Santiago Calatrava: Art & Architecture aneb …mosty jako sochy v krajině…
G HMP/Dům U Kamenného zvonu - Praha
7. 6. - 16. 9. 2018
Na tiskové konferenci k nové výstavě Santiago Calatrava: Art & Architecture, kterou se zahájila výstava prací Santiaga Calatravy, byl světoznámý španělský architekt a umělec Santiago Calatrava osobně přítomen. Akci zahájila ředitelka Galerie hl. m. Prahy Mgr. Magdalena Juříková, a poté promluvila kurátorka výstavy Cristina Carrillo de Albornoz.
Magdalena Juříková ocenila výstavu jako mimořádnou událost pro G HMP. Připomněla, že si považuje za čest osobní přítomnost Santiaga Calatravy, významného světového architekta. Rovněž připomněla své dojmy z jedné jeho realizace budovy muzea v Milwaukee (město ve Wisconsinu/USA), kde si říkala, jaké by to bylo uspořádat výstavu jeho prací v Praze a že se jí zdá až neuvěřitelné, že se ten sen splnil.
Cristina Carrillo de Albornoz poděkovala jménem Calatravy primátorce hl. m. Prahy, Adrianě Krnáčové za to, že výstava v Praze je, protože ona byla tou, která se v New Yorku s Calatravou setkala, ona byla tou, která výstavu iniciovala. Navíc je přínosem primátorky, že na výstavě Santiago Calatrava není představen jen jako architekt, ale také jako sochař, keramik, kreslíř a malíř.
Výstava je cílena na Prahu, speciálně pro prostory Domu U Kamenného zvonu, jež autora uhranuly a inspirovaly k volbě exponátů a jejich rozmístění. Santiago Calatrava si považuje, že k výstavě mu byl nabídnut nádherný gotický palác s dlouhou historií, na což se snažil reagovat i ve výběru svých prací. Dokonalá gotická architektura je pro něj dodnes vzorem.
Na výstavu vybral i ukázky kreseb ze skicářů. Ne proto, že by šlo až tak o umění, ale proto, abychom si všimli, jak se vyvíjí prvotní představa budoucí výsledné stavby.
Jiná věc jsou mistrovy vystavené obrazy. Santiago Calatrava začal jako malíř, než začal pracovat i jako architekt. To přišlo až později, až po studiu architektury a techniky. Nikdy ale malířství neopustil a věnuje se mu stále souběžně s architekturou. Na kontě má téměř 300 obrazů, kterých si sám u sebe cení. A jejich vystaveným výběrem by nám chtěl zprostředkovat pohled do svého nitra, abychom ho poznali nejen jako projektanta velkých staveb, ale také jako umělce a člověka.
Závěrem svého vystoupení pak Carrillo de Albornoz poděkovala G HMP za vynikající spolupráci při realizaci náročné výstavy, která je celá bez výjimky sestavena z osobní sbírky Calatravy.
Santiago Calatrava ve svém mimořádně sdělném, emotivním a sympatickém vstupu poděkoval primátorce hl. m. Prahy za nápad, snahu, iniciativu a možnost vystavovat v Praze. Pochválil i realizační tým G HMP, který na jeho výstavě pracoval s opravdovým nadšením a s láskou. On sám, že za nejdůležitější ale považuje souznění svých prací s geniem loci této gotické budovy.
Závěrem také složil kompliment Praze. Řekl, že procestoval svět, zná celou řadu světových měst a že každé z nich na něj působí nějakým charakteristickým dojmem. Třeba Vídeň je pro něj hudba, a tak podobně. Architekturu pro něj ale představuje zejména Řím, kde předlouhé dějiny zanechaly své hmotné stopy, a přesto se to celé snoubí a snese, a to i s tím nejmodernějším. Ve chvíli, kdy ale poznal historické jádro Prahy, stala se pro něj městem architektury i Praha. Je proto opravdu moc rád, že jeho práce mohou být vystaveny právě v tomto městě.
Poté následovaly otázky z řad přítomných i z řad novinářů. Čas tiskové konference, určený pro dotazy, směrované především k Calatravovi, nebyl velký, ale bohatě ho naše novinářské dotazy zaplnily. I když při výřečnosti Calatravy jich zase tak moc být nemohlo…
Jeden z dotazů byl mířen na fakt, který už naznačil i sám Santiago Calatrava ve svém vstupu a který do jisté míry ilustruje i sama výstava. Kresebné skici nového objektu. Dozvěděli jsme se, že jich Calatrava vytvoří až 200 za týden, a to ještě třeba není s výsledkem spokojen.
Santiago Calatrava to potvrdil, a odpověděl citací jiného slavného architekta, Le Corbusiera. Ten na prý podobnou otázku odpovídal: „Vím, je to až marnotratné, kolik času trávím prací…“ .
Santiago Calatrava to doplnil tím, že pro něj je práce (a mělo by to tak být u všech z nás bez ohledu na profesi) stejně samozřejmá a stejně nezbytná jako třeba dýchání. A protože vnímá intenzivně vše kolem sebe, tak je tím nabit a snaží se to sdělit dál. A ty skici ho posouvají. První je úplně jiná než ta poslední. Budeme-li se něčemu intenzivně věnovat třeba 1000 hodin, bude výsledek výrazně jinde, než byl na počátku. A takhle vznikají jeho práce. Proto tolik skic.
Calatravovou oblíbenou disciplínou jsou mosty. Byl tedy tázán, proč a zda nejde o záměr.
Santiago Calatrava potvrdil, že jeho portfolio čítá už 40 mostů. A že zastává názor, že architektura není jen řešení, ale má být uměním, tj. působit pozitivně na lidi, kteří ji vidí a užívají. A má jim také sloužit tak, aby ji opravdu rádi užívali. A mosty se k takovému přístupu přímo nabízejí. Ale zdaleka nejen mosty. Každá stavba by měla sloužit a přitom povznášet.
Třeba tato místnost, řekl Santiago Calatrava a máchl rukou kolem sebe, ta vznikla ve středověku. Sloužila a líbila se. Od středověku dodnes. Proto tu také přetrvala. Měnily se její funkce, využití, lidé, kteří ji využívali, dějiny. A slouží dodnes. Jako koncertní sál i jako sál konferenční. A bude sloužit nadále. Třeba i jiným účelům. To je to, co by mělo být posláním architektury. Architekt je totiž ten, kdo pracuje. Pro lidi, kteří jeho dílo budou využívat.
A pokud jde o mosty? Studoval je v době, kdy všude byly jen mosty ryze účelové. Válka jich nespočet zničila a po válce se musely budovat nové. Rychle a účelově. Musely sloužit. A v době, kdy už tvořil, se mosty navracely zpět ke své druhé roli, umění pro lidi. Tedy cosi, co nejen propojí dva břehy, ale místo i ozdobí, povýší a těm, kdo takový most užívají, přinese i kulturně estetický zážitek. A proč zrovna Santiago Calatrava staví mosty?, To už je věcí zadavatele. Architekt jenom realizuje přání zadavatelů…
Na banální, leč důležitou otázku, kde bere inspiraci, odpověděl Santiago Calatrava, že si hledá inspiraci v přírodě. Protože příroda je a má být učitelkou veškerého výtvarného umění.
A pak ještě dodal, že Picasso pravil:
„V 16 letech jsem maloval jako Raffaello.
Ale celý život jsem se snažil, abych konečně maloval jako dítě.“
A to je to, čeho se prý drží i Santiago Calatrava.
Nekomplikovat věci,
vše podstatné vidět dětskýma očima
a hledat řešení v přírodě,
protože je zcela dokonalá…
Závěrem padla otázka, zda Santiago Calatrava bude projektovat i pro Prahu.
Řekl, že odpovědět na tuto otázku mu nepřísluší. Že to on nerozhoduje. Určitě by pro něj ale bylo ctí, třeba jen něčím maličkým, Praze přispět. Zatím, že je šťasten i za tuhle nádhernou výstavu, konanou v Praze. (Richard Koníček)
(vybráno z tiskové zprávy)
Rozsáhlá výstava představuje zásadní výběr z Calatravových maleb,
architektonických modelů, návrhů, soch a kreseb.
Jedná se o 1. komplexní přehlídku děl slavného architekta, stavebního inženýra a umělce
Santiaga Calatravy v České republice.
Výstava Santiago Calatrava: Art &Architecture
poskytuje jedinečný vhled do díla a tvůrčího procesu předního španělského architekta.
motto: Natura mater et magistra
„Výstava je výjimečným pohledem na Calatravovo neustálé hledání unikátní umělecké cesty a na způsob,
jakým rozvinul své originální architektonické tvarosloví,
velmi vzdálené veškerým konvencím i zavedeným pravidlům jeho doby,
a to v jistém smyslu i prostřednictvím sochařství,“
řekla kurátorka výstavy Cristina Carrillo de Albornoz.
