Štědrovečerní rybí polévka s primátorem (-kou) aneb kdopak nám ji příští rok opět naleje?!
Tradice jsou historické, dávné, takové, o kterých už skoro ani nevíme, jak vznikly, proč je 
dodržujeme, ale přesto je dodržujeme. A rádi. My všichni vůbec, a my, u nás v rodině jakbysmet. Snad úplně nejvíc je tradic a zvyků spojeno s Vánocemi. Všeobecně i v naší rodině. Dokonce bych řekl, že s přibývajícím počtem odžitých let těch tradic jaksi mykoticky přibývá. Tu se něco zadaří, a pokud si na to příští rok vzpomeneme, tak se k tomu rádi vrátíme. Zadařilo se, hurá, dožili jsme se roku dalšího, sláva, tak raději, abychom snad něco nepokazili, pokusíme se to či ono zopakovat. Dílem z pověrčivosti, dílem z touhy po jistotách, kterých je v dnešní době tak zoufale pomálu. Pro nás, nalézající se blízko cíle naší pozemské pouti, stejně tak jako pro naše potomky, kteří jsou dosud ´on the road´ a dokonce už i pro ty, kteří jsou teprve na startu své cesty. Ti – jediní - o tom ale ještě naštěstí nevědí. K jejich prospěchu.
Jednou z ´přílepkových´ tradic naší rodiny, která vznikla – alespoň pro nás – teprve nedávno, o Vánocích roku 1993, bych se chtěl zmínit.
Stalo se to tak
Služební povinnosti mě přivedly na pražský magistrát, na tamní pravidelné novinářské brífinky, které tam pořádal tehdejší pražský primátor RNDr. Jan Koukal, CSc.
Konaly se pravidelně, každý týden, ve středu, před polednem a končily před obědem. Moje tehdejší působiště bylo - naštěstí - asi čtvrt hodiny od pražské radnice. Naštěstí proto, že hned po obědě téhož dne,se v jednom rádiu vysílal stručný přehled toho, co na brífinku zaznělo, a večer odcházelo podrobné zpracování téhož do tiskárny, aby pak druhý den bylo k dispozici ´mým čtenářům´.
Byl to šílený fofr zpracovat oba materiály včas. Zejména ten do rozhlasového vysílání. A navíc to bylo – alespoň pro mou náturu – také děsně zodpovědné. Jednak jsem si vážil a dodnes vážím tehdejšího primátora, a nechtěl jsem ho - byť nechtěně – jakkoli sebeméně poškodit nějakou nepřesnou informací. A jednak, na to bylo na mé poměry děsně málo času.
Proto jsem na brífincích sedával vždy hned v první řadě novinářské sešlosti (přímo před primátorem sotva dva metry od něj) a doslova jsem hltal každé slovo, které pronesl a pečlivě a zuřivě jsem si dělal poznámky. To samozřejmě nemohlo ujít pozornosti představitele města a tak si mě velmi dobře pamatoval. A při jiných pracovních, ale méně hektických setkáních, mě pak vítal - no, řeknu to troufale - jako svého starého známého. Bylo mi to ctí a dodnes si velice vážím těch pěti let, které jsme takto ´spolu´ prožili.
Nevím, zda Koukalovi tři popřevratoví předchůdci počínaje PaeDr. Josefem Hájkem (1989–1990), pokračuje Jaroslavem Kořánem(1990–1991)a končící Ing. Milanem Kondrem (1991–1993) také podávali o Štědrém dni na Staroměstském náměstí rybí polévku. Nevím to proto, že mě k nim mé tehdejší služební ani jiné povinnosti nevedly.
Pro mne bylo podstatné, že ´můj´ primátor Jan Koukal, bude o svých prvních služebních Vánocích roku 1993 podávat rybí polévku. A fakt, že nás (nejen mě, samozřejmě) na posledním předštědrodenním brífinku osobně pozval, mě nenechal chladným. Zvědavost, ´osobní vazby´ a touha seznámit s mým ´kámošem´ i moji rodinu, mne přivedly i se ženou a synem na pražské Staroměstské náměstí. 
´Můj´ primátor mě nezklamal. Polévku nám nalil, rodinu jsem mu představil, popřáli jsme si krásné svátky a prohodili i pár slov.
Nepadám na zadek před celebritami. Poznal jsem jich dost a dost. A vím, že ty opravdové jsou skromné a nic ze sebe nedělají. Ale přiznávám, že je příjemné, když vám – obyčejnému pisálkovi - primátor zcela neformálně a upřímně poděkuje za vaši práci a vysloví naději, že´se
budete setkávat a pracovně prolínat i nadále.
Stalo se.
Setkávali jsme se a prolínali pracovně po celé jeho funkční období. Byl jsem ´s ním´, i když - na moje gusto nepříliš hezky – své primátorování v roce 1998 ukončil, a samozřejmě jsem tehdy i zaznamenal a veřejnosti obratem i věrně zprostředkoval jeho závěrečná důstojná a džentlmenská slova na primátorskou rozloučenou.
Nevynechali jsme s ním tedy od prosince 1993 do prosince 1997 ani jednu z jeho pěti štědrodenních polévek.
Stala se z toho tradice taková naše rodinná tradice. Před přípravou domácí štědrovečerní večeře a následného posezení a předávání dárků za zvuků Rybovy mše ze staré léty ohrané opatrované gramodesky. Procházka na vytrávení a malé pobídky k vidění zlatého prasátka.
Tradice pro mne, manželku i pro našeho syna.
Stala se z toho naše rodinná tradice a ta plynule přecházela i na další primátory tak, jak je nám přinášely politické kotrmelce.
Služební povinnosti mě pak sice už jen kratičce spojily s následovníkem Jana Koukala, čtvrtým z řady po sobě jdoucích primátorských popřevratových ´K´ (Kořán, Kondr, Koukal) s ing. arch. Janem Kaslem (1998 –2002).
Naše předvánoční rodinná otázka zněla: Půjdeme k němu také na štědrodenní polévku? A odpověď byla jednoznačná. Ano. Proč ne?! Nejde přece o primátora jako takového, ale o námi už zažitý a sympatický zvyk. A také o zvědavost, pochopitelně. Bude to tam jiné než za Koukala, nebo to bude stejné?
A bylo to prakticky stejné. Dokonce i exprimátor ´můj´ Jan Koukal se s nadhledem jemu vlastním spolu s námi ostatními zařadil do fronty před svého následníka. Krásné gesto a krásné přemostění. Zvyk se tedy definitivně změnil v tradici a my už na primátorskou polévku chodíme od těch dob zcela pravidelně.
Čtyřikrát nám ji pak ještě dával Jan Kasl. Nedával nám ji první popřevratový primátor, který nebyl od ´K´, označovaný jako ´povodňový primátor´, RNDr. Igor Němec, který polévku rozdávat prostě nestihl, neboť Praze vládl-nevládl pouze od 15. 7. – 28. 11. 2002, kdy ho vystřídal MUDr. Pavel Bém (2002–2010). I na jeho 8 polévek jsme se vypravili. Stejně jako na 3 následné polévky od dalšího primátora, doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc. (2010–2013). Nevynechali jsme ani tu jednu jedinou polévku podávanou dalším z řady primátorů, RNDr. Tomášem Hudečkem, Ph.D. (2013–2014). A letos, v roce 2014 jsme se vedli na naší 22. primátorskou polévku. A byla dokonce historická. Podávala ji totiž první žena (pomineme-li kněžnu Libuši a tak) v roli primátorky Prahy, Mgr. Adriana Krnáčová.
Co bude za rok? Nevíme. Kdo by věděl. Přesněji, víme, ale jen nevíme, jak to bude z hlediska našeho věku, naší způsobilosti alehlavně z hlediska, představitelů hlavního města. Zda tu svoji primátorskou štědrodenní polévku budou ještě vůbec podávat. Už teď je ale jasné, že pokud to půjde, půjdeme. Už dávno ne jako trojčlenná rodina. Kdepak. Teď už přicházíme my jako zakladatelský pár (co se týče tradice i toho ostatního) a oni - náš syn a jeho partnerka naše Andrea. Přicházejí odjinud, jindy, ale vždy tak, abychom se sešli u té polévky. Tradice. Krásná a milá. A nesouvisející s tím, kdo – kdy - pak - mimo to - přijde ještě na návštěvu ke komu - zda my k nim - či oni k nám. Důležité pro nás je, že se sejdeme tam. Že se tam - scházíme. Že se každý rok, zase znovu a znovu setkáváme a líbáme nad tou plastovou miskou primátorské rybí polévky.
A nejsme tam - tací – už zdaleka sami. Za ta léta tam poznáváme známé tváře, ale i známé figurky, a samozřejmě i známé osobnosti. Vznikla prostě nová tradice. Naší rodiny zejména, ale i Pražanů vůbec. Tradice moderní, bez historických kořenů, oproti ostatním vánočním tradicím a zvykům, dokonce směšně krátká, ale zaběhaná. A to je dobře. Přinesla ji doba a je příjemné se tam takhle znovu setkávat. S blízkými i vzdálenými. Je totiž důležité se setkávat. Zejména v dnešní tak strašně moc nevstřícné době.
Takže, přátelé a čtenáři www.www-kulturaok-eu.cz, zejména těch v průměru 360 z vás, kteří denně čtete naše články obdivuhodných více jak 12 minut, ale pochopitelně i všichni vy ostatní, kteří nám věnujete kratší čas, děkujeme.
Děkujeme vám všem a přejeme vám všechno dobré v roce 2015.
A pozor, nezapomeňte, za rok, na Staroměstském náměstí, o Štědrém dnu, v poledne, nad miskou primátorské rybí polévky - na shledanou!
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek