Stromovka aneb když se jarní slunce probouzí či k podzimnímu spánku ukládá…
Královská obora - Stromovka - Praha
21. 2. - 16. 11. 2019
Holešovické Výstaviště je pro Prahu kapitola sama pro sebe. Trosky, apokalypsa neviditelné ruky trhu a trh marnosti. Naštěstí na tuto tristní enklávu navazuje Královská obora, které se dnes lidově říká Stromovka. Významné místo pražské rekreace, sportu i kulturní osvěty Pražanů. Těch 95 hektarů skýtá dost místa, příležitostí i klidu. Rádi se tam občas vracíme a vždy doufáme, že ji nenechavé spáry developerů a jejich nohsledů na rafinovaných postech ušetří.
Stromovka v běhu staletí
Pokud jde o náš už poněkud dlouhý život, pamatujeme Stromovku v různých stadiích vzestupů i pádů. Není to tak dávno, abychom to nepamatovali, kdy byla zaplevelená až hanba. A hle, když se chce, tak to jde. Ač jsou, jak uvádějí odborníci z Pražských sadů a lesů, mnohé druhy plevelů odolné tak, že přežijí lidské úsilí i mírnější zimy, dá se nad nimi zvítězit. Ale chce to své. Odborníci s nimi musí bojovat mimo jiné i ve spojenectví se zimou, neboť jen tehdy se jim zdaří ničit zásoby plevelných semínek, číhajících ve spárách cest a chodníků.
Detail? Jistě, ale i za pouhý rok může vnést do parku změny. Což teprve tok staletí…
Dnešní Stromovka, původně Královská obora, se nachází v Bubenči, v nivě Vltavy, jižně od Císařského ostrova, oddělená průplavem. Královskou oboru nám skoro tak, jak ji známe, zanechal Přemysl Otakar II., který v roce 1266 dal ohradit toto místo blízko Hradu jako loveckou oboru a nechal vystavět i letohrádek. Za husitů, jakož i mnoho jiného, vzala téměř za své. Za Vladislava Jagellonského ožila. Ale veřejná nebyla ještě dlouho. Veřejnosti bývala zpřístupňována jen o svátku sv. Gotharda.
Ferdinand I. ji nechal (1536 - 48) rozšířit a vybudovanou cestou ji spojil s Pražským hradem. Vznikl Velký rybník (není to ale žádný z těch, co tu jsou dnes) a vysázely se stromy i s balem, dovezené až ze Šárky. Nejlépe se oboře dařilo za vlády Rudolfa II. Letohrádek nad Stromovkou, jenž stojí dosud, byl renesančně přestavěn, obora se rozšířila a i zmíněný rybník byl zvětšen, aby v jeho středu mohl být vytvořen umělý ostrov. Otázku, kde vzít vodu, řešili odborníci (1582 - 93) tak zvanou Rudolfovou štolou, kudy sem vedli vodu z Vltavy. Na svou dobu, ale vlastně to platí dosud, je to veskrze unikátní technické dílo. A i když byl rybník časem zasypán, Rudolfova štola vodu ale dosud přivádí. Nabírá jí u tzv. Pichlova domku, stojícího na Letenské straně, u Štefánikova mostu pak tunelem pod Letnou.
Laikům nahlédnutí do občas zpřístupněné části Rudolfovy štoly naznačí,
že to není žádná legrace, ale obdivuhodné technické řešení.
Bez technických řešení se obora stále neobejde.
Stačí se jen vrátit ke zmíněnému plevelu a jeho ´zazimovaným´ semínkům.
Odborníci musejí použít přístroj (infračervený odstraňovač plevele vybavený ručním hořákem), jenž hubí plevel infračerveným zářením. Žár z rozpálených keramických desek (900 až 1000 °C), sálá do dlažby, živičného chodníku či mlatové cesty a zničí plevel i jeho rozsetá semena. Chvályhodné je, že se to neděje s chemií a je to i ekologické. Takže též malý technický zázrak, ne?
Moderní dějiny obory Stromovka
Už už to vypadalo, že bude mít obora klid. A neměla. Počátkem 18. století se stala, a to vícekrát, vojenským ležením a byla totálně poničena. Až hrabě Kinský se přičinil o obnovu. Průlomem v životě zahrady i pro Pražany byla korunovace Františka I. To bylo povoleno konat v ní lidové slavnosti a následně byla císařským dekretem v r. 1804 otevřena všem.
Rok 1850 byl rokem založení ´štěpnice´, jakési stromové zahrady. A od těch dob je nazývána i Stromovkou. A protože do Stromovky chodili lidé, a rádi, tak pro ně v roce 1689 u tehdejšího Velkého rybníka vznikla Královská dvorana (později Šlechtova restaurace). Dodnes je komplex Královské obory, čili Stromovka, impozantní. A v současnosti je dobře udržovaným anglickým parkem. Obří změnou ale prošla Stromovka až v posledních letech.
Trojice existujících rybníků byla obnovena a dva vznikly v roce 2016 na místech mocně podmáčených luk. A nejsou to žádná jezírka, dohromady mají přes 13 200 m². Navíc byla v parku vykopána i různá vodní koryta, spojující všechny rybníky v malou vodní soustavu. Voda ve všech svých podobách, ať už se jedná o rybníky, fontány nebo říčku, je pro Stromovku typická. A vodní plochy jsou lákadlem pro všechny návštěvníky, zejména v létě.
Dokonce se vedou spory, zda se v rybnících můžeme koupat či ne. Hloubka je kolem metru, takže o koupání v pravém slova smyslu nemůže být řeč. Jen o ´osvěžení´, jak to formuluje město. A zakázáno to podle města není. Názory se ale různí a není zas až tak typické jít s dekou a ručníkem k víceméně okrasnému rybníčku s kachnami.
Snad by to jednou mělo vyřešit plánované veřejné koupaliště, napojené na Stromovku v části Výstaviště. Ale kdo ví. Znovu se také obnovil i ostrov ´Dubový pahorek´, jenž tu od 17. století býval. A co je důležité pro dýchání v Praze, že ve Stromovce bylo vysazeno nových 163 stromů, které doplnily ty stávající. (Ginkgo biloba - jinan dvoulaločný, Quercus alba - dub bílý, různé druhy okrasných třešní apod.).
Stromy mohou nyní sloužit jak k poznání, tak těšit návštěvníky svými barvami. A to jak v čase květu, tak v době podzimního zbarvení listů. A co je důležité pro průchozí, že v roce 2017 přibyly nové chodníky o délce 3 900 metrů. Oborou už vede i naučně-zábavná stezka ´Stromovkou za poznáním´. ´Má 10 zastávek, na nichž je vždy shrnuto vše možné o zvířátkách, rostlinách i dějinách. Stezka vede od Výstaviště k Místodržitelskému letohrádku. A pod oborou je skryt tunel Blanka, dlouho očekávaná část pražského Městského okruhu.
Uhlídat oboru je úkol nevděčný
Výčet toho. co se ve Stromovce nesmí, ukazuje, co se tam děje.
Zakázáno je:
rozdělávat otevřené ohně na celém území parku, grilovat mimo určená pikniková místa, odhazovat a nechávat odpadky mimo odpadkový koš či znečišťovat park, využívat jako WC jiná než určená místa, vstupovat do záhonů a na označená místa, nechávat mimo určená místa volně běhat psy a dovolit jim honit volně žijící živočichy, nechávat na místě výkaly po svém psovi, poškozovat schodiště, zábradlí, lavičky, informační tabule a další vybavení parku, poškozovat stromy, keře, květiny či trávníky vparku, plašit a odchytávat volně žijící živočichy, nerespektovat pokyny zaměstnanců správy parku a znemožňovat pohyb jejich vozidel…
Uvědomme si, že soustavně ničené lavičky, graffiti umisťovaná na zdech, grilování mimo pikniková místa, vyrvané odpadkové koše, rozbité herní prvky, poškozené trávníky, záhony i stromy svědčí o době a nezřízené ´svobodomyslnosti´ části návštěvníků. Nutno říci, že to v reálu není naštěstí moc vidět, ale je nutno dodat, že se vše až se sysifoskou marností pořád dokola napravuje, což Prahu, jež to platí, tedy i nás Pražany, stojí spoustu zbytečně vydaných peněz a práce. Jenže nikdo nedokáže uhlídat park celý nepřetržitě. A ignoranti to dobře vědí. Vše se děje i přesto, že je park chráněn jako ´ojedinělá přírodní památka´ a spolu s Místodržitelským letohrádkem je ´kulturní památkou´…
Stromovka pokaždé jiná
Za náš život bychom asi nespočetli, kolikrát jsme ve Stromovce byli a proč. Od projížděk v kočárku, přes procházky s rodiči, posléze s prvními láskami, s vážnými i nevážnými známostmi, s přáteli, s dětmi, s vnoučaty, i jen tak pro nic zanic. I když hlavně pro zeleň na dosah tramvaje, pro barvy přírody (nejlepší jsou zjara a na podzim). A tím i procházky jsou zde nejlepší zjara, kdy není ještě takový provoz kolařů, bruslařů, běžců a na podzim, kdy je to podobné. Proto jsme i pro tuto naši připomínku Stromovky zvolili z našeho archivu snímky z nadcházejícího jara (únor 2019) a odcházejícího podzimu (listopad 2019).
A závěrem náš malý tip
Ač se zde holedbáme, kolikrát už jsme ve Stromovce byli, přesto jsme na stará kolena objevili cestu zcela nečekanou a novou. Zavinil to, jako dnes už skoro vše, náš web. Galerie Arthouse Hejtmánek nás pozvala druhdy na vernisáž. Nic nového pro nás ani pro web. Výstavy jsou jeho hlavní náplň. Jenže Arthouse Hejtmánek je lokace a galerie, kde jsme ani po sedmi letech existence našeho webu ještě nebyli. A tak jsme se jedné podzimní soboty cvičně vypravili na téma kudy tam vede nejjednodušší cestička?. Ukázalo se, že autobusem na Sibiřské náměstí v Dejvicích, odtud kolem skvostného moderního pravoslavného kostela, který bylo lze navštívit a ochotná paní, nás jím se svou sladce ruštinářskou češtinou i provedla, na Krupkovo náměstí, do Goethovy ulice. Fajn, cesta je nastudovaná. A co dál?
Bylo krásně a měli jsme čas i síly. Vzhůru? Směr Villa Lanna? Či Pelléovou k Ville Pellé? To už všechno moc dobře známe. Ale, kousek za kostel sv. Gotharda do Gothardovy ulice jsme - světe div se na sklonku našich dlouhých životů v Praze - ještě nikdy nešli. Tak to zkusíme.
Svažitá ulička, jak vymalovaná, obklopená skvostnými zdobnými stavbami. působí jako z jiného světa. Upravené okolí, dokonalé chodníky, čisto a až na všudypřítomná auta, jiný svět. A malebný.
(Páni radní, jděte se podívat, jak by měla vypadat celá Praha…). A na konci Gothardské ulice brána. To musí být přece Stromovka. Tak šup tam. A je. Jinak, z nového úhlu. Pro nás. Místních tam s námi tudy putovalo totiž plno. Rodin, milenců, sportovců a pejskařů. Pro nás to ale byl vstup první. A snad ne ještě poslední.
Podzimní Stromovka nás přijala, pohltila a poutala.
I rozpracovaná Šlechtovka se zdála být nadějná.
Pejsci se radovali a lidé u Planetária obdivovali přistávací modul. A u bran Výstaviště si žili po svém. Mnozí se třásli na skandování na Letné. Aby ne. Bylo slunečno a byl předvečer 30. výročí roku 89. My ale jeli domů. Všeho moc je příliš. I když nás jedni známí lákali, ať jdeme na Letnou s nimi. Ne. My jsme si tam odstáli v mraze před 30 lety své. A důvodně. Tehdy byla jiná doba i situace. Tentokrát jsme tu potřebu neměli…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček