Trosečníky v Šanghaji aneb Ghetto Hongkew očima uprchlíků a objektivem Arthura Rothsteina
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
12. 5. – 11. 9. 2016
Na zahájení nové výstavy Židovského muzea v Praze, kterou připravila Galerie Roberta Guttmanna pod názvem ´Trosečníky v Šanghaji´, jsme zhlédli 22 fotografií Arthura Rothsteina, které americký fotožurnalista (za svůj život získal 32 ocenění) na objednávku UNRRA pořídil v ghettu Hongkew 7 měsících po skončení války v Tichomoří.
Fotografie zachycují osudy válečných uprchlíků v čínské Šanghaji
V dubnu 1946 pořídil přední americký fotožurnalista Arthur Rothstein (*17. 7. 1915 + 11. 11. 1985) dvaadvacet (22) záběrů, na nichž zachytil životní podmínky židovských uprchlíků v čínské Šanghaji. Ke každé fotografii si můžeme přečíst její příběh, který je zájemci (plně odporučujeme) k dispozici tištěnou formou na bělostném papíru.
Přestože Rothsteinova fotografická série vznikla až v roce 1946, sedm měsíců po skončení války v Tichomoří na objednávku humanitární a podpůrné organizace Spojených národů UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration), je unikátním vizuálním svědectvím o záchraně 20 tisíc středoevropských Židů v období šoa a 2. sv. války.
V pořadí již 3. výstava Židovského muzea v Praze věnovaná fenoménu uprchlictví a migrace si klade za cíl představit širší veřejnosti dosud nepříliš známou historii takzvaného šanghajského ghetta vnímanou nejen pohledem brilantního fotoreportéra, ale také prožitou zkušeností protagonistů příběhu. Jde o zkušenost i československých Židů, kteří vedle Židů rakouských, německých, polských a maďarských našli v Šanghaji bezpečné útočiště v době, kdy, až na nepatrné výjimky, celý svět přijímání uprchlíků odmítal.
V roce 1939 měla Šanghaj přes 5 miliónů obyvatel:
- březen 1938 - l. větší vlna evropských židovských uprchlíků z Rakouska
- konec 1939: žije v Šanghaji 16 tisíc uprchlých z Evropy
- k omezení migrace se zavedlo placení zvláštní přístavní daně + speciální japonské povolení, které se muselo zaplatit
- nebyla ale zavedena nikdy skutečná vízová povinnost
- 8. 12. 1941 začala v Šanghaji 2. sv. válka
- japonská armáda převzala kontrolu a internovala občany nepřátelských zemí
- Japonci si zachovávali vlastní specifický přístup k Židům a do německého plánu na vyvraždění všech Židů se nikdy nezapojili
- 18. 2. 1943 vydali Japonci vyhlášku o vytvoření Určeného území pro uprchlíky bez státní příslušnosti, do kterého byli povinni během několika měsíců přesídlit (platilo to hlavně pro Židy)
- Hongkew – dodnes se tomu říká šanghajské ghetto (2,5 km čtverečních)
- v Hongkew byly zavedeny stráže, systém propustek, otřesné hygienické podmínky, hlad i nesnesitelné klima, přesto se to nedalo srovnat s ghetty, které zřídili nacisté v Evropě
- květen 1945: radost z konce války v Evropě, bombardování Šanghaje americkým letectvem
- 14. 8. 1945: konec války v Šanghaji
- 18. 8. 1945: bylo ghetto jako uzavřená oblast zrušeno až po příjezdu prvních amerických vojáků
- mezinárodní a židovské humanitární organizace zahájily program jejich přesídlení či repatriace
- 27. 11. 1945: čínská vláda rozhodla o deportaci všech uprchlíků ze Šanghaje
- po vítězství komunistické revoluce a obsazení Šanghaje Rudou armádou v Číně zbyli ti židovští uprchlíci, kteří zůstat chtěli
Foto vlevo nahoře: výřez z fotografie ´Skupina dětí uprchlíků bez státní příslušnosti´
Rothsteinovy snímky současně nabízejí jedinečný historický pohled na roli fotografa ve službách mezinárodních organizací a na význam reportážní fotografie v zónách konfliktů, humanitárních krizí a katastrof, v níž se styl čistého obrazového zpravodajství mísí s výrazovými prostředky sociální a humanistické fotografie i se strategiemi public relations.
Závěrem
Výstavu architektonicky velmi zdařile vyřešil Daniel Ziss. V expozici můžeme zhlédnout video – sestřih filmových vzpomínek pamětníků popisujících život v Šanghaji a v šanghajském ghettu… a další unikátní dokumenty… včetně nápisu, který označoval hranice ghetta v Šanghaji….
Autoři výstavy:
kurátorka sbírky vizuálního umění ŽMP Michaela Sidenberg
filmový dokumentarista Martin Šmok
Doprovodný program
Komentované prohlídky:
- středa 8. června 2016 od 17 hodin
- středa 22. června 2016 od 17 hodin
- středa 7. září 2016 od 17 hodin
Kapacita komentované prohlídky je 20 osob. V českém i anglickém jazyce.
110 00 Praha 1
U Staré školy 3
Máme otevřeno denně: 9.00 – 18.00 hodin kromě sobot a židovských svátků
Vstupné: základní 40 Kč, snížené 20 Kč, děti do 6 let zdarma
Židovské muzeum v Praze je
největší institucí svého druhu v Evropě. Pečuje o jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě. Ve sbírkách muzea je shromážděno na 40 000 ojedinělých předmětů, 100 000 knih, fotografie a archivní dokumenty.
Židovské muzeum
spravuje 4 historické synagogy – Maiselovu, Pinkasovu, Klausovou a Španělskou, Obřadní síň a světoznámý Starý židovský hřbitov; galerii; několikdepozitářů; archiv; knihovnu s multimediálním centrem; restaurátorská pracoviště a vzdělávací a kulturní centrum.
Židovské muzeum v Praze
je setrvale jedním z nejnavštěvovanějších muzeí v České republice. V roce 2015 jej navštívilo téměř 630 000 návštěvníků.
Židovské muzeum oslaví v tomto roce již 110 let od svého vzniku. Původním záměrem „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“ z roku 1906 bylo zachovat cenné umělecké předměty ze synagog, které byly v rámci rozsáhlé přestavby pražského Židovského Města určeny ke zboření.
Židovské muzeum
bylo veřejnosti přístupné i po okupaci českých zemí 15. března 1939, i když samotný spolek byl po začátku druhé světové války zrušen. V roce 1942 nacisté po dlouhých jednáních schválili projekt „Židovské ústřední museum v Praze“, kam byly v době transportů do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů sváženy liturgické předměty ze zrušených židovských obcí a synagog z celého území Protektorátu Čechy a Morava.
Po krátkém poválečném období v čele se státem dosazenou správou bylo muzeum v roce 1950 pod nátlakem převedeno do přímého vlastnictví státu. Jeho činnost byla úředně omezována, některé exponáty byly prodány – mezi nimi například více než jeden tisíc svitků tór, které byly v roce 1965 odvezeny do Spojeného království.
Podmínky pro novou etapu v životě muzea vznikly až po pádu komunistického režimu v roce 1989.
Židovské muzeum
tak od roku 1989 v Praze funguje jako nestátní organizace, která široké veřejnosti zprostředkovává historii a současnost, kulturu a vzdělanost židovské komunity v českých zemích.
Galerie Roberta Guttmanna je výstavní prostor určený k prezentaci krátkodobých tematických výstav Židovského muzea v Praze. Byla pojmenována po známém pražském naivním malíři Robertu Guttmannovi (1880-1942), jehož výstavou svou činnost zahájila. Galerie se nachází v přízemí na severovýchodní straně nového komplexu Židovského muzea v Praze, v ulici U Staré školy 3.
Významnou část práce Židovského muzea v Praze představuje osvětová a vzdělávací činnost. Vzdělávací programy jsou určeny nejrůznějším cílovým skupinám. Nejmenší děti seznamují s židovskou kulturou, tradicemi a zvyky hravou formou. Pro žáky a studenty základních a středních škol jsou připraveny interaktivní programy a přednášky. Součást nabídky tvoří i pravidelné vzdělávací semináře pro pedagogy a večerní vzdělávací pořady pro širokou veřejnost. Školám i kulturním institucím muzeum nabízí putovní výstavy.
Na závěr prohlídky jsme za www.www-kulturaok-eu.cz zhlédli v atriu Galerie R. G. překrásnou, ale poněkud skrytou obří sochu The Golem of Prague /Sonderkommando od Pearl Amsel, přeživší holocaust (1927 – 1999), kterou na pamět obětí holocaustu věnovala Amsel Family z U.S.A., New York...
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková