Shirana Shahbazi: Takže znova
Shirana Shahbazi: Takže znova
22. 3. - 3. 6. 2012
Galerie Rudolfinum
Malá galerie
Kurátor David Korecký připravil v Malé galerii pražského Rudolfina výstavu velkoformátových fotografií Shirany Sahbazi, ženy, která se narodila v Teheránu, ale žije nyní ve Švýcarsku. Exotický původ autorky a její původně rozhodně neevropské vidění a vnímání světa kolem, v kombinaci s přijetím našeho, evropského pohledu a vidění téhož, je nesporně živnou půdou pro neotřelé zobrazení a zprostředkování infiltrace obou kultur.
Shirana Shahbazi zcela sebevědomě kombinuje barevná a černobílá zátiší aranžovaná z geometrických útvarů nebo předmětů inspirovaných holandskou malbou 17. století, jako jsou květiny a různé typy přírodnin, s fotografiemi ze svých starších cyklů, především pak s portréty a krajinami. Inspiruje se motivy z dějin výtvarného umění, aniž by ale při tom byla jakkoli sentimentální. A pohrává si směle a neotřele také s barvami.
Na výstavě objevíme ale také nástěnnou malbu, ve skutečnosti však přemalované fotografické zátiší, provedené na plátně tradiční reprodukční technikou malování reklam na fasády domů. Jinou nefotografickou technikou přítomnou na výstavě je třeba výtvarně pozoruhodný, ručně tkaný koberec, který je zakázkovou prací objednanou u řemeslníků v Iránu.
Shirana Shahbazi prostě svými díly pokládá zcela základní otázku, zda, a do jaké míry, je možné ve výtvarném díle opravdu autenticky zachytit skutečnost. Z toho pak ale odvíjíme i další otázky. Například, je-li pravdivější snímek černobílý nebo barevný? Vždyť přece barevnost je vždy tak relativní. Anebo jiná otázka: Jak si poradíme s tím, že fotografie, jakožto výsostné médium reprodukce, je nakonec předváděna pracnou rukodělnou technikou? Je to protest? Nebo naopak cesta, jak fotografii osvobodíme od domnělé otrocké služebnosti reprodukci? Nebo je to výzva, že teď, a tady, právě vidíme to jedinečné, to hodné úžasu?
Výstavu prostě můžeme vnímat stejně dobře jako příjemný smyslový vjem, nebo klidně i jako námět k hlubším úvahám. Tak, či tak, stojí - svou originalitou - za zhlédnutí.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Rudolfinum