SLUGGISHNESS / Liknavost aneb malý ponor do trendů, šířeních na sociálních sítích mezi současnou generací, v tvorbě rumunských výtvarnic a výtvarníků
Sluggishness / Liknavost
Sasha Robert Bandi, Megan Dominescu, Matei Dumitriu, Luca Florian, Adela Giurgiu
28. 5. 2024 – 13. 7. 2024
Polansky Gallery
Kdysi, kdosi (snad prý dokonce A. P. Čechov), vyslovil zhruba takovouto myšlenku: „Vytvoří–li někdo něco, báseň, píseň, povídku, obraz, sochu,
co nebude veřejností přijato, uznáno, zdaleka to ještě neznamená, že
kdyby existovala možnost seznámit s tím výtvorem všechny lidi na planetě,
našla by se řada těch, jimž to bude blízké a promluví jim to z duše.“
Tak nějak to bylo řečeno a tak to bylo i myšleno.
Dnes už takovou možnost máme prakticky všichni.
Sociální sítě…
Trendy jsou dnes trendy. Svoboda totiž, nesvazuje, neglajšaltuje, nenutí dělat vše, co si někdo vymyslí. Svoboda, zejména, jedincova ducha, umožňuje najít si vlastní, zcela individuelní, já.
Osloví-li tedy někoho nějaký trend – jakýkoli – zaručeně si najde,
díky komunikačním možnostem sítě sítí,
dostatek podobných, mezi něž se přidruží, začlení, mezi něž zapadne a bude se cítit dobře.
A objeví-li kdosi v sobě něco zcela osobitého, něco, co dosud, žádným trendem nebylo, zajisté se stejnou cestu sociální sítě, najde řada dalších, které ta jeho individuálnost osloví.
Ti se pak zase přičlení k němu.
A najde-li se těch či oněch individualit dost, vznikne šířící se trend.
Častěji počasný, řidčeji dlouhodobý.
Nic z toho ale není ničím novým, vše patří odjakživa k přirozené lidské povaze,
jen současné moderní způsoby komunikace umožnily až bezbřehé možnosti…
Výstava vážná a závažná
Výstava probíhající právě v Polansky Gallery nazvaná Sluggishness neboli Liknavost připravená přímo pro Polansky Gallery s rumunskými umělci s českým kurátorem, Šimonem Sýkorou, se věnuje různým současným trendům. Není až tak podstatné, že jde o rumunské umělce, reflektující rumunské reálie. Jde především o princip. Hranice dnes, při možnostech komunikace, už stejně prakticky žádnou roli nehrají. Každý jsme ale jiný a každý se tedy můžeme k tomu, či onomu, trendu stavět různě. Je to věc naší volby. Všichni bychom se však nad vznikajícími trendy měli zamyslet. Ne na tom, jaké jsou, ale proč vznikají a proč právě takové, jaké vznikají. A navštívíme-li výstavu Sluggishness / Liknavost v Polansky Gallery uvědomíme si, že odstup a umělecké zkoumání všelikých mód a trendů, je věcí minimálně zamyšlení hodnou, ne-li vážnou až závažnou. Dejme proto slovo autorce textu k výstavě, Daniele Custrin. A dovolíme si je odcitovat v plném znění.
Sluggishness / Liknavost
„Významnou pozornost rumunských médií získávají v posledních měsících stále rostoucí trendy „furry“ a „fursona“, ale také lidé, kteří se označují za „therian“ a ztotožňují se s různými zvířaty. Titulky sdělovacích prostředků často referují o žácích, kteří se cítí být zvířaty, přicházejí do školy v kostýmech či dokonce lezou po schodech „po čtyřech se zvířacíma ušima a připnutými ocasy.“ Tento fenomén se rovněž rozšířil na sociálních sítích, kde se dívky zapojují do diskusí o tom, zda jsou hezké jako králíčci (bunny pretty) či jako srnky (deer pretty). Poukazuje na novou nuanci estetiky cuteness (roztomilosti) s příměsí zranitelnosti, která ji posouvá až k tzv. prey mode (režimu kořisti) či preyness . V dnešní době, kdy se stále častější reakcí na určité informace a podněty stává ustrnutí, spojuje tento termín estetizaci s fyziologickou reakcí zamrznutí (freeze response).
Jinou nuanci přináší tzv. „goblin mode“, který se podle Oxford University Press stal slovním spojením roku 2022. Tento výraz označuje „chování, které je beze studu požitkářské, líné, lajdácké nebo chamtivé, obvykle způsobem, jenž odmítá společenské normy či očekávání“. Termín preyness, který má nečinnost ve svém jádru, by mohl být chápán také ve smyslu tvorby scénářů, které by dávaly průchod představám o soužití a společném vývoji člověka s nelidskými entitami v pomalých, tajuplných a zakalených obrazech zaměřených na přírodu. Potřeba sdělovat, že se osamoceni cítíme bezmocní a plní strachu se může stát klíčová v době, kdy jsme nuceni čelit globální úzkosti. U vystavených děl jsem zaznamenala vazbu autorů na onu reflexivní reakci zamrznutí, kterou vnímají jako liturgické stažení se do spánku, smrt, smích, hybridizaci či prosté odplutí do prázdnoty jako způsoby zvládnutí hluku krize, sdělující spletitý a dvojznačný vztah k strachu a bezmoci.
Civilizovaný svět je strnulý a hierarchický, vyznačuje se strukturami moci, kontroly a pravidly… Postava v díle F. C BlACK MAGICK 666 – POSERS 0 (2023) hrající fotbal s mečem v ruce není ochotná dodržovat pravidla hry, zároveň je však zapisovatelem skóre, vítězí tedy podle svých vlastních pravidel. Vyobrazené výjevy konfrontují napětí mezi společenskými příběhy a prvotními pudy a podtrhují jak pocity zmatení a chaosu, tak jistou surovou a nespoutanou podstatu ve znázorněných postavách.
Tři rohože se třemi výjevy. Krajina vesnice Buzesti, krysa požírající párek v rohlíku a radioaktivní přehoz na židli. Megan Dominescu propojuje vážná témata s prvky humoru, čímž pobízí diváky k přemítání o složitostech života a často surreálné, absurdní povaze lidského bytí. Autorka rozvíjí spletitý diskurz, kterým se osvobozuje od humanistického ideálu „člověka“, posouvá hranice komunikace a zkoumá vnitřní světy zvířat, továren, obchodních značek a předmětů. Její rohože nakonec nacházejí svá místa v prostorách, kde se cílové publikum – lidé – stávají dostatečně pohodlní na to, aby se sami sebe zeptali, kvůli čemu se to vlastně zrovna tak moc zasmáli. Obdobným způsobem tomu, jak se memové trendy stávají součástí obecného jazyka, nachází Matei Dumitriu inspiraci ve vizuálních internetových informacích na mainstreamových webových stránkách, přičemž vyhledává vnitřní poetickou kvalitu nahodilého vizuálního obsahu. V jeho vystavených pracích se převážně vyskytují postavy s rozmarnými výrazy, kostlivci a rozmazané figury, které se nervózně, nezastavitelně šklebí, jako by byly přistižené, jak na absurditu své situace reagují zamrznutím.
Toto téma úniku před skutečností obdobným způsobem sleduje malířská tvorba Adely, popisovaná jako nepřetržité zkoumání a meditativní praxe. Pamatuji si, jak mi Adela vyprávěla o výjevu z jednoho svého obrazu, se kterým se setkala při procházce v Bukurešti: dítě spící u okna, nevnímající zmatek venku. Obraz zachycuje klid nejen jako nepřítomnost ruchu, ale spíše jako silnou vzpomínku na schopnost nechat něco jednoduše plavat, která je často příznačným i tajemným rysem raného dětství. Luca Florian se naproti tomu zabývá vytvářením prázdných míst, která poskytují jeho postavám meditativní útočiště. Jeho práce reprezentují jinou formu útěku od skutečnosti tím, že klade jednotlivé prvky do jakýchsi prázdnot, kde je ponechává, aby se roztahovaly, vydávaly světlo a ztrácely obrysy. Ve svých kompozicích schválně popírá pozadí, než aby sloužilo jako pouhý kontext. Toto záměrné vynechání přesměrovává pozornost diváka na samotné postavy, čímž je posilována pocitová rezonance a myšlenkový pochod v jeho vlastních prázdnotách.“
Text: připravil Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Sluggishness / Liknavost
Sasha Robert Bandi, Megan Dominescu, Matei Dumitriu, Luca Florian, Adela Giurgiu
28. 5. 2024 – 13. 7. 2024
Polansky Gallery
Praha 7 - Veletržní 841/45
Otevírací doba
St – so: 14–19 hodin (nebo po domluvě)
https://www.polanskygallery.com
