Úvod > Slibuji věrnost republice aneb který z prezidentů se mohl pomazlit s živou pandou?!

Slibuji věrnost republice aneb který z prezidentů se mohl pomazlit s živou pandou?!

31.08.2018 14:29

Leica Gallery Prague - Praha

31. 8. – 28. 10. 2018

Na setkání s novináři k nové výstavě fotografií Slibuji věrnost republice, kterou připravila LEICA GALLERY PRAGUE o.p.s. spolu s fotografkou Danou Kyndrovou (má zde vystavenu jednu fotografii) a Dušanem Veselým, kurátory výstavy, jsme byli seznámeni s podstatou této unikátní výstavy 96 fotografií, která putovní není. Zhlédnutí výstavy bylo nakonec pro www.www-kulturaok-eu.cz velmi příjemným zážitkem, a to nejen díky oběma sympatickým kurátorům a galeristce Míle Dubské.

Název složený z úvodních slov prezidentského slibu prozrazuje námět výstavy, která se hlásí k oslavám 100. výročí vzniku naší republiky. Jak řekla Míla Dubská, ředitelka Leica Gallery Prague, je ráda, že výstava byla instalována jiným způsobem, než je letos v celé republice zvykem.

Historii plnou dramatických událostí a tragických či radostných zvratů ilustrují fotografie předních dokumentaristů, kteří dostali příležitost být nablízku našim dosavadním jedenácti prezidentům. Vytvořili mimořádně cenné svědectví o lidech, jejichž odvážné či problematické postoje a činy v čele státu překračují osobní rámec a ovlivňují životy celých generací.

Kurátoři Dana Kyndrová a Dušan Veselý (není fotograf) bádali v archivech autorů, redakcí, muzeí a agentur, především v ČTK. Ta má již od 1. republiky svůj rozsáhlý archiv, a po znárodnění získala do své fotobanky další množství zabavených fotografií po zrušených soukromých fotoateliérech. Vedle fotografií známých, kurátoři našli i snímky zapomenuté nebo dodnes neobjevené, které ukazují historické postavy našich dějin v podobě doposud neznámé.

Dušan Veselý zdůraznil, když rok a půl výstavu připravovali, že jako kurátoři chtěli, aby to byla výstava fotografická (tj. dobrá fotografie + ukázat něco významného), výstava, která by nevyzněla pouze jako dokumentární. A tak v hlavní výstavní síni jsou vystaveny fotografické profily všech 11 prezidentů a v ostatních sálech jsou ke zhlédnutí nepříliš nám známé fotografie prezidentů v jiných jejich životních situacích, např. :

Prezidenti a jejich manželky

Prezidenti a děti

Prezidenti ve společnosti zvířat

Prezidenti a polibky

Prezidenti v uniformách

Další zajímavosti:

na tablu prezidentských poštovních známek je jich jen 10, protože známka s Emilem Háchou vůbec nebyla realizována, prostě nevyšla, protože tzv. 2. republika trvala moc krátce. Navíc byly ke známce výhrady ze strany Slováků, a tiskly se proto známky protektorátní s portrétem Adolfa Hitlera…
většina fotografií je signována jako Photo by: ČTK, či jmény 12 autorů (Stanislav Zbyněk, Jiří Karas, Věněk Švorčík, Rostislav Novák, Jiří Rublič, Michal Krumphanzl, Ivan Babej a další…).

Kurátorský text

„V přemíře výstav, konferencí, sympozií a dalších akcí věnovaných v letošním jubilejním roce 100. výročí vzniku republiky jsme hledali jinou a svou vlastní cestu, která by diváka provedla novodobou historií naší země od jejích prvních dnů po současnost.

Chronologický přehled významných událostí nám přišel příliš tradiční a také obsáhlý, navíc jsme nechtěli vystavenými fotografiemi suplovat učebnici dějepisu. Komorní prostředí Leica Gallery Prague si žádalo užší výběr, najít zkratku, ovšem samozřejmě dostatečně výmluvnou a zároveň postihující naši moderní státnost v její celistvosti.

Jak říká název výstavy ´Slibuji věrnost republice´, vycházející z úvodních slov prezidentské přísahy, vydali jsme se po stopách dosavadních 11 mužů, kteří stanuli v čele státu.

Shledali jsme takovou volbu jako nejoptimálnější. Skrývá v sobě jednak složitost historických peripetií a zároveň dává nahlédnout do často vypjatých příběhů osobností, které spojily ať tak či tak svůj život s osudem země.

Už samotné proměny prezidentského slibu vypovídají o změnách politických a geografických v horizontu času. Mezi prvním a soudobým názvem, tedy mezi Československou republikou a Českou republikou, se do jména našeho státu podle situace promítal větší či menší důraz na federativnost uspořádání, o újmách územních nemluvě. Rovněž politické poměry v zemi prezidentský slib reflektuje, byť nuancemi až překvapivě subtilními, včetně pouhých pomlček.

Naší ctižádostí není vstoupit výstavou do odborného diskursu historiků a kriticky hodnotit význam jednotlivých prezidentů. Do přípravy výstavy jsme šli z pozice obrazových dokumentaristů, jejichž cílem je shromáždit nejlepší dostupné i doposud veřejnosti neznámé fotografie o lidech, kteří svou státnickou prací ovlivňovali a doposud vlastně ovlivňují životy naše i generací předchozích.

Výstava má ještě druhý rozměr…

Na pozadí plynoucího času poukazujeme prostřednictvím vystavovaných snímků na proměny fotografického pojetí. To bylo samozřejmě ovlivněno hned několika faktory: stavem vývoje fotografické techniky, obsahovou a tiskovou úrovní média, pro který ten který fotograf pracoval, atmosférou ve společnosti a v neposlední řadě respektem či bezprávím v otázce svobody tisku v jednotlivých dějinných etapách. V 1. pol. 20. století se užívaly ještě objemné a těžké velkoformátové kamery, které sice dovolovaly vysokou kvalitu zobrazení, ale na úkor pohotovosti, a tím i autentičnosti.

Na druhé straně digitální snímky z posledních let se vyznačují vysokou dynamičností a rychlostí zpracování, což oceňují jak média tištěná, tak zejména elektronická. Na horizontu plynoucího času je patrná nejen postupná liberalizace hradního protokolu, ale také fotografické pojetí se osvobozovalo od přílišného respektu k politickým veličinám.

K poměrně úzkému výběru autorů vystavených fotografií je třeba uvést, že fotografování ´na Hradě´ je disciplínou specifickou a nebylo vždy přístupné všem. Omezení byla dána poměry nejen společenskými a politickými, ale svou neopomenutelnou roli hrály někdy i důvody prostorové a zejména bezpečnostní. Například v ČTK, která je na výstavě autorsky zastoupena nejpočetněji, existoval vlastně až do roku 1990 úzký tým tzv. hradních fotografů, kteří měli trvalou akreditaci pro fotografování na tomto privilegovaném místě. Širší výběr pro fotoreportéry z ostatních médií byl možný jen za určitých okolností.

Pokud jde o prameny a formální aspekty vystavovaných fotografií, nejvydatnějším zdrojem snímků nám byla Česká tisková kancelář. V útrobách jejího fotoarchivu jsou ukryty obrazové dokumenty v míře a kvalitě obdivuhodné. Na omluvu, že ne vždy jsou u fotografií ČTK uvedena jména autorů, je třeba říci, že někdy k tomu vedly důvody bezpečnostní, jindy autorsko-právní, někdy možná i pouhá nedbalost.

Kdybychom se chtěli na závěr pokusit o formulaci poslání výstavy,

bylo by snad nevhodnější užít slova Tomáše G. Masaryka,

k jehož odkazu, jako snad jedinému ze všech prezidentů, se staví náš národ nejjednotněji: