Úvod > Ryan O’Rourke: Mind /in/the spot aneb kde končí ´skvrna /spot´ a kde začíná ´mysl /mind)´?!

Ryan O’Rourke: Mind /in/the spot aneb kde končí ´skvrna /spot´ a kde začíná ´mysl /mind)´?!

28.07.2014 12:36

Nau Gallery - Praha

15. 7. – 21. 8. 2014

Na vernisáži v kamenné Nau Gallery jsme zhlédli autorovy obrazy, které doprovodil autor Ryan O’Rourke zajímavým textem, který přikládáme. Autor přišel se zajímavou myšlenkou. Chce nás totiž upozornit na nepopiratelný již fakt, že vnímáme obrazy automaticky, stejným pohledem. Ryan O’Rourke narušuje tradiční struktury obrazu a ukazuje, že malovaný obraz je spoustou barevných skvrn na podkladu. Uspořádání těchto skvrn je potom dílem jak náhody, různých parametrů materiálu, malířského aktu, tak i lidí samotných, tj. autora na jedné straně, vnášejícího do obrazu smysl, a diváka na straně druhé, který do obrazu promítá vlastní představy a vidí své významy. Proto Ryan O’Rourke konstruuje abstraktní obrazy z prakticky objektivně rozpoznatelných prvků a tematizuje tak zastíranou a nejasnou hranici mezi reprezentací a abstrakcí.

„Obrazy vidíme všude. Jsou v různých podobách běžnou součástí našeho života a jako takové je většinou vnímáme určitým automatickým, zavedeným způsobem. Myslím si ale, že je to trochu škoda. Když se na obraz díváme jako na jiné aspekty reality, o něco přicházíme. Mým cílem bylo to, jak dílo vnímáme, zproblematizovat, a tento proces analyzovat z hlediska různých aspektů.

Kdybychom se na dílo důkladněji zadívali, všimli bychom si, že v určitém smyslu je složené jen ze skvrn na podkladu, například fotografie je tvořena z teček pigmentů na fotopapíře. V některých souborech těchto šmouh lze vidět ´věci´ - více či méně rozpoznatelné skutečnosti. V malbě je široké pole možností – můžeme skvrny a tahy složit i tak, aby vypadaly jinak, než čekáme. Nemusíme se omezit buď na čistou abstrakci, nebo reprezentaci. Chtěl jsem se zabývat tímto hraničním pásmem mezi skvrnou a věcí a pohybovat se tímto kontinuem. Zároveň také dosáhnout nestejnoměrnosti z tohoto hlediska – aby míra organizovat v rámci jednoho díla byla různá. Dělal jsem to někdy s vyšším zapojením vědomé vůle, jindy jen mechanicky. Postrkoval jsem barvu v některých partiích, v jiných se zase zaměřil na reprezentaci. Zajímalo mě, co můžu vytvářet, když obrazy/skvrny rozeberu a zase složím jinak dohromady. Rozmístil jsem prvky jinam, roztahoval, vynechal, dvakrát či třikrát překopíroval…

Zároveň skvrny nebo věci, které dílo tvoří, považujeme za součást obrazu jakožto fyzického objektu. Dílo však ve skutečnosti není pouhým materiálním, objektivně daným ´předmětem´. Spoluutváří ho totiž na jedné straně autor a na straně druhé divák. Malíř při malbě vnáší do díla – ať vědomé nebo nevědomě – své myšlenky, pocity, zkušenosti, zvyky, neurčité pohnutky, atd. a zároveň se skrze něj, ať chce či nechce, do díla promítá širší kontext (kultura, prostředí, výtvarná tradice, příběhy, zadání…). Podobný proces probíhá i na straně diváka, který dílo vnímá. Může vidět ony skvrny, které se mohou konkretizovat v jemu známé předměty (ačkoli také nemusí). Do tohoto procesu i on zapojuje jak svůj ´vnitřní prostor´, tak vnější ´krajinu.´ Výsledkem je pak určitá velmi reálná iluze, která vzniká a ´vypadá´ v každém jednotlivém případě jinak.

V souboru obrazů, který tvoří tuto výstavu, jsem si chtěl ´´´pohrávat´´ s tímto složitým procesem tvorby a vnímání, do něhož vstupuje mnoho faktorů. Chtěl jsem s ním experimentovat, snížit jeho samozřejmou pohodlnost. Klást sobě i divákovi překážky a otázky. Kde končí ´skvrna /spot´ a kde začíná ´mysl /mind)´?“

(Ryan O’Rourke)

Ze životapisu: Ryan O’Rourke (na foto vpravo)