Tomislav Gotovac: Retrospektiva/ Anticipátor krize - Neptejte se, kam jdeme aneb když se z jídelny stane DUUL
DUUL/Dům umění Ústí nad Labem
14. 12. 2017 - 2. 2. 2018
Již jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz zmiňovali o objevné výpravě za uměním do Ústí nad Labem. Novinářský zájezd pořádaný tamním Domem umění nás zavedl do netradičních, moderních galerijních prostor a seznámil nás s jejich existencí, aktuální výstavou a plány.
První byla GEF, Galerie Emila Filly (viz. náš článek:https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vybrane-videni-pozice-a-strategie-vytvarne-tvorby-v-procesu-vzdelavani-aneb-kdyz-ve-zrusene-armaturce-kvete-uzite-umeni/).
Druhou zastávkou byl DUUL FUD UJEP. Že nerozumíte? Přeložíme. Už ve starém Římě si libovali ve zkratkách. Nejznámější je jistě SPQR (Senatus Populusque Romanum), výsostný to znak Římské říše. Na zkratky si, jak jsme poznali, potrpí dnes i v Ústí nad Labem (že by zapomenutá provincie Říma). Není ale skoro divu, neboť když se zkratka DUUL FUD UJEP dešifruje, je to dlouhý, ale důležitý pojem: Dům umění Ústí nad Labem Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
DUUL – další netradiční místo pro umění
Naše pozorná a zasvěcená průvodkyně celým zájezdem, Martina Johnová, nebyla jen organizátorkou novinářského zájezdu, ale je i aktivní osobou řady ústeckých kulturních projektů. Jedním z nich je i právě probíhající výstava Tomislava Gotovace v nám představeném Domě umění, u níž patřila ke kurátorskému týmu.
Dům umění je nově založená výstavní instituce, jejíž provoz a program zajišťuje Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Výstavní koncepce se zaměřuje na umělecké osobnosti a proudy středoevropského výtvarného umění. Prolínají se tu aktivity umělecké, výzkumné a edukační i publikační. Vše ve spolupráci s řadou kooperujících českých i zahraničních partnerů.
Hlavním kurátorem Domu umění Ústí nad Labem je doc. Mgr. Michal Koleček, Ph.D., spolupracující s týmem spolupracovníků.
Zvláštností Domu umění Ústí nad Labem je, že se nachází v rekonstruovaných prostorách bývalé univerzitní menzy, v rezidenční čtvrti Klíše, nedaleko městského centra a univerzitního kampusu. Objekt disponuje 500 m² výstavní plochy a dalším zázemím, vhodným pro realizaci uměleckých, edukačních a společenských programů.
Dům umění Ústí nad Labem spolu s Galerií Emila Filly, Kulturní fabrikou Armaturka a Veřejným sálem Hraničář představuje mimořádné tvůrčí aktivity, který jsou v kontextu českých regionálních center i veřejnoprávních univerzitpovažovány za ojedinělé.
Nové plány se starou budovou
Současný stav budovy je sice mile retro, ale není stavem definitním. Záměrem Fakulty umění a designu je tento objekt, jenž je v jejím vlastnictví, kompletně rekonstruovat a přetransformovat na opravdu klíčovou kulturně vzdělávací instituci s programem uměleckých výstavních projektů se širokou škálou doprovodných programů v oblastech edukace, uměnovědného výzkumu, publikací, a práce nejen s akademickou sférou, ale i se širokou veřejností.
Plány už jsou hotovy, jak jsme se mohli ostatně na vlastní oči přesvědčit na doplňkové výstavě v menším sále DUUL, věnované projektu nově zrekonstruovaného Domu umění. A můžeme jen držet palce k rychlé realizaci.Vypadá to velmi moderně a důstojně.
Návrh, jenž vypracovalo ústecké studio Mjölk architekti, totiž v maximální míře vychází z požadavků Univerzity, ale přitom respektuje bývalé stravovací zařízení, jež povyšuje na stánek umění. Autoři chtěli svým projektem vdechnout novým designem této účelové stavbě velkorysost. Výsledný návrh neruší, ale odkrývá architektonické možnosti původní budovy. Jak je vidět, Fakulta umění a designu je v Ústí opravdu hybnou pákou kultury.
Retrospektiva/ Tomislav Gotovac / Anticipátor krize – Neptejte se, kam jdeme
V Domě umění jsme si se zájmem prohlédli výstavu děl Tomislava Gotovace.
S obrovským zaujetím nás po ní provedla sympatická Maro Hayrapetyan, členka produkčního týmu DUUL, jež - vzdor svému nevyslovitelnému jménu - hovořila česky, a tak jsme ji – abychom to nezmotali – říkali důvěrně – Maro.
Chorvatský umělec Tomislav Gotovac (1937-2010) není u nás tak moc znám. Retrospektiva jeho působení i života je proto poučná, objevná a významná. Gotovac se věnoval nejen filmu jako režisér i herec, ale i multimediálnímu a konceptuálnímu umění a performancím. Jeho nápady, akce a multimediální výtvory setrvávaly celoživotně v avantgardě, surrealismu a dadaismu. Film se mu stal posedlostí.
Stačí ho citovat:
„Jakmile ráno otevřu oči, vidím film.“
Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem moderního a současného umění v Rijece, Institutem Tomislava Gotovace a se Sbírkou Sarah Gotovac.
Tomislav Gotovac
Výstava je první retrospektiva Gotovace vůbec. Dodejme, že autor nosil občanské jméno Antonia G. Lauer (narodil se v Sombor, 1937 a zemřel v Záhřebu, 2010).
Výstava v Domě umění mapuje fáze jeho tvorby, média, která používal k sebevyjádření.
Expozice vhodně kombinuje jeho poslední projekty s těmi z mladších let. A to díla neznámá s díly stěžejními.
Výstava i fundovaný výklad Mary Hayrapetyan nás na konkrétních dílech či akcích vždy uvedly do kontextu doby a okolností, na něž Gotovac reagoval a jež ho v tvorbě ovlivňovaly. Tato Gotovacova retrospektiva je první soubornou akcí a vznikla 7 let po jeho úmrtí.
Snahou kurátorů bylo stvořit jakýsi imaginární film o Gotovacovi, v němž je autor hlavním hrdinou i režisérem. Jeho díla tvoří kulisy, v nichž se bouřlivý a složitý život tohoto tvůrce odvíjí. Od groteskní honičky, přes politický thriller, od sociální komedie až po historické ságy.
Takovýto „film“ je pak biografií.
Výstava představuje autorovy režisérské přístupy v kinematografických, ale vlastně i nekinematografických dílech (koláže, fotografe, činy, performance) či v osobním životě. Vše jsou odpovědi na otázky, jež by si měl klást každý tvůrce bez rozdílu žánru i média:
„Co je okolo nás a na co se díváme? Jak to ovlivňuje realitu? Kdo je hlavní a kdo pomocný režisér toho všeho? A je opravdu scénář předem dán?“
Vystavené tvůrčí počiny jsou průřez tvorbou let 1956 - 2009, jež oscilovala od výbušnější rebélie až po klidnou filozofii. Autor přece tvořil jak za jugoslávského socializmu, tak v krutém kvasu rozpadu Jugoslávie a dokonce i v časech postsocialistických. Můžeme srovnávat až do jeho úplně poslední performance – Gonewith the Wind / Zmizelý ve větru (2009).
Co nás nejvíc zaujalo a možná i pobavilo
Obojí je věc nápadu. Z děl Gotovace je vidět, že umění musí mít nápad a na formě už tak moc nezáleží. Geniální nápad je třeba vzít běžný pornomagazín a tytéž pózy, jak fotografové běžně předvádějí na jeho stránkách své modelky, aby byly co nejvíce vyzývavé a otevřené, nafotit věrně, leč s obtloustlou, neupravenou, věkem a životem poznamenanou postavou starého muže. Gotovac to udělal. V jeho věku to bylo prý náročné hlavně fyzicky. Výsledek je ale fenomén. Divák si uvědomí, jak nesmyslné (ne, smyslné!) jsou opakující se pózy, jak samoúčelně a kýčovitě působí. A také, jak se z libého kýče, v téže aranži změnou modelu, stane - ne-li odpudivá, tak minimálně trapná - podívaná. A protože to poselství a vjem z hlavy nemizí, následné listování dalším magazínem už nutí přemýšlet a vyvolá asociace na Gotovace.
Autora, coby člověka, zase dokonale ilustruje rekonstrukce části jeho bytu, jak jej zanechal po svém odchodu. Chaos, bezpočet věcí, koláže z účtenek, nesystematické sbírky nesmyslných předmětů… inu, normální člověk, bohém a volnomyšlenkářský umělec.
A do třetice. Tři principy snímání filmu. Kdo jsme si až do té chvíle uvědomili, že kamera může snímat film buď staticky, zatímco okolí se hýbe, nebo švenkovat po tvářích a objektech ve snaze zachytit prchavý okamžik, nehrané gesto, či že pohybující kamera snímá krajinu a prostor, jenž stojí, setrvává? Podle Gotovace jde o tři principy filmu. Dokládají to i monitory, na nich běží filmy jím točené, dokazující tuto filmařskou prapodstatu.
Podobných zastavení je na výstavě řada.
Včetně dokumentace performancí,
jež vždy kolidovaly s veřejným prostorem, morálkou, předsudky i mocí, narušovaly,
ale nikdy nepůsobily samoúčelně jako plané gesto.
V této souvislosti jsme se od naší průvodkyně dozvěděli, že dnes proslulá performerka Marina Abramovič patřila ke Gotovacovým přátelům a ve svém počátečním období byla nejen jeho obdivovatelkou, ale i neoficiální žačkou. To nás zaujalo, protože náš web www.www-kulturaok-eu.cz se mohl s paní Abramovič setkat ve špičkové pražské Galerii kritiků.
Pro rychlou orientaci dodejme, že Marina Abramovič (* 30. 11. 1946, Bělehrad) je srbská umělkyně body artu a performátorka. Od 70. let 20. století celosvětově vzbouzí pozornost svými počiny, realizovanými s německým umělcem Ulayem. Žije v USA, kde sídlí i její Institut (Marina Abramović Institute). Více viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/osten-opet-v-galerii-kritiku-aneb-to-nejlepsi-z-42-mezinarodniho-bienale-kresby-skopje-2014/).
400 96 Ústí nad Labem
Klíšská 1101/129a
Máme otevřeno: út – so: 10.00 - 18.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: © Wenca NiKoníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek
