Úvod > Sex, drogy a daně/ Spies&Glistrup aneb co znamená ´pivní péro´?!

Sex, drogy a daně/ Spies&Glistrup aneb co znamená ´pivní péro´?!

27.06.2014 20:46

Malý sál kina Lucerna – Palác Lucerna - Praha

25. 6. 2014

Dne 25. června se odehrála v malém sále kina Lucerna novinářská projekce dánského snímku nazvaného v originále Spies&Glistrup. U nás je film prezentován pod názvem Sex, drogy a daně. Důvod je prostý, obě skutečné a historické osobnosti nedávné dánské historie, o nichž film je, jsou většině našich potenciálních diváků neznámé. Český název Sex, drogy a daně plně vystihuje obsah filmu a je tak všeobecně sdělný. Ostatně se původnímu názvu vyhýbá i anglická verze filmu, která je také pojmenována obecněji - Sex, Drugs&Taxation.

Zase něco jiného než to věčné americké klišé…

Pozvání od společnosti Film Europe CZ jsme rádi přijali. A to hned ze tří důvodů. Tím prvním byl fakt, že filmy distribuované na náš trh společností Film Europe CZ přinášejí vždy něco zajímavého ze světové kinematografie a chvályhodně mapují i jiné než jen ony stereotypní americké spektákly. Druhým důvodem byl fakt, že film z roku 2013 už byl oceněn, a to hned několika cenami Robert Award 2014 (nejlepší herec ve vedlejší roli, Nicolas Bro – Glistrup, nejlepší výprava, nejlepší kostýmy a nejlepší masky). A třetí důvod byl už zcela pragmatický a víceméně subjektivní. Film už byl u nás promítán v únoru 2014 na Febiofestu, ale nám jaksi unikl.

Dvě dánské historické osobnosti a česká realita

Děj dánského filmu se věnuje praxi u nás v podnikatelských kruzích bohužel naprosto běžné - daňovým únikům. Tady by film o něčem takovém asi nikoho nezaujal. Proč, když stačí sledovat denní zprávy?! Jenže tenhle příběh dvou přátel, opravdových kamarádů, ale i dvou povahově i společensky odlišných nátur, jež žili a působili v 60. až 70. letech, se stal v Dánsku. A v tom je rozdíl. Nechci a nemohu srovnávat, ale tam byli tihle dva lidé unikátem, na jaký se dodnes vzpomíná - půl Dánska pozitivně, druhá půlka negativně. Ale dodnes. A tak film, ukazující dva průkopníky dnešní české denní reality, natočený v Dánsku, má tamní sledovanost víc než jistou. Dánsko není velká země, a tak či onak se tam v těch letech působení zmíněné dvojice dotklo téměř každého Dána. A vzhledem k tomu, že se to tam nestalo běžnou rutinou, je příběh pro Dány živý a burcující dodnes.

My si zase, díky tomuto dánském filmu, můžeme představit skrytou českou realitu, nahlédnout, jak že ono to chodí okolo kauz, jakými byla a je Mostecká uhelná, pražská Opencard, a sami jistě víte, řadu jakých a dalších. Stačí sledovat denní zprávy…

O co přesně tedy šlo…

Simon Spies a Mogens Glistrup byli dva dánští rebelové. Výjimeční v uplatňování vlastních představ o svobodě. A to jak v otázce peněz, tak drog i toho sexu. Nezapomeňme, že hluboký vztah jednoho, druhdy radikálního liberála se značně bohémským podnikatelem, se odehrává ve zlatých časech volnosti 60. let, tedy v období hippies a dalších jevů té doby. K těm patřila především nezkušenost daňových orgánů a netušená drzost a mazanost finančníků. Ale také celosvětová euforie z možnosti masového cestování. A samozřejmě i celosvětová vlna všeobecné sexuální nevázanosti, protože nikdo ještě neznal AIDS. A také nebývalý boom, v té době ještě přece jen ne tak moc vražedných druhů, drog.A v neposlední řadě to byl i čas oživení politiky reflektující nadšení pro změny všeho a pro všechny.

Slovo distributora

Sex, drogy a daně pojednává o velkolepém přátelství mezi dvěma nechvalně známými a provokativními postavami moderní dánské historie: radikálního, pravicového právníka a později politika, Mogense Glistrupa, a ´krále cestovního ruchu´, milionáře, záletníka a veřejného provokatéra, Simona Spiese.

Příběh natočený podle skutečných událostí přibližuje divákům dosud neznámá fakta, jak se tyto dvě nechvalně známé dánské ikony staly tím, čím byly, a jak si byly vzájemně oporou i oponenty ve svých vlastních životních misích. Dokázali si užívat život naplno, bojovat za své ideály, za novou vizi pro společnost. Polovina Dánska je za to milovala, druhá nenáviděla. A něco takového tato země do té doby nezažila.

„Prase na rožni, opálený zadek a možná šukačka“ (co lidé očekávají od dovolené)

A divácký pocit?

Oba filutové jsou tak sympaticky sví, nonkonformní a možná až geniální, že jim prostě fandíte. Film rozhodně nevyznívá jako nějaký odsuzující ortel. A to ho šlechtí. Film správně připouští, že nic není jen bílé či černé. Oba hrdinové jsou – sice poněkud asymetričtí – ale rozhodně osobnosti.

Zatímco Glistrup je už od pohledu nelíbivý bílý límeček, jupies a cifršpión, který má ovšem takové charizma, že to vše negativní na něm zneguje. Pečuje o rodinu, pro ni to také dělá, prostě je takový genius průměrnosti. Ten termín volím záměrně. Neboť za génia průměrnosti je označován i jistý pán s knírkem, který zbláznil sto milionů Němců tak, že zahynulo za šest let 30 milionů lidí po celém světě. A Glistrupova politická kariérní nadstavba je sice, z jeho pohledu, spíše z nouze ctnost, ale z pohledu soudného člověka je tak demagogická, tak přímočará, že je až hnědá. A to tak, že velmi.
Nelze jistě pominout ani vynikající hereckou etudu Lene, věrné a oddané manželky Glistrupa, která si s ním ráda vychutná vše dobré, co on pro ni jejich rodinu dokáže zajistit, věří skálopevně v jeho schopnosti, i když nastává pád a neopustí ho ani ve chvíli, kdy na dno dopadne.

Naproti němu je tu Spies. Bohém, požitkář, nadsamec, nebo se tak alespoň umí prezentovat, pracující s imidží a medii, stejně jako blazeovaný stínač hlav nepřátel. Bez krve na rukou, ale tvrdě kapitalisticky. Nicméně i on má duši a cit. Utápí se ve všech dostupných neřestech, protože na to má a parťák to zajistí, aby měl. Ale neztrácí pud sebezáchovy a v otázce volby mezi vysokým životním standardem a hlubokým lidským přátelstvím volí nudný blahobyt. Jedná totiž ryze obchodně a pragmaticky. Ale dost ho to pak vnitřně bere. Má však na rozdíl od rozjetého parťáka brzdu a ví odkud pokud.

„Chceš-li být králem ve vlastním království, musíš do války.“

Jinak je to ale jednoznačný herecký koncertobou hlavních postav. Tak rozporných, absolutně rozdílných v projevech i stylu žití a přece tak dokonale blízkých, až symbiotických. Jeden bez druhé by bývali nebyli nikdy tím, čím byli. A oba si toho jsou zatraceně vědomi. A oba herci to dokonale a věrohodně i předvádějí.

Prostě výborný, zajímavý film. Lidský a hluboký. A vyvolávající zamyšlení i údiv. Film, který sledujete jedním dechem, i když je jeho závěr jasný od počátku. K tomu ještě připočtěme nápaditou režii plnou výmluvných náznaků a symboliky. Zajímavé hrátky s kamerou, stylové prostředí a vzhledovou stránku protagonistů.Asamozřejmě i rozverné houfy rozkošných nahotinek, které z režijního záměru ale nejsou za každou cenu prvoplánové. Spíš dotvoří kolorit, dokreslují dobovou atmosféru a jsou křovím pro koncert obou protagonistů.

