Úvod > Silvie Lečíková: Baťovský prodavač aneb ohromující nahlédnutí do až neskutečně propracovaného systému prodeje u Bati

Silvie Lečíková: Baťovský prodavač aneb ohromující nahlédnutí do až neskutečně propracovaného systému prodeje u Bati

13.09.2024 19:34

Silvie Lečíková

Baťovský prodavač

Vydavatel: Kniha Zlín

Ať už vás žene nostalgie nebo hledáte inspiraci a zkušenosti prověřené historií,

máte možnost na stránkách knihy - Baťovský prodavač –

nahlédnout pod pokličku hrnce,

v němž se ve dvacátých a třicátých letech 20. století „vařil“ baťovský prodejní systém.

Projevy Tomáše a Jana Baťových, odborné příručky, ale také

Zpravodaj prodavačů firmy Baťa či zápisy z kontrolních cest

ukrývají nejen hutné historické pravdy, ale i mnohem roztomilejší detaily.

Každý z nich dodává suchým teoriím o baťovském sytému řízení tolik potřebný lidský rozměr, představuje v méně známém světle všechny zúčastněné, od šéfa k poslednímu příručímu, a přitom v mnoha ohledech odhaluje jejich způsob uvažování

přesněji než stostránková stať o efektivitě baťovského managementu.

Pod vlivem Tomáše Bati

Autorka populárně-odborné, historické sondy, nazvané Baťovský prodavač, pochází ze Zlína. Z Baťova Zlína. Je na své město a jeho moderní historii právem hrdá, i když už dnešní realita slavného města bezpočtu pozoruhodností moderního světa průmyslu vytvořeného Baťovým géniem, má ke své, relativně nedávné, minulosti hodně daleko…

Autorčini rodiče ještě stihli pracovat u Bati a i ona sama, svým způsobem, a do jisté míry, pracuje „u Bati“ dál.

Ing. Silive Lečíková, autorka knihy, totiž působí ve vedoucí funkci Muzea Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které sídlí přímo v objektu někdejších Baťových závodů. Hned vedle onoho proslulého Zlínského „Mrakodrapu“, v dnešním nádherně renovovaném kulturním centru 14/15 v rámci tzv. Baťova Institutu. Má tedy k tématice, o které připravila velice zajímavou studii, opravdu velmi blízko. Má ji ostatně denně na očích a sugestivnost působiště, míst, kde vznikal Baťův hospodářský zázrak, je obrovská, což potvrdí každý, kdo tam jen vstoupil někdy jako turista či návštěvník.

Baťovský prodavač pod mikroskopem

Autorka knížky v nezvyklém obdélníkovém formátu, Silvie Lečíková, se z nabízející se nepřeberné škály Baťovský unikátností vybrala k prozkoumání tu, která byla v éře, kdy pomalu každý v téhle zemi a nejen v ní obouval boty Baťovky, nejvíce na očích veřejnosti – prodavače a prodejní systém. Prodej bot, byl do jisté míry opravdovou výlohou všeho, oč Baťovy závody usilovaly. Autorka si k tomuto tématu našla takový dostatek zdrojů, jako asi o žádném jiném segmentu koncernu Baťových závodů není možné najít. Krom dokumentace, sestávající z odborných příruček, technické dokumentace a dalších a dalších zdrojů, měla možnost studovat a bádat, v neuvěřitelné kronice všeho prodejního dění zaznamenaném ve Zpravodaji prodavačů firmy Baťa. Tak se - v několika stylistických obměnách – nazývalo tištěné medium určené pro prodavače od prodavačů, od vedení prodavačům a zpět. Magazín, zaznamenávající cokoli, co se řešilo, dělo, mělo, anebo naopak nemělo, dít vedené jediným cílem, zajistit dokonalý, úspěšný a kupujícími oblíbený, prodej nejkvalitnější obuvi s téměř individuálním posláním. Nositelem všeho byl z tohoto pohledu - prodavač. Autorka tedy ve čtyřech oddílech (Prolog, Theorie, Prakse a Epilog) rozebírá dopodrobna a ze všech možných úhlů své vytčené téma.

Žádný strach ze suchých fakt

Pracovat jen s věcnými materiály z archivu nabídla by nám čtenářům, jen suchopárný leč vyčerpávající soupis fakt, pravidel, detailů, technologie prodeje. I takový materiál by byl víc než prospěšný, ale zaujal by asi jen odbornou veřejnost. Pro čtenáře zvědavého na zákulisí českého zázraku ze Zlína, by ale asi bylo moc hutné a i přes nesporný zájem a vůli zvědět co nejvíce, asi jen těžko stravitelné sousto. Toho si jistě byla moc dobře vědoma už předem i sama autorka. Více méně instruktážní a pracovní periodikum Zpravodaj prodavačů firmy Baťa, byl ale také společnou zpovědnicí, diskuzním fórem, tribunou názorů a zkušenosti všech zainteresovaných. Tedy především prodavačů, ale nejen prodavačů, ale i jejich vedení v celé té hierarchii od jednotlivé prodejny až k samotnému Baťovi. A protože u Baťů panovala zjevně svoboda slova, byl tu zdroj oživující onu odbornou tiskovinu na úroveň čtení, které se zhltne skoro jedním dechem. Tímto pramenem pak autorka oživila a rozčeřila proud odborných informací. Svou publikaci tak proměnila ve vzrušující čtení – jakoby - přes rameno času, do nitra za časů baťovského prodeje.

Hrst ukázek, že je opravdu mezi fakty co číst

„ ... Řešitelé problému, včetně šéfa se na několik týdnů zavřeli do ústředního skladu, aby na vlastní kůži odzkoušeli navrhované postupy a z chyb okamžitě odvodili postupy lepší. … “ (str. 14)

„ … Podnikatelská filosofie Tomáše Bati ale byla originální i v oboru tvorby cen: nepostupoval totiž od vypočtených výrobních nákladů k ceně, ale od maximálního možného odbytu k takové ceně, z níž zisk, jenž byl u jednoho páru zanedbatelný, byl při stotisícových sériích zajímavý. … “ (str. 25)

„ … Jako science fiction tak zní uším člověka třetího tisíciletí slova Jana A. Bati: Reklama musí býti úzkostlivě pravdivá, poněvadž jinak je neúčinná. Jakmile se zákazník jednou přesvědčí, že nejme upřímní, nikdy již na naši reklamu ničeho nedá. …“ dodává autorka (str. 31)

„ Nejbezpečnější způsob, jak zvýšit počet lidí milujících práci, je uznati a respektovati je a nalézti vždy správnou cestu, jakým způsobem jim to vyjádřiti. Znám velmi mnoho nadřízených, kteří se snaží řídit práci dělníků pouze kritikou, al nikdy přátelským zájmem nebo pomocným návrhem.“ JAB, Sdělení, 20. 8. 1921, č. 17“ (str. 48)

„ …Tak vypadá vzorný prodavač:

1. Prodavačské pomůcky – míru, háček, lžičku nosí v pravé kapse kabátu.

2. Má bloček, který slouží pro denní poznámky a hledí, aby každá záležitost byla denně a včas vyřízena.

3. Přebytečné věci z kapes odloží.

4. Udržuje sklad řádně doplněný podle sortimentů, krabice otřeny od prachu, každý pár proložený papírem.

5. Je vždy čistě oblečen, vzorně obut, oholen, ostříhán a vždy má úsměv pro zákazníky, aby viděli, že jsou dluhováni odborným prodavačem.“ (str. 53)

„Vtírá se myšlenka, co se stalo, pokud byla u prodavače zjištěna lžička v levé kapse kabátu, ale lze jen doufat, že přežil. Pochopitelně, pokud případná kontrola zjistilas jakýkoli nedostatek, mlčením se rozhodně nepřešel. …“ dodává autorka (str. 54)

„ … Dům služby v Praze během jednoho červencového týdne roku 1933 ošetřil chodidla3 947 zákazníkům! Stejná prodejna se vyznamenala i ve dnech konání IX. Všesokolského sletu v roce 1932: firemní stránky přímo u stadionu na několika místech nabízely opravy a čištění obuvi, pedikúru a dokonce žehlení oděvů a za pouhé 4 dny obsloužily na 15 000 zákazníků.

Není známo, kolik prodavačů tehdy padlo při službě veřejnosti vysílením. …“ zamýšlí se autorka nad statistickými údaji uvedenými ve Zpravodaji (str. 57)

„Týnec n. L.: Dal jsem si prodavačkou změřit nohu. Ačkoli mám 10,5 G, naměřila mi 13G…

Tatáž prodavačka měla však krásně napsané kartotéky. Je možno si představit, jakou hodnotu měly ty kartotéky a jakou cenu obchodvedoucí, když nenaučil měřit ani jedinou svou prodavačku, která je dokonce jeho nevěstou. J. A. B. Zpravodaj, 1. 4. 1933, č. 13 … (str. 62)

„ … Představa, jak ředitel mezinárodního koncernu o padesáti tisících zaměstnanců kontroluje v Chlumci nad Cidlinou stav záchodků, by byla sama o sobě víc než úsměvná, kdyby současně nebyla poněkud strašidelným důkazem toho, jak důkladný a důsledný uměl být baťovský systém. … “ reaguje autorka na jednu zprávu z kontrolní cesty nejvyššího vedení firmy (str. 69)

„ … Dnes už nikoho nevyvádí z míry ani rozvedený pan Pekárek, ano obrázky odalisek na titulních stranách kdekterého časopisu, dokonce by nám bylo úplně jedno, kdyby měl obchodvedoucí Lasota poměr s několika prodavačkami najednou.

Herbert Casson ve své knize ´Jak nahoru´ napsal:

´Nezanechali jsme hrubosti, ale dospěli jsme tak daleko, že nikoho neuráží.´

Co by asi psal dnes, pokud by vůbec ještě něco chtěl psát?

A co by on nebo staří baťovci napsali o našich dnešních obchodních dovednostech? O tom, s jakou lehkostí jsme hodili za hlavu jejich těžce nabyté zkušenosti? Nebo o tom, že často nejenže neumíme být dobrými prodavači, ale dokonce ani zákazníky? Napsali by, že oni před devalvací kvality služeb varovali už před spoustou let? … uzavírá svoji knihu autorka (str. 103)

Co dodat?

Jak píše sama autorka v anotaci své knihy:

„Prodavači měli – snad nejvíce ze všech profesí sdružených pod značkou Baťa – nezvykle velký prostor, na němž mohli zanechat svědectví o své práci, o svých vítězstvích i prohrách, radostech i strastech.“

Myšlen je jejich společný Zpravodaj, ve kterém se jednak sdělovaly důležité obecně platné informace, ale především, vedl jakýsi permanentní dialog mezi vedením podniku a zaměstnanci. I když to mohlo být občas až otravné, bylo to velkým přínosem pro všechny. Hnal se tím vývoj kupředu, umožňovalo to výměnu zkušeností, aniž by se musel ztrácet čas na věčných, neplodných a nekonečných poradách.

Pro autorku a jejím prostřednictvím tedy i pro nás, nám i budoucím byl tím zanechán podrobný materiál o tom, jak žili, smýšleli a pracovali Baťovští prodavači. Neměli bychom se z toho poučit i my. My zákazníci, a hlavně my prodavači, i když už dávno ne baťovští. Tím je kniha Baťovský prodavač vhodná nejen pro ty, kdo se zajímají o systém Baťa, ale prakticky pro každého z nás. Minimálně z toho důvodu, abychom se nad sebou trochu zamysleli…

Text: Richard Koníček

Ilustrace: z knihy Baťovský prodavač