Tváře odvážných/Faces of Courageous - Příběh zapomenutých fotografií aneb zůstali věčně mladí!
Tereziánské křídlo Starého královského paláce – Pražský hrad
17. 9. – 31. 10. 201
4
Dostali jsme pozvání od Správy Pražského hradu a Vojenského historického ústavu Praha na mimořádnou tiskovou konferenci k výstavě nazvané ´Tváře odvážných´, která se konala v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu.
Zlomová událost
Tiskovou konferenci zahájil ředitel Vojenského historického ústavu plk. Mgr. Aleš Knížek.
Řekl, že tato výstava je doslova zlomová událost a že odkrývá situaci, která panovala v Londýně v letech 1941 a 1942, protože představované fotografie jsou ilustrací toho, jak se naši parašutisté připravovali na plnění úkolů v Protektorátu. Z fotografií lze vyčíst mnohé, zejména jaká tam v té době panovala atmosféra, ale také mnoho dalších zajímavých detailů.
Výstavou, kterou později slavnostně zahájil Miloš Zeman, prezident České republiky, a to společně s posledním dosud žijícím československým parašutistou, generálmajorem Jaroslavem Klemešem (radiotelegrafista skupiny Platinum), jenž se i přes svůj věk na její přípravě aktivně podílel, nás prováděli její kurátor Zdeněk Špitálník a spoluautor výsta
vy plukovník Michal Burian.
Objevení neznámých snímků parašutistů
Výstava ´Tváře odvážných´ je souborem dosud zcela neznámých snímků našich parašutistů z let 1941 a 1942, kdy se připravovali v londýnském sídle Zvláštní skupiny D na své úkoly po výsadku v Protektorátě. Unikátní fotografie do sbírky VHÚ Praha věnoval syn pana Bohumila Vrbíčka na jaře roku 2013.
Bohumil Vrbíček byl tehdejším dentistou skupiny D, tedy té, která připravovala výsadkáře na jejich úkoly, a současně osobně pořizoval jejich snímky. Negativy fotek byly po více jak sedm desetiletí ukryty v nevelké papírové krabici a byly tedy značně poškozené. Pečlivým restaurátorským zásahem bylo identifikováno asi 100 negativů, z nichž 30 bylo tak poničených, že se je dosud nepodařilo restaurovat. Jsou navzájem spečené nevhodným skladováním do sebe a jejich případná rekonstrukce bude vyžadovat ještě velké úsilí a s nejistým výsledkem. Naštěstí se však 70 negativů restaurátorům zachránit, zpracovat a hlavně zvětšit, zdařilo. Ty teď spoluvytvářejí soubor představovaný na výstavě ´Tváře odvážných´.
Jako zázrakem se mezi nimi nalézá dokonce několik fotografií dvou, dnes široké veřejnosti asi 
nejznámějších výsadkářů, z výsadku s krycím názvem Anthropoid, Jana Kubiše a Josefa Gabčika. Ti, ve spolupráci s dalšími výsadkáři, spáchali dne 27. 5. 1942 klíčovou událost našeho válečného odboje, úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. K (snad) osudové spojitosti, možná ale i pod vlivem vedení, které už přepokládalo jejich konkrétní úkol, jsou v souboru i unikátní společné fotografie Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Z dosud zachráněného souboru 70 negativů je (snad) shodou okolností na 20 z nich je právě Jan Kubiš nebo Jozef Gabčik, případně dokonce i oba najednou.
Nebýt Vrbíčka, tak…
Jak se www.www-kulturaok-eu.cz dozvěděla po osobním dotaze od kurátora výstavy Zdeňka Špitálníka, Bohumil Vrbíček po válce, při svém návratu z Anglie nastrkal balík negativů do zmíněné krabice, přivezl ji domů a schoval. S největší pravděpodobností o tomto historickém pokladu příliš nevěděla ani rodina pana Vrbíčka, a tak negativy čekaly u nich na své objevení celých 70 let. Díky mimořádnému úsilí a neuvěřitelně náročné restaurátorské práci, (mimochodem, prováděli ji a dosud provádějí, přímo na Pražském hradě sídlící restaurátoři, kteří jinak restaurují obdobně vzácné relikvie, jakými jsou pohřební roucha českých králů), která trvala rok, mohl být tento historický pramen - fotografie ze vzácných negativů - připraveny k vystavení.
Tváře odvážných, tváře mladých mužů ochotných obětovat životy za okupovanou vlast
- Expozice tedy představuje 70 dosud nikdy nezveřejněných snímků, pořízených původně jen pro potřeby výroby falešných, krycích protektorátních dokladů, jimiž byli výsadkáři vybavováni pro pohyb na území protektorátu.
- Snímky však nebyly pořizovány jako klasické portrétní fotografie na legitimace tak, jak se to dělá v ateliéru, ale v improvizovaných podmínkách dvora či střešní terasy vojenského objektu. Historici dosud znali portréty výsadkářů pouze z výřezů na falešné dokumenty. Zde se však podařilo získat, zachránit a zvětšit fotografie - z nichž byly použity jen výřezy - celé.
- Můžeme tak identifikovat třeba prostředí, kde která fotografe byla pořízena. Můžeme si všimnout, že jako pozadí pro snímky posloužila jakási deka, kterou drželi ostatní parašutisté, a na některých fotografiích jsou i vidět po stranách dokonce i jejich tváře. Pozorný divák pozná, že si vzájemně půjčovali saka, vyměňovali mezi sebou kravaty, upravovali účesy, aby vypadali víc česky než ´poangličtěle´, a mnoho dalších detailů, včetně zapomenutého, do klopy vetknutého, amatérsky vyrobeného odznáčku s motivem československé vlajky.
- Můžeme – protože se každý výsadkář fotografoval několikrát, a pak se vybíral vhodný záběr, vnímat i relativně pohodovou atmosféru, jaká panovala ve školicím středisku. Ze zvětšených tváří výsadkářů lze vyčíst i jejich odhodlání, povahové rysy, náladu, a protože je zvětšení do životní velikosti, můžeme jim tedy pohlédnout, po více jak 70 letech, doslova z očí do očí. To je úžasný pocit, ze kterého až zamrazí, protože následné měsíce znamenaly pro většinu portrétovaných jistou smrt, zpravidla v boji, mučení a v zoufalé situaci, do níž se dostali při štvanicích, které na ně pořádalo, tehdy všemocné a všudy přítomné, gestapo.
Hluboce intimní průnik do soukromí hrdinů
Jak nám vysvětlil plukovník Michal Burian, paradoxem dějin se stalo, že díky péči a pečlivosti gestapáků, kteří po dopadení a likvidaci výsadkářů, přímo zúčastněných na atentátu, uspořádali v neblaze proslulém Petchkově paláci studijní výstavu pro potřeby německých kriminalistů. Výstava ilustrovala vyšetřování, dopadení a následnou likvidaci výsadkářů. Proto, s příslovečnou německou důkladnosti, zinventarizovali a shromáždili všechny detaily. Od osobních předmětů přes součásti oděvu, falešné doklady, zbraně, různé osobní předměty až po mimořádně důkladné pitevní nálezy. S koncem války zůstala neblahá ale cenná ´sbírka´ v tzv. Pečkárně. Dnes je celý soubor předmětů a exponátů ve vlastnictví VHÚ, a podobně jako byl nyní doplněn o vystavené fotografie, je po léta doplňován dalšími nálezy či dary občanů, kteří se s výsadkáři setkali nebo od jejich potomků. Každý předmět má tedy svou, zpravidla velice pohnutou, historii. Autoři výstavy proto v návaznosti na vystavované fotografie doplnili výstavní prostor i o další předměty vážící se vždy k dané konkrétní osobě.
Můžeme tu tedy vidět například Gabčíkův svetr, Kubišovo sako i s kravatou, které měl na sobě při atentátu na Reinharda Heydricha, rukavice Oldřicha Pechala, několik původních razítek na falešné průkazy a vyplněné i nevyplněné protektorátní legitimace konkrétních výsadkářů. Můžeme vidět dokonce i části zrestaurované seskokové kombinézy a padákového vybavení. Osudy těchto předmětů demonstrují úctu, jakou veřejnost, která výsadkářům různým způsobem pomáhala a po jejich marném boji se věnovala k uchování jejich památky. Kupříkladu vystavené seskokové vybavení bylo třeba tajně uloženo do dětské rakve, byl uspořádán fiktivní pohřeb neexistující holčičky, rakvička byla uložena řádným způsobem na Ďáblickém hřbitově do hrobu a opatřena falešným nápisem. Až teprve po válce mohly být předměty vyzdviženy, sice zničené, ale zachované pro budoucnost. A tak by se dalo pokračovat…
27 českých pánů
Dosud zrestaurované fotografie nám přestavují celkem 27 výsadkářů. Autoři výstavy jejich fotografie doplnili informačními panely, které obsahují životní data osob na snímcích, jejich osudy před příchodem do Anglie, informaci o prodělaném výcviku a o úkolu, který dostaly před seskokem. A pak popis, jak a zda se úkol zdařilo splnit a co následovalo. Až na několik výjimek to byla nakonec smrt, zpravidla v přímém boji. V menší míře poprava po nelidských výsleších. V několika případech si muži vzali jed, kterým byli vybaveni už v Anglii.
Mezi zachovanými snímky jsou ale i dvě osoby, které selhaly. Ne přímo ten nejznámější, Čurda, ale Gerik a Kindl. I jejich osudy tu jsou zdokumentovány. Oba byli po válce odsouzeni za vlastizradu a popraveni. K vidění je i oprátka, na níž skončil v roce 1947 Gerik. Na fotografiích ale není vystaven čtvrtý zrádce, jistý Nachtman, který přežil i po válce, protože se stal aktivním pracovníkem STB…
Panely nám také objasní všechny výsadky, které tvořili zpravidla tři výsadkáři, krycí názvy jednotlivých akcí, kterých se vyfotografovaní výsadkáři zúčastnili, cíle těchto akcí a míru úspěšnosti.
Josef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Oldřich Pechal…
Hrdinové, jejichž hrdinství vynikne při pohledu do jejich tváří. Prezident Miloš Zeman při slavnostním zahájení výstavy formuloval odpověď na otázku, co ty mladé muže vedlo k tak ohromnému hrdinství: „Byla to výrazná sebeúcta, snaha nezradit sám sebe a vytrvat v klíčovém okamžiku.“ A pak dodal: „Přál bych si, aby i dnešní vojáci měli v sobě právě tuto sebeúctu.“
Tváře odvážných
Příběh zapomenutých fotografií
17. 9 - 31. 10. 2014
Tereziánské křídlo Starého královského paláce Pražského hradu
Vstupné:
Plné: 100 Kč
Snížené: 50 Kč
Rodinné: 200 Kč
Otevřeno denně od 10.00 – 18.00 hodin
Informace: 224 572 434
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Správa Pražského hradu, VHÚ