Úvod > Svěrák – Uhlíř – Svěrák: Tři bratři aneb když se děti pobavily, dospělci se nenudili

Svěrák – Uhlíř – Svěrák: Tři bratři aneb když se děti pobavily, dospělci se nenudili

14.08.2014 08:23

Společnost Bioscop sází vždy na kvalitní filmy. Tentokrát se ale snad ani nemohla při výběru mýlit. A tak jsme na www.www-kulturaok-eu.cz uvítali s povděkem její pozvání na novinářskou projekci filmu Tři bratři a následnou besedu s autory a některými představiteli, která se konala 12. 8. 2014 v nabitém pražském kině Atlas.

Pohádkový trojskok

Každá pořádná pohádka má v podstatě tři osudové křižovatky, tři hlavní postavy, tři zápletky a tři (z toho dva předčasné) konce, než to nakonec dopadne dobře. Svěráci to vzali z gruntu. Otec a syn Svěrákovi, spolu s Jaroslavem Uhlířem (takže první trojka), vybrali tři pohádky (druhá trojka), ve kterých je žena, či spíše dívka, v ohrožení (Šípková Růženka, Červená Karkulka, Dvanáct měsíčků) a spojili je v jednu. Jak? Tak, že tři bratři - zbrklý Pepa, nepozorný Jan a nerozhodný Matěj (Viktor Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula) - třetí trojka, tři bratři odlišných povah a odstupňovaného věku si ve světě hledají své tři nevěsty (čtvrtá trojka). Každý vždy v tom svém pohádkovém příběhu najde tu svou: Jan Růženku, Pepa Marušku a na nejmladšího Matěje zbyla trochu věkově nepřiměřená, nicméně sladká a za pár let nadějná nevěsta Karkulka.

Hodně nadhledu, akorát humoru a fůra fantazie

Jak je už u Svěráků zvykem, bere se všechno trochu s nadhledem, trochu s humorem a trochu i jinak, než jsme tak úplně zvyklí (také trojka). A jak je u Svěráků, když tvoří pro děti, také zvykem, i s trochou poučení, moudra podaného tak nenápadně, že si toho skoro ani nevšimnou dospělí a lidskosti, která to celé prozáří. Aniž by došla až ke kýči. Kdo umí, umí! Spojovací text a postava vypravěče zbyla – jak jinak a právem – na Zdeňka Svěráka, který se situuje do role renesančního písmáka, který pohádky tvoří, maluje, vypráví a dokonce si s o nich i povídá s dětmi, které ale nejsou i jsou na plátně. No, uvidíte sami, jak to tvůrci rafinovaně vyřešili. A dobře udělali. Protože děti, pro něž je film jednoznačně určen především, (odhadujeme tak od 5 - 12 let) jsou tak nenápadně vtaženy do děje a pan Svěrák, se tak, nápadně a nápaditě, vrací ke své prapůvodní profesi, moudrého, ale nenudícího kantora, jakého by si přáli mít na každé škole.

Prý dětské opery… A co dětský muzikál, to ne?

Skoro všechno se sděluje a děje za pomoci a za nepřetržitého toku již tradičně uhlířovsky jednoduché (a v jednoduchosti je přece genialita, říká se) hudby, s veselými libozvučnými a opět jednoduchými Svěrákovými texty (a v jednoduchosti je…). Později jsme se na besedě po projekci dozvěděli o netušené a vzájemně obdivné spolupráci dvou na první pohled odlišných hudebních tvůrců. Kromě Jaroslava Uhlíře jako prvotního skladatele prapůvodní – řekněme - maloformátové muziky, určené ke zvládnutí dětmi na besídkách, se v hudební složce angažoval ještě jeden skladatel, symfonik Michal Novinski. A ukázalo se, že jde ´přeložit´ hezké písničky do symfonického kabátu, dodat jim velkoorchestrální sound a dramatiku i výpravnost. Pan Novinkski prý pak s úžasem a s úctou zjišťoval, co všechno se v původním notovém partu skrývá za kompoziční možnosti a pan Uhlíř zase s potěchou sledoval, kam se dá jeho skladba dovést. Dodejme, že základem všeho byly tři z dětských minioper autorů J. Uhlíř a Z. Svěrák, jak to sami nazývají ve svých televizních ´Hodinách zpěvu´. Proto snad se i o filmu Tři bratři dá hovořit jako o dětské opeře o třech dějstvích, i když klidně by se mohlo mluvit i o dětském muzikálu ve třech příbězích.

