Taras 1932 – 1983 aneb jak fotografovat půvabné dívky?!
Křížová chodba Staroměstské radnice
18. 10. – 11. 11. 2013
Byli jsme pozváni 17. 10. 2013 agenturou Taktum na vernisáž dlouho očekávané výstavy stále unikátních fotografií, na průřez umělcovou osobitou tvorbou, představující dosud mnoho nedostupných autorských originálů Tarase Kuščynského. Fotografie jsme umístili do Křížové chodby Staroměstské radnice a do 1. patra, a to ve spolupráci s rodinou Tarase Kuščynského.
V rámci komentované prohlídky s kurátorem výstavy Pavlem Vančátem jsme mohli zhlédnout po dlouhé době rozsáhlejší Kuščynského retrospektivu (u příležitosti nedožitých 80. narozenin Tarase Kuščynského), kde jsme použili bohatý archiv rodiny Kuščynských, tj. zvětšeniny v maximálně autentické podobě, které byly pro účely výstavy nově zrestaurovány. A můžeme konstatovat, že se jednalo většinou o černobílé fotografie.
My, kteří si Tarase pamatujeme
Pro nás starší, pro generaci zrozenou kolem 50. let 20. století, byl Taras Kuščynskyj (1932 – 1983) v 60. a 70. letech 20. století jedním z našich nejoblíbenějších fotografů. Sháněli jsme jeho fotografie, kde se dalo, a můžeme říci, že nejenom proto, abychom jeho fotografované půvabné dívky i ženy, i v barevném provedení, si vyvěšovali do šatních skříní… na zdi svých pokojíčků….ale proto, že jiné dívčí portréty s nádechem erotiky k mání moc nebyly… zejména portrét dívky v kapradí, se domníváme, ještě nikdo dosud nepřekonal… tento pak utkvěl jistě v hlavě mnohému z nás…
Kuščynskyj jako součást národní vizuální paměti
Dnes ho můžeme označit za nejoslnivější hvězdu české inscenované fotografie 60. – 70. let. 20. století. Jeho dílo se již v průběhu normalizace stalo součástí národní vizuální paměti. Na tehdejší dobu odvážná témata romanticky i existenciálně zabarvené ženské nahoty, podaná s citlivostí a pokorou, si získala popularitu v tehdy prudérním Československu i v zahraničí. Jeho potýkání se s normalizační cenzurou a maloměšťáctvím ostatně inspirovalo i námět filmu ´Dobré světlo´“ (režisér Karel Kachyňa, 1985).
Ze životopisu Tarase Kuščynského 
- 25. 5. 1932 narozen ukrajinským rodičům na Podkarpatské Rusi
- otec byl ředitel školy v Kvasech poblíž města Jasiňa (dnes Ukrajina)
- 1940 - Taras se vrací s matkou do Prahy, otec rodinu opustil
- navštěvuje ukrajinskou školu v Komořanech
- 1943 – bydlí s matkou na Vinohradech v Hradešínské ulici (byt i ateliér)
- 1947 – první fotografie horské krajiny
- 1952 – maturita na Reálném gymnáziu v Kodaňské ulici
- 1952 – studuje stavební fakultu ČVUT-
- 1954 – přestupuje na fakultu architektury ČVUT (spolužáci – Jan Kaplický, Zdeněk Ziegler, Emil Zavadil, Pavel Bobek)
- 1955 – sňatek s Alenou Špiritovou, * první dcera Zina
- 1960 – * druhá dcera Radka, první fotografie v časopise Mladý svět
- 1963 – dokončil studia na fakultě architektury, zaměstnán jako inženýr projektant, * třetí dcera Halka
- 1966 se živil jako nezávislý fotograf, nedílnou součást jeho díla tvoří i osobité portréty herců a umělců či inovativní užitá a reklamní tvorba pro časopisy a kalendáře
- 1967 – první samostatná výstava v zahraničí – Holandsko
- v letech 1970 – 76 byl fotografem Divadla Semafor
- zásadní roli hrál i při organizaci fotografického hnutí jako zakládající člen skupiny Setkání
- 1982 – začátek zhoubné nemoci
- 27. 12. 1983 – Taras Kuščynskyj umírá ve svém bytě v Praze
Tarasova fascinace ženou
Ústředním námětem Kuščynského tvorby byla žena, chápaná jako fantom i jako součást přírody, žena jako otázka, která odráží a problematizuje mužskou existenci. Tento ´předfeminstický´ přístup v sobě ale vždy obsahoval hlubokou úctu a respekt k ženě jako osobnosti; se svými oblíbenými modelkami ostatně pracoval Kuščynskyj často i v průběhu mnoha let v soustředěných sériích. Občasná srovnávání se západoevropskými současníky (S. Haskins, L. Clergue aj.) opomíjejí nejen Kuščynského zcela rozdílné postavení v rámci československé normalizace, ale především autorův neobvyklý příklon k romantické cudnosti, k přírodě i k melancholii, ke konci života stále silněji ovlivněný existenciálními otázkami.
