Sbírka básní ´´Dvojité vidění´, část 28-29, Mužův zrak, Třetí míza, Richard Koníček, Wenca NIKoníček
Sbírka básní ´Dvojité vidění´, část 28-29, Mužův zrak, Třetí míza, Richard Koníček, Wenca NIKoníček
Mužův zrak
Až na samém kraji jistoty
zátaras sebezáchovy.
Za ním, jen malý nádech vpřed
je konec výchovy.
Tam, za hranicí ničeho,
skrývá se netušeno.
Láká jak průhled do stínu:
Třeba je obnaženo...
Mrknutím oka vzniká vjem
zahlcující vášní.
Co kdyby třeba tentokrát
byl netušen a zvláštní?
Muži jsou věční věřící
v neopakovatelnost hříchu,
ženám lze občas nahlédnout
za výstřih jejich smíchu...
Třetí míza
Obláček šerý
klín šeříku šeří
V nákupním koši plného marketu cinkají láhve
Na poštovní schránce
milostný dopis
zoufale čeká na poštovního holuba...
Zvuky zabalené do hluku tiše šeptají
Klopýtám prázdnou soupravou metra směrem k východu - Jižní
Město
a někde nade mnou zmizelo mé dětství
Lány obilí, žár slunce, prach úvozu,
o kousek výš nad tím krouží skřivánek
Podjíždím svět, co už není
jako vychutnané jídlo...
V kukátku kuká kukačka
a odpočítává mi čas
od tehdy do teď
a
odteď do nikdy.
Na mokřině se cachtaly kačky
když ještě včera neděle byla
a lásek škoda sladce bolela...
Ukončete nástup, dveře už se vám zavírají.
Eskalátor vzlíná na onen - jiný – svět
Jeřáby povily panelové děti,
šedivé příští smylo barvy minula
snítka polního kvítí
uschla v herbáři obrácena v prach
Mizí mi mizí míza
třetí...
V lékárně víc než v mlékárně
Bezešvé punčochy
tupírovací hřebeny
texasky a košík z uměliny
pohltil depozitář muzea
a veřejné veřejně páchnoucí skládky.
Pozdě
hledat zbytky stavení,
v nichž ještě žili lidé
a nebydleli už jen voliči.
Vzpomínku nenapíchneš jako motýla...
Obludná monstra monstrózně patlají se v
Mordu
a všechno pak páchne tak jak páchne jenom
merde.
Kolem kol rezatících plecháren
pro čtyři a více,
v nichž jede jeden
a často ani ten,
to beru kolem a kolem.
Buším do tlačítka čekej
na přechodu pro důchodce
se zvukovým znamením pro ty, co to nevidí.
Mlčím v odpověď
těm, co mají navrch
marně
jako když tutláš dráždivý kašel
když už se chceš na vše vykašlat.
Ne-li hůř...
Má víra víří
křížem zkřížená.
Quo vadis?
koníčku, se svou bryčkou,
schýlený nad ručičkou.
Z kočárku za tebou mává.
Odcházíš? Vivat a sláva!
Město dusí myšlenky
až naposled vydechnou
sen...
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca NiKoníček
Kontakty:
samanam@seznam.cz
www.facebook.com/wenca.nikonicek
www.gothichell.rajce.idnes.cz
wencanikonicek@email.cz