Sázavský klášter aneb tam, kde na vás zapůsobí nejen duchovní síla či ozvěna lepších časů
Město Sázava nabízí mnohé, o mnohém jsme už také na www.www-kulturaok-eu.cz psali, ale vždy se s tím nějak pojilo to vůbec nejvýznamnější pro město Sázavu – Sázavský klášter.
A přestože se mohlo návštěvníkům našeho webu zdát, že se té nebývalé pamětihodnosti vyhýbáme, byť nám vykukovala na řadě fotek a byly o ní i zmínky na mnoha místech v uveřejněných textech, neopomineme ji. Ne, jen jsme si Sázavský klášter nechali téměř až na závěr našeho seriálu. Tak hurá do dějin a na prohlídku Sázavského kláštera.
Sázavský klášter – národní kulturní památka
Slova, věnovaná Sázavskému klášteru, jsou slovy věnovanými celému komplexu staveb, celému areálu. Sázavský klášter totiž tvoří opravdu celý areál někdejšího benediktinského kláštera. A celý komplex je také na čelném místě v seznamu našeho Národního památkového ústavu, a to už od roku 1962, od kdy je Sázavský klášter veden jako Národní kulturní památka.
Věž kostela sv. Prokopa byla v době našeho pobytu ve městě Sázava (léto nešťastného roku 2020) obklopena lešením, neboť probíhala – a opravdu probíhala, vzdor létu, vedru i komplikacím s covidem-19 – rekonstrukce. Zahalena sítí lešenářských trubek vícepatrového lešení zatím tak nevynikala. Nás – v dané chvíli – ale asi nejvíce zaujaly svojí vznosnou architekturou, klenby - žel - nedostavěného v projektu, jímž mělo být impozantní gotické trojlodí z výrazného červeného pískovce. Dodnes upomíná na velkorysý projekt i na um dávných stavitelů.
A troufáme si tvrdit, že i torzo původního záměru je úžasnou podívanou.
Kostel sice sloužil od počátku, ale v běhu dějin dostával nový vzhled. V současném stavu je proto kostelní chór výsledkem barokní přestavby a výzdoby. Ani klášterní budovy nejsou takové, jaké byly na počátku. Také byly pro změnu upraveny ve slohu novorenesančním.
Místo, které má v sobě spirituální sílu
Sázavský klášter byl fakticky založen svatým Prokopem už po roce 1009, ale vybudován tu byl opravdu až v 11. století, datováno je to konkrétně rokem 1032. V tomto roce jsou totiž doloženy první a nejstarší zmínky o Sázavském klášteru. Dějiny vývoje kláštera se projevily jiné i ve stavebních slozích, jež zanechaly své stopy v celém areálu. Od románského slohu přes gotický, až po barokní a novorenesanční. To nejdůležitější ze Sázavského kláštera bylo postaveno ve slohu gotickém. A mnohé z toho se i ve fragmentech zachovalo. Zájemci při návštěvě Sázavského kláštera mohou absolvovat i tak zvanou archeologickou prohlídku ve skrytých místech areálu. A zbytky dávných dob si s pomocí průvodce nechat zrekonstruovat podle dochovaných zbytků, patrných už jen pod slupkou pozdějších dostaveb a přestaveb.
Svatý Prokop měl dobrou volbu, když si místo, kde je dnes Sázavský klášter zvolil za místo pro svou poustevnu. Neviditelná, ale patrná duchovní síla, tu na člověka působí i dnes v době digitalizace a covidu-19. O svatém Prokopovi budeme ještě psát v jiném článku, tak zatím jen to, že jeho přičiněním se nad jeho poustevnou posléze objevil klášter, který se stal významným centrem slovanské liturgie. Ne nadlouho, ale významně. Koncem 11. století je vystřídali benediktini, a ti už žili, pracovali a hlavně působili, podle tzv. latinského ritu. I oni zde nezůstali navždy.
Po sedmi stoletích klášterní existence, na sklonku 18. století, v roce 1785, byl totiž klášter jakožto klášter zrušen a přestavěn na zámek v barokním slohu.
A ani dnes už Sázavský klášter není klášter. Ale ani zámek. Kostel svatého Prokopa a faru užívá místní římskokatolická farnost a klášterní prostory jsou expozicí historie kláštera.
Hrst klíčových dat a událostí v historii Sázavského kláštera
O vznik kláštera se tedy přičinila, podle historiků, trojice osobností.
Tou první byl tedy svatý Prokop. To bylo v roce 1009. Ač tu mínil původně „jen“ poustevničit, tedy žít sám v lůně přírody, nerušen, dopadlo to nakonec jinak. Pro jeho oblibu a osobitost se začal kolem něj postupně vytvářet houf následovníků a ctitelů jeho myšlenek. Souhrou okolností se s Prokopem setkal v roce 1032 i stávající vládnoucí panovník, Přemyslovec, kníže Oldřich a rozhodl se, podporován i tehdejším pražským biskupem Šebířem, Prokopovu družinu ubytovat v nově založeném klášteře, který tu přikázal vystavět.
Sázavský klášter byl tedy v duchu idejí svatého Prokopa nejprve opravdu vůbec nejvýznamnějším střediskem ryze slovanského vzdělání. Svatý Prokop se stal prvním představeným nově vzniklého kláštera, a snažil se pokračovat v rozvíjení a opatrování učení prvních slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. To samozřejmě záhy vedlo ke konfliktům s všudypřítomným a výrazným německým živlem. Se stoupajícím významem tohoto veskrze slovanského kláštera nabýval jeho věhlas odezvu i za hranicemi zemí českých. Doloženy jsou nemalé a důležité kontakty s dalekou a mocnou Kyjevskou Rusí. Takže už během 11. století byl Sázavský klášter ústředním centrem tzv. staroslověnské liturgie. Pro okolní prostředí to ovšem nebylo žádoucí, takže v roce 1096, po 64 letech svého původního působení, byli zdejší mniši vyhnáni a jejich dokumenty, knihy i archiv nevratně zničeny.
Sázavský klášter ale klášterem zůstal. Byl však předán do péče benediktinům, sídlícím v pražském Břevnovském klášteře a jeho slovanská linie tím definitivně skončila. Vše další se tu už odehrávalo na bázi klasické liturgie latinské. Pro klášter jako takový to ale tak zlé nakonec nebylo. Benediktini (jmenovitě jejich opat Sylvestr, jenž byl po jistou dobu dokonce i pražským biskupem) byli totiž mimo jiné i výborní hospodáři, kteří tu začali budovat předobraz stávajícího komplexu, a to v románském slohu.
V roce 1204 došlo k tzv. kanonizaci svatého Prokopa, jen se stal i přirozeným a logickým patronem Sázavského kláštera. A význam místa a kláštera opět sílil.
Ve 14. století vznikal velkoryse pojatý kostel a nová stavba kláštera. Ve slohu gotickém. Bylo to za panování Otce vlasti, Karla IV. Ale za vlády jeho syna, Václava IV., začaly husitské války. Benediktini byli na 17 let vypuzeni a část jejich majetku uchvátila šlechta. Obnovy a majetkového vyrovnání se Sázavský klášter dočkal až za rekatolizace Čech, v 17. století. Došlo i k přestavbě presbytáře kostela na barokní (Kilián Ignác Dientzenhofer) a barokizovány byly i klášterní budovy. Klášter na vrcholu svého barokního rozvoje ale byl zrušen. Stalo se to v roce 1785 na základě rozhodnutí tehdejšího panovníka císaře Josefa II. Následně se z kostela svatého Prokopa stal místní sázavský farní kostel a klášterní objekty se během let, postupně až do roku 1870, dočkaly novorenesanční přestavby na zámek.
Klášter pak jako zámek sloužil až do roku 1951, kdy byl zestátněn a státem následně různě využíván.
Od roku 2013 patřil celý areál, tedy původní klášter a kostel, dvěma subjektům. Jedním z nich byla Římskokatolická farnost Sázava - Černé Budy, druhým Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v pražských Emauzích. Pro benediktiny to ale bylo velké sousto a nebyli tak mocni se o svůj podíl náležitě starat. Proto po dohodě se státem došlo v roce 2018 k odkupu jejich podílu státem, aby se mohla cenná památka zachránit. Proto také probíhaly i za našeho pobytu ve městě Sázavě a při naší návštěvě Sázavského kláštera důležité opravy.
Barokní kostel a nedokončená gotická chrámová loď
Areál Sázavského kláštera tvoří dvě oddělené části. Severní a jižní. K severní se ještě dostaneme a jde dnes v podstatě už jen o soudobou zahradu.
V jižní části ale naopak zástavba je. Tvořená postupně od konce 11. století. Jednalo a jedná se o opakovaně přestavované budovy. V první řadě kostel sv. Prokopa (původně při svém vzniku byl ale zasvěcen Panně Marii a sv. Janu Křtiteli), bývalý klášter, faru a hospodářské budovy.
Vzdor všem přestavbám, jak uvádějí odborníci, že uspořádání kostela a přiléhajícího čtvercového kláštera, jaké vidíme po navštívení Sázavského kláštera dnes, je vlastně pokračováním původní zástavby z časů slovanských mnichů, z 11. století. Dnešní stavby viditelné na jejich základech jsou přestavbami už ze 14. století. Dominuje jim ona (za lešením skrytá) věž kostela a především námi obdivovanou architektura hlavní lodi nedokončeného chrámu. Úplně nejnovější podoba hlavních staveb v jižní části areálu ovšem pochází z další přestavby v době baroka.
Měli jsme štěstí, prohlídky se konaly
Doba covidová mění plány každého a mění i možnosti, jak ty zájmy uspokojit. Po jarní vlně covidu-19, umlčení kultury a zavření veřejných prostor, přišlo vytýkané a diskutované, leč pro nás spásné, letní rozvolnění. Stále ještě rekonstruovaný Sázavský klášter otevřel a my jej v hojném počtu navštěvovali. Za našeho pobytu jsme samozřejmě mezi zájemci nechyběli.
Za normálních let – jak jsme vypátrali – se uvnitř komplexu vystřídá za rok téměř 12 tisíc návštěvníků. V roce 2020 měla drtivá většina smůlu. Léto bez zákazů bylo krátké. Za běžných okolností je totiž sezona Sázavského kláštera skoro celoroční. Tj. naplno od dubna do října. V dubnu a říjnu jsou prohlídkám určeny jen volné dny, tedy soboty, neděle a svátky, a to od 10 – 17 hodin. Ve všední dny mají možnost návštěv jen ti, kdo se předem objednají. Od května do září tu ale „jedou“ prohlídky naplno už každý den, vyjma pondělí. V květnu a září od 10 - 17 hodin, v červnu od 10 do 18.15 hodin a o prázdninách, kdy je nejdéle vidět, tedy v červenci a srpnu, od 10 – 18.45 hodin. Abychom byli kompletní v informaci, dodejme, že i v listopadu a prosinci lze prohlídku absolvovat, ale jen po domluvě a jen do 19. prosince. Zájemcům je k dispozici telefon 327321177 a e-mail: sazava@npu.cz .
Ale teď je vše jinak, a ještě dlouho bude, tak je dobré se při úvaze o případné návštěvě (v normální době) Sázavského kláštera podívat na web https://www.klaster-sazava.cz/. Pro úplnost tedy ještě uvedeme přesnou korespondenční adresu Sázavského kláštera. (Národní památkový ústav Správa kláštera v Sázavě, Zámecká 7, Černé Budy, 285 06 Sázava).
Zájemcům držme palce, aby došlo zase někdy k rozvolnění a aby neváhali. Prohlídka za to stojí. Kromě již zmíněné expozice o historii kláštera, moderně zpracované, pojaté a instalované, která prochází celým prohlídkovým okruhem a vysvětluje osudy kláštera z různých úhlů a souvislostí, je k vidění také nádherný sál,
tzv. kapitulní síň z doby Karla IV., vyzdobený zachovanými gotickými freskami mariánského cyklu z první třetiny 14. století., z nichž vlídná, stručná a poutavá paní průvodkyně, vyzdvihla, a plným právem, proslulou Infantia Christi, řečenou to Sázavskou madonu.
Jde totiž o značně unikátní výjev z Kristova dětství, kdy matka vede za ruku a kárá (!), malého a zřejmě zcela lidsky i pozemsky nezbedného Ježíška.
Stavebníci rekonstruují, restaurátoři restaurují
Jak už jsme připomněli, ač to u stavebních prací často nebývá zvykem, viděli jsme tam řadu pracovníků v plném zápřahu. Dokonce se nám kopule věže, během týdne našeho pobytu, jevila den ze dne barevně jinak. Netvrdíme, že to šlo tak rychle, ale změny byly, i když se v tom nevyznáme. Se stavebními dělníky ale řeč nebyla. Snad by i byla, ale proto, že se konaly prohlídky a zahrada je volně přístupná i jindy, hemžilo se nás v areálu mnoho a tak nás raději odděloval od stavebníků stavební zábor. Důvody byly logické, nebezpečí na stavbě jistě hrozí.
Zato uvnitř klášterního objektu s restaurátory to bylo jiné. K naší nemalé radosti a u nich asi k nemalé zkoušce trpělivosti. Pracovali totiž na lešení, pod stropy chodeb, v krajně nepohodlné poloze pod rekonstruovanými nástropními freskami.
A my pod nimi procházeli, okukovali je a fotili. S nimi jsme pak mluvili na schodech pod Sázavským klášterem, když jsme je potkali, jak se vracejí z města z oběda. Kupodivu si nestěžovali. Prý si na to zvykli.
Navíc jejich činnost je tak náročná, že vyžaduje přesnost, cit a plné soustředění, takže ani ruch hlučícího davu diváků s fotoaparáty nevnímají. Jejich mysl, oči a pozornost poutají postupně odkrývaná – neboť před tím zamalovaná – barokní vyobrazení z dějin kláštera na klenbách křížové chodby. Zjistili jsme, že jedno jediné klenební pole při pilné práci zrestaurují za dva roky a že při počtu ještě neodhalených a nezrekonstruovaných kleneb, je čeká ještě asi čtyřicet let práce. Tak co se vzrušovat s nějakými kolemjdoucími návštěvníky.
O rekonstrukci stavební jsme něco slyšeli od průvodkyně, když jsme mířili z jižní části areálu do severní a něco vyčetli pak. V zásadě se opravuje střecha věže. Dostane nové zábradlí, nové podlahy a uprostřed areálu časem bude na novém stožáru hrdě vlát naše česká vlajka.
Za návštěvu stojí i klášterní zahrada
Severní část areálu je dnes sice zahrada, ale při vzniku kláštera, tu stály první stavby. A také původní stavba původního kláštera. Dosud jsou zachovány, ošetřené a odhalené základy a nízké nadzemní zdivo někdejšího románského kostela sv. Kříže, vysvěceného r. 1070. Jak jsme se dozvěděli, šlo o tzv. terakonchu, centrální, čtvercovou stavbu se čtyřmi apsidami.
Pobyt v zahradě byl zvláštní a povznášející. Proto to naše úvodní tvrzení, že celý areál, ale podle nás právě tahle zdejší zahrada, toto prapůvodní místo, kde měl mít svou poustevnu sv. Prokop, působí uklidňujícím dojmem a i neaktivního věřícího samovolně vede ke spirituálním hnutím v mysli a nitru.
Zdálo se nám zprvu, že takovéto virtuální sdílení se sv. Prokopem už jinde nenajdeme. A mýlili jsme se. Našli jsme ještě jedno místo ve městě Sázavě, jež, co se duševního povznesení týče, pro nás bylo ještě zřetelnější. Ale o tom, zase až někdy příště…
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková
