Umělec a modelka aneb Co nás čeká, když dokonalé dílo už stvoříme?!
Umělec a modelka aneb Co nás čeká, když dokonalé dílo už stvoříme?!
(The Artist and the Model/ El artista y la modelo)
V rámci Mezinárodního filmového festivalu Festfebia 2013, který se koná v Praze ve dnech 14. – 22. 3. 2013 jsem bohužel musela zhlédnout několik filmů, protože já filmy ráda. Druhý z nich byl film španělský s vábivým názvem ´Umělec a modelka´.
Starý, slavný 80letý, sochař Marc Cross se rozhodne vytvořit své poslední dílo. Jeho modelem a zároveň i múzou se stane mladá dívka, uprchlice Mercè, která utekla z pracovního tábora v Katalánii. Černobílé intimní drama se odehrává na pozadí II. světové války. Režisér Fernando Trueba ve svém snímku silně reflektuje na ´velkou trojku´ - život, smrt a umění, a to ve spolupráci s Jean-Claude Carriere a s nestárnoucí hvězdou Jeanem Rochefortem v titulní roli umělce.
Velmi působivý snímek, ba mistrovské dílo
Film ´Umělec a modelka´ považujeme bezpochyby za vysoce svůdný snímek. Příběh je inspirován Truebovým bratrem Maximem, proslulým sochařem a inspirován životem francouzského Katalánce, umělce (Aristide Maillol). Jean Rochefort dostal roli, která mu padla jako luxusní rukavice. I když jsme film natočili v černobílém provedení a situovali ho do roku 1943 do okupované Francie, nejsme válkou vůbec v horách zasaženi. Kombinací režiséra Fernanda Trueba, Rocheforta, Aidy Folch a stálé krásné herečky, Claudie Cardinalové (hraje sochařovu manželku) jsme nevytvořili nic jiného než půvabný film, na který nelze nic jiného dělat, než se na něj dívat s potěšením, zejména když vnímáme více než čtyřicet minut ticha…příjemného...
Modelku mu sehnala Claudie
Jak to? Svého stárnoucího muže potěšila, když mu domů přivedla mladou uprchlici Mercè, kterou našla spící a hladovou na ulici, protože doufá, že mládí nalezenkyně vlije trochu krve do žil stárnoucího Marca Crosse, a že její krásné tělo ho vyburcuje k dalšímu osvěžujícímu sochařskému tvoření… a že se jí to vskutku parádně povedlo!!
Marc Cross si modelku přivlastní
Venkovanku Mercè, budoucí svou modelku, Marc ubytuje ve svém selském ateliéru vysoko v horách, stranou městského ruchu. Marc ji nejdříve skicuje, potom vytváří malé hliněné modely její postavy v různých pozicích. Ale Marc je věčně nespokojený, pozoruje svou modelku bystrýma očima, a nemůže stále přijít na svou myšlenku, která mu chybí k tomu, aby vytvořil dokonalé své předsmrtné dílo. Přesto si oba rozumějí, Mercè je velmi skromná, zažila už jistě toho ve Francově Španělsku hodně, a hojí si vlastně v krásné horské krajině své nejen fyzické rány, které utrpěla ve svém ještě mladičkém životě. Neví ani, kde má a zda jsou ještě její rodiče vůbec živí, neví ani, co bude po válce dělat…
V umění je nutná pokora
Ideální modelka. Je poslušná a tvárná modelka. Na pokyny svého Mistra okamžitě reaguje, pózuje neustále nahá, což může pro diváky být příjemné, že? Ale nestrádá zimou, protože se film odehrává v letním období, kdy je naopak příliš horko. Krásné jsou scény, kdy Marc svými rukama věčně zašpiněnými od hlíny zkoumá nahé záhyby jejích rukou, ramenou i ostatních částí jejího extrémně krásně štíhlého těla, které je zcela bez jizev, či jiných nepravidelností…aby pak to přenesl na budoucí sochu…malá prsa Mercè považuje Marc za vrcholky pyramid… čemuž se jen jeho žena slastně usmívá… byla totiž také jeho modelkou, tak krásnou, že ji chtěli i ostatní francouzští malíři jako…Matisse...
Rembrandtova skica zaujme i nás
Mercè představuje krásku v hororové době a bereme ji jako symbol naděje, že ve Španělsku jistě dojde k míru. Marc Cros je natolik uzavřen ve svém světě, že nevnímá realitu války. Jeho klid naruší tedy až jeho nová modelka. Marc Cros s ní vede mnohdy i cynické řeči, medituje o síle myšlenky, o tom, že už má málo času na tvorbu, že se blíží čas jeho smrti, a naučí Mercè porozumět uměleckému dílu, a to na malé ukázce skici od Rembrandta - ´Dítě učící se chodit (Child Learning To Walk). Kdo jsme z diváků dosud nechápali, po zhlédnutí této scénky, kdy Marc Cros zcela u vytržení vysvětluje své modelce význam a genialitu Rembrandtova dílka, pochopíme zcela lehce a rychle. Během deseti minut nakreslil totiž Rembrandt skicu, na které nevidíme vůbec do tváří matky dítěte, ani do tváře dítěte, jen tvář udivené kolemjdoucí sousedky, jak všechny ty ženy na první krůčky šťastného dítěte reagují…skvělá scéna! Nenechme si ji ujít!
Modelka je super!
Aida Folch, kterou režisér objevil (The Shanghai Spell?), hraje ve velmi zřetelně mlčenlivé roli a její nevinná erotika ovlivňuje velmi silně Rochefortovu roli sochaře. Oba představitelé hrají hlavně očima…
Když ženu s Bohem spojíme
No, nebudeme prozrazovat, když se podaří sochaři konečně najít svou myšlenku, co se děje dál…i když prozradíme, že to byla jen náhoda…raději si přijďme podívat…
Závěrem
Známý španělský režisér Fernando Trueba spolupracoval na scénáři s legendou Jeanem-Claudem Carriérem a společně vytvořili působivé filmové drama v intimním prostředí, atmosféru umocňuje černobílá kamera. Snímek se dočkal ocenění na festivalu v San Sebastianu a obdržel mnoho nominací na filmové ceny Goya. Představitelka Léy, herečka Claudia Cardinalová, byla hostem Febiofestu v roce 2006.
Ocenění filmu MFF San Sebastián (2012) – Stříbrná mušle za režii
Stát: Španělsko
Rok výroby: 2012
Režisér: Fernando Trueba
Hrají: Jean Rochefort, Aida Folch, Claudia Cardinale, Götz Otto, Chus Lampreave, Christian Sinniger, Martin Gamet, Mateo Deluz
Scénář: Jean-Claude Carrière, Fernando Trueba
Kamera: Daniel Vilar
Střih: Marta Velasco
Producent: Cristina Huete
Distribuce: 6 Sales
Práva: 6 Sales
Délka filmu: 105 minut
Formát filmu: 35mm
Původní znění: španělsky, francouzsky
Titulky: české, anglické
Oficiální web: https://www.elartistaylamodelo.com
Přístupnost: od 15 let
Hodnocení: 100 %
Co nám Fernando Trueba na tiskovce prozradil?!
- Rembrantova kresba, klíčová scéna filmu, je uložena na fotografii v archivu sochaře. Rozbor obrazu si nechal režisér Trueba vyložit od anglického malíře a pak ještě jednou od francouzského malíře a výsledek zahrnul do scénáře.
- Režisér filmu byl krátce filmovým kritikem španělského deníku El Pais (1974-1979), delší čas ale pracoval ve filmotéce, než přešel na druhou stranu barikády. Fascinovala ho myšlenka, že mu byli ochotni platit za jeho názory.
- O Claudii Cardinalové jsme se dozvěděli, že je to herečka úžasně skromná, že má smysl pro humor a je chodící historií velké filmové doby. Mnoho starších původně slavných a krásných hereček odmítá znovuvstupovat před kameru. CC s tím nemá problém. Režisér ji považuje za krásnou dodnes tím, že přirozeně stárne. Neudělala si žádnou plastiku své tváře a vypadá tak, jak to odpovídá jejímu věku. Jinak mluví o neběžných věcech jako o běžných. A tak to, co CC vypráví, tak je to vždy legendární záležitost (jak si po koncertě Beatles sedli a povídali, jak ji pak pozval Paul Mc Cartney na večeři, jak byla tu či onde s Truffautem, což jí přijde normální a běžné, zatímco režisér jí naslouchá se zatajeným dechem o legendách a dějinách filmu. Režisér CC miloval už jako kluk. Byl šťastný, že si po celou dobu natáčení filmu ´Umělec a modelka´mohl s ní jen tak povídat. A ona se ničemu nebránila, netrpěla hvězdnými manýrami.
