Úvod > Tajemství staré bambitky 2 aneb povedená dvojka, nezávislá na jedničce

Tajemství staré bambitky 2 aneb povedená dvojka, nezávislá na jedničce

08.02.2022 16:11

Tajemství staré bambitky 2

Premiéra 10. 2. 2022

Když v roce 2011 natočil Tomáš Klus velmi úspěšnou pohádku Tajemství staré bambitky, jednalo se o jednu z jeho prvních větších rolí. Po deseti letech se do role Jakuba, dříve prince, nyní už ale krále, rád vrací, a to v pokračování této pohádky, Tajemství staré bambitky 2.

„Když se začalo o pokračování uvažovat, bylo třeba mít splněnou

jednu důležitou podmínku. Herecké obsazení a vůbec pokračování stálo a

padalo s tím, zda do toho herci půjdou znovu. Pokud by řekli ne, už se

nechceme vracet, tak by dvojka ani nevznikla. Takže než vůbec jsme začali

příběh psát, tak jsme si s herci prostě zavolali a řekli jsme si, jestli do

toho mají chuť jít. Všichni řekli, že ano, takže se to rozjelo…“

režisér Ivo Macharáček

Dvojky od jedniček

Natáčení dvojek od jedniček, zejména od úspěšných jedniček, je balanc na tenkém laně na hlubokou propastí propadáku. Většinou se převařuje minulá zápletka, občas i s jinými představiteli ve stejných rolích z jedničky a podobně. To vede jen trapnému pokusu o kasovní pokračování původního. Většinou zcela marné. Pár ojedinělých událostí byl trumf dvojky nad jedničkou. I zázraky se dějí. Pak šlo zpravidla o změnu tvůrčího týmu, který to zkrátka a dobře uměl vymyslet a vyrobit líp. Někde mezi tím, u nás i ve světě, vznikají dvojky, plnohodnotné té jedničky. Stává se to z více důvodů. Jednak je tvůrčí tým i obsazení takové, na jaké jsme z jedničky zvyklí. Tvůrci to mají zažité a herci, se s chutí vrací do rolí, ve kterých jim to sedělo. Další podmínkou je odstup. Namydlí-li se dvojka moc brzy, zůstává – i kdyby si to nezasloužila – ve stínu jedničky, která je ještě naplno usazená v paměti diváků. Dá-li se ale rozumný odstup, aby si diváci ještě pamatovali jedničku, ale už zas tak moc ne, je to milý a zvědavý návrat diváků k tomu co se jim líbilo a co si tedy rádi připomenou. A nakonec to nejhlavnější. Dvojka nesmí kopírovat jedničku. Musí mít svůj vlastní logicky navazující děj, aby divák, nahlédl s odstupem do příběhu, který se klidně mohl udát jeho zažitým postavám, ale po nějakém čase. Pohádky končí tím, že jestli neumřeli, žijí tak dodnes. Ale konzumentu té pohádky se vtírá do mysli otázka, a co je asi mohlo potkat potom za čas. Charakteristiky postav jsou dané. Jak tedy budou reagovat na nové události. Na Nové, události, byť vycházející z jejich původního náčrtu. Zmoudřeli? Dospěli? Změnili se? A tím je zaděláno na plnohodnotné pokračování, na stejně úspěšnou dvojku. A to se v Tajemství staré bambitky 2, povedlo. Dokonce lze zapomenout na děj předchozí, nebo ho zatím vůbec neznat, protože příběh dvojky Bambitky je samostojací. A chce-li, tak si divák tu a tma může vybavovat vzpomínkově, s pohledem na konání jednotlivých – původních – postav, útržky toho co bylo v jedničce. A do dvojky, navíc nastoupily nové postavy, které nejsou jen okrajové, ale jsou plnohodnotnou součástí příběhu, Po svém, podle své vlastní - nové charakteristiky, a to je dobře. Protože se i konání a jednání minulých postav konfrontuje s těmi novými a tím, se děj ozvláštní. Zkrátka - Povedená dvojka, nezávislá na jedničce.

Jak to vidí distributor:

„Příběh pohádky Tajemství staré bambitky 2 volně navazuje na děj úspěšné pohádky Tajemství staré bambitky.
V království vládne král Jakub (Tomáš Klus), královna Anička (Kamila Janovičová) a jejich rodina se rozrostla o zvídavou princeznu Johanku (Valentýna Bečková). Ta nejraději tráví čas u milujícího dědečka Karaby (Ondřej Vetchý), který se rozhodl věnovat už jenom poctivému hrnčířskému řemeslu. Zlotřilí rádcové Lorenc (Jiří Lábus) a Ferenc (Miroslav Vladyka) byli vyhnáni z království, potloukají se po světě a vymýšlejí, jak se pomstít. Rozhodnou se pro své pikle využít mladou, nezkušenou královnu Julii (Veronika Khek Kubařová) ze sousedního království. Že by nastal čas oprášit tajemnou bambitku, která doposud ležela dobře ukrytá a povolat na pomoc loupežníka Karabu? Kdo však ví, kde mu je konec? A není to jenom pohádka pro malou princezničku? Lorenc a Ferenc nastraží spolu s pomocníkem Václavem (Noid Bárta) na Karabu důmyslnou past. Je potřeba spojit síly, aby spravedlnost a láska konečně zvítězily.

Tajemství staré bambitky je jednou z nejúspěšnějších českých pohádek posledního desetiletí. Premiéra se uskutečnila na obrazovkách České televize 25. prosince 2011 a tehdy ji vidělo přes dva miliony diváků. Během posledních let se na televizních obrazovkách objevila osmnáctkrát a každá repríza se dočkala velkého diváckého ohlasu.
Druhý díl využívá většinu postav známých z prvního příběhu a představuje některé nové. Film s atraktivním hereckým obsazením bude vtipnou i napínavou podívanou pro malé i velké diváky s chytlavými písničkami Václava Noida Bárty.
Tam se sešla parta, se kterou chce člověk trávit čas,“ vzpomíná Tomáš Klus na natáčení Tajemství staré bambitky, která se již stala doslova kultovní pohádkou.
Tomáše Kluse, čeká v rámci nového příběhu nejen královská role, ale také důmyslný převlek za venkovského kominíka. Proč král Jakub musí zašpinit své tváře sazemi, uvidí diváci až v kině.

Co k tomu říkají tvůrci?

Ivo Macharáček, režisér, spoluautor scénáře a spoluproducent:

„Ondra prostě je, řeknu to v dobrým, stará škola. Je připravený, o roli přemýšlí a každé gesto, intonace má v jeho podání význam, protože má postavu propracovanou…“

Veronika Khek Kubařová, královna Julie, nová postava:

„Ondra Vetchý je pro mne jeden z důvodů, proč jsem chtěla do Bambitky jít. Je to úžasný herec, úžasný muž a já jsem s ním nikdy ještě pořádně déle netočila. Takže jsem na to byla moc zvědavá a byla jsem tak zvědavá, a tak nadšená, že jsem mu z roztržitosti začala sama tykat, aniž by mi to nabídl, což se mi běžně nestává. Naopak se mi stává, že opakovaně lidem vykám a oni mi musí připomínat, že už si tykáme. Jemu jsem začala tykat, což se nedělá a určitě se to nedělá Ondrovi Vetchému. Ale on byl velkorysý a ten můj trapas přešel.“

Kamila Janovičová, Královna Anička, Karabova dcera:

„Ondřej Vetchý je úžasný perfekcionista. Do poslední vteřiny řeší tu postavu a konkrétní situaci, i uprostřed obrazu jsme ještě upravovali narážky, aby byly stoprocentní. On to nepřestane řešit, dokud obraz nebude hotový. Pracuje na stošedesát procent. Neustále. A není to, že by dělal něco navíc, co ostatní obtěžuje. Říkám si, že bych to chtěla mít taky tak, a naopak k němu vzhlížím a fascinuje mne, jak přijde zase s něčím novým a já si říkám ježišmarjá to mne nenapadlo, to je super… a pojďme pracovat dál, makat. Cítila jsem, že mne to táhne herecky nahoru. Vůbec jsem nemusela hrát tu úctu k tatínkovi, protože my si vlastně před kamerou tykáme jako otec a dcera, normálně si ale vykáme. Takže mě vždycky bavilo to přeskakování, že si říkáme text a pak najednou: ´Počkejte, počkejte ale, když to uděláte takhle…´, no a pak: ´Tatínku, to mi teda pověz…´ a já už pak měla z toho hlavu takovouhle, ale opravdu mám k němu obrovskou úctu.“

Tomáš Klus, král Jakub:

„Nabídku vrátit se k Bambitce jsem přijal s naprostým nadšením. Jednak to byl tehdy můj první větší počin, a hlavně proto, že mě jednička strašně bavila. Tam se sešla parta, se kterou chce člověk trávit čas. Byl to život v pohádce točit tu pohádku. To je strašné, že už to je deset let, že? Já bych tomu vůbec nevěřil. Ale vypadáme líp, jak jsme se shodli všichni, co tady jsme.“

Jiří Lábus, Lorenc:

„Já jsem vůbec nevěřil, že je to deset let! Myslel jsem, že to je tak pět. Jak ten čas je relativní, že jo… Samozřejmě vím, ta pohádka se hodně reprízuje, takže měla úspěch u diváků, tak jsem si řekl, že by si zasloužila, aby se tohle udělalo. I když se říká, že druhý díl není nikdy jako ten první, tak já pevně věřím, že tady to tak nebude a že se to bude líbit stejně jako první díl.“

