17.07.2013 10:40

Sbírka básní  ´Dvojité vidění´, část 20-21, Něco tě bolí, Hořký cukr,  Richard Koníček, Wenca NIKoníček

Něco tě bolí...

Ve vlnách éteru
zblízka či z dálky,
zní plašně, že máš bol,
že máš své žálky.

Ve vlnách nezřejmých
zaznívá také,
že máš své bolesti
a nevím jaké.

Srdce mi zabuší,
zrychlí mi dech,
jako vždy prožívám
s tebou tvůj pech.

Něco se zbabralo
až zeje propast.
To tvoje bolení
je moje součást.
Tím je to vážnější
než by se zdálo.
Jako by v srdce tvé
to moje vtálo.

Chceme to? Nechceme.
Prý je to krásné...
Zkrátka se milujem,
tak je to jasné.
Na plno, na věčnost,
na nic, a navždy.

Vlastně je příjemné
znát kopec pravdy.
Nalož s tím tak, jak chceš.
Co na tom změníš?
Hlavně je podstatné,
dál mi krev pěníš.

Oba jsme u řeky,
na stejném břehu.
Po vlnách čechraných
pouštíme něhu.
Sem tam se najde most
my po něm přejdem,
zatím je úžasné,
že ještě dojdem.

Už dávno kráčíme,
společnou cestou,
žít se nám nestalo
omšelou vestou.

Někdy mi připadá
i tohle málo.
To když se loučíme
a tělo vzplálo.
Zase se rozšumí
nezbedné kvásky,
duší se rozlije
slad naší lásky.

Vlastně to kouzlo má
a není to sen.
Nemožné můžem mít
ve všední den...

Tak ať to bolení,
co - na nás - vlezlo,
ač nemá svolení,
odevzdá žezlo.

Ať je ti dobře už,
beze všech výhrad,
ať radost má retuš
na trablů výřad.

Hořký cukr

Rozpouštím v kávě plné hrstě,
celou cukřenku hořkého cukru
a pořád ještě je mi sladce z cípku tvojí
nahé kůže.

Objevuji tě znova. Za dotekem dotek.
Vystupuješ přede mnou
zas a zas
jak fotka ve tvé dávné osvitce.

A přece tě možná stále ještě nenacházím celou...
Jsi všude a
stejně mi vždycky, tak trochu
protékáš mezi prsty jak
čirý pramen vody žíznícím.

Omráčen tvým neslábnoucím vroucnem,
zcukernatělý až do skupenství sladu,
se bojím ztráty tvojí
dodnes nepochopitelné
jsoucnosti.

Kam, po tvé sladké milosti...?

Nestraš!

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca NiKoníček
Kontakty: samanam@seznam.cz
www.facebook.com/wenca.nikonicek
www.gothichell.rajce.idnes.cz
wencanikonicek@email.cz