Tomáš Kobolka a Metulczki - "Otevřenost a transparence" aneb obrazy, které sdělují reflexi současného světa kolem, ale nezneklidňují a neposunují nás do obranné pozice
Otevřenost a transparence
Tomáš Kobolka a Metulczki
20. 8. – 12. 9. 2021
Galerie kritiků
Výstava „Otevřenost a transparence“, konfrontuje, ve stylu magického realismu, pocity člověka vyplývající z funkce dnešní společnosti a každodenního života. To může vést ke dvěma odrazům do divákova nitra. Buď ho prostoupí neklid, obavy, nejistota a pudově se bude snažit před tím vším zacyklit do sebe, nebo ho naopak povznesou nad kal reality a naplní osvobozujícím a vše překonávajícím pocitem, kterému se dříve říkávalo – „šibeniční humor“.
Oba vystavující umělce, byť se nacházejí, pracují a tvoří v rozdílných zemích, spojuje víc než by se dalo čekat. Jsou každý svůj, mají i rozdílné náměty, ale mají společné směrování své tvorby a její působení na diváka. Oba patří do té části autorů, kteří svými pracemi dokáží diváka vytrhnout z napětí a povznést ho nad realitu doby. Ne, že by mu malovali (doslova) růžové, únikově omamné sny, ale vedou ho po svých typických, a vlastně obdobných cestách k onomu nadhledu vnímajícímu realitu prostřednictvím výše zmíněného „šibeničního humoru“.
Česko-německá výstava
Česko-německá výstava autorů Tomáše Kobolky za českou stranu, a Marina Elsnera, který si říká Metulczki za stranu německou, nazvaná "Otevřenost a transparence" spojuje dva umělce ze dvou států, ale i dvě kurátorky, ze dvou států, Vlastu Čihákovou Noshiro a Sabine Elsner a také dvě galerie. Českou Galerii kritiků a německou Galerii ARTAe z Lipska. A tím pádem i spolupráci mezi českým Sdružením kritiků a teoretiků a Česko-německý fond budoucnosti.
Česko německá kulturní spolupráce
Výstava Otevřenost a transparence, je dalším výstupem již téměř desetileté (od roku 2012) spolupráce Galerie kritiků s tzv. „lipskou školou“ malby, jež byla v Praze vůbec poprvé uvedena pět let před tím, v roce 2007, výstavou protagonisty lipské školy, Neo Raucha uspořádanou v Galerii Rudolfinum. Důraz na sociologicko-estetickou vizi malířského směru, nazývaného „lipská škola“, plně koresponduje se zaměřením naší české Galerie kritiků. Příznivci Galerie kritiků jistě vnímají, že tato galerie pořádá každoročně Cenu kritiky určenou pro mladé autory, za jejich mladou malbu. Obě stany, česká i německá, také shodně usilují o konfrontaci tvůrčího vyjádření způsobu života člověka v dnešním světě, ovlivněném informatikou, ekologií a prostředím města. To vše od nás vzdaluje přirozený způsob bytí a vyžaduje nezbytnou kritickou reflexi. Předmětem zájmu všech, kteří si to uvědomují se tak stává vztah člověka k životnímu prostředí a jeho historii. A umělci tvořící na této vlně a pod tímhle úhlem pohledu, se pak pokouší o vyjádření tohoto novodobého vztahového trendu. Předními představiteli tohoto tvůrčího a myšlenkového pojetí, jsou i oba vystavující umělci na výstavě Otevřenost a transparence, Tomáš Kobolka a Metulczki.
Autoři a jejich pohledy na svět kolem nás
Oba autory již na první pohled charakterizuje především jejich fotorealistický styl. Ale jak uvádí ve svém bohatě ilustrovaném katalogu k výstavě, česká kurátorka výstavy Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro Ph.D. je to jen metodické zaměření. To, samo o sobě, ještě zdaleka nevystihuje ony až fascinující, nostalgické, studie obou autorů, podložené navíc sarkastickým humorem.
Proč název Otevřenost a transparence?
Velice podrobně a fundovaně to kurátorka výstavy Vlasta Čiháková Noshiro objasňuje v již zmíněném katalogu, který je k dispozici při návštěvě výstavy. Totéž zkráceně vysvětlovala i při zahájení výstavy za přítomnosti jednoho z autorů, Tomáše Kobolky.
Studium katalogu lze doporučit ale až po výstavě. Výstava totiž diváka vtáhne, vyloudí mu přátelský a hřejivý úsměv na rtech. To však teprve v prvním kole. V tom druhém, mu rozpoutá v hlavě bouři myšlenek, které se tam probouzejí a melou ještě po odchodu z galerie. Proto lze doporučit studium katalogu - až - po výstavě. Jako katalyzátor oněch bublajících myšlenek.
Velmi stručná odpověď na otázku proč název Otevřenost a transparence, by snad mohla znít asi takto: Otevřenost a transparence jsou souvztažné pojmy oborů jako psychologie, informatika a stejně dobře i politika. Jde o přenos dat, informací, kde transparence značí zachování identity oněch přenášených dat, informaci, ale ne doslovně, „po lopatě“, ale formou nějakých významuplných, vypovídajících znaků, symbolů. Tedy sdělení zprostředkovaných nadsázkou, symbolikou, čili tzv. metaznaky. Ty samozřejmě musí být sdělné a srozumitelné, aby nezastínili, co má být sděleno. Cílem je boj – snad ne jen donquijotovský – proti zkaženosti společnosti, konkrétních osob a apelem, aby se už konečně a všichni chovali kulturně a eticky. Takže všenáprava společnosti. Ano, to je – bez patosu - cílem obou autorů.
A dojem diváka?
Pestrá galerie obrazů, které si s potěšením prohlédneme, spočineme na nich se zalíbením, udiví nás hyperrealistickým ztvárněním zobrazovaného, pestře sytou malbou a rádi se jimi kocháme. Pak začneme přemýšlet. Co vše v vás ten či onen obraz vyvolal. Vždy je to příjemné zjištění, a vždy je to zajímavé. Ale vždy nám to připadá, jako kdybychom to chtěli bývali už také někdy říci, jen nás to zatím nenapadlo. Je to prožité. Reálné. V dalším kroku se zvědavě podíváme na popisek. Ne vždy to u obrazů bývá důležité, někdy to ani není nutné. Nutné to sice není ani v případě těchto obrazů, ale je to dobré, protože popisek vtipně „domalovává“ viděný obraz. Dokreslí ho. A pokud jsme se dosud usmívali, tak po té se zasmějeme. Nejprve. Pak se zamyslíme. Jak on měl ten autor pravdu a jak zajímavě tu pravdu podal.
Fotofilmové obrazy Tomáše Kobolky
Tomáš Kobolka, je sympaťák. Skromný, ale přesvědčený o tom, co svými obrazy, ale také – což není na výstavě – svými fotografiemi a svojí filmovou kamerou, sděluje. Ví, že umí a nijak to nepředvádí. Znak lidí, co opravdu něco umějí a kteří to tedy nepotřebují předvádět.
Jeho obrazy, jsou plny jemného intelektuálního humoru, jenž je humorem „horníčkovským“, čili moudrým. Není to švanda pro švandu, ale každý obraz nese své sdělení a má svůj přesah. Proto, má pak divák o čem přemýšlet. Navíc, což jistě ocení generační souputníci autora, méně asi mileniálové, prožil si čtvrtstoletí budování socializmu, což mu dává možnost srovnávání a také objevování minula zakukleného v dnešku. Je to sice poněkud tragikomické, ale také trpce úsměvné. Kobolka svými obrazy nikomu neubližuje, ale všechny hladí. Povzbuzuje. Těší. Naše bolístky vidí lépe a stravitelněji. Pokud jde o námětový žánr, nebrání se ničemu. Od figur, přes zátiší, po plenér a vše tak nějak jako kdyby viděno kamerou. Což je mu z druhé profese nutně dáno.
Metulczkiho obrazy jsou obrazy z paměti
Marian Elsner je věkem srovnatelný s Tomášem Kobolkou. I on, jsa zase „dederonem“ prošlý, má vzpomínky a ví, jak se k nim postavit. Na výstavě nás zve do cyklu, který si sám nazval Pití vzpomínek. Cyklus sestává z mnoha malých, obrázků, opět až hyperrealisticky provedených, soustředěných na detail. Ale nejsou to obrázky chudé. Obsah spolutvoří práce se světlem, barvami, stíny, atmosférou. Vrací se v nich do nostalgie, možná spíš „ostalgie“, která je zaniklému NDR a jeho obyvatelům, vlastní. Na to nepříjemné rádi zapomínáme a na to příjemné, jako posezení v hospůdce u třetinky východoněmeckého piva, jistě ano. I na ty řeči, které se u toho piva vedly. Ty řeči v obrazech nejsou. Stejně jako sny, povzdechy či malé radosti. Ty však Metulczkiho obrazy v nás probouzejí a vnášejí nám je do myslí. A nevadí, že u něj především východoněmeckých. I my jsme se uchylovali do vnitřní emigrace a do našich hospůdek. A ty hospůdky nám, tak jako tam, tak i zde, zanikají, pohlcovány nadnárodní komercí a glajchováním. Tak tomu co maluje a sděluje dobře, moc dobře, rozumíme i my. Nevede nás k bezhlavé touze o vrácení dějinného, jaksi vnějšího, času. Ale o vrácení času duševního, našeho, vnitřního, o poznání mladšího. Ten vnější čas, v tom zas tak moc roli nehraje. Je venku. Přesně v duchu někdejšího hospůdkovského sloganu: „Dej si ještě sklenku, kdo ví, co je venku…“ A i když se to maskovalo, jako že jde o venkovní nečas, tak ten venkovní nečas, nebyl jenom o počasí.
Tomáš Kobolka (* 1964)
malíř a kameraman (2. Cena za malbu Bienále současného umění ve Florencii 2005 a 5. cena za malbu European Masters of Painting, Burgau 2011)
Marian Metulczki (* 1971)
malíř a zakladatel lipské Galerie ARTAe, narozen v Schleiz, Durynsko. Od roku 2004 umělec na volné noze, od 2012 členem Asociace výtvarných umělců Lipsko.
Text a foto: Richard Koníček
Otevřenost a transparence
Tomáš Kobolka a Metulczki
20. 8. – 12. 9. 2021
Galerie kritiků
Palác Adria 1 p., Jungmannova 31, 110 00 Praha 1
Výstava se koná ve spolupráci a s Česko-německý fond budoucnosti podporou, Ministerstva kultury České republiky a Hlavního města Prahy /
Kurátorky: Vlasta Čiháková Noshiro a Sabine Elsner