Thomas Helbig: The Presentation aneb božský je-li nejen samet...
Polansky Gallery – Praha
23. 3. - 14. 5. 2016
Na vernisáži nové výstavy v Polansky Gallery jsme byli uvedeni do světa ´sametu´. Samet jako posprejovaný artefakt jsme za www.www-kulturaok-eu.cz ještě nikdy a nikde nespatřili. A že to byl zážitek, zvláště pro nás, kteří jsme milovníky sametu i v odívání, nejen v podívání. Autor Thomas Helbig byl osobně přítomen (narodil se 1967 v Rosenheimu, žije a pracuje v Berlíně).
Jak řekla kurátorka Cora Waschke:
„ V knize Genesis je stvoření světa popsáno jako divadelní hra. V temné nicotě se rozzáří světlo a to pak ozáří živé předměty.
V tomto zhmotnění, ať už skrze boží vůli nebo uměleckou ideu, tkví neřešitelný rozpor, kterému čelí lidé odedávna: reprezentace duchovní podstaty pomocí předmětů.
Ve výtvarném umění se s ním setkáváme v nejrůznějších formách: ve stvoření světa jako mimesis, tedy jako dokonalého napodobení – skvělým příkladem v malířství je příběh, jak Parrhasius vyšachuje svého protivníka Zeuxise zdánlivě opravdovým, ve skutečnosti ale namalovaným závěsem – nebo naopak v zobrazování duchovna abstrakcí a konkretizací. V současnosti, kdy se předměty rozplývají konkretizací do pixelů a abstrakcí do kódů 0 a 1, aby se tím docílilo dokonalé simulace prostoru, není otázka duchovna v umění rozhodně překonaná, spíše se ještě vyostřila.
V současném díle Thomase Helbiga se stává otázka reprezentace otázkou prezentace. V jeho obrazech sprejovaných na samet se odehrává přímo divadelní představení o prezentaci.
Na látkách, používaných v divadlech i v kostelích, zdůrazňují a negují světelné a stínové efekty, díky vysprejované iluzi a vzájemnému pohrávání látky se skutečným světlem, hranici mezi prostorem obrazu a prostorem pozorovatele.
Svazky světelných paprsků a světelné body připomínají lesknoucí se plochy, které na fotografiích odkazují na materiál a přístroj použitý při vzniku reprezentace. Jsou jako ukázky na zatažené oponě v divadle nebo v kině, jež ukazují akt prezentování před samotným představením. Nepřítomnost předmětů se v Helbigových pracích projevuje v negativu, obklopeném sprejovou mlhou. Předmět, položený na obraz, se po přestříkání opět odstraní. Odstraněný předmět se zjeví díky své nepřítomnosti, nikoliv své reprezentaci – je to strategie protichůdná k mimetické malbě. Na prázdné místo nemateriálního otisku nyní přichází vlastní představivost. Předměty, které nechává Helbig zmizet, jsou povahy sakrální i profánní (šperky), jsou to tedy předměty, které mohou kromě své materiálnosti obsahovat i ideovou hodnotu. Ta nezřídka vzniká schopností reflexe. Boží podstata tady a teď je přece symbolizovaná světlem, světlo dokáže reprezentovat v tomto světě něco z onoho světa.
Zatímco velkoformátové Helbigovy obrazy odkazují na nemateriálnost onoho světa tím, že nechávají zmizet předměty tady a teď, jeví se plastika jako figurativní deformace nabitá materií. Zdá se, jako by přitahovala objekty zmizelého předmětného světa z vakua obrazů jako magnet, způsobuje kolizi, až se rozskočí. Ničivý proud je nekonečný, protože nikdy neustane ani reprodukční proud, z nějž tyto kýčovité a dekorativní postavy pocházejí. Statická plastika v sobě obsáhne běžící pás. Fragmenty tvoří homunkula z koláže, jehož celek vyzařuje nezvyklou auru.“ (Cora Waschke, 2016)
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková