Slovensko magické Česko aneb reprezentativní výstava fotografů sdružených ve Svazu slovenských fotografů
Slovensko magické Česko
Zväz slovenských fotografov
Od 1. 8. do 31. 8. 2023
Slovenský dom
Je to sice už tři desetiletí, jedna a půl generace, co se dva národy jednoho státu
z vůle politiků, musely rozdělit.
Dodnes se však úplně nepodařilo – ani těm osnovatelům onoho rozdělení –
naše dva národy rozdělit doopravdy.
A není to jen minimální jazykovou bariérou.
Zkrátka a dobře, obyčejní lidé, vzdálení politice mocí nemocných mocných,
to vidí jinak a dodnes se prolínají, inspirují, obdivují i milují.
Žijí sice tak, jak jim byly vymezeny hranice, drží sice v rukou státní cestovní pasy,
ale jinak jsou pořád vedle sebe a tím pádem vlastně spolu.
Dokazuje to i současná fotovýstava ve Slovenském domu.
Svaz slovenských fotografů (ZSF), který výstavu Slovensko magické Česko pořádá
byl založen v roce 1968 v Ružomberku.
Stalo se tak během Mezinárodního salonu umělecké fotografie Fotoforum.
Až do roku 1995 sice sídlil v Bratislavě, ale nyní působí už opět Ružomberoku.
Sdružuje přední fotografy.
Především ze Slovenska, ale jeho členy jsou i fotografové z Česka…
A proto se může průřezová výstava členů ZSF konaná v Praze, ve Slovenském domu, jmenovat tak, jak se jmenuje - Slovensko magické Česko.
Vystavují na ní totiž své fotografie jak Slováci, tak Češi.
A vystavené fotografie namnoze fotil Slovák v Česku, případně Čech na Slovensku.
Pak chtějte rozdělit národy, když po tom netouží…
Úvodní slovo měl ĽUBOMÍR SCHMIDA
ĽUBOMÍR SCHMIDA, od narození žije a pracuje v Ružomberku. Od roku 1980 je členem Fotoklubu při Liptovském muzeu v Ružomberku a od roku 1982 členem Svazu slovenských fotografů. První autorskou výstavu, v minigalerii Liptovského muzea v Ružomberoku, připravil již před čtyřiceti lety, v roce 1983. Už o tři roky později získal 1. místo v celostátní soutěži Zlatá jehla. Dosud nejen aktivně fotografuje, ale také působí jako lektor na fotografických seminářích. Od roku 1995 je předsedou Svazu slovenských fotografů se sídlem v Ružomberku, kde se pořádají pravidelné výstavy ZSF bez přestávky již od roku 1968.
Logicky tedy výstavu ZSF v Praze zahajoval.
Zkusíme volně citovat některé z myšlenek, které v jeho úvodním slově zazněly.
Ľubomír Schmida mimo jiné ve svém vstupu připomněl, že fotografie je vždy spojením viděného, zachyceného, ale také ducha fotografa, jak to vidí on. A jak dodal, že duch přece souvisí s magií. Fotka je tak magickou informací podanou fotografem. Informací o jeho vnímání, o vidění toho. co zachytil, pro toho, kdo u toho nebyl.
Ale onou magií, oním autorským viděním, se z obyčejného zachycení události, stává obraz. A na výstavě představené fotografie jsou v podstatě obrazy. Zprostředkovávají magickou energii vnímanou a zachycenou fotografem pro ducha a vnímání diváka.
Na většině vystavených fotografií je příroda, krajina. Vše zachycované má svou magii a je tak zdrojem duchovního prožitku.
Doba teď, není příznivá duším nás všech. Doba nás odklání od přírody. A to je zlé, protože my k přírodě patříme. Jsme - i nadále - její součástí, jen si to moc nepřipouštíme a současnost nás k tomu ani nevede. Proto jsou tu ty magické fotografie, které by nám to měly připomenout. Donutit nás uvědomit si magii přírody. Uvědomit si, že naši předkové si už stovky generací předávali přírodu. Teď ji tedy předali nám, abychom ji dál užívali, ale také chránili, zhodnocovali a posléze ji opět předali těm po nás. Smyslem fotografií je, aby nás a naše vnímání, našeho ducha, nabíjely svou magičností. Abychom se na ně dívali a tím si, s jejich pomocí, ochraňovaly a nabíjeli v sobě pozitivní energií nezbytnou pro naše nitra.
Sochy jako kontrast
Zajímavý dramaturgický nápad jsou sochy Ondreje 4 nazvané Humanitárne bomby, které ve výstavních prostorách Slovenského domu zůstaly z minulé výstavy (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/humanitarne-bomby-ondreje-4-kontra-malovany-zivot-jaroslavy-trstenske-aneb-kontrast-jako-ze-soucasneho-zivota-ve-slovenskem-dome/ ).
Již před tím byly v kontrastu s expresivními malířskými abstrakcemi Jaroslavy Trstenské. Tehdy šlo o jakýsi kontrapunkt fantazie s drsnou realitou doby, přestavenou bombami a ničivými výplody, byť u Ondreje 4 ve zkarikovaném podání.
Tentokrát jsou Humanitárne bomby Ondreje 4 opět v kontrastu. Možná ještě výmluvnějším. V kontrastu s krásou přírody. Krásou, kterou mohou bomby zničit. Dokonce snáz než tu nehmotnou fantazii na výstavě předchozí.
Co o bombách řekl L´ubomír Schmida?
Ľubomír Schmida, nositel bezpočtu ocenění za svou fotografickou práci, mimo jiné i autor kalendářů nazvaných postupně Tatry, Nebe a země, Země barev a KRIVÁŇ – Slovensko. Tedy přírodních námětů, za které dostal v letech 2006 až 11 ocenění za Nejkrásnější kalendář, Ľubomír Schmida je tvůrce, jenž už fotil přírodu i v Číně, Kanadě, na Ukrajině, autor, který vytváří cyklus Živly země už víc jak 30 let. Není tedy divu, že nemohl ve svém vstupu ony bomby mezi vystavenými snímky ponechat jen tak bez komentáře.
Proto k vystaveným sochám bomb poznamenal, že fotky jsou obrazy na stěnu, jež nás mají nabíjet a tím chránit před vším zlým kolem. Vystavené sochy k tomu tvoří názorný kontrast a dokazují, že lidská činnost umí být přírodě hodně nepřátelská…
Náhled k sousedům
Ať už tedy pocházejí autoři fotografií ze Slovenska nebo z Česka, „kopou“ tu svorně za jeden tým, za Svaz slovenských fotografů. A uspořádanou výstavou se nám tak dostává možnosti nahlédnout přes pomyslnou hraniční zídku, do ateliérů předních fotografů, kteří tu vesměs, k naší škodě, neznáme. Potvrzuje se, že takováto setkání byly, jsou a budou, vždy poučná a přínosná.
Což je vlastně i důvod, proč se vypravit na ty fotky podívat. Kdyby pro nic jiného, tak pro tu krásu přírody na nich zachycenou, pro ten dar vidění jejich autorů a pro dobrý pocit, s nímž pak budeme odcházet. A to je nám dnes potřeba víc, než kdy jindy.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Slovensko magické Česko
Zväz slovenských fotografov
Od 1. 8. do 31. 8. 2023
Slovenský dom
https://www.slovenskydomvprahe.cz/#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12987801
