Starý děti /Ondřej Roubík aneb ´cupej a cupej, jenom nedupej´…!?
Nau Gallery – Praha 10 - Vi
nohrady
29. 10. – 22. 11. 2013
Dostali jsme pozvání na vernisáž výstavy ´Starý děti´ , kde jsme se mohli seznámit s novými obrazy Ondřeje Roubíka. Poprvé nás upoutal svým neobvyklým filosofickým přístupem k životu, a to se domníváme , na jaře 2013 v Galerii Fotografic ve Stříbrné ulici, Praze 1. Nadáváme na mladé výtvarníky, že jsou to mazalové, ale musíme uznat, že na rozdíl od klasického umění nás učí stále více přemýšlet o běhu života…nejen, aby malovali krásné jen obrazy…ale nutí nás zastavit a myslet o aktuálních věcech…
Nau Gallery na pražských Vinohradech nám připravila otevřený dopis, který si můžeme nyní nakrásně přečíst a neuvěřit či uvěřit slovům zde napsaným…myslíme si, že se v mnoha našich duších rozezní vzpomínky na naše dětství, kdy jsme trucovali, dupali nožkami, plakali, až křičeli, ale marně to bylo už tenkrát… když už ani dupáním si jako ´´starý děti´ už nic nevyvzdorujeme!?
Z dopisu čteme s námi …(opsáno z papíru)
„Vážení návštěvníci výstavy ´Starý děti´, formou tohoto otevřeného dopisu, jejž berte jakožto oficiální (možná ne zrovna krátký) text k výstavě, bychom vás rádi seznámili s tím, jak to tedy s námi starými dětmi vlastně je. Nebudeme vás na úvod zbytečně zdržovat a přejdeme rovnou k věci.
Víte, věci se jednoduše změnily. Prostě jsme vyrostli. Úplně stejně jako vy. Stejně jako každý z vás jsme si i my jednoho dne všimli, že ta magická životní bezprostřednost a fantazie, kterou si člověk jako dítě hýčká a jež tvoří z ordinérního světa svět ohromující a bizarní, začala pomalu nějak zvláštně postrádat naši oblíbenou chuť a vůni. Najednou jsme byli vyšší. Najednou nám začalo vadit, že ´tyhle kalhoty´ jsme si nevybrali. Najednou jsme si přáli k Vánocům notebook, to přece stačí…a z křečka se najednou vyklubala ta nejtupější existence domácího zvířete, co vůbec může být. Naučili jsme se umět sami rozhodovat. A jednoho dne jsme si prostě sbalili vše, co ruce a záda unesou a našli si vlastní domov. Daleko od míst, v nichž jsme se narodili a vyrostli. Ano, vyšli jsme do nových světů a každý z nás s otevřenou náručí a se slovy „Tak jsem tady“! Hlavy až k prasknutí nacpané miliardou snů a ambicí, srdce div neřvoucí po lidech na ulici, jak děsně jsou každému otevřená. A tak se stalo, že jsme svých cílů skutečně dosáhli. Každý si našel to své a každý se rozhodl za to dýchat.
Jenomže, víte, jak tak zato už nějakou tu dobu dýcháme, všimli jsme si, že pokud se nám jako dospívajícím zdálo, jak naše životní bezprostřednost a fascinace skoro čímkoliv ztrácí na chuti a vůni, tak nyní jí nemá už ani nejmenší kapku…a ještě k tomu se odbarvuje a celkově mění v pravý opak. V setrvačnou monotónnost. Naše kuriózní talenty, reflexe a pocity otevřely těžká vrata natolik dokořán, že je nyní takřka neumíme zavřít. A do těch našich vrat stále něco a někdo vchází…a je to zřejmě dobré,…ale už je toho tolik, že nevíme, co přivítat první. Začínáme být nějací smutní, a tak se více smějeme… to je zřejmě dobré…ale radost v tom smíchu není. Cítíme se nějací staří, ačkoliv jsme mladí…to je dobré, že jistý druh rozumu pomalu klepe na dveře,…ale kam se podělo to dojemné umění, dupnout si nohou o zem se slovy „Ne, já nechci!“ ve chvíli, kdy říkají „Prostě musíš!“?
Jednoduše, abychom to celé moc nerozebírali, to by bylo na dlouho. Chceme vám jen říci: nechápejte souvětí ´Starý děti´ jako fakt, že jsme skutečně staří a snažíme se v sobě nostalgicky vyvolat vzpomínky na dětství, jak všechno bylo báječný, a tím se sami nad sebou dojímat., nebo v sobě vyloženě probudit ducha Vnímáčka (duch vnímání dětským srdcem). Naopak! Přišli jsme na to, že ještě děti jsme. Sice už si tolik nehrajeme, ale dokud nám nedojde, že se máme držet zuby nehty jedné a té samé lajny, toho jednotvárného rozpoložení životního názoru, a absencí jakéhokoliv kouzla, těžko dospějeme….
Nau Gallery = prostor pro prezentaci současné generace umělců
NAU GALLERY
Korunní 76
101 00 Praha 10 - Vinohrady
Máme otevřeno: pondělí 15.00 - 18.00 hodin
nebo po dohodě na bara@naugallery.com, mobil: +420608564493
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka
Názor autorky k výstavě ´Starý děti´
Vskutku mě výstava zaujala, nejen otevřeným dopisem, ale tím postřehem autorovým. Jistě si to v duchu myslíme, ale nedokázali jsme si to tak v ´ té dnešní pádící době´ uvědomit…já jsem měla a mám to štěstí, i přes svůj vyšší věk, že jsem si udržela , mohli bychom říci, jistý stupeň dětského nazírání na svět (nikdy jsme se neodstěhovala ze svého rodného domu, nikdy jsem si nevybrala cizince, nikdy jsem nežádala více ani v mém dětství, kdy nám s matkou stačil suchý krajíc chleba k radosti, kdy jsme s obě osamělé bez otce o něm neustále vyprávěly, a já přitom mačkala foto svého otce, kterého jsem spatřila až po 21 letech, a tak jsem sice mohla ztratit o něm iluze, ale ty žádné nebyly, matce jsem je nebrala, protože se naštěstí znovu nevdala, a tak jsme nezažila hrůzy otčíma…se kterým bych se musela dělit o maminčinu lásku…no, prostě beru to tak…“hlavně , že jsme zdraví a kus žvance a střechu nad hlavou že máme…“