Zdalipak víte, že…

Režisér filmu, Christoffer Boe je jedním z nejuznávanějších režisérů Dánska a na mezinárodní úrovni si získal řadu uznání a ocenění. Ve své sbírce má vesměs umělecky náročná díla.
CHRISTOFFER BOE (režie) patří k nejuznávanějším dánským režisérům.Získal uznání i na mezinárodním poli (viz řada mezinárodních filmových cen). Mezi jeho díla, často umělecky provokativní, patří např. Rekonstrukce (2003), Allegro (2005), Offscreen (2006), Všechno bude fajn (2010) a Bestie (2011). Poté, co dosáhl na Univerzitě v Kodani bakalářského titulu v oboru filmových studií, absolvoval Dánskou národní filmovou školu. Jako režisér upoutal již na začátku kariéry trilogií krátkých filmů Obsession, Virginity a Anxiety (cena Le Prix Découverte se la Critique Française na Mezinárodním festivalu filmových škol Poitiers). Trilogie se promítala v rámci Týdne kritiků na MFF v Cannes 2002. Po studiu na Národní filmové škole v Dánsku (2001) byl oceněn cenou Nordisk Film Award. V témže roce si z festivalu v Cannes odvážel cenu Camérad’ Or a cenu mladé poroty (Le Label regard jeune) z Týdne kritiků za filmu Rekonstrukce ve které hrál i Nicolas Bro).
Sex, drogy a daně je 6. celovečerním filmem Boea a jeho dosud komerčně nejdostupnějším titulem.
PILOU ASBÆK (Simon Spies) se narodil v roce 1982, absolvoval Dánskou národní školu múzických umění a ve filmovém průmyslu debutoval roku 2008 romantickým dramatem Oddělené světy (režisér Niels Arden Oplev). Od té doby si pak zahrál ve filmech Digogmig (2008, režisér Christian E. Christiansen), R (2010, režisér Michael Noer, Tobias Lindholm – za tuto rolu získal dánské ocenění Bodil a cenu Robert pro Nejlepšího herce v hlavní roli). Jeho televizní kariéra zahrnuje řadu zajímavých rolí, nejslavnější však dosud zůstává postava Kaspera Juula, experta na politickou propagandu v seriálu Borgen (2010 – 13). Mezinárodního uznání a úspěchu se Asbækovi dostalo s rolí v thrilleru Únos (2012, režisér TobiasLindholm), za kterou získal nominace na ceny Bodil a Robert.
NICOLAS BRO (Mogens Glistrup) se narodil v roce 1972. Od svého debutu roku 1999 hrál ve více než 70 filmech a produkcích – krátkých, celovečerních (dánských i mezinárodních), TV seriálech a animovaných filmech – hrál tak rozličné role, jako je psychopatický zabiják ve filmu Christoffera Boea Offscreen (2006), slaboduchý zloděj umění ve filmu Ukrást Rembrandta (2003, režisér Jannik Johansen) a pasivní panic v Přes ulici, pod vodou (2009, režisér Charlotte Sieling). Nicolas Bro upevňoval svoji filmovou kariéru mnoha vedlejšími rolemi ve filmech jako např. Anja & Viktor (2001, režisér Charlotte Sachs Bostrup) a Řezníci (2003, režisér Andres Thomas Jensen), dokud nezískal hlavní roli ve velmi úspěšném filmu Královská hra (2004, režisér Nikolaj Arcel). Ihned poté nabrala jeho kariéra závratných obrátek a přišly nabídky na role ve filmech Adamova jablka (2005, režisér Anders Thomas Jensen), Morke (2005, režisér Jannik Johansen), Outsider (2005, režisér Dagur Kári) – to vše během jednoho roku. Dále se Bro zapojil do projektů jako Offscreen (2006, režisér Christoffer Boe), Hvid nad (2007, režisér Jannik Johansen), Dobré srdce (2009, režisér Dagur Kári), Bratrstvo (2009, režisér Nicolo Donato), Milí lidé (2010, režisér Mikkel Munch-Fals), Válečný kůň (2011, režisér Steven Spielberg), Nerada ruším (2012, režisér Henrik Ruben Genz) a v Nymfomance Larse Von Triera (2013).
TRINE PALLESEN (Lene Glistrup) se narodila v roce 1969 a po ukončení studií na Dánské národní škole múzických umění se vydala na bohatou divadelní kariéru. V roce 2002 si zahrála v úspěšném snímku Vlčí dívka (režisér Morten Køhlert), dále se objevila např. ve filmu Ztracený poklad templářských rytířů 2 (2007, režisér Giacomo Campeotto), nebo v TV seriálech 2900 Happiness (2009) a The Killing III (2012).
Simon Ove Christian Oglivie Spies (* 1.9.1921+ 16. 4. 1984) byl proslulý dánský magnát. Proslul spuštěním charterové letecké společnosti Spies Rejser, kterou dnes vlastní My Travel.
Simon Spies šokoval konzervativní Dány provokativními názory a okázalým životním stylem.
Mogens Glistrup byl kontroverzní dánský právník a politik (zakladatel Strany pokroku), odpůrce daňového systému a člen dánského parlamentu (1973-1983 a 1987-1990)
Projevy Mogense Glistrupa v parlamentu se nesly v anarchistickém duchu a používal až groteskní humor.
Christoffer Boe o filmu:„Simon Spies a Mogens Glistrup byli radikálové. Radikálové v úsilí i praktikování svobody – pro ně personifikované do peněz, drog a sexu. Nemusíte s nimi souhlasit ve všem, co dělali – dokonce si ani nemusíte myslet, že byli vtipní. Nicméně oni byli vtipní, okouzlující, podivní, nadčasoví v každém ohledu. Odmítali kráčet tiše, odmítali normy a přístup ´staré školy´. Vše zpochybňovali a přicházeli se svými vlastními odpověďmi. Některé byly správné – jiné špatné – ale každopádně oba zanechali v dánské společnosti výraznou stopu. Pro to si zaslouží samostatný film.“