Štěnice naší fauny - nejen lidskou krví jsou živy (the bugs)
Štěnice naší fauny - nejen lidskou krví jsou živy (the bugs)
Při slavnostním předávání cen časopisu Živa za rok 2008 v pražské vile Lanna mě zaujal oceněný článek Ondřeje Balvína z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze, v kategorii Junior, autora článku ve věkové kategorii do 25 let. Byl o štěnicích.
Tedy něčem, co už podle mne do dnešní doby a naší civilizace vlastně ani nepatří. Jenže to je omyl.
Štěnice nás milují
Kdo si je pamatuje, i ten, kdo o nich jen slyšel, je nesporně v oblibě nemáme, a tak zjištění, že v posledních letech došlo k masivnímu návratu štěnice domácí do ubytoven, hotelů i domácností, je tak trochu šokující. A navíc i zajímavé, protože se cítíme být v rozvinuté zemi. A abychom v tom nebyli sami, tak to lze bohužel říci i o jiných rozvinutých zemích. Takže si na ně chtě nechtě posviťme.
Moc je rádi nemáme, že?
Štěnice jsou skupinou ploštic, která je zcela specializovaná na ektoparazitický způsob života u teplokrevných obratlovců. Primárními hostiteli byli a dosud jsou netopýři, mnoho skupin štěnic ale přešlo i na ptáky. Dva druhy štěnic jsou navíc obtížnými parazity člověka.
DDT je na vině také
Dříve se prostředky boje lidstva proti štěnicím omezovaly například na zaječí nožky zavěšené na nohy postele či bylinu zvanou ploštičník. Na počátku 20. století se už ale začaly testovat nové chemikálie. Použití DDT ve 40. a 50. letech způsobilo, že štěnice sice získaly rezistenci proti DDT, ale spolu s různými dalšími insekticidy nakonec přece jen došlo k jejich vymýcení. Fakt, že díky tomu, se v současnosti na štěnice tak trochu pozapomnělo, nepochybně přispěl k nečekanému jevu, jímž je skutečnost, že se v posledních letech otevírá nová kapitola vztahu tohoto hmyzu a člověka.
Štěnice se nám množí vesele
Dramatický celosvětový nárůst štěnic považujeme opravdu za záležitost pouze několika posledních let. A co víc? Na současné štěnice současné insekticidy nezabírají, takže mají mnohem větší šanci šířit se dále a postupně nahrazují i citlivější populace štěnic minulých.
Jako další důvod znovušíření také uvádíme větší dostupnost letecké dopravy.
Výzkum populační struktury domácí štěnice pomocí metod molekulární genetiky, jenž je teprve v počátku, by měl ale přiblížit přesnější cesty šíření štěnice domácí. Dosud byla na základě sekvencí DNA provedena revize systematiky evropských druhů štěnic, která odhalila mnoho zajímavého z jejich historie.
* Závěrem oceněného článku autor Ondřej Balvín žádá čtenáře - neboť hodlá ve svém zajímavém výzkumu pokračovat dál - o pomoc se sběrem vzorků. Prosí o všechny informace o jakémkoli výskytu štěnic, ať už u lidí, domácích zvířat, netopýrů nebo ptáků
(e-mail: o.balvin@centrum.cz).
* Cenná bude samozřejmě i informace o dosud nezaznamenaném souvisejícím výskytu netopýrů (www.ceson.org - Česká společnost pro ochranu netopýrů).
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet, Profimedia.cz