Výstava Santiago Calatrava: Art &Architecture nás seznamuje s Calatravovým výrazným poetickým architektonickým stylem, jehož nejcharakterističtějším rysem je cit pro pohyb a napětí, a jehož hlavním zdrojem inspirace jsou formy a tvary světa přírody a lidská anatomie.
„Jako sochař se musím dívat dovnitř tvarů a musím zohledňovat rozměry,
s nimiž neustále pracuji. Jsem posedlý tím opírat se při tom
o něco osobního a co nejméně koherentního. 
Dalo by se to popsat jako malé záchvaty v procesu zkoumání.
Tím, co mě nejvíce zajímá, jsou proměny forem a jazyka, transformace…
Zásadně používám zcela běžné materiály jako ocel či beton.
Mé zkoumání je však vždy podloženo
každodenní náročnou prací v ateliéru –
množstvím kreseb, skic a dalších studií …“
Santiago Calatrava
Instalace v obou podlažích Domu U Kamenného zvonu představuje Calatravovy velkoformátové malby a kinetické a abstraktní sochy spolu s velkolepými architektonickými modely některých z jeho nejznámějších projektů:
- dopravní terminál Světového obchodního centra (World Trade Center Transportation Hub) v New Yorku
- pro přístav místního zálivu postavená Dubajská věž (Dubai Tower), jež se má stát nejvyšší stavbou světa
- pavilon Spojených arabských emirátů pro světovou výstavu Expo 2020 v Dubaji (ovladatelné prvky střechy pavilonu odkazují na pohyb křídel sokola v letu - ve dne se rozevírají a odhalují spodní fotovoltaické panely a lze je zavřít, když nejsou v provozu, aby se chránily před nánosem písku)
- 2012 - řecký pravoslavný kostel sv. Mikuláše v New Yorku (původní kostel byl zničen při zářijovém teroristickém útoku 2001)
Calatrava projektoval více než 40 nekonvenčních mostů, stojících po celém světě;
výstava proto klade důraz na jeho unikátní estetiku
při navrhování tohoto typu staveb a mimo jiné představí i
přejezd Sharq (Sharq Crossing),
složený ze tří navzájem propojených mostů a
dvou podvodních tunelů, přetínajících záliv v katarském Dauhá.
Dalšími exponáty je několik Calatravových původních skicářů a více než stovka jeho kreseb (v Calatravovém archivu jich je 300 tisíc). Cílem zahrnutí těchto kreseb je ukázat, nakolik integrální součástí je kresba a malba v Calatravově mnohavrstevném procesu navrhování, při němž se architektonická skica vyvíjí z fáze konceptu v realizaci.
Kurátorka: Cristina Carrillo de Albornoz
Grafické řešení: Jan Šerých
Architektonické řešení: Tomáš Svoboda
Santiago Calatrava architekt, stavební inženýr, malíř a sochař (* 1951ve španělské Valencii)
- od 8 let navštěvoval Školu umění a řemesel
- 1964 poprvé v Paříži
- 1968 - studuje architekturu na Polytechnické univerzitě ve Valencii (původně chtěl studovat Vysokou školu krásných umění v Paříži)
- 1974 - postgraduální studium urbanismu
- 1975-1979: studuje stavební inženýrství v Curychu na Spolkové vysoké technické škole (EHT)
- 1981: přednášejícím asistentem na Institutu pro stavební statiku, konstrukci, aerodynamiku a lehké konstrukce při EHT
- 1981: otvírá svou kancelář v Curychu, zahajuje praxi v oboru architektury a inženýrství
- 1982 - vyhrává architektonickou soutěž na rozšíření curyšského nádraží Stadelhofen a revitalizaci v jeho okolí
- 1984 - pověřen 1. zakázkou na stavbu mostu…
- 1985: představuje své první plastiky na výstavě v Curychu…
- 1987 - 1993: pracuje na mnoha dalších veřejných projektech…
- 2004: po mnoha úspěších zakládá další svou kancelář – v New Yorku…
- 2008: vyzván k vytvoření 5 scénografií pro Newyorský balet
- 2011: jmenován členem Papežské rady pro kulturu ve Vatikánu
- od 2013 pracuje na megaprojektech…
- k jeho architektonickým počinům z poslední doby se vedle mnoha předchozích celosvětových realizací řadí kromě Dubajské věže a a dopravního terminálu Světového obchodního centra v New Yorku také kostel sv. Mikuláše v New Yorku a projekt Greenwich Peninsula Place v Londýně
- dosud obdržel celou řadu ocenění od předních mezinárodních organizací, mimo jiné Evropského centra pro architekturu, umění, design a městský rozvoj, Chicago Athenaeum: Muzea architektury a designu (Evropská cena za architekturu za rok 2015) a Výboru pro výškové budovy a urbánní prostředí (cena za mrakodrap Otáčející se torzo ve švédském Malmö, 2015)
- během jeho profesní kariéry čestný doktorát mu udělilo přes 20 prestižních univerzit z celého světa
- v současné době žije v Curychu a New Yorku
Cristina Carrillo de Albornoz Fisac
- bývalá diplomatka, působící při Organizaci spojených národů (UNESCO a UNDP) ve Švýcarsku a Francii
- v současnosti spolupracuje jako nezávislá kurátorka s řadou celosvětových muzeí a uměleckých institucí (Reina Sofia Museum v Madridu, petrohradská Ermitáž, Národní galerie v Berlíně, Sbírka Thyssen, Circulo de Bellas Artes, Nadace Telefónica, Sbírka Berardo v Portugalsku, Nadace Nobelovy ceny v Oslu i Národní muzeum v Pekingu)
- podílela se na římských výstavách Arthemisia
- pracovala pro několik předních uměleckých galerií, například Marlborough a White Cube v Londýně
- ke spolupráci ji vyzvala řada světových umělců; mezi jinými Balthus, Fernando Botero, Wim & Donata Wendersovi, Santiago Calatrava, Frank Stella, Manolo Blahnik, Terry O’Neill, Gao Xingjian, David Salle, Richard Deacon, Robert Rauschenberg, Cristina Iglesias a Zaha Hadid
Výstava vznikla ve spolupráci se studiem Santiaga Calatravy v Curychu.
Akce se koná se pod záštitou primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové.
110 00 Praha 1
Staroměstské nám. 13
Máme otevřeno denně kromě pondělí: 10.00 – 20.00 hodin
Vstupné: dospělí: 120 Kč / studenti: 60 Kč / senioři: 30 Kč
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková
Doprovodný program
- Sobotní výtvarné workshopy
so 28. 7. 2018/ 13.00 - 18.00 hodin/Skelet architektonického objektu, Dům U Kamenného zvonu
so 1. 9. 2018/ 13.00 - 18.00 hodin/Dynamika a sekvence pohybu, Dům U Kamenného zvonu
Během interaktivních prohlídek a výtvarných workshopů si představíme tvorbu světově uznávaného architekta a umělce Santiaga Calatravy. Přiblížíme si postupy jeho tvorby od prvotní myšlenky, skici a kresby přes drobné modely a vizualizace až k finálním realizacím architektury. Zamyslíme se nad působením konstrukce, vyzněním použitého materiálu, dynamikou tvarů a křivek a citlivým začleněním do kontextu okolního prostoru a původního urbanistického plánu. Východiskem pro tvorbu se nám stane konstrukční řešení autorových staveb.
Prostříháváním a stáčením plastových sítí vytvoříme drobné objekty, napodobující jeho osobité architektonické tvarosloví. Bližší vhled do tvůrčího procesu umělce nám umožní také prozkoumání fenoménu pohybu a dynamiky. Obdobně jako autor se budeme inspirovat tvaroslovím přírodních procesů, zvířat a lidské anatomie. Jejich redukcí na základní linie vytvoříme kresebné návrhy architektonických konceptů.
Sobotní workshopy jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoli ve vymezeném čase.
- Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory
čt 13. 9. 2018/15.00 - 18.00 hodin/Skici, myšlenky a kontexty, Dům U Kamenného zvonu
pá 14. 9. 2018/15.00 - 18.00 hodin/ Studijní kresba a figura I., Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
ne 16. 9. 2018/15.00 - 18.00 hodin/ Studijní kresba a figura II., Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
Interaktivní dílny jsou zaměřeny na kresebnou práci umělce a jeho vystavené skicáře. Navážeme na jedno z východisek tvorby autora, které pramení z každodenní studijní kresby lidského těla. Výtvarné workshopy se budou odehrávat v rovině skicování za pomocí kresebného média.
Úvodní setkání proběhne přímo v expozici v Domě U Kamenného zvonu, kde se účastníci dílny seznámí skrze rychlé kresebné záznamy s tvorbou umělce. Zde se soustředímet na kresbu jako přímé spojení mezi mozkem a rukou. Navazující dílny budou situovány do zázemí ateliéru edukačního centra, kde se budeme věnovat kresbě podle živého modelu. Účastníci budou seznámeni se základy studia figurální kresby a s anatomií lidského těla.
Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Rezervace nutná.
Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové – 5 Kč, ostatní nad 10 let – 20 Kč
Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz
Mobil: +420 606 612 987, 608 216 418