Sázava je opravdové město aneb první dojem, první informace, první rozhlížení se či kde se narodil Korbelář...
Město Sázava
18. - 25. 7. 2020
Kouzlo maloměst je v tom, že vše je blízko, vše je tam v malém, ale vše tam je vlastně jako ve městě velkém. Jen tam není tak moc ruchu, je tam víc přírody a je to do přírody blíž. A když tam chodíte, jako my při našem pobytovém týdnu, potkáváte za pár dní tytéž lidi. Natož pak ti, co tam pobývají pravidelně nebo ti, co tam trvale bydlí. Všichni se tak nějak znají. Mladí ještě zdraví staré, což činili i nám, neboť netuší, zda my se náhodou neznáme s některou jejich babičkou, jež by jim pak dala za to, že nezdraví ty, co je znají od mala. Místním to možná může naopak vadit, že o nich kde kdo, kde co ví, ale nám to tak moc nepřipadalo. Zkrátka a dobře, užívali jsme si s chutí svůj pobyt na maloměstě, jež je na jednu stranu přece jen ještě mile staromódní, ale na druhou už srovnává krok s městem velikým…
Město Sázava má pět částí
Jak už jsme uvedli v úvodním článku věnovaném mimo jiné i našemu útočišti, penzionu Za vodou (viz náš. článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mesto-sazava-aneb-byli-jsme-za-vodou-i-za-vodou/), kde jsme nalezli v městské části Černé Budy dočasný azyl, jde o část města, jež je opravdu od centra za vodou, a do centra se jde přes mosty nad řekou.
Město Sázava se ale skládá celkem z 5 městských částí. Bělokozly, Čeřenice, Dojetřice, Černé Budy a Sázava. My jsme blíže poznali tři z nich. Sázavu, Černé Budy a Dojetřice. Jižním směrem vzdálenější Bělokozly a ještě jižnější Čeřenice jsme už navštívit nestihli.
Malá vsuvka o Hmyzích hotelech ve městě Sázavě
O přírodě v bezprostřední blízkosti města Sázava budeme ještě referovat v některém dalším materiálu. Teď alespoň ukázku, co město pro přírodu také dělá. Lidově se tomu říká Hmyzí hotel. Napočítali jsme jich ve městě na různých místech víc. Ale ten první jsme objevili už na první cestě do centra. Nejprve nás překvapil. Že by umělecká intervence do veřejného prostoru z přírodnin? Ne. Hmyzí hotel.
Co že to je? Doplnili jsme znalosti a už to víme.
Kdo chce, či které město chce, v zahradách a dalších kouscích městské přírody podpořit všeobecně prospěšný hmyz, může pro těmto svým spoluobyvatelům vytvořit útulek. Říká se mu Hmyzí hotel, Hmyzí domek či Hmyzí budka. Ten první, který jsme potkali, byl u cesty V podzámčí, vedoucí do centra města Sázava.
Nevíme, zda je dílem šikovného a přírody milovného kutila, což není nic proti ničemu, nebo byl sestaven z polotovarů, jaké se dají sehnat, případně pořízen jako hotový výrobek. Existuje řada řešení i velikostí. Nám připadaly sázavské Hmyzí hotely všude stejné, takže se zdá, že jde o hotové výrobky. V duchu tzv. městského mobiliáře, tedy aby to nebylo „každý pes jiná ves“.
A k čemu,že slouží Hmyzí hotely? Hmyz je důležitý pro koloběh přírody a ekologické vztahy v ní. Od potravního řetězce (pavouci, slunéčka, mouchy), po opylování rostlin (čmeláci, včely, motýli). Správný Hmyzí hotel je konstruován jako mrakodrap. Základy tvoří kameny, jíl či zemina smíchaná se slámou, senem, staré cihly, kusy kůry, dřevěné špalky, stébla rákosu, pletivo. To vše umně poskládané. Nacházet by se to mělo na osluněném místě. Náš první objevený Hmyzí hotel u cesty k centru byl správně osluněn (má být v závětří), tenhle stál v krytu hustého porostu stromů a keřů, a v okolí se má nacházet i pár větších polen a kamenů. Bylo. Při letmém pohledu jsme sice ruch much či hmyzu, tak jak to rádi pozorujeme v případě mravenišť, nepozorovali, ale věřme, že se hmyzu v Hmyzím hotelu dařilo a že byl právě na každodenních cestách a že prosperoval. A s ním i okolní příroda.
Poučení jsme našli v materiálech Českého svazu ochránců přírody, Živá zahrada a jsme rádi, že nám tato velká maličkost svědčící o postoji města, či jeho aktivit k přírodě ukázala, že člověk přírodu nemusí jen devastovat a ničit, ale že pro ni umí i něco pořádného udělat.
Cesta zvaná K podzámčí vede rovnou do centra
Od našeho výchoziště jsme se vydali zprvu luční cestou, nazvanou V podzámčí, která nás dovedla k lávce pro pěší a kola přes řeku Sázavu. Po asi kilometrové procházce jsme se ocitli na kraji městské části Sázava, tedy v centru. Pár kroků ulicí Jiráskova a už nás vítalo centrální náměstí Voskovce a Wericha, s fontánou uprostřed. Zde se nachází radnice, infocentrum, kavárna, knihovna, kino, divadlo a sloupové hodiny. Vše v režné cihle. Útulné moderní, klidné.
Začněme od hlavy - Sázavskou radnicí
Do objektu radnice jsme nevešli. Je v patře objektu a dole se nachází spořitelna a služby. Přístup je ale bezbariérový. Až do roku 2013 sídlil úřad města Sázavy za rohem, ve Školské ulici, v bývalé rodinné vile ze 40. let minulého století. Objekt ale nevyhovoval a úřad využil rekonstrukce bývalého domu služeb na náměstí Voskovce a Wericha, kde vzniklo jeho nové působiště. Náklady na přestavbu - jak jsme zjistili - přišly město na 15.5 milionu Kč a hradilo si je samo. Radnice získala 650 m čtverečních kancelářských ploch a využila je k sestěhování všech 24 zaměstnanců ze tří předtím dislokovaných budov (z vily na Školské, ze zdravotního střediska, jež se změnilo na polikliniku a společenského domu, kde sídlili městští strážníci).
Náměstí Voskovce a Wericha je opravdové centrum města
Pohledné, úpravné a krásně cihlově červené náměstí s názvem obou legendárních divadelníků je skutečným centrem dění. Kromě vedení města je tu městská knihovna. Nabízí přes 20 tisíc titulů a kromě půjčování knih a časopisů provozuje veřejný internet, pořádá akce pro děti i dospělé. Nám poradila příjemná a ochotná paní knihovnice, jak se nejlépe dostat k Huti František, o níž také přineseme časem materiál. Na témže náměstí je i Informační a kulturní centrum Sázava. Zmínili jsme je užv souvislosti s právě v době našeho pobytu probíhající výstavou (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jan-herman-posazavske-hrady-v-rekonstrukcich-a-retrokresbach-aneb-mala-ukazka-kastelologie-a-ikonografie-ve-meste-sazava/).
Místní Informační a kulturní centrum informuje zájemce a kdykoli jsme tam zavítali, bylo tam turisticky živo. Infocentrum provozuje i veřejný internet, obsazen nebyl, ale my se mu vyhnuli dovolenkově obloukem. Je tam možnost ofotit potřebné materiály. Kromě toho Infocentrum spravuje i místní kulturní dům, kulturní síň U Martina a vývěsní skříňky města. Četné vývěsní skřínky se nacházejí mimo jiné hned vedle a je jich tam požehnaně.
Infocentrum také pořádá a koordinuje kulturní a společenské akce, provozuje městské kino a pro město spravuje fotodokumentaci, kroniky, archivuje historicky důležité materiály. Vydává i Sázavské listy, do nichž jsme zvědavě nahlédli, zajišťuje propagaci města, vydává propagační materiály, tiskoviny,prodává turistické materiály a poskytuje drobné služby pro občany. Z webu města jsme také načerpali nejednu informaci pro naše vstupy pro náš web.
Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava
V přilehlém kulturním domě sídlí - v době divadelních prázdnin ovšem nehrál - Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava. Soubor, jehož historie sahá do 2. pol. 19 století. Za 1. republiky tu hostovali místní rodák Otomar Korbelář - zmíníme se o něm a o jeho rodném domě v našem článku věnovaném Dojetřicím a další velký herec té doby Gustav Nezval. V roce 1959 byl v Sázavě postaven kulturní dům, k jehož slavnostnímu otevření nastudovali sázavští divadelníci Strakonického dudáka. Po roce 1989 se divadelní skupina přejmenovala na Divadelní soubor Jiřího Voskovce a z její iniciativy vznikla v Sázavě v roce 2000 známá soutěžní přehlídka amatérských hudebních divadel Voskovcova Sázava.
Další vsuvka - o všudypřítomném Jiřím Voskovcovi
Jiří Voskovec, osobnost Osvobozeného divadla, nedílná součást divadelnické dvojice s Janem Werichem, všeobecně známé jako V+W, byl herec, spisovatel, dramatik a textař. Původním jménem Jiří Wachsmann. Dne 19. 6. 1905 se narodil právě ve městě Sázavě. A 1. 7. 1981zemřel v dobrovolné emigraci v Americe, kde působil jako herec.
Narodil se v chalupě svého dědečka, malíře Soběslava Pinkase. Voskovec ve spojení s Werichem a Jaroslavem Ježkem vytvořili legendární tým a ve 20. a 30. letech 20. Století působili v Osvobozeném divadle. Po čas okupace byli v exilu v Americe, odkud vysílali do vlasti alespoň skeče povzbuzující ty, kteří se odvážili zahraniční rozhlas poslouchat. Po válce se sice oba protagonisté vrátili, ale v souvislosti v únorem 1948 Jiří Voskovec opět odputoval do USA, odkud už se do vlasti a do rodné Sázavy nevrátil. Město Sázava sehrálo dokonce i svou roli při vzniku Osvobozeného divadla, neboť Voskovec s Werichem začali psát svoji první společnou hru - Vest pocket revue- právě ve Voskovcově rodné chalupě. My jsme z časových důvodů rodný dům Jiřího Voskovce za našeho pobytu ve městě Sázava nevyhledali. Nachází se poblíž města v lokalitě zvané Čertova Brázda. Vede tam žlutá i zelená turistická značka. Rodný dům je chalupa ve staročeském stylu. Voskovec si nechal nedaleko ní postavit i dům, v němž žil až do emigrace.
Město Sázava žije překvapivě bohatým společenským a kulturním životem
Když už jsme u kultury. Jak jsme vyčetli, tak mimo každoročních akcí spolupořádaných městem, mimo zmíněnou přehlídku divadelních souborů Voskovcova Sázava, se lze ve městě Sázavě nadít překvapivě bohatého kulturního života. Třeba reprezentačního květinového plesu, tradičního masopustního průvodu, pálení čarodějnic či silvestrovského ohňostroje. A lze objevit i jiné akce. Podílí se na nich i správa Sázavského kláštera, Centrum sklářského umění, místně působící církve, základní školy, zájmové spolky a v neposlední řadě i místní. Od plesů, přes koncerty komorní hudby, Dětský den až po tradiční Noc kostelů, letní Klášterní písařskou dílnu a Dětský archeologický den. K tomu patří výstavy, příležitostné koncerty, autorská čtení, přednášky atd. Inu jako ve velkém městě. Ne, že ne.
Trocha čísel pro orientaci
Říkáme-li o městě Sázavě, že je jako velké město, tak si k tomu přidejme pro srovnání pár čísel, jež jsme si o městě Sázavě vyhledali. Tak především celková rozloha města Sázavy je něco přes 2 000 ha. Z toho je 625 ha zahrad, 20 ha sadů, 227 ha zatravněných ploch, 1 108 ha lesů, 62 ha vodních ploch a jen 44 ha je zastavěno či jinak zabetonováno. To je něco přes 2 %. Tak aby tam nebylo hezky, zeleno, vzdušno, v horku příjemně a vlhko. Ve městě Sázava žije 3 720 obyvatel, zhruba půl na půl mužů a žen. Najdeme tam 836 budov, z toho 741 rodinných domů, 83 bytových a 12 dalších účelových budov. A působí tu 148 firem…
A když opravdové město, tak městský znak a vlajka
Stávající městský znak a stávající městská vlajka jsou dílo jednoho z našich nejvýznamnějších heraldiků, Jiřího Loudy. Vznikly v roce 1997. Do té doby platil dnes již neoficiální znak města,vytvořený v roce 1966, na němž byla v modrém štítu stříbrná brána s jednou špičatou věží, v ní zlatá berla, nad ní vpravo zlatá mnišská kápě a vlevo zlatá křivule.
V současném platném Loudově znaku vidíme především symbol řeky (modré vlny), kláštera (červená věž kostela sv. Prokopa ) a čtyři červené gotické oblouky, představující nedostavěné klášterní trojlodí. Je tam i symbol mnišství (černá benediktýnská kápě) a v neposlední řadě připomínka opatství (zlatá berla). A městský prapor? Jeho přesný heraldický popis říká: „List tvoří tři vodorovné pruhy: bílý dole zvlněný, červený vlnitý a modrý zvlněný. Červený pruh a modrý pruh mají čtyři vrcholy a tři prohlubně. Poměr šířky k délce listu je 2:3“.
Město Sázava a veřejný prostor
Veřejný prostor a jeho využití poslední dobou rezonuje napříč veřejností i médii. Diskuze se vede o tom, jak by měl správně vypadat. Kdo by ho měl vlastně vytvářet a jak. A také, k čemu by měl sloužit. Nejsme kompetentní jako nějací arbitři, ale troufáme si vyslovit svůj názor, pohled hostů města Sázavy, co se tam dovolenkově pohybovali, trávili čas, chtěli něco vidět, něco zvědět a hlavně, mít dobrý pocit z pobytu v ulicích, mezi domy, na náměstích, v parcích a vnitřních veřejných prostorách, čili ve veřejném prostoru.
A jaký byl náš pocit a dojmy? Město Sázava je klidné, přívětivé a vzdušné město. V oblasti se zástavbou rodinných domů i na sídlišti a v oddychových zónách. Výkladní skříně, plakátovací sloupy, ale i městský rozhlas, jenž denně - alespoň za naší návštěvy - informuje, co se koná v nejbližších dnech. Zval třeba na sobotní bleší trh na náměstí Voskovce a Wericha. Trh jsme ale nezastihli.
První sobotu jsme dorazili až odpoledne, druhou sobotu odjížděli ráno.
K veřejnému prostoru patří sochy v parcích,
pejsci v ulicích, květiny v oknech i na záhonech,
či mraky na obloze.
Potěšily nás i knihobudky.
V Praze propagované a oblíbené,
nechybějí ani zde.
A beztrestné radovánky dětí, klidně i ve fontáně na hlavním náměstí, byť s nenápadným dohledem paní učitelek či vedoucích oddílů. Občané - jak jsme je vídali, nebo s nimi hovořili - příjemní a „normální“, stejně jako předůležití, v mobilovém opojení. Jako všude. A co nám neuniklo, korpulentní dámy.Ale tak, jak kdysi napsal Miroslav Horníček: „Spíše než korpulentní, byly kórpulentní…“. Těch je ve městě víc než moc. Nic proti nim, věc každého, zřejmě vliv oné dobré a bohaté kuchyně v místních restauracích běžné.
A průmyslová část? Z našeho pohledu okolí skláren. Na nás nepůsobilo až tak moc rušivě, je takříkajíc mimo město. Jinou průmyslovou část města Sázavy, na kraji městské části Černé Budy, směrem k Pražské a Průmyslové ulici, jsme nezkoumali, ale i tato oblast je mimo město.
Pro nás bylo město protkáno zelenými plochami, zástavba - zejména sídlištní - skýtala odpočinková zákoutí a lavičky, hřišťátka pro děti, možnosti parkování a stromy, takže v žáru slunce i stín. O sídlišti 9. května ještě přineseme samostatné informace a osobní dojmy.
Samozřejmě, že nic není a nemůže být na 100 %. Objevili jsme i místa zanedbaná, stavebně či údržbou, ale podle nás převažuje příjemný a povzbudivý pocit. Vše korunuje řeka, mosty a příroda, pár kroků za domy. A odlesk historie, ač se klášter, ústřední záležitost, momentálně radikálně restauruje. Budeme se mu také dostatečně věnovat. Stejně jako pohledům turistickým, cykloturistickým, sportovním, vodáckým a dalším. Ale o tom zase někdy příště…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček (internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček