Sloni v Ostravské ZOO aneb těžkotonážníci to lehké nemají

29.09.2015 15:20

ZOO Ostrava – září 2015

 

Když už jsme byli na našem krátkém pobytu v Ostravě, snažili jsme se samozřejmě nevynechat nic zajímavého. A tak, kromě památek, galerií, divadel a architektury staré i nové nemohla v našem maratonu chybět ani příroda a samozřejmě ani zvířátka. A ostravská Zoologická zahrada rozhodně za návštěvu stojí. Nás hostila celý boží parný azurový den, ale umořená zvířátka, návštěvníci i my jsme to snášeli statečně.

O tom, jaké to v ZOO Ostrava bylo, se prostřednictvím naší celkové procházky dočtete na jiném místě našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz v samostatném materiálu. V tom pohodovějším, totiž  bezproblémovém. Ale jak už to tak bývá, není vždy jen azuro, občas se přežene mrak, bouřka, ba dokonce pohroma, platí to i pro ostravskou ZOO. Nás samozřejmě – po událostech z jara roku 2014 - zajímal především osud ostravské sloní rodinky.

 

Malá vsuvka k jádru věci (a našeho zájmu)

Bylo 4. 2. 2014 a médii šla zpráva, že v ZOO Ostrava přišla na svět malá sloní slečna. Terč lačných fotografů a důvod rozněžnění i nejotrlejšího chachara. Jenže, nic není jen růžové. Sloní mimčo nepilo mlíčko z matčina struku. A když mimčo – jakékoliv - nepije mlíčko, nastává drama a vědní manévry. Veterinářů, ošetřovatelů i všech citově založených. A tak jsme hltali sdělení, jak nepřetržitě probíhají „pokusy o to, aby mládě začalo pít mléko své matky. Reálná naděje, že se tak stane, je ale každý den menší a menší.“Marné byly i nebezpečné pokusy, které pracovníci Zoo Ostrava v čele s veterinářem absolvovali během včerejšího večera a dnešního dopoledne. Jednalo se o dvojí částečné uspání Vishesh, kdy bylo žádoucí, aby samice zůstala stát a nelehla si, abychom mohli učinit pokusy o navedení částečně hladového mláděte ke strukům matky. Veškerá manipulace musela s ohledem na bezpečnost a životy pracovníků zoo probíhat přes ochrannou bariéru, neboť samice byla stále částečně při vědomí….“.

Konec citátu. Začátek hororu bez konce. Přikrmování maličké mléčnou náhražkou, konzultace odborníků z celé Evropy a krčení rameny. To tu snad ještě nebylo. Pavilon slonů uzavřen, hrozen novinářů připraven, Ostravští, a jak vidno, nejen ostravští fandové slonů a zvířátek vůbec - v napětí. Sloní deník, zvláštní stránka na webu ZOO Ostrava (https://www.zoo-ostrava.cz/cz/sloni-denik/) plní zprávy víc než napínavé…

 

No, nebudeme to už protahovat a napínat ty, co snad netuší, jak to dopadlo. Dobře i špatně. Takže nejasně. Pro budoucnost malé sloničky. Žije, to ano, viděli jsme ji a nám – divákům – za bariérou připadala roztomile v pohodě. Jenže ono to tak úplně není, protože malá ´Sumi´, jak jí neoficiálně říkají ošetřovatelé, už půldruhého roku víceméně bojuje o život. A na světě je vlastně jenom díky neuvěřitelné vůli a péči ošetřovatelů, a tak trochu, i malému zázraku. A nepomohla jí tomu ani vůle veřejnosti, Dokonce ani písnička ´Slůně stůně´, složená, nazpívaná a natočená známou milovnicí zvířátek a hlavně dětí, Inkou Rybářovou, kterou autorka věnovala právě Zoo Ostrava a právě malé ´Sumi´. A nebo, že by snad jo…?

 

Neštěstí nechodí jenom po lidech, ale i po slonech

A zdá se, jako kdyby to pro Zoo Ostrava platilo dvojnásob. Pětici tamní sloní rodinkyvede  – jak se sluší a patří – pořádný samec, zdatný otce slůňat a uznávaný vůdce stádečka. Jmenuje se Calvin a dva dny po naší návštěvě u něj a jeho rodiny, mu byl navezen do výběhu zbrusu nový písek, kterého si za cvakotu fotoaparátů návštěvníků i novinářů – náležitě užíval. Písek ale nedostal jenom pro zábavu, ale také jako terapeutickou pomůcku. Ano, navážka mu umožňuje na toto vyvýšené místo ulehat a pak z něj zase snáze vstávat a hlavně, hlavně mu dopřává přirozenou možnost odpočinout jeho nemocné noze. Ano, nemocné noze…

Otec sladké ´Sumi´ je totiž - tak říkajíc - chromý. Což vám neunikne už na první pohled. Má deformovanou nohu. Odborníci ze ZOO Ostrava to formulují doslova: „vykřivení levé přední nohy následkem prodělaných sloních neštovic, při nichž dochází k odvápnění kostí.“

A odvápnění nohou při váze, jakou mají sloni (neznáme váhu Calvina, obecně se ale uvádí váha kolem 6 tun, tedy 1,5 tuny na jednu nohu…!), je velký problém. Tak moc, že - dva dny před naší návštěvou ZOO Ostrava - napsala (například) do Práva titulek Denisa Telaříková:„Ostravská zoo bojuje o život slona“.

Nepřeháněla. Bohužel. Calvinovi bude (snad) příští rok 30 let. U slona v přírodě asi dvoutřetina průměru (uvádí se 49 let), u slona v zoo úctyhodný věk (uvádí se totiž průměrné dožití 18 let). Pochopitelně má tedy péči nejvyšší. Dokonce právě před tou naší návštěvou prodělal zásadní operaci, o které psala i zmíněná kolegyně v Právu, ale co bude dál, je ve sloních hvězdách. Kdyby se mu totiž jeho stav zhoršil, tak by přestal chodit, a to by byl jeho nucený konec. Calvin je navíc typický chlap. Takže ošetření? A doktoři? Nikdy! Odmítal to. A při jeho váze a razanci to bylo nutné respektovat. A tak, když to tedy nešlo po dobrém, muselo to jít tak trochu po zlém.

 

Anestezií a bez souhlasu pacienta. A nešlo jen tak o něco. Sjeli se k tomu odborníci z Berlína, Prahy, Liberce a Ústí nad Labem. Koncilium. Operace se protáhla na 90 minut a milému Calvinovi byly – po našem - ostřihány nehty a hlavně odoperována odumřelá tkáň. Tak trochu manikúra, dalo by se říci, ale se sloní razancí a v sloních rozměrech. Operce se – jak jsme sami viděli – zdařila. Pacient to ustál a my ho viděli na vlastní oči v pohodě. I když s ´vykřivenou´ nohou.

Bez zajímavosti jistě ani není, že všetečné koncilium rafinovaně využilo dočasné nepřítomnosti sloního vědomí k ověření toho, jak je na tom vůbec a také delikátní záležitosti, jak je na tom s reprodukční schopností. Obstál v obou směrech. Až na ty nohy tedy obstál a je tudíž schopen případných dalších výkonů…Nic tím ale není vyhráno. Tak jako u malé ´Sumi´… Mluvčí ZOO Ostrava to formulovala natvrdo: „V příštích týdnech uvidíme, jak se bude jeho zdraví vyvíjet“.

No, trochu optimismu na závěr neuškodí. Dnes, kdy tyto řádky vznikají, to je už bezmála měsíc od té doby a žádná nechtěná zpráva nás nepotkala. Tak snad, to bude v mezích možností dobré. Calvin byl a je i tak krásný. A jeho rodina vypadá tak šťastně…

 

Sloní rodina slona Calvina

Calvin není žádné ořezávátko a má, jak je u slonů zvykem, hned tři partnerky. Nejstarší je slonice SUSEELA (narozená v roce 1961). V ZOO Ostrava je od r. 2004.Chovatelé ji hodnotí jako tvrdohlavou sloní babču, nedůvěřivou ke všemu novému. Ale je prý pro rodinku krajně důležitá. Poznáme ji údajně podle toho, že jí chybí kousek levého sloního ucha.

 

O šest let mladší je slonice JOHTI. Narodila se v roce 1967.V ZOO Ostrava působí od roku 2008. A tak jako v životě je třeba za vším hledat ženu, tak tady slonici. JOHTI je prý neformální hlavou rodinky. Nebojí se a na své sokyně umí být dost nemilá, despotická a agresivní. Ale na ošetřovatele trpí a vyžaduje si jejich častý kontakt. I Johti chybí kus levého ucha (že by něco jako rodinné označení), ale má navíc světlou lysinku na kořenu chobotu.

 

Nejmladší z trojice sloních Grácií, je VISHESH.Narodila se v roce 1997 a v ZOO Ostrava je od roku 200 stejně jako Johti. Na rozdíl od obou ostatních samic je ještě stále brána ošetřovateli za dospívající. A tomu odpovídá její zvědavost, hravost a odvaha. Je to prý takový stmelovatel rodinky. I ona je krapánek porušená (co to tam v té Ostravě s těmi slony dělají…?). Vishesh pro změnu chybí kousek chobotu…

A teď dorost. Starší sloní holčička má jméno RASHMI. Narodila se před 4 lety, v roce 2011 v ZOO Ostrava. Postaral se o to Calvin a vybral si zralou samici Johti. RASHMI  se narodila 12. 4. 2011 a je v historii českých a slovenských zoo prvním odchovávaným slůnětem. Jméno Rashmi se překládá jako ´Paprsek´. A protože je normální, zdravá (!) dospívající slonice, tak je zvědavá a pořád ještě se má co učit. A činí tak údajně zdárně a ráda.

 

A na konec již zmiňovaný benjamínek téhle sloní rodinky, nešťastná ´Sumi´. O její vznik se postaral´opět Calvin, ale tentokrát si k tomu vybral mladici Vishesh. Nepříjemné je jen to, že i když ´Sumi´ snaživě objevuje svět (viděli jsme její práci s náhodně nalezenou větví), není bohužel vůbec jasné, zda ten svět jednou opravdu objeví celý, tak jak by chtěla a měla…

 

Kam nesahá sloní paměť, tam sahají historické dokumenty

Historie slonů žijících v Ostravě bude slavit příští rok 60 let. Sahá totiž do roku 1956. Průkopníkem sloního chovu a tradice, bylo legendární - v den příjezdu teprve osmiměsíční - slůně Pepík. Pocházelo z Vietnamu. Žilo ale ještě tehdy v Ostravě-Kunčičkách, kde ZOO Ostrava byla umístěna původně.V roce 1962 se dočkal dokonce svého pavilonu ve Stromovce, ale moc si ho bohužel neužil. V roce 1964 hloupě zahynul pádem do příkopu. Událostí desetiletí se o pár let později stal africký slon Petra, známýdo té doby Pražákům (včetně mě) z pražské ZOO. Chodili jsme se na něj s tátou dívat a já – pamětníci to znají – ohromeně vzhlížel vzhůru k takovému maličkému betonovému pódiátku za příkopem, jak to – pro mne tedy gigantické - zvířátko natahuje chobot. Petr přijel do ZOO Ostrava v roce 1965. Důvodem bylo, že v Praze tento známý a populární slon začal být po zranění a zlomení klu agresivní a potřeboval separaci. Což u nás v Praze, ve starém sloním pavilonku, nebylo vůbec možné. Zato ZOO Ostrava mohla v té době nabídnout záruku, že mu zajistí nutnost důstojného, i když bezkontaktního chovu. Nebyl ale – že by kvůli té poněkud rozhárané povaze - na světě asi moc šťastný, protože v osvěžujícím roce 1968 dostal infarkt myokardu.

Sloni už v Ostravě žijí. Petra střídala Soňa. Soňu  Sussela, Susselu  Jumbo, pak Jacki, Johti, Vishesh…

Vesměs koncem  60. let. Jejich příchody znamenaly mezníky v dějinách ZOO Ostrava. Ať je to, jak chce, tihle impozantní obři do zoo patří a jsou v ní i k nepřehlédnutí. Vepisují se do povědomí diváků skoro jako symboly ZOO a objevují se na různých propagačních materiálech i vlastnoručně vyrazitelných mincích. Vynikala v tom právě následovnice Petra, již zmíněná slonice Soňa. Do ZOO Ostrava dorazila už v roce 1967 a žila tam spokojeně a obdivována (i pro svou jistou cirkusovou průpravu) až do roku 1991.

 

Pro slony žijící v ZOO Ostrava byl ale rozhodující rok 2004. To dostali nově vybudovaný moderní pavilon.

Co víc psát? Podívejte se sami. Jde to i na dálku. Na webové kameře lze slony v ZOO Ostrava sledovat, kdy se vám zachce. Viz.https://www.zoo-ostrava.cz/cz/sloni-denik/kamera/


Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/prochazka-po-ostravske-zoo-aneb-kdyz-jeproste-zcela-jina-nez-ta-prazska/


Moc smutný dovětek po měsíci od vzniku našeho článku a dva měsíce po naší návštěvě:

(citujeme z webové stránky ZOO Ostrava)

Zdravotní stav sloního samce se zhoršil, musel být utracen

22.10.2015

Dnes ráno byl ze zdravotních důvodů utracen samec slona indického Calvin. V mládí prodělal infekci neštovic, která způsobila zakřivení jeho levé přední nohy. S věkem se toto zakřivení stále zhoršovalo a způsobilo, že Calvin začal více zatěžovat pravou přední končetinu. V důsledku toho se na přetěžované pravé noze vytvořil velký absces, který si ovšem Calvin odmítal nechat ošetřit. Proto jsme 25. srpna přistoupili k jeho uspání a ošetření rány v narkóze. Přes veškerou nákladnou a složitou léčbu, která trvala další dva měsíce, se ale nepodařilo nohu zachránit a absces se dále rozšiřoval. Po konzultaci s kolegy ze zahraničí jsme se rozhodli přistoupit k eutanázii, protože naděje na Calvinovo uzdravení byly v tuto chvíli nulové.

Calvin patřil v Evropě mezi nejúspěšnější samce, co se počtu mláďat týče. Během svého života zplodil celkem 14 mláďat, z nichž 11 přežilo. Dvě z nich - samičky Rashmi a Sumitru - můžete vidět v Zoo Ostrava.