Třídit odpad, třídit - pokyny se řídíme aneb chytrému napověz, hloupému dolož!
Uvolnění všeho je fajn. Ale háček je v tom, že – jak už kdosi moudrý řekl - dřív se nesmělo nic a dodržovalo všechno, dnes se může všechno, ale nedodržuje nic.
A tak je ve společnosti, tedy mezi námi všemi, pořádný chaos. Zatímco jeden z nás kašle na cokoli a je tak „free“ a „in“, jiný dodržuje vše, co by měl, nebo co mu alespoň velí zdravý rozum, a je „out“ a „funny“.
A nebo retro. Jak se ostatně i zpívá:„Dřív, než jsem in, už jsem retro“.
A tak máme tu naší „demo-demokracii“, jak se taky už zpívá, v níž si vedle sebe žijí spokojeně jak vytlačovači ostatních účastníků silničního provozu do pangejtu, tak úzkostné a militantní ekomatky, kojící za pochodu a počítající „éčka“ jako my kdysi „céčka“.
A jsme u jádra pudla. I když ten se vyjádřit, tak bychom zírali.
Třídění odpadu.
Kategorie z aktuálních a kontroverzních.
Zatímco jeden ten odpad třídí, jako kdyby měl zachránit svět od ekologické nálože, jiný klidně narve do domovní popelnice na odpad černý pytel se vším dohromady, až je – dotyčná - ucpaná jak dálnice po sesuvu ošizeného mostu.
Ten první je samozřejmě těm druhým za blázna a ten druhý je pro okolí řízek či roštěnka, to podle pohlaví, a nad věcí. Prostě jak se také říká mezi všemi těmi „jakoby – Jakobíny“, je to „těžkej hardcore“ a „je to na bednu“.
Kdo ví, možná je to tak ale dobře. Už totiž není nic jenom černé anebo jenom bílé. Ani rudé nebo hnědé. Ani žluté nebo … no, to už bychom byli jinde …
Prostě, už všechno není stejné a je (možná?) ta možná a pestrá škála způsobů lidského žití a soužití.
Ale hlavně, a „vo tom to je“, že ještě nevymřel humor.
Tedy – a zase jsme u toho - je pochopitelně humor a humor – jasně.
Druhdy se říkávalo, a v jednu dobu dokonce z nezvaných oficiálních míst, že „Češi jsou smějící se bestie“. Nebyli. Šlo tehdy o humor ze zoufalství, řečený šibeniční.
Co se o Češích říká dnes, to snad ani nechtějme vědět. A ani po tom nepátrejme.
Když ale dokáže jeden zoufalý pražský domácí bojovat s ignorancí takovým způsobem, jako dokládají naše snímky, není a nemůže být ještě úplně nejhůř.
A je to rozhodně lepší než na jiném místě pražských Vinohrad, kde se na vjezdu do garáže, jenž bývá často a sebestředně blokováván parkujícím zajišťovatelem nesporně navýsost světoborných úkolů, skví: „Pane, ještě jednou a facka“.
Ano, i to je humor, a zřejmě už šibeniční a o poznání zoufalejší a vážnější.
Takže, nepomohou-li uvedené návodné pokyny, tak bude muset platit ono odjinud v nouzi převzaté:
„Ještě jednou a facka.“
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková