Úvod > Tereza Černá: Castle of Mirrors aneb naučíme se číst sami v sobě?!

Tereza Černá: Castle of Mirrors aneb naučíme se číst sami v sobě?!

17.07.2014 09:13

Galerie Nina Hedwic - Praha

12. 7. – 14. 8. 2014

Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy nových prací, obrazů Terezy Černé, 11. 7. 2014, v den, kdy měly svátek všechny Olgy. Před vernisáží jsme si prohlédli umělecké centrum, které je zaměřené na komplexní kreativní vývoj člověka a všech stránek jeho osobnosti.

V rámci centra (www.malovanikresleni.cz) se v příjemném prostředí nachází komorní Galerie Nina Hedwic (původně Galerie U Niny). Autorka výstavy (foto v bílé halence) , mladá umělkyně Tereza Černá, která se osobně zahájení své výstavy také zúčastnila, doplnila své obrazy nástěnnými expresivními malbami. Její akrylové práce jsou snovými výrazy její automatické tvorby, která nabízí metaforický pohled za zrcadlo, a tím nabývá silného expresivního výrazu.

Po zahájení následovala hudební vložka skupiny Yedhaki Nautika a ochutnávka sušených višní i ´raw sushi´ domácí výroby.

Výstava Castle of mirrors je jakýmsi pokračováním výstavy v domě U Zlatého prstenu nazvané Vzdušné války. V jediné malbě na zeď galerie malířka ilustrativně rozehrála příběh nazvaný Last fight - cesta do středu srdce. Současná výstava je tedy určitou prodlouženou rukou této nástěnné malby. V abstraktnější rovině se v ní zrcadlí a rozrůstá příběh o hledání síly a podstaty nás samotných.
Princip zrcadlení je důležitý k pochopení celé výstavy. Samotný obraz můžeme vnímat jako zrcadlo, v němž se odráží náš vnitřní boj. Je překážkou a zároveň klíčem k nalezení cesty do středu našeho srdce. Tento střed je naším hradem/zámkem, který je střežen obrazy jako zrcadly, ve kterých vidíme pouze sami sebe. Naučit se číst v sobě, je ta podstata, která nás nutí proniknout za náš obraz a dostat se blíže k našemu středu.
V obrazech se zrcadlí náš vnitřní svět a naše cesta k němu. Nikdy si nemůžeme být jisti, jestli tento boj o moc vlastního srdce zvítězíme v tomto nebo jiném životě. Jisté je, že tento boj sdílíme v určitém čase všichni. Skrze obrazy Terezy Černé jej můžeme cítit. Zpřítomňuje nám tento moment a nutí nás se s ním vypořádat. V obrazech jako v odlescích můžeme spatřit sebe a skrze obrazy porovnat, v jaké fázi na cestě do středu srdce se právě nacházíme.
Ačkoliv malba Terezy Černé promlouvá současným jazykem, není definitivně zakotvena v čase. Svým výrazem neartikuluje to, co již bylo řečeno, ale vytváří vlastní jazyk a posunuje hranice významu obrazu. Samotný obraz jako kdyby byl až na posledním místě – důležité je to, co se odehrává za ním. Obrazy Terezy Černé není nutné hodnotit nebo srovnávat, díky své přirozenosti do nich můžeme jednoduše vstoupit a uchopit klíč k vlastnímu srdci (oficiální text).