Miroslav Vladyka, Ferenc:

„Mně přijde, jako by to bylo včera, takže pocit je to úplně normální, běžný. Ta pohádka je normální. A jasná. Zlo je zlý, dobro je dobrý a princezna je hezká… Já bych tyhle věci moc neměnil, jenom přidat kousek nového příběhu. Jak se začne ten princip nějak přehazovat a na pravý straně se drbou lidi levou rukou, tak to už pak není tak zábavný.“

Petr Štěpánek, kuchař Frit:

„Sice to trvalo neuvěřitelnou dobu a obdivuji celou tu partu, která to chtěla a prosazovala, že těch deset let se nevzdali,“ říká a připomíná důvody divácké obliby první pohádky: „Protože ta pohádka je pohádková. Pohádka je jeden z nejsložitějších žánrů. Musí být srdcová, ta není jenom o střílení, o zlobě, i když ta zloba tam patří, a musí být laskavá. A myslím si, že pan režisér Macharáček má srdce na pravým místě a jeho rukopis, to je ten výsledek.“

Václav Noid Bárta, podkoní Václav, nová postava:

„Trošku ´samožersky´, zde nejsem jenom herec, ale taky jsem si na svá bedra vzal i hudbu. Písničky vznikaly přes dva měsíce, pak přišla ta relativně lehčí část práce, a to scénická hudba, protože ta témata již byla rozpracovaná v písničkách, které vznikaly jako první. Takže jsem pokračoval a mohl na ně navázat. Je to vlastně taková malba a já jsem po skončení natáčení ve studiu začal malovat. Chtěl jsem hudbu trošku přiblížit tomu, co znáte z disneyovek, takže jsem chtěl použít i velké scénické pasáže, aby hudba na diváka z plátna doslova sahala. Pohádka je výsostně filmová a hudba k ní musí být také taková.

Když jsme ve studiu natáčeli písně, tak třeba Verča Kubařová to nazpívala úplně špičkově, Kamila Janovičová byla skvělá, o Tomášovi Klusovi se snad ani bavit nemusíme. Ale strašně moc mě překvapili pánové Vetchý, Vladyka a Lábus. Všichni mají krásnou barvu hlasu a na herce, kteří se zpěvu nevěnují, to nazpívali moc hezky.“

Velký hold malé představitelce

Nová postava, princezna Johanka, představovaná osmiletou Valentýnou Bečkovou, byla jednoznačně trefou do černého. Především je šťastným scénáristickým krokem. Její postava spojuje. Svět Karaby, jejího dědečka, svět rodičů královského páru Aničky a Jakuba a podhoubí příběhu ve vztahu k prvnímu dílu. Pátrá po existenci Karaby, rafinovaně atakuje dospělé, a srovnává si to vše dohromady, až na to kápne. Nenásilně, tak představuje klíčové navázání na jedničku, aniž by se nějak školometsky či polopaticky musela jednička revokovat.

Druhá deviza téhle postavy je to, že je dítě. Zněžňuje celý příběh a vnáší do něj prvky výchovy, rodičovství, dětství, které ale není zas tak naivní, jak si dospělí myslí a hlavně ukazuje skvělý vztah k dědečkovi. Kolik reálných a nepohádkových současných dědečků by po takové vnučce či vnukovi zatoužili… Jejich společné prožívání je romantická pohoda až idyla, ale v reálných mezích.

No a nakonec ještě její přirozený herecký projev. Do jisté míry není překvapením. Valentýna je vlastně už zkušená herečka. Od roku 2019 do roku 2022 ji bylo možno spatřit již v několika větších či menších rolí (2019 – Ženy v běhu, 2020 – Příliš osobní známost, 2021 – Přání Ježíškovi a Láska na špičkách a 2022 – Tajemství staré bambitky 2 a 2021 – Klip k písni Marka Ztraceného a Hany Zagorové, Vánoce jako dřív). Takže od jejích pěti let do současných osmi stihla šest rolí. A v žádné nezklamala. Že by se nám pro film a televizi objevil nový Tomáš Holý, tentokrát v dívčí podobě? Bylo by toho třeba. Snad ji to nezkazí a třeba z ní jednou bude nová Jiřina Bohdalová, která začala - oproti Valentýně Bečkové -dokonce později, „až“ v šesti letech, ve filmu Pižla a Žižla hledají práci (nedochovaný film režiséra Ladislava Horského, z něhož existuje už jen fragment).

Text: Richard Koníček a podklady distributora společnosti Bioscop

Obrazový materiál: Bioscop