Úvod > Tři Lamři v Galerii Ludvíka Kuby aneb tradice výstav, která by neměla být přerušena

Tři Lamři v Galerii Ludvíka Kuby aneb tradice výstav, která by neměla být přerušena

09.05.2024 18:49

Tři Lamři

4. 5. – 28. 7. 2024

Galerii Ludvíka Kuby

Poděbrady

„Dobrý den,

4. 5. proběhne vernisáž výstavy Tři Lamři v Galerii Ludvíka Kuby v Poděbradech.

Jedná se o sedmou společnou výstavou rodinného tria:

otce Aleše Lamra a jeho dvou synů Hanuše a Jana.

Výstava vzdává hold především nedávno zesnulému výjimečnému umělci

Aleši Lamrovi (1943-2024),

který se na plánování Třech Lamrů v Poděbradech sám podílel.

Vystavena bude poslední tvorba Aleše Lamra, včetně jeho posledního plátna.

Hanuš Lamr vystaví sérii barevných objektů „Torso“ doplněné plastikami „Zátiší“.

Jan Lamr bude prezentovat barevné obrazy ze série „Korály“,

doplněné nejnovější tvorbou vytvořenou přímo pro poděbradský projekt Tři Lamři.

Více informací naleznete v přiložené tiskové zprávě.

V případě zájmu o další informace jsem vám k dispozici.

S pozdravem

Jan Lamr“

(Jan a Hanuš)

Zpráva o tom, že výtvarník, grafik, sochař a keramik Aleš Lamr prolétla jako nevítaná kometa celou naší výtvarnou scénou.

Kdo, kdy, zápasil s obrazovým vyjádřením svých myšlenek, nemohl k té zprávě být imunní. Nezapomenutelná legenda našeho moderního výtvarnictví změnila ateliér.

Pozemský za nebeský.

Určitě to tam vyzdobí tak, jako kdysi prezidentskou kancelář na osobní přání Václava Havla. Ostatně, v tom tam – kdesi – mohou pokračovat spolu…

Zpráva o přesunu Aleše Lamra na nové působiště neminula ani www.www-kulturaok-eu.cz. S Alešem Lamrem jsme se párkrát mohli setkat na jeho výstavách a jeho osobitost se do paměti vepíše chtě nechtě navždy.

Nejen tvorbou, ale i tím, jakým byl…, ale ne, že byl, přece dál je. A bude.

I když už jen „virtuálně“.

Zpráva nás tedy neminula, ale druhá, pozvánka na výstavu, zaslaná nám jedním ze tří Lamrů, Janem, kterou jsme si dovolili odcitovat úvodem, nás zasáhla neméně.

Není snadné uspořádat výstavu v takové situaci a konstelaci.

Víme však, že výstavy – zejména ty, které organizuje pro Galerii Ludvíka Kuby,

její ředitel Vojtěch Odcházel - se plánují dávno před vernisáží.

Tedy jednoznačně ještě s Alešem Lamrem…

Ač jsme web věnující se kultuře v Praze, občas z toho našeho „pragocentrismu“ vybočíme a výstavy v Galerii Ludvíka Kuby, v Poděbradech jsou pro nás pravidlem.

Tím spíš za těchto okolností a v případě této výstavy. Takže jsme dorazili, co nejdříve.

A dobře jsme udělali.

(Aleš)

Tři Lamři…

Výstavy nazvané Tři Lamři patřily u Lamrů do rodinné tradice. Jak také jinak, když otec a dva synové tvoří. Každý sice po svém, ale nějak niterně – jsou v souznění.

Vzpomínáme si na jednu z jejich společných výstav, jež se konala někdy v roce 1917, v noblesním prostředí Chodovské tvrze, kterou Tři Lamři zaplnili svými díly od sklepa po střechu. A pod týmž názvem, jak víme, se jejich rodinné výstavy konaly i jinde po republice. Vždy to byla umělecká událost, zážitek ze setkání s nimi i významný počin pro výtvarné umění. A také - veleúspěšná výstava té které galerie…

Tři Lamři v GALKu

Galerie Ludvíka Kuby, je součástí celého lázeňského komplexu budov. Z jedné strany navazuje na proslulou secesní kolonádní kavárnu Viola a z druhé strany navazuje, či spíše ústí do lázeňského domu, moderního Hotelu Chariclea Poděbrady. Dispozičně jde tedy o podlouhlý sled sálů. Inscenátoři výstavy tohoto specifika rádi využívají. Ani výstava Tři Lamři není výjimkou. A odpovídá tomu i dramaturgie kolektivní výstavy tohoto Lamřího spolku (ano, přece jak říkávali staří latiníci, a jak nás učili na gymnaziu, tres faciunt collegium, neboli tři už jsou spolek). A Tři Lamři jsou fakt hodně významný „spolek“.

