Úvod > Sklářská designérka Jitka Kamencová Skuhravá aneb ti, co něco opravdu umí, jsou skromní

Sklářská designérka Jitka Kamencová Skuhravá aneb ti, co něco opravdu umí, jsou skromní

21.12.2013 18:38

17. 12. 2013 - 15. 1. 2014

Glass Excellence X.

Becherovka – Pohár českých designérů

J. Kamencová Skuhravá

Prestižní agentura Foibos, jejíž aktivity jsou až neuvěřitelně široké a stejně tak i úspěšné, nás opět pozvala na další z besedních večerů, které se konají v jí podporované Pražské galerii českého skla a věnovaných – jak jinak než - sklu a jeho tvůrcům a designérům.

Hostem této besedy se stala u nás, žel pohříchu, širší veřejnosti nepříliš známá sklářská designérka světového věhlasu Jitka Kamencová Skuhravá. Beseda s touto mladičkou, půvabnou, skromnou a na první pohled nijak mimořádnou výtvarnicí se – díky její osobnosti - stala mimořádným zážitkem a přehlídkou netušených skvostů osvětlovací architektury, realizovaných téměř po celém světě.

A přitom v tiskových materiálech, které jsme předem obdrželi, stálo skoro až nenápadné info:

„Dne 17. 12. 2013 od 18 hodin proběhne v Pražské galerii českého skla prezentace likérových skleniček, které byly navrženy speciálně pro Becherovku Original v rámci soutěže Becherovka – Pohár českých designérů. Na místě si budete moci prohlédnout všechny likérové skleničky, tzv. becherky, které byly již v rámci soutěže od roku 2009 navrženy. Cílem této soutěže je vyzdvihovat tradici dvou ikon českého průmyslu – sklářství a karlovarského bylinného likéru.“

Od karlovarské skleničky ke světelným plastikám po celém světě

Začněme tedy od počátku besedy i dráhy Jitky Kamencové Skuhravé. Tahle dnes už světově známá sklářská designérka se v roce 2009 zúčastnila mezinárodní sklářské soutěže Stanislav Libenský Award, kterou pořádá PGČS (Pražská galerie českého skla). Objekt, který při této příležitosti představila, Dropsy 2006, byl inspirován táním ledu, jenž má dle autorky týž charakter jako žhavé sklo a jehož podoba se přirozeně a neustále proměňuje.

V témže roce se ale Jitka Kamencová Skuhravá zúčastnila i soutěže Becherovka - Pohár českých designérů. Její soutěžní dílo, sklenička na Becherovku, vyšla tvarem z tradice funkcionalismu. Její jednoduché linie respektovaly především užitnou kvalitu a plastický reliéf byl inspirován vodní hladinou a mihotavým pohybem vlnek. Její návrh uspěl. Tím by vše mohlo v podstatě končit a nadále už plynout po relativně poklidné hladině sklářského designu této výtvarnice. Ale ku prospěchu českého sklářství se tak nestalo.

Naopak. Erudice a tvůrčí rozpětí mladé kreativní autorky se ubíralo od úspěchu k úspěchu snad všemi možnými cestami, které sklo, jako tvárný materiál, nabízí, až dospěla ke světové špičce v oboru snad nejnáročnějším. Jitka Kamencová Skuhravá se totiž v současné době věnuje zejména návrhům světelných plastik do různé reprezentační světové architektury. Spolupracuje v tom směru s architekty a interiérovými designéry a její tvorba bývá charakterizována jako ´organický skleněný a světelný design´. Ale pozor, její talent a tvůrčí invence se zdaleka neomezuje jen na tuto nosnou specializaci. V mezidobí mezi jednotlivými projekty vytváří i pozoruhodné nápojové sety, osobité ručně foukané objekty a nepřehlédnutelné artefakty z oboru rytého i broušeného skla.

Začali jsme skleničkami…

Beseda s Jitkou Kamencovou Skuhravou doprovázená promítáním návrhů a realizací, které nebyly, a ani nemohly být, prezentovány přímo v prostorách Pražské galerie českého skla, doplňovaly autorčiny artefakty, které se do galerie naopak vešly. Samostatný expoziční blok výstavy nazvané X. - Glass Excellence - Becherovka – Pohár českých designérů - J. Kamencová Skuhravá v Pražské galerii českého skla, tvoří i všechny finálové a vítězné poháry na Becherovku, vzniklé v rámci tří předchozích ročníků Becherovka – Pohár českých designérů. Není náhodou, že první ročník této soutěže, konaný v roce 2009, se do jisté míry stal pro Jitku Kamencovou Skuhravou startovací ranvejí do dalšího tvůrčího vývoje.

Co jsme se dozvěděli při besedě

Na otázku, co měla na mysli při tvorbě návrhu její skleničky na Becherovku, nám paní Skuhravá prozradila, že si stanovila 3 hlavní kritéria: funkčnost, příjemný zážitek z vlastního pití a estetický zážitek ze sklenky jako výtvarného předmětu. Doplnila například i to, že ´panák na nožce má mnohem vyšší kulturu konzumace, než panák bez nožičky.´ Vedla ji k tomu hláška jejího pradědečka, kterou přijala za svou. Svoji sklenku vytvořila ve funkcionalistickém stylu a povrch symbolizuje vodní hladinu.

Z jejího života

Jitka kamencová Skuhravá pochází ze sklářské rodiny. Její matka je rytečka skla. Otec umělecký restaurátor, který se mimo jiné věnuje i restaurování skleněných vitráží. Její cesta do světa skla byla tedy celkem přirozená. Ne však prvoplánová. Lákala ji totiž původně keramika, protože, jak doslova řekla, výrobek si v keramice může sama vytvarovat. Keramika mezi jejími zájmy dlouho převládala. Ale pak přišla celá série impulzů, které její směřování zaváděly na různé další výtvarné cesty a cestičky. Na vysoké škole se například dost intenzivně věnovala šperkařství. Lákala ji také restaurátorská škola. Ale pak si uvědomila, že je to sice krásná a prospěšná disciplína, ale její podstatou je opečovávání a znovuprobouzení něčeho, co už někdo vytvořil. A to by ji dlouhodobě nebavilo. Nakonec vystudovala dvě výtvarné školy a největší posuny pro ni přinesly absolvované stáže, které se podařilo realizovat vlastně právě díky škole. Protože později, v běžném životě a práci, už na to není čas a navíc jak doslova autorka řekla: „ Už vás stále někdo ovlivňuje“.

O stážích…

Jedna ze dvou stáží Jitky Kamencové Skuhravé se odbývala v Maďarsku. Maďarské sklářství je dost odlišné od našeho a samo o sobě by autorku příliš daleko neposunulo, ale v prostorách, kde se její stáž odbývala, objevila odložený, nepoužívaný, ale funkční stroj pro rytí skla. A tak se věnovala a rozvíjela ve sklorytectví.

Druhá stáž, absolvovaná ve Skandinávii, byla něčím úplně jiným. Tam se naučila velice mnoho, protože severské sklářství se daleko nejvíc blíží jejím, až do té doby ne zcela uvědomělým, představám o možnostech sklářské tvorby vůbec a její osobně. Dodnes má severskou sklářskou školu za hlavní vzor své práce. Tam se také plně rozhodla, co by v životě chtěla dělat, a dnes to skutečně dělá. Tam také začala plně vnímat sklo jako ´tekoucí materiál, podobný vodě´. A ještě jednu důležitou věc poznala ve Skandinávii. Zatímco českým stylem skla je sklo foukané do forem, skandinávské sklo je foukané volně od ruky.

Po studiích a o studiích …

Po vysoké se Jitka Kamencová Skuhravá zprvu živila tím, že učila broušení skla, později přešla na rytecké oddělení. Ze své praxe učitelské,nemá jednoznačné pocity, protože, jak si v besedě také povzdechla, studium si žádá individuální přístup. Jinak to studenty prostě doopravdy nechytne. Jedním z problémů současného sklářského školství je nezájem studentů o studium a o obor vůbec. Příčinou jsou ve většině případů rodiče, kteří své ratolesti na tuto školu z různých důvodů dají (dostupnost školy od místa bydliště, jejich subjektivní představy a podobně), ale obor a činnost vůbec nekorespondují se zájmy studujících. A je pak velmi obtížné, až marné, je pro obor nadchnout. Jednou z možností jak motivovat studenty, zejména ty, kteří o obor opravdu zájem mají, jsou soutěže. A v tom je i přínos soutěže společnosti Becherovka, či soutěže o Cenu Stanislava Libenského.

Renesanční sklářka

Jitka Kamencová Skuhravá se díky svým zájmům, svým stážím a svým tvůrčím přeletům stala do jisté míry renesanční sklářkou, která osobně zvládá všechny sklářské obory, včetně mimořádně fyzicky náročného foukání skla. A jak sama říká, je to pro ni velice přínosné, protože, i když to nakonec už třeba nedělá, tak ví, co je a co není možné, a může z těch svých znalostí a zkušeností vycházet při tvorbě nejrozmanitějších realizací.

Povzdech o vitrážích

Zajímavá byla úvaha Jitky Kamencové Skuhravé věnovaná vitrážím. Svébytnému uměleckému oboru, který prožívala v historii svá vrcholná období, stejně jako dnes je na okraji zájmu. Moderní doba totiž vede k myšlení investorů a prakticky všech stavebníků, že vitráže nejsou ke stavbě objektů či pro vyznění jejich interiérů už dávno potřeba. Je to sice myšlenka zcestná, protože vitráže dokážou vytvořit výzor budovy či interiéru zcela odlišný a noblesnější, než jaký vzniká bez vitráží, ale pragmatický a kalkulující trh to vidí jinak a vitráže odmítá. A jak výtvarnice dodala: „Je to škoda, protože je to skvělý směr i prvek.“

O relaxačním rytí do skla

I když se Jitka Kamencová Skuhravá věnuje především realizacím velkých světelných plastik do interiérů rozlehlých reprezentačních budov, v mezičasech se snaží, do jisté míry relaxačně a vnitřního tvůrčího pohnutí, tvořit zcela volně.K jejím oblíbeným výtvorům patří ryté sklo. A jak přiznala, malé rozměry jí k vyjádření myšlenky nestačí, a tak nám předvedla ukázky svých ryteckých prací provedených na skleněných talířích a mísách, kde už autorka nalézá dostatek prostoru k seberealizaci.

O designování světelných objektů

Jitku Kamencovou Skuhravou vždy lákala architektura. Důvodem bylo, jak prozradila, že na rozdíl od jiných jejích výtvorů „je světelná plastika vidět v prostoru“ a dodala upřímně, že prostě „klasické lustry neumí“. K otázce velkých interiérových světelných objektů ale autorka zdůraznila, že jejich tvůrce musí mít smysl pro kompozici, ale také pro určitý kompromis.Je totiž nutné respektovat jak okolní prostředí, tak účelnost a také funkčnost světelného objektu.V neposlední řadě pak i technické možnosti stavby. Ty si proto musí ještě před návrhem a následnou realizací dobře nastudovat ze stavební dokumentace a architektonického návrhu. Existují totiž samozřejmě i jisté reality, které musí i ten nejvzletnější projekt respektovat (nosnost plochy, na níž bude objekt zavěšen, rozmístění sprinklerů, rozvedení elektřiny, a další a další). Respektovat ale musí i možnosti výroby. Aby to jeho dílo šlo vůbec vyrobit. Jde přece jen o masivní a těžký objekt, který, aby měl smysl, musí na pohled působit vzdor všemu vždy lehce a étericky. Proto tak často využívá tak zvané bublinkové sklo, které má „organické vlastnosti“. Bublinky totiž nejsou dány nějakou formou, ale jejich uspořádání ve skleněné hmotě určuje náhoda. Proto pak působí spontánněji a vzdušněji. Autorka je využívá ke své vlastní originální formě vyjadřování, nazvané jako „organický styl“, a rozumí jí inspiraci přírodou (světelný objekt „Les“ vytvořený pro Londýn apod.). K nezbytnému technologickému spojování jednotlivých dílů a částí plastiky zase využívá nerezová vlákna, která jsou pevná, a nejsou prakticky viditelná, takže zdání přírodní volnosti a nahodilosti neruší.

O realizacích

To, že si Jitka Kamencová Skuhravá zvolila tu nejsprávnější sklářskou kategorii, tedy designování světelných objektů, dokládá i to, že se už jedna z jejích prvních realizací – Bubles in Space - nalézá v jednom z nejpřednějších pekingských hotelů. A o tom, že nešlo o náhodu, ale uznání kvalit a invence autorky,vypovídá zase fakt, že na tuto realizaci navazovaly další a další, v Evropě, Arábii i Asii, až už ani sama tvůrkyně neví přesně, kolik realizací do dnešního dne už bylo.Ale jejich počet se už prý pohybuje kolem tisícovky. A drtivá většina jejích projektů byla, jak nám ostatně představila na četných fotodokumentacích, opravdu plně realizována.V současné chvíli je kupříkladu ve výrobě pozoruhodný jedenáctimetrový lustr pro Londýn. Úspěšný a relativně i známý byl také její světelný objekt pro Olympijský dům na olympiádu v Londýně. V některých svých projektech ale musí, kromě své oblíbené cesty – organického stylu - vycházet i z tradic a požadavků místní kultury. Proto například jeden z jejích světelných objektů určený pro Hong Kong nesl jméno Čínské uzly. Reflektoval starou čínskou symboliku vyjadřovanou provázky a uzly na nich (dlouhověkost, štěstí a podobně). Jak nám autorka doložila na promítaných diapozitivech, ty její „Čínské uzly“ skutečně působily (a to i v detailu!)´, jako by to byla svítící propletená lana vázaná do četných uzlů. Výtvarnice už spolupracovala s řadou českých i zahraničních architektů. Na stejné tvůrčí vlně jsou třeba s architektem Cieglerem. Osobně si také mimořádně považuje spolupráce s naší věhlasnou světovou architektkou Evou Jiřincovou, se kterou vytvořila luxusní shop drahých šperků pro Londýn.

… a co u nás, máme také něco k spatření?

Máme, ale bohužel, minimálně. Realizace Jitky Kamenské Skuhravé staršího data je kupříkladu skryta v pražském Ungeltu, ale není tam dobře dostupná k nahlédnutí náhodné veřejnosti. Asi nejdostupnější tedy budou její objekty návštěvníkům Prahy ve Florentinu (nový komplex budov vystavěný na místě bývalé budovy někdejšího vydavatelství Rudého práva, vedle Masarykova nádraží na Florenci). Tam v recepční hale budou světlené objekty volně veřejnosti přístupné už od jara roku 2014.

O zlatých českých rukách a budoucnu českého skla

Jitka Kamencová Skuhravá si považuje za čest, že její projekty dávají práci českým sklárnám a českým sklářům. Vidí dokonce v této provázanosti možnou budoucnost našeho sklářství. Navíc, je s českými skláři za svou praxi už sžita, a tak ví, co od nich může požadovat i čekat. Může si také sama na proces výroby objektů dohlížet. A stejné je to pak s finální instalací. I tam spoléhá na naše odborníky, s nimiž je už sehraná.

Glass Excellence

Pražská galerie českého skla již druhým rokem pořádá pravidelná setkání Glass Excellence ve sklářském umění – celoroční program výstav spojených s vernisáží a debatou se sklářskými tvůrci. V prostorách bývalého mlýna na sóju, který byl zrekonstruován na moderní loft, se může veřejnost každé poslední úterý v měsíci na besedách seznamovat s díly mladých či zkušených sklářských umělců.

Becherovka – Pohár českých designérů

Momentálně probíhá 4. ročník soutěže Becherovka – Pohár českých designérů, do kterého bylo přihlášeno 172 originálních návrhů nových likérových skleniček, ze kterých vybrala odborná porota pět finalistů. V porotě zasedli například architekt a designér Bořek Šípek či Milan Hlaveš z UPM. Veřejnost může až do poloviny ledna 2014 vybírat prostřednictvím hlasování na webových stránkách Becherovky Original vítěznou skleničku 4. ročníku, která bude následně vyrobena v limitované edici. Momentálně je na trhu k dispozici vítězná sklenička 3. ročníku od designéra Petra Mikoška ze studia BOA Design.

Více informací o soutěži Becherovka – Pohár českých designérů naleznete na https://bit.ly/1fIe1fd

Becherovka

je tradiční český bylinný likér, vyráběný v Karlových Varech společností Jan Becher – Karlovarská Becherovka. Vyrábí se z více jak dvaceti druhů bylin a koření a neobsahuje žádné chemické přísady. (zdroj: Wikipedie)

Partneři:

Hl. město Praha, FATBOY, Stanislav Libenský Award, Becherovka – Pohár českých designérů

X. - Glass Excellence

Becherovka – Pohár českých designérů

J. Kamencová Skuhravá

17. 12. - 15. 1. 2014

Pražská galerie českého skla, o.p.s.

Praha 4 - Nusle

Bartoškova 26

Telefon: +420 272 101 121
Fax: +420 272 101 120

E-mail: info@prazskagalerie.cz
www.prazskagalerie.cz

Máme otevřeno: pondělí –pátek od 9.00 -17.00 hodin (zazvoníme vlevo od vstupu do domu)
Vstupné: zdarma