Trojská lávka, model 2020 aneb konečně máme alespoň jeden bezpečný přechod přes řeku
Výlety Stromovku odedávna vedly Pražany přes Císařský ostrov do Troje. A naopak. Tedy spojení mezi Královskou oborou a Trojským zámkem a později i přístupovou rekreační cestou do zoologické a botanické zahrady v Troji. Romantické období, kdy zde ještě spojení přes Vltavu zajišťoval přívoz má dlouhou historii a už také poměrně dávný konec…
Přívoz spojující Císařský ostrov s Trojou, tedy přes pravé rameno Vltavy na břeh u osady Rybáře, je uváděn v listinách již od roku 1892. Konec romantického spojení a kouzla celého místa vůbec, následoval přesně o 70 let později, v roce 1966, kdy byl přívoz zrušen.
Úvodem malá milá vzpomínka pamětníků
Autor těchto řádek sem často a rád chodíval, jako žák základky s tátou na „čumendu“. Technicky fundovaný táta chápal jak je možné, že převoznický prám s lidmi pluje zavěšen na laně napnutém přes řeku, tažen proudem ze strany na stranu. Jeho technicky nemožný syn sice - s respektem k tátovu moudru - výklad vyslechl, přijal, ale nechápal. Pochopil, až když ho na gymplu ve fyzice potkaly vektory a jimi přestavované vzájemné působení sil. Ano Vltavský proud táhnoucí ven z Prahy, tedy k ZOO, vlekl s pomocí vzájemně působících sil prám od břehu ke břehu. Z pohledu kluka, bylo však mnohem zajímavější plavení přes Vltavu. Čtenář Májovek, Verneovek, Štorchovek a Plutarchových spisů, se rázem ocitl v rozbouřených vlnách hodných jihoamerické Amazonky a proudy, síly i vektory mu byly fuk.
A autorka připojených fotek? Jen o pár let později, sem, k přístavišti na Císařském ostrově, kde bývala zahradní hospůdka, chodila s partou sošných žižkovských amatérských „kopálistů“ zapíjet výhry i prohry v jejich „první lize“ neoficiálního žižkovského plácku.
Inu ženský a mužský pohled počátkem a koncem puberty. Tolik – s omluvou – na úvod. Taková Praha před víc jak půlstoletím byla a tací jsme byli před víc jak půlstoletím my.
Od přívozu k lávce 21. století
Po roce 1966 namísto romantického přívozu vznikl vojenský pontonový most. Ten na místě sloužil ke spojení Císařského ostrova s Trojou do roku 1984. 18 let. V roce 1984 jej ale nahradila pevná, visutá – a nyní neblaze proslulá - lávka. Přesto, že přečkala povodeň z roku 2002, sešlostí věkem a nezájmem o údržbu nadělila v prosinci 2017 Praze drsný dárek. Zřítila se. Zborcení přivodilo i vážná zranění 4 lidem, kteří byli – jak se euforicky říkává – v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Spojení Císařského ostrova s Trojou, tedy zase převzal na čas přívoz. Měl označení P8 a byl včleněn mezi přívozy provozované jako Pražská integrovaná doprava. Nastalo řízení o otázce viny, nechutné tahanice, ale i úvahy o novém řešení, novou lávkou. Té jsme se dočkali po nejrůznějších peripetiích, 23. 10. 2020.
Stavba za 150 mil. Kč, vybudovaná firmou SMP CZ SMP CZ, a. s. dle projektu společností Novák & Partner, s. r. o. a Valbek, spol. s r.o. samozřejmě v nuceném duševním a kulturním půstu, zaujala nejen nás na www.www-kulturaok-eu.cz ,ale i spoustu dalších zvědavců.
Nová Trojská lávka
Stavba nové ocelové lávky s dřevěnou mostovkou započala v listopadu 2019. Na délku má 256 m a široká je 4 m. Je i vyšší, než byla původní. Jak je už dnes nezbytné, není tu jen pro chodce, ale oficiálně i cyklisty a bruslaře. V noci je osvětlena světla zabudovanými v zábradlí.
Po zkušenostech z povodní, lze zábradlí sklopit, aby v případě další tisícileté povodně nezachytávalo plovoucí předměty a lávka tak nekladla odpor proudům vod, což by ji mohlo poškodit či zničit. Spojení mezi Císařským ostrovem a Trojou je i zkratkou pro případné vozy záchranné služby, takže je lávka dimenzována i na průjezd sanitky.
Magistrát tvrdí, že konstrukce - při řádné údržbě a kontrole - přečká na místě a bude bezpečná celé století.
Příčinou katastrofy té předchozí byla především koroze. Nová lávka má hypermoderní protikorozní jištění se složitým systémem elektronické permanentní kontroly neporušitelnosti spojů. Vzniklo kvůli tomu celé oddělení na TS komunikací! Tak snad nic nepřehlédnou a včas objeví. Zkušební zátěžová nosnost byla 35 tun (!), což by nikdy nemělo lávku v reálu potkat.
Most není lávka a lávka není most
Věřme, že bezpečnostní parametry nové lávky jsou na úrovni 21. století. K vyslovení názoru nám tak zbývá už jen prostor pro osobní pocity v otázce vzhledu. Nejsme sice odborníky a tak neposoudíme plně estetickou či architektonickou úroveň mostů u nás vzniklých, vznikajících, navrhovaných i zavrhovaných. Nás, coby lajky, ohromil ze starých mostů například most přes Lužnici v Bechyni, řečený Duha, vybudovaný pro tamní Křižíkovu „Elinku“, vyprojektovaný ing. dr. EduardemViktorou a postavený v roce 1928 (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bechynsky-most-a-trat-bechyne-tabor-aneb-elinka-a-duha-co-to-znamena/.). Dopustit ale nedáme ani na diskutovaný, leč také zcela mimořádný, most přes Nuselské údolí pro trasu metra C z roku 1973, jehož hlavním projektantem byl renomovaný architekt Stanislav Hubička s nímž jsme dokonce měli ještě tu čest se setkat osobně a krátce s ním i hovořit (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/nuselsky-most-historie-stavba-architektura-aneb-kdyz-obloukovy-most-by-se-nad-udoli-nehodil/ ). Z poslední doby jsme byli přímo uchváceni Trojským mostem z roku 2014, jehož autory jsou Ing. Jiří Petrák, Ing. Ladislav Šašek, Doc. Ing. arch. Roman Koucký a Ing. akad. arch. Libor Kábrt (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/trojsky-most-aneb-privitejme-nejnovejsi-unikatni-most-/ ). Netvrdíme, že jde o jediné pozoruhodné mosty na našem území, ale tvrdíme, že jde o mosty krásné a mimořádné i po technické stránce. Ovšem, že mosty mohou být nejen účelné, ale především vysloveně krásné, nám na obsáhlé výstavě v Domě u Kamenného zvonu v roce 2018, předvedl světoznámý španělský architekt a umělec Santiago Calatrava. Na zahájení výstavy byl zcela neformální a všem nám k dispozici, čehož jsme také využili. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/santiago-calatrava-art-architecture-aneb-mosty-jako-sochy-v-krajine/ ). Škoda jen, že snaha tehdejší pražské primátorky, Adriany Krnáčové, vyzněla na prázdno a návrh tímto skvělým tvůrcem připravený pro Prahu nebyl nakonec odpovědnými osobami přijat a nemohl být tedy realizován. Věčná škoda. A tak tu máme alespoň tu naší malou pražskou Trojskou houpající se (jistě, dilatace, ale zkuste po ní jít a nechat se minout třeba jen útlou běžkyní…) lávku…
Text. Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková (9x a 2x Internet)