Procházíme výstavou

Výstava má správnou gradaci. První sál i spojovací krček do druhého sálu je doménou synů Aleše Lamra, Jana a Hanuše. A pořádně nadupaný. Divák neví kam dřív koukat, u kterého díla se zastavit a kterým se nechat prostoupit. Obrazy nejsou instalovány na stěny jen jeden vedle druhého, jak to tak v máloinvenčních instalacích bývá, ale tvoří i shluky, na prvý pohled zdánlivě náhodné a chaotické, na druhý a další pohledy, shluky promyšlené a vypovídající. A do toho skulptury ve volném prostoru. Nabídky průhledů, pohledových kompozic na celky, polocelky, obrazy v pozadí skulptur, skulptury na popředí obrazů. Různé z různých úhlů pohledu…

„Síň Aleše Lamra“

Inscenátoři – a víme, že byl mezi nimi ještě i sám Aleš Lamr – nakonec hrou krutého osudu museli, najednou, uprostřed příprav výstavy, nechtěně a nečekaně, stanout před bolestivou otázkou - jak dál. Instalovat jakoby nic, nebo naopak uspořádat pietu za Aleše… Ne, vyřešili to skvěle. Ano, vážná a pocitově silná vlna návštěvníka, který sem vchází, jej zaplaví. Ale neutone v ní. Není zavalen nostalgií, tryznou, sentimentem. Ne. Je důstojně a hluboce lidsky osloven a pak už vyzván, aby kráčel dál, tak, jak by si to jistě představoval i sám Aleš Lamr. Divák je prostě vtažen do děl mistra tak, jak je znal, zná a znáti i bude. A tak to má být.

O výstavě slovy povolaných

„Lázeňská výstava představuje tvorbu tří významných českých výtvarníků, Aleše Lamra (1943-2024) a jeho synů Hanuše (1976) a Jana (1983). I když jsou všichni tři umělci spojeni rodinnými vazbami, jejich tvorba je velmi odlišná a unikátní.

Aleš Lamr (1943-2024) byl jeden z nejznámějších malířů české výtvarné scény, pracoval také jako grafik, sochař a keramik a realizoval též řadu významných prací v architektuře. Díla tohoto výtvarníka jsou zastoupena v prestižních galeriích v Paříži, Washingtonu, Buenos Aires, v pražské Národní galerii aj. V době prezidentování Václava Havla též zdobila prostory Pražského hradu.

Hanuš Lamr (1976) je uznávaným šperkařem, který se při své práci nechává inspirovat především přírodou. Jeho pro veřejnost nejznámějším dílem je šperk pro americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou. V roce 2019 vytvořil diadém “Sbírka” pro Národní muzeum, a to k výročí jeho vzniku. Diadém se stal součástí stálých muzejních sbírek. Jeho brož, květ růžového kaštanu, zdobila při vyhlášení výsledků letošních prezidentských voleb novou první dámu České republiky Evu Pavlovou.

Jan Lamr (1983), nejmladší ze synů, je umělec rozvíjející se jak v oblasti grafického designu, tak malby. Svým osobitým a nezaměnitelným malířským rukopisem vytváří abstraktní díla volně inspirovaná dynamikou přírodních jevů a fyzikálních procesů. Známá je jeho světelná instalace Coral Moon, která zářila na Pražské náplavce v prostoru (A)void Gallery, tedy kobce č. 10, v srpnu minulého roku.“

Co dodat?

Tři Lamři nezklamali ani ve chvíli, kdy jsou dva. Tradice výstavního projektu s vtipným názvem Tři Lamři by měla v téhle mimořádné rodině zůstat – alespoň občas – zachována i do budoucna. Poučený divák, by pak na takové výstavě shledal, jak se oba mladší Lamři vyvíjejí ve své cestě tvorbou dál a ten třetí Lamr, jenž byl ale první, ten bude na své tvorbě dokazovat, jak byla - a je - nadčasová, jak „funguje“ i s odstupem času a jak drží krok s dobou, ač už jen sledována autorem – jaksi - z nadhledu.

Tak už teď se těšme na nějaké příští Tři Lamry v některé galerii. My za www.www-kulturaok-eu.cz se už těšíme. A nejsme jistojistě jediní.

Text a foto: Richard Koníček