě, nám neunikla kovová stéla Lukáše Raise.

Při návštěvě Wortnerova domu/AJG ( viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/andre-breton-paul-eluard-a-suzzane-muzardova-31-kolazi-aneb-proti-proudu-i-kristina-dufkova-mami-tati-diky/ ) jsme na vnitrodvorku objevili Ptačí sochu (kov) Ondřeje Svobody. Na Zlatém mostě jsme se potkali s dalším (po Hluboké nad Vlt.) Dialogem (cement) od Michala Trpáka.

Úplně nejvíc nás fascinovalo sousoší téhož autora, umístěné vskutku příhodně, na vstupu do Lannovy třídy ze Senovážného náměstí, nazvané trefně a nekompromisně - Humanoidi (sklo - cement), o němž autor říká:

„Humanoidi - lidé - stroje nebo nástroje systému. Dav, který se nechá dobrovolně manipulovat náporem médií a obecně uznávaných trendů. Jedinec pak přestává být individualitou a v honu za ´lepším´ životem často nevědomky spíše formuje život systému...Jsou pak lidé vůbec ještě tvůrci vlastních životů anebo jsou jen loutkami systému?...“