Fantazii se meze nekladou

Režisér je ten, kdo vidí dál než jednotliví tvůrci. To on má v hlavě vizi, jak to bude nakonec vypadat na plátně a jak to bude působit na cílového diváka, v tomto případě na děti. On jediný také ví (protože, jak známe, film se natáčí páté přes deváté), kam postavy dotlačit. U pohádek navíc někam k tomu svému výslednému cíli tlačí nejen herce, ale i další bytosti, předměty, přírodu a zde i veselá mluvící a zpívající zvířátka. A nejsou to žádné štěky. Naopak. Pozorné ucho rozezná například, že holuba (a to je dost klíčová postava jednoho z příběhů) namluvil a nazpíval například Pavel Liška. A budete zírat, kdo všechno ve filmu hraje, nebo alespoň dabuje. Dalo by se až říci, že elita českých herců a zpěváků si považuje za čest objevit se ve Svěrákovic filmu. A není se co divit.

A jsme u herců

I když je na plakátech seznam dlouhý a zvučný, na závěrečných titulcích je až nekonečný. A jedna osobnost vedle druhé. Zajímavé na tom všem ale je, že dá skoro říci, že platí nepřímá úměra mezi zkušenostmi představitelů a rozsahem jejich postav. Možná je to náhoda, možná taktika tvůrců, ale rozhodně zajímavý tah. Na jedné straně totiž totální novicka a neherečka v roli Šípkové Růženky, a na druhé straně třeba paní zpěvačka první ligy a legenda popu paní Marie Rottrová v několikaslovné sloce jedné z písní (první Sudička). Je to překvapivé a značně oživující. Zde spíš samozřejmě pro přítomné rodiče, kteří se mohou a opravdu mohou, celý film těšit, koho že v příštím záběru uvidí či alespoň uslyší při dabování přemnohých živých zvířátek. Tedy až na jedno.

Kdopak by se Vlka bál…

Zmíněná zvířátka jsou malebná a opravdová. Takže sympatická, dokonce snad i víc, než ta oblíbená, ale cukrkandlově kýčovitá, disneyovská, která známe z podobných spektáklů z této líhně. Výjimkou je aleponěkud kontroverzní postava Vlka v příběhu o Karkulce. Ten totiž jediný není hraný, je to loutka. Uvnitř loutky je kaskadér rozpohybovávající dost náročně celou postavu, hlava je pak řízená několika servomotory s dálkovými ovladači v rukou několika manipulátorů. Detaily očí jsou dílem počítače. Potud dobré. Ale ten Vlk je ohavný. A jde z něj opravdu strach. A šel i na mnohé z nás dospělých. A to už je pak na pováženou. Nabízí se otázka: A co děti, budou se moc bát? Z prvních zkušebních projekcí zatím vyplynulo, že docela dost, ale že když to nakonec dopadne s Vlkem líp než v originále, oklepou se a machrují, že se jako nebály… No, nevím, nevím. Méně by možná bylo bývalo více. To ukáže čas a návštěvnost, či prodejnost následných elektronických zdrojů.

A závěrem něco k úvaze

Film má stopáž 90 minut. Hodinu a půl. Není to na malé děti moc? Prosedí – bohužel - u obrazovek sice i mnohem delší časy, ale s přerušením. Ne vždy se dokážou tak dlouho soustředit. Je fakt, že tady zhlédnou pohádky tři. Propojené. Na DVD to později tatínkové či maminky mohou servírovat jako triptych. Možná to bylo i taktickým záměrem, ale trochu je to na pováženou. O Vlku už řeč byla. A tak zbývá snad ještě poslední zamyšlení. My dospěláci jsme se upřímně bavili a smáli. Některé pasáže jsou ale až groteskní a záměrně hodně praštěné. Ne že by se divák vnitřně styděl, jak to mohli tvůrci takhle podat. To rozhodně ne. Paráfrázi na Mrazíka jistě vycítí a ocení každý. Vše je tak akorát, aby to už nebylo na hraně naivity či dokonce blbství. A do těch dimenzovaných 12 let věku to asi fungovat bude. Ale starší a dokonce puberťáci, kteří si film zhlédnou, jistě také. Budou ho brát - už - jako my dospělí, nebo - ještě - jako naše děti a vnoučata? I sám Jan Svěrák na besedě připustil, že diskuze s většími dětmi byly dost vyhrocené. Může Vlk tou úzkou tlamou spolknout celou babičku, ptali se ho? Vybruslil prý z toho přirovnáním vlka k hadovi, jenž také polyká obří sousta za pomoci uvolnění čelisti a za cenu boule na svém těle při trávení. Bravo! Ale větší děti budou hloubat i jinak. No, ale je pravda i to, že pro ně film určený není. Tak co. Stejně jako pro ty věčné polykače bezduchých, nesmyslně ´přefantazírovaných´ a bohapustě ´přetrikovaných´ slátanin vyráběných za oceánem jako ony příslovečné Baťovy cvičky (ty ovšem byly ale lepší)…

Originální název: Tři bratři

Slovenský název: Traja bratia

Produkce: Česká republika/Dánsko 2014

Producent: Biograf Jan Svěrák

Režie: Jan Svěrák

Scenář: Zdeněk Svěrák

Kamera: Vladimír Smutný

Střih: Alois Fišárek

Hudba: Jaroslav Uhlíř, Michal Novinski

Zvuk: Jakub Čech, Claus Lynge

Kostýmy: Simona Rybáková

Choreografie: Jana Hanušová, Niclas Bendrixen

Vizuální efekty a animace: UPP Praha (Catcher Block)

Hrají: Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula, Miroslav Táborský, Bolek Polívka, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Ivana Chýlková, Jiří Lábus, Zuzana Norisová, Sabina Rojková, David Matásek, Miroslav Vladyka, Jitka Čvančarová, Miroslav Hanuš, Jitka Smutná, Václav Helšus, Jaroslav Uhlíř, Petr Brukner, Alena Doláková, Oldřich Vlach, Bořivoj Penc, Jiří Ployhar ml., Kamil Halbich, Petr Reidinger, Veronika Kubařová

Premiéra: 14. 8.2014

Formát: ŠUP /1:2,35/, 2D digital

Žánr: pohádka

Stopáž: 90 minut

Přístupnost: přístupný bez ohledu na věk

Distributor: Bioscop

Hodnocení: 90 %

www.bioscop.cz/_web/film/tri-bratri

https://www.3bratri.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/tribratri

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=w4T_emKtdew

Převzali jsme z materiálů distributora

Pohádka Tři bratři je po filmu Kuky se vrací (2010) druhým celovečerním počinem režiséra a producenta Jana Svěráka pro dětské publikum. „Při shánění financí na výrobu filmu jsme narazili na častou otázku, proč točíme zrovna pohádku,“ řekl Jan Svěrák. „Je to jednoduché. Chtěl jsem klasické české pohádce vrátit sebevědomí, které v posledních letech ztratila tlakem hollywoodských velkoprodukcí, jež se snaží dohnat fantaskními postavami a triky.Klasické příběhy by se měly předávat ve své původní podobě. Nechtěl bych, aby se moje děti dívaly na pokroucené pohádkové motivy, třeba na Karkulku bojující plamenometem proti upírům. Děti potřebují pohádkový grunt.“