- Ve filmu režiséra ´Dívka tvých snů´´(La Nina de tus ojos – 1998) hrál mimo jiné i český herec Miroslav Táborský. V Česku prý o filmu moc nevíme, ale ve Španělsku dostal právě Táborský za svou roli španělskou filmovou cenu. Ptali jsmese Trueby, zda je pravda, že bude natáčet pokračování tohoto filmu. Odpověděl, že natáčení v Praze bylo úžasné jak pro něj, tak pro zúčastněné herce. Byli to Češi, Španělé a Nněmci. Všichni na to prý s potěšením vzpomínají. Režisér chce natočit film o tom, že se tehdejší herci (bylo to asi o natáčení filmu) sejdou znovu po osmnácti letech u jiného filmu. Ale o pokračování v pravém slova smyslu by jít nemělo.
- Rochefort pro roli sochaře byl pro režiséra už při psaní scénáře jasnou volbou. Rochefort je totiž skromný, silný a vnitřně křehký se smyslem pro humor a ironii.
- Režisér chtěl od dětství být malířem. A maloval asi tak do osmnácti let, když objevil film. S malováním končil a rozhodl se pro filmařinu. Jeho bratr je o rok starší a věnoval se malbě průběžně. Mluvil o něm ale v minulém čase….
- Režisér chtěl natočit film o umění, protože umění považuje za hmatatelné. To film moc ne. Film je trvale pod tlakem producentů, komerce, diváků a tak. Umění se ale dělá rukama. Člověk se musí umazat od hlíny, od barvy a vlastníma rukama dílo vytvořit. Pak je to umění.
- Za typického člověka umění považuje Picassa, který svým uměním žil. Když umíral, oznámil, že nemůže vstát, aby mu podali papíry a tužky a on při práci umřel. Našli ho na lůžku a několik skic se válelo kolem.
- Režisér spolupracoval na filmu ´Umělec a modelka´ s Jean-Claude Carrièrem jako scénáristou. Jean Claude Carrière je jeden z nejlepších scénáristů vůbec. Carrière pracoval s Formanem a dalšími předními režiséry. Je mu 82 let jako hlavní postavě filmu. Námět a příprava scénáře byla podle režiséra hotova už před lety, ale on čekal, až dozraje do vyššího věku, aby lépe ty staré lidi a jejich filozofii chápal. Bál se, že by jako mladý něco nesprávně interpretoval. A hlavně se jistil tím Carrièrem, který byl také v tom správném věku.
- Film je černobílý, protože to k umění patří. Navíc, sám režisér, když umění poznával, znal jen černobílé fotografie. Jiné neznal, a tím pádem je na černobílé výtvarno navyklý. Navíc, jak řekl, i černá a bílá jsou barvy, takže film je vlastně také barevný.
- Ptali jsme se ho na film ´Chico a Rita´ (2010), který také natočil a byl animovaný. Proč ho natočil? Dozvěděli jsme se, že je to jeho jediný animovaný film, a neuvažuje o jiném, protože animovaný film je mnohem náročnější a dramatičtější. Všechno se musí udělat předem, neboť vlastní vznik už moc neovlivníme. To je jen výroba.
- Režisér je znám svým vztahem k jazzu a natočil i nějaké dokumenty o této hudbě. Ano, má rád jazz, zejména latin jazz. Jeho film ´Calle 54´ je o tomto druhu hudby, protože má pocit, že je relativně opomíjený a málo známý. Chtěl těm vynikajícím muzikantům trochu pomoci. V Praze je hodně dobré jazzové muziky. Proto ji má také rád. Máme prý spoustu vynikajících jazzových muzikantů.
- Hlavně má ale Prahu rád, protože se s filmem seznamoval na filmech českých režisérů z tzv. nové vlny. Forman, Passer, Menzel, Chytilová. Na těch se vyučil filmařině. A když k nám pak zavítal, zjistil, že máme všeobecně silný a pozitivní vztah k naší filmografii. Národníd filmografie je obraz společnosti a státnosti. A u nás existuje láska k filmu. Ve Španělsku tomu tak není. Je moc dobré, když si lidé váží své kultury.
Z tiskové konference s režisérem FernandemTruebou, který osobně přijel do Prahy na Febiofest 2013 dne 16. března 2013, zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková
Foto: Internet