Jak vyplníme meziprostor mezi prudérností komunistických kánonů a věčnou romantickou touhou?
Jakým prizmatem na „Tarasovu“ tvorbu nahlížíme dnes, 30 let po jeho předčasném úmrtí? Stojí před námi neočekávaná normalizační odrůda secese? Je Taras novým Drtikolem či Rosettim Husákových dětí? Nebo jde jen o vizuální anomálii, existující v meziprostoru mezi prudérností komunistických kánonů a věčnou romantickou touhou? Tyto otázky na hranici umění, popkultury a vizuálních studií by neměly při jeho zásadní retrospektivě zapadnout. Měly by nám být vodítkem k tomu, abychom reprezentativní výstava i nově vydaná publikace představily Kuščynského v ´dobrém světle´, které spojuje okouzlenou nostalgii s jeho pochopením z perspektivy dneška.
- Výstavu jsme doplnili i ukázkami Kuščynského užité tvorby (kalendáře, přebaly gramodesek….
- Uděláme-li si čas, můžeme v l. patře zhlédnout i 25minutové černobílý film ´Taras aneb Jak fotografovati půvabné dívky´, které v režii Jana Jelínka a s kamerou Jana Špáty natočila Československá televize v roce 1972
- K výstavě je vydána fotografická brožura s textem Pavla Vančáta
(z textu kurátora Pavla Vančáta)
Provedení konzervace a restaurování fotografií pro výstavu:
Katedra fotografie FAMU, resp. obor Restaurování fotografií této katedry. V současné době jediné vysokoškolské pracoviště v ČR, zabývající se problematikou konzervace a restaurování fotografických materiálů.
Zveme na KOMENTOVANOU PROHLÍDKU VÝSTAVY s kurátorem PAVLEM VANČÁTEM,
autorovou dcerou Halkou Kuščynskou a jeho modelkou Monikou
22. 10. 2013 d 16.30 do 18.00 hodin
ve Staroměstské radnici (Křížová chodba, Staroměstské náměstí 1)
vstup s platnou vstupenkou
další prohlídky: 31.10. 2a 11.11. od 16.30 do 18 hodin
Kurátor výstavy: Pavel Vančát
Produkce: Vladana Rýdlová, Taktum
Koprodukce: Petr Mändl, Porte, o. s.
Design: Jan Šerých
Odborná spolupráce: Radka Kuščynská
Koordinace: Eva Holečková, Klára Voskovcová
Praha 1
Staroměstská radnice
Máme otevřeno: denně od 10.00 do 18.00 hodin
Fotografovat znamená pro mne žít.
Chci vytvářet krásu.
Chci zobrazovat život.
Jeho nositelkou je žena.
Ona je prostředníkem mého sebepřiznání, její ruce, vlasy, tvář.
Hledám a čekám na vzácné okamžiky, kdy v očích ženy je věčnost.
Světlo je mým stavebním materiálem.
Zhmotňuji ho a vytvářím prostor klidu.
Taras Kuščynskyj
Hodnocení: 95 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka, Taktum (Foto Taras)
Pro fajnšmekry: Pavel Vančát (*1976) je kurátor a publicista, člen redakční rady časopisu Fotograf. V letech 2008-10 pracoval v Galerii Klatovy/Klenová, od roku 2008 je kurátorem soutěže diplomantů evropských akademií StartPoint. Přeložil knihu Susan Sontagové O fotografii (2002), v nakladatelství Torst publikoval monografie o Miroslavu Tichém, Jindřichu Přibíkovi a Janu Svobodovi. Spolu s Janem Freibergem připravil pro Galerii Klatovy/Klenová výstavy Fotografie?? (2004) a Fotografie 70. let v ČSR (2007). V době svého studia na VŠUP (2005-9) spolupracoval na expozici Husákovo 3+1. V roce 2011 připravil pro Galerii Rudolfinum výstavu Mutující médium: fotografie v českém umění 1990-2010, pro PragueBiennale 2013 sestavil sekci Photography, Reconstructed. S Hynkem Altem uvádí magazín o automobilech a umění Autismus pro Artyčok.tv. (zdroj: Artmap)