Snímek Tři bratři má za sebou pestrou genezi. Na počátku stál nápad hraného filmu s animacemi, od něhož vedla cesta k filmu s digitálními efekty a 3D triky až k dnešní verzi hraného snímku s živým zvířectvem a obří loutkou v nadživotní velikosti. Film vznikl v česko-dánské koprodukci, díky čemuž se do výroby zapojili i Dánové Niclas Bendixen, choreograf filmu Královská aféra nebo Svatba mezi citróny, a mistr zvuku Claus Lynge.

Jako předloha posloužilo hudebně-divadelní pásmo z dílny scénáristy Zdeňka Svěráka a skladatele Jaroslava Uhlíře, které uvádí Národní divadlo v Praze. Za dobu svého divadelního uvádění představení zlidovělo tak, že se zařadilo mezi stálý repertoár dětí ve školách a školkách. Právě hudební složka je u každé pohádky velmi důležitá. „Když jsem hledal pohádkovou látku na film, zjistil jsem, že všechny klasické pohádky už někdo natočil. Ale nikdy s takovou hudbou,“ dodal režisér. Není divu, Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř mají za sebou spolupráci na pohádkách Tři veteráni, Lotrando a Zubejda nebo Ať žijí duchové. Písničky ´Není nutno´´ nebo ´Nám se stalo něco překrásného´ patří mezi nejznámější české filmové melodie.

Slovenský skladatel Michal Novinski, stejně jako ve filmu o plyšovém Kukym, překomponoval předlohu pro film. „I když devadesát procent tónin a melodií zůstalo stejných, původní písně nevznikaly pro film. Bylo potřeba přidat dramatičnost, která dětskému divadlu chybí.“ řekl Novinski, jež jako první slovenský skladatel získal Českého lva (filmy Ve Stínu a Kuky se vrací).

Speciální přístup k hudební složce filmu Tři bratři potvrzuje i dánský choreograf Niclas Bendixen, který pro Tři bratry vytvořil taneční čísla spolu s Janou Hanušovou: „Když začne hrát ve filmu hudba, tak se musí všechno změnit. V tu chvíli nesmí platit normální fyzikální pravidla. Je to jeden velký sen, který právě v hudebních číslech připomíná, že nejsme v přirozeném světě. Otevírá se pytel plný fantazie.“

V hlavních rolích tří bratrů se představili hudebně zdatní herci Vojtěch Dyk (zbrklý Pepa), Tomáš Klus (nepozorný Jan) a Zdeněk Piškula (nerozhodný Matěj). Dyk a Klus mají na svém kontě předchozí herecké zkušenosti a úspěšné hudební kariéry, tudíž byli jasnými favority. Nejmladší Piškula se objevil hlavně v televizních seriálech (Vyprávěj, Doktoři z Počátků či Nevinné lži), ale díky muzikálové průpravě se na roli Matěje hodil. „Hrát dnes v pohádce je příjemně očistný a oživující proces. V době, které schází smysl pro šťastné konce, zažijete náhle to, co je vlastní vaší podstatě. Navíc pohádku se rozhodne natočit jen ten, komu se podařilo zůstat dítětem, a je tedy velmi bohatým člověkem, jenž obohacuje i své okolí prostým svébytím – tvůrčím přístupem k životu. Ono okolí, jehož jsem se, poctěn, stal součástí, pak nemá potřebu být na někoho nenaladěno a všem je v blízkosti takového tvůrce dobře. Jsem Janu Svěrákovi vděčný za pěkných pár chvil dětství,“ vzpomínal na pohádkové natáčení herec a zpěvák Tomáš Klus.

Ženské protějšky ztvárnily multitalentovaná Lucie Maria Štouračová (Karkulka), debutující Kateřina Kosová (Růženka) a Sabina Rojková (Maruška). Další role přijali David Matásek (Král), Zuzana Norisová (Královna), Jiří Lábus (Bába z mokřin), Oldřich Kaiser (Otec bratrů), Gabriela Míčová (Matka bratrů), Ivana Chýlková (Macecha), Alena Doláková (Holena) a další.

K pohádce patří výpravnost. Proto byla v barrandovských dílnách vyrobena kolekce 28 originálních kostýmů, bot a doplňků podle návrhů Simony Rybákové za více než milion korun: „Filmová pohádka je pro kostýmní výtvarnici jeden z nejhezčích úkolů. V duchu scénáře Tří bratrů jsme se s tvůrčím týmem rozhodli pro jednoduchý styl s prvky humoru, se snahou navázat na to nejlepší z české klasiky. Kombinací kostýmů sestavených z mnoha krásných, věkem a používáním vypovídajících kousků z barrandovského fundusu s těmi nově vyrobenými, využívajícími naopak efekt zajímavých materiálů a barevnosti jsem se snažila o celkový atraktivní a věrohodný vizuální dojem,“ popsala práci na pohádce Rybáková.

Natáčení odstartovala předtáčka zimních scén pohádky O dvanácti měsíčkách v lednu 2013 v pražském skanzenu Řepora a v Adršbašských skalách. Hlavní část výroby proběhla v létě 2014 na dvou desítkách lokací v České republice, kdy se snímaly pohádky Červená Karkulka, Šípková Růženka a příběh tří bratrů.

Štáb natáčel mimo jiné na zámcích Hluboká nad Vltavou a Žleby, v benediktinském klášteře Kladruby, u močálového jezera u Borkovic, na stolové hoře Děčínského Sněžníku nebo v jihočeském mlýně v Hoslovicích. Dotáčka Dvanácti měsíčků pak musela kvůli mírné zimě počkat až na únor 2014, kdy se za orkánu podařilo vytvořit takřka sibiřské záběry na libereckém Ještědu. Na jaře 2014 vstoupil film do postprodukce studia UPP, které se postaralo o dvě stě trikových efektů. Hudba filmu byla nahrána pod vedením Michala Novinského a dirigenta Oskara Rozsy ve studiích Českého národního symfonického orchestru (Praha), LOFT (Bratislava) a Mikrobos (Bratislava).

Rozpočet filmu se vyšplhal na 42 milionů Kč. Na financování výroby se podíleli koproducenti Biograf Jan Svěrák, Novinski a dánský Phoenix Film. Z pozice partnera film Tři bratři podpořilo Barrandov Studio, kde přímo vznikly kostýmy pro 5 klíčových postav snímku, a to včetně kostýmů pro Vojtu Dyka, Tomáše Kluse nebo Zuzanu Norisovou. „Některé kostýmy byly nesmírně komplikované a skládaly se z mnoha dílů,“ přiblížila vedoucí barrandovského Fundusu Věra Krátká a dodala: „Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková navíc vybrala velmi kvalitní a drahé materiály, které jsou náročné na zpracování.“ Z barrandovské půjčovny putovalo na natáčení také nepřeberné množství kostýmních kompletů pro komparz a mnoho rekvizit.„Barrandov vstoupil do projektu v okamžiku, kdy jsem si nebyl jist, zda tak výpravnou pohádku budu schopen vůbec realizovat,“ uvedl Jan Svěrák. „Ale nepomohli mi jen svým zázemím, dílnami, sklady rekvizit a kostýmů, které projektu poskytli, jejich gesto mělo charakter morální vzpruhy a toho si cením nejvíce.“ Společnost připravuje přímo na Barrandově výstavu, hravou formou představující kostýmy a rekvizity z tohoto filmu. Bude otevřena v září 2014.