Tři srdce aneb když jsme první rande prošvihli!?
V dostatečném předstihu a pohodlí Malého sálu pražského kina Lucerna jsme na pozvání společnosti Film Europe zhlédli 
novinářskou projekci francouzského snímku Tři srdce, jehož vstup do naší distribuce je připraven na 5. února 2015.
Bdělý divák – filmožrout - asi tuší…
Vzhledem k tomu, že film nazvaný přesně jako v originále, tedy Tři srdce (3 coeurs) je francouzské provenience, vylučuje se možná ´názvová´ mýlka. Stejně nazvaný televizní film Tři srdce (režie Václav Křístek, 2007) byl české provenience, a navíc to byla pohádka. Námi avizovaná Tři srdce francouzská jsou klasifikována jako drama. A jsou. Dokonce velké, jak dodáváme my, na www.www-kulturaok-eu.cz.
Jinou věcí je, že znalým divákům možná bude znám název či přímo film sám povědomý, v jiné souvislosti. A to dokonce z doby poměrně nedávné.
Film Tři srdce zahajoval i končil 17. Festival francouzského filmu, jenž se konal loni v listopadu.
Snímek byl jedním z festivalových premiérových filmů. Film Tři srdce festival 19. 11. 2014 v pražském kině Lucerna otevíral a druhou projekci měl 21. 11. 2014, kde ho uvedl osobně režisér Benoît Jacquot. Tento známý, plodný a hlavně ceněný francouzský režisér přijel do Prahy, neboť se na festivalu promítal cyklus jeho filmů - Cyklus Benoîta Jacquota- a k vidění tam byly i jeho další práce.
Ne každý ale mohl festival navštívit a i jeho návštěvníkům mohl film zůstat utajen, což by byla škoda.
Proto distribuční společnost Europe Film CZ vybrala tento film do pravidelné distribuce jako jednu z únorových premiér našich kin. Jedná se o film nabitý zajímavými osobnostmi a strhujícím srdcervoucím dějem.
„Když se řekne, že někomu ujel vlak, není to totéž, jako když někomu ujede vlak.“
Co nás čeká, co nás nemine
Film Tři srdce je drama, jak už řečeno a film o lásce, jak ještě neřečeno. Takže o silné zbrani historie francouzské kinematografie, která si umí vybírat hutné náměty o osudových láskách a podat je s plejádou hereckých osobností tak, že oko nezůstane suché. Nikdy to není žádný ubrečený doják, ale pořádný film o tom, co láska umí s námi lidmi obecnými udělat, a co jsme my, ochotni udělat pro ni, či kvůli ní.
A přesně toho se lze nadít i ve Třech srdcích.
Ale pozor, nečekejte něco, jako byl kultovní francouzský film Muž a žena (Unhomme et une femme) s nezapomenutelnými Anouk Aimée a Jean-Louis Trintignantem z roku 1966. Tenhle téměř autorský snímek legendárního Claude Leloucha (režie, scénář a dokonce i kamera) byl už svým tvůrcem charakterizován také jako drama, ale s přídomkem romantický a psychologický. U Tří srdcí se mluví rovnou a pouze o dramatu. A plným právem. Dokonce bychom si troufali říci, že je to drama lásky skoro až antického střihu či hodné ´láskyplných´ dramat Shakespearových.
Čas, od roku 1966, prostě pokročil a melodram už zkrátka není v kurzu. A co je horší, není – žel – už ani přítomen v životech nás diváků.
Takže nečekejte nic vycucaného z prstu. Tomuhle filmu se dá věřit, i když se tam samozřejmě tomu občas scénáristicky musí pomoci. Pořád ale tak, že si řeknete – no, náhoda je někdy blbec – a i když je to trochu ujeté, je to koneckonců i možné. A o to jde.
Proto jděte na ten biják připraveni.
Bude to, jako kdybyste měli v hlavě slavnou českou Ikarii XB 1 (režie Jindřich Polák, rok 1963) a pustili vám místo ní třeba Vetřelce (ale jenom jedničku).
Abychom sáhli pro transparentní přirovnání do jiného žánru.
Tak, jak že vypadá syžet příběhu?
Jednou větou?
Tři srdce popisují milostný trojúhelník mezi dvěma sestrami a jedním mužem.
Málo?
Tak dobře. Jak to vidí distributor?
„Za osudovým setkáním Marca (Benoît Poelvoorde) se Sylvií (Charlotte Gainsbourg) stojí banální událost – zmeškaný vlak.
Prozářená noc francouzského provinčního městečka pak vybízí k příjemné procházce a nezávazné konverzaci dvou dosud naprosto cizích lidí. Bylo by však škoda nevyužít té až neuvěřitelné harmonie, která z ničeho nic mezi oběma panuje. A ideálním místem k tomu využití je pro další rendez-vous Paříž. Zamilovaného Marca ale zradí jeho vlastní srdce a vinou nenadálého lehčího infarktu schůzku nestihne. Bez kontaktu a iniciálů samozřejmě už těžko najde ženu svých snů. Ale hledá. A ve svém pátrání po své osudové ženě Marc potkává čirou náhodou ženu jinou – Sophii (Chiara Mastroianni). Netuší , co mu osud nachystal. Sophie je Sylviinou sestrou. A tak se znovu setkávají. A jejich jedinečná harmonie stále ještě přetrvává...
Je však již příliš pozdě...“
Tak, a ´karty jsou rozdány´. Skoro by se dalo říci, že pokrové. Divák se má na co těšit. Drama ve 106 minutách. A navíc s nepřeslechnutelnou hudbou (Bruno Coulais), ze které mrazí, a která až bolí, že se infarkt pokouší i o vás. Alespoň o mne určitě. Ta hudba dojasňuje či dotemňuje a napovídá. Kdy se bát a kdy zamokřit oči. A jeden kratičký opakující se, spíš nemelodický než melodický, motiv vás tlačí jak válcovačka. Když zazní, sevře se hrdlo a roztetelí bránice. Napětím. To je zvuk, jenž by obstál i v psychohororu. I když o horor tu rozhodně nejde. Jen o to pořádné drama. Fakt.
Ale nenapovídejme a dejme ještě jednou slovo distribuci:
„…Tři srdce jsou oslavou žen s jejich nezměrnou svůdností, křehkostí i odhodlaností. …A Benoît Jacquot matriarchální (dodejme, za nás, že typicky francouzský) svět ještě doplňuje o výrazný mužský prvek. Rozehrává tak vzrušující a podmanivý příběh milostného trojúhelníku.“
Malá sonda do života daňového kontrolora?
Je potěšující, že příběh prožívají lidé reální a pozemští.
Marc, relativně obyčejný, starší, životem omlácený berní úředník, co má dokonce svou práci rád, protože ho vzrušuje tím, že ho chtě nechtě vtahuje do soukromí původně zcela neznámých lidí.
Sylvie, odvážnější z obou sester, spolumajitelka původně matčina (Catherine Deneuve) maličkého starožitnictví, která má jisté podnikatelské schopnosti a machovského partnera, co ji, v honbě za svou vlastní kariérou, chce vykořenit z milovaného francouzského maloměstského prostředí kamsi do USA a tamní hektického stylu života. A dává jí na krk nůž tím, že od ní chce jen slyšet, zda s ním jede „ano či ne“, neboť on jede a nezastaví ho ani ona.
Sophie méně odvážná, nerozhodná a doplňující soužití obou sester. Je na Sylvii závislá a v mnohém odkázaná. Má přezdívku „Nevím“. Trpí možnou ztrátou sestry a zoufá si, že by měla sama vést jejich živnůstku. Její přítel ji přehlíží jak žitný lán.
Matka, klasická noblesní paní, sledující dcery, bdící nad rodinou, dodržující rodinné tradice, zvyky a rituály a tím držící obě dcery nad vodou, protože jim tvoří zázemí - soudržné a bezpečné útočiště. Nekritizuje, nementoruje, jen pozoruje a spoluprožívá. Šťastná, když jsou dcery šťastné a nešťastná, když ne. Stárnoucí, ale stále elegantní Deneuve úspornými gesty, skoro až pozdním gabinovským herectvím vyjadřuje vše ještě lépe než slovy.
Na každého to bude působit jinak…
„Vymazlená filmová delikatesa…“ napsal v internetovém komentáři jistý „Enšpígl“ a dal filmu pět hvězd.
„Nějak mi uniklo, čím by mohl Marc okouzlit obě sestry a hlavně Sylvii přímo osudově,“ napsal tamtéž jiný komentátor, Sting, a dal filmu hvězdy tři.
Náš názor je šalamounský: Není film ten, jenž by sedl všem.
Ve filmu je určitě hodně zaranžovaného. Bez toho by nebyl. To ano. A Marc není žádný lamač ženských srdcí. I s tím lze souhlasit. Ale lze i oponovat. U chlapa snad nejde jen o vzhled a okázalou mužnost na první pohled. A sestry? Alespoň pro účely tohoto filmu nejsou podány jako svůdné sexbomby. Ale, jak už jsme jednou řekli, ten film je o obyčejných lidičkách. Podle nás se tedy film povedl, stojí za vidění a prožití. Ano, prožití toho citového dramatu. Bez mudrování o vedlejších věcech. Jde o myšlenku, obsah, touhu, osudové lásky a překvapivou – nebo, spíš tušenou? – katarzi.
Ber to, jak ber.
Filmová delikatesa to je. Hlavně v balastu současné filmové produkce.
A basta. (Jen si přesto myslíme, že toho kouření bylo ve filmu přespříliš...)
O herečkách, herci a režisérovi
- Caterine Denevue
Vlastním jménem Catherine Fabienne Dorléac, významná francouzská filmová herečka, držitelka mnoha filmových cen. Narodila se 22. 10. 1943 v Paříži. I když jejím manželem byl David Bailey (sňatek: 1965–1972), její dcera se jmenuje Chiara Mastroianni a syn Christian Vadim. Hrála ve víc jak 120, vesměs francouzských, filmech. Přes svůj pokročilý věk točí dosud. Jen v roce 2014 hrála ve třech filmech. Za všechny z předlouhé řady připomeňme alespoň ty u nás asi nejznámější. Od filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva (2012) přes Milovaní (2011), Profesionální manželka (2010), Matky a dcery (2009), Vánoční příběh (2008), Persepolis (2007), Časy se mění (2004), 8 žen (2002), Tanec v temnotách (2000), Děti noci (1996), Klášter (1995), Takové divné místo k setkání (1988), Jen aby to byla holčička (1986), V záři reflektorů (1984), Poslední metro (1980), Peníze těch druhých (1978), Pochoduj nebo zemři (1977), Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc (1973), Oslí kůže (1970), Benjamin aneb Deník panice (1968), Slečinky z Rochefortu(1967), Život na zámku (1966), Paraplíčka ze Cherbourgu(1964) až po Pařížanky (1962).
- Charlotte Gainsbourg
Vlastním jménem Charlotte Lucy Gainsbourg, francouzská herečka a zpěvačka. Narodila se 21. 7. 1971 v Londýně. Partnerem jí už od roku 1991 je Yvan Attal. Rodiči jsou slavní francouzští umělci- Jane Birkin a Serge Gainsbourg. Hrála ve víc jak 60 filmech, z nichž u nás nejznámější jsou zřejmě Nymfomanka I. i II. (2013), Melancholia (2011), Antikrist (2009), Beze mě: Šest tváří Boba Dylana(2007), A žili spolu šťastně až na věky (2004), Pusa (1999), Jana Eyrová (1996), Betonová zahrada (1993), Malá zlodějka (1988) nebo V záři reflektorů (1984).
- Chiara Mastroianni
Narodila se 28. 5. 1972 v Paříži. V letech 2002 až 2005 byl jejím manželem Benjamin Biolay.
Jejími rodiči jsou Catherine Deneuve a Marcello Mastroianni, Hrála v téměř 50 filmech a u nás patří zřejmě k nejznámějším Augustina (2012), Americano (2011), Vánoční příběh (2008), Persepolis (2007), Na krev (2002), Hotel (2001), Zkurvená nuda (1997), Děti noci (1996), Nezapomeň, že zemřeš (1995) případně Útěk do bezpečí (1979).
- Benoît Poelvoorde
Narodil se 22. 9. 1964. Belgičan, Valon.Točí ale hlavně ve Francii. Hrál v bezmála 50 filmech, ale u nás jich známých není moc. Snad film Velký večer (2012), Nic k proclení (2010), Coco Chanel (2009), Asterix a Olympijské hry (2008), Dva světy (2007), Ze dne na den (2006), Blbec na krku (2002) a Průvodci čekají (1999).
- Benoît Jacquot
Režisér a scénárista. Narodil se 5.2.1947 v Paříži. Začínal jako asistent Bernarda Borderieho na jednom z dílů o Angelice. Jako režisér natočil asi tři desítky filmů a televizních seriálů a scénáře napsal k necelé desítce z nich. Z jeho režijních počinů patří u nás k nejznámějším nejspíš Sbohem, královno (2012), Hypnóza (2010), Tak za chvilku (2004), Tosca (2001), Markýz de Sade (2000), Marianne (1997) nebo Samotná (1995). K jeho scénáristickým počinům patří nesporně Sbohem, královno (2012), Hypnóza (2010) či V sedmém nebi (1997).
Titul: Tři srdce
Originální název: 3 coeurs
SK název: Tri srdcia
EN název: Three Hearts
Země původu: Francie, 2014, 106 min
Režie: Benoît Jacquot
Scénář: Benoît Jacquot, Julien Boivent
Kamera: Julien Hirsch
Střih: Julia Gregory
Hudba: Bruno Coulais
Hrají: Charlotte Gainsbourg, Chiara Mastroianni, Benoît Poelvoorde, Catherine Deneuve, Cédric Vieira, Thomas Doret, Patrick Mille, André Marcon, Francis Leplay, Xavier Briere
Stopáž: 106 minut
Žánr: drama
Premiéra: 5. 2. 2015
Distribuce: Film Europe
Hodnocení: 90 %
Richard Koníček
Foto: Film Europe