Rozhledna Zlatý Chlum u Jeseníku aneb na pivo je trochu z ruky, ale stojí za to…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Byl čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce, že se tropy budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Jestliže výstup na Čertovy kameny (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/z-jeseniku-na-certovy-kameny-aneb-kam-se-leze-podle-retezu-ci-at-si-zlato-certi-nechaji/) byl, jak se módně říká ´brnkačka´, dospěli jsme k závěru, že kousek (1,5 km) na rozhlednu Zlatý Chlum bude totéž. Mimochodem, proč Zlatý Chlum? Inu v minulosti byl významným nalezištěm a těžištěm zlata. Jako u Čertových kamenů. A tak, abychom se pak mohli pyšnit, jak jsme zdolali - i přes neduhya věk - další z vrcholů v okolí našeho letního týdenního pobytu ve městě Jeseník, jsme vyrazili. Ne nadarmo se říká, pýcha předchází pád. Ten sice naštěstí nenastal, ale při pořádně náročném výstupu k němu bylo blízko…
Motiv našeho dobrodružství
Motivem našeho dobrodružství byla tedy zvědavost, zvídavost a již zmíněná ´namyšlenost´. Že jako o nic moc nejde… Šlo. Ale my to v té chvíli netušili. Přídavným podmotivem nám pak byl ještě pán, v našem - tedy už poněkud mezním – věku, jenž o berli (!) vyrazil do příkré stráně s námi. Tedy přesněji nejprve ještě za námi, pak už s námi a nakonec daleko před námi.
Byl to Slovák a jeho neoberlená paní též našeho věku z něj byla dost divoká. Vysvětlila nám - při postupném sdílení téměř kolmo stoupající modré turistické značky - že její muž tu byl kdysi v mládí. A že si na stáří, v jakémsi jubileu, usmyslel, že ještě jednou absolvuje tentýž výstup. Detail, jako ten, že chodí o berli, prý nějak pominul. A pominout se z něj mohla i jeho ochránkyně. Prozradíme raději hned konec - že dopadl dobře. Když jsme se, my a jeho paní, k rozhledně doplahočili, on už se pohledně vyvaloval na kládě a vítězoslavně popíjel dávno před námi zakoupené pivko. A berlu, berlu sice nezlomil, jak se to dělává v Piešťanech, ale demonstrativně ji odhodil o kus dál. Asi aby ukázal, že vůbec o nic nešlo a že my jsme jen pouhé bačkory. No, na sestup si ji ale už zase raději pokorně vzal…
Tak nejprve raději o té rozhledně
Rozhledna Zlatý Chlum u Jeseníku dostala jméno podle vrchu, čnícího nad městem Jeseník a viditelným z města v údolí. Vršek vrchu, stanoviště rozhledny, se nachází 875 metrů nad mořem. Ve své době, tedy tehdy, kdy se u nás rodila turistika, v tomto případě před sto lety, padl vrch do oka těm, kdož rádi stavěli rozhledny i těm, kdož se z nich hodlali posléze rozhlížet.
Nebyl to ale důvod jediný. V Jeseníku (tenkrát ještě Frývaldově) mělo sídlo i tehdejší ústředí moravskoslezského sudetského horského spolku (MSSGV) a sousední Gräfenberg (dnes to jsou Lázně Jeseník) patřil pro věhlas metod Vincenze Priessnitze k vyhledávaným lázeňským místům. (viz. naše články: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/ a také https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-aneb-je-li-mesto-jesenik-perlou-jeseniku-pak-mezi-ceskymi-laznemi-josu-lazne-jesenik-perlou-jednou-z-nejvetsich/).
O rozhledně se tedy poprvé ve výboru jesenické sekce MSSGV jednalo v roce 1894. Ale uplynulo ještě dalších 5 let, než se začalo se stavbou. Projektantem byl Eduard Zelenka, ředitel kamenické školy. Stavba byla svěřena staviteli Aloisi Nitzschovi. Vznikla tak 26 metrů vysoká kamenná věž. Kdo na ni vystoupá, ocitne se ve výšce 901 metrů n. m. Na místo glajchy stavitel 3. 9. 1899 vyvěsil praporec na její cimbuří. A lidé se k ní jali putovat. Aby se mohli občerstvit a za nepřízně počasí někam uchýlit, vyrostla vedle rozhledny do tří let horská chata. Říkalo se jí Medritzerova a nabízela celoroční provoz. K nejoblíbenějším patřily zimní výstupy na vrchol věže, odkud se zájemcům nabízel neopakovatelný výhled po okolní bohatě zasněžené krajině. Pak se cestovatelé náležitě posilnili v restauraci na cestu dolů do města, k níž ke všeobecnému veselí nejraději volili neméně oblíbenou sáňkařskou dráhu (byla vybudována v roce 1932).
Rozhledna sloužila a byla navštěvována, stejně jako chata odvedle, bohatě do konce 2. sv. války. Po té, odsunem původního obyvatelstva a turbulencemi doby, zájem uvadl. Jak to tak bývá, chata v roce 1955 vyhořela a rozhledna bez zázemí neudržovaně chátrala.
V 70. letech 20. století ale naštěstí došlo k její záchraně. Město Jeseník rozhodlo o nezbytné a důkladné rekonstrukci a po ní následnému znovuotevření rozhledny. Namísto někdejší chaty se na jejím úpatí zjevila malá chatka, kde lze získat pití i něco k jídlu. V letech 2011 - 2012 prošla rozhledna zatím poslední rekonstrukcí, tentokráte za přispění peněz z fondů EU.
Na vrcholku to byl vrchol našich možností
Oberlený ogar ze Slovenska pohostil svou utrápenou a ustaranou manželku druhou lahví piva a inspiroval k témuž i nás. Bolo toho treba. Jednak jsme byli říční a jednak se nám doslova klepala kolena z výstupu. Po kořenech a vývratích, po čtyřech i zadku, a hlavněz toho, že jsme to vůbec zvládli. Bez následků a horské služby. Náš ´konkurent´ se posléze ztratil v davu. Doslova. Hostů a dětí tam bylo plno. Ti však nepřišli od Čertových kamenů jako my, ale zdola od Jeseníku. Dokonce se tam z Jeseníku dá dojet i terénním vozem. Což znělo nadějně. Že už nebudeme musit ten sešup absolvovat zase po tak krkolomném terénu jako sem. Jo, modrá je sice dobrá, jak se zpívá, ale už to stačilo. Dolů do města Jeseník jsme se raději volili červenou (4.5 km s převýšením - přenížením? 450 metrů).
Vystoupat ještě po tom výšlapu od Čertových kamenů na vrcholek rozhledny bylo správné, ale - až na její vyhlídkovou plošinu - by to znamenalo ještě absolvovat 145 schodů (110 dřevěných, 14 kovových k plošině s okny a dalších 22 na vrchol či na vyhlídku). To už by ale v té chvíli bylo tak nějak nad naše možnosti. Přišli jsme nesporně o nádherný výhled do okolí - je odtamtud vidět na město Jeseník (směr na jihozápad) či do Polska až na Otmuchovské jezero v Oderské nížině (severním směrem, jemuž se říká ´pruský výhled´).
A samozřejmě i na všechny okolní dominantní horské vrcholy, včetně Hrubého Jeseníku s dominantními vrcholy Praděd a Šerák (směrem jižním). Východním směrem pak na Biskupskou kupu u Zlatých Hor. Některým návštěvníkům - jak uvádějí bedekry – se může za dobré viditelnosti poštěstit dohled až na Králický Sněžník a Rychlebské hory na západě.
Ostatně, co víc povídat, nejdůležitější viditelné objekty jsou prý nahoře popsány na zábradlí. Pro úplnost, snad ještě to, že rozhledna Zlatý Chlum je otevřena od května do září, za přízně počasí denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. V zimě je zpřístupněna též, ale jen o víkendu, a to od 10 do 16 hodin. Chata funguje celý rok. Vstupné na rozhlednu stojí dospělého 30 Kč, studenty a důchodce 25 Kč, děti 20 Kč.
Což budiž dokladem, že to, proč jsme na rozhlednu nestoupali, nebyly důvody finanční. Ceny jsou to lidové. My ale museli ještě dolézt zpět, do města Jeseník a do našeho milého útočiště Penzionu U Petra. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/ )
Cesta dolů…
Oproti výstupu k rozhledně byl sestup (skoro) ´procházka růžovým sadem´. Zkraje dokonce po cestě sjízdné terénními auty. Pak už sice ne, pak už zase lesní cestou lesem, který sem tam - jaksi - chyběl (těžba, ne kůrovec nebo polomy). Ale zase na druhou stranu nám to pak vynahradily skvostné výhledy. To je ostatně druhá z výhod sestupu. Jednak se jde dolů přece jen lépe - první výhoda - a jednak koukáte cestou do krajiny, a nikoli do stráně. A koukat ´do krajiny´ bylo nač. Do údolí, v němž žije město Jeseník a dál, až k Lipové - Lázním, o nichž píšeme na jiném místě (viz, náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/), na říčku Bělou, která protéká městem od České Vsi a mizí z dohledu kdesi u Bukovic, stejně jako na potok Staříč, od Dolní Lipové, vlévající se v Jeseníku do Bělé.
A samozřejmě i na protější stráně a dominantní vrchol Gräfenberg, na němž se rýsovala výrazná dominanta hlavní budovy Priessnitzových lázní. A po sestupu ještě o něco níž, jsme pod Chlumem uvítali pramen, příhodně nazvaný - Pod Chlumem, u nějž nám jakýsi Jaroslav zanechal k napití svůj hrnek. A pilo se z něj lépe než z našeho sebou přineseného plastového kelímku.
A pak už jsme se ocitli ´v mechu a kapradí´ a na spletenci vycházkových cest Smetanovýćh sadů v Jeseníku, a už nás míjeli terén milující cyklisté. A za posledním stromem, čerstvě poraženým (ta vůně dřeva!) jsme se ocitli u noblesní Villy Regenhard na ulici Josefa Hory. Zbývalo už jen se napít z Neuburského pramene, posledního na téhle naší cestě, kus od mostu Karla Čapka, a pak hurá do našeho útočiště Penzionu U Petra. Zdrávi došli! Uf!! Mimo jiné i díky nevyčerpatelným pramenům, jež nás při naší pouti ´dopovaly´. Proto se příště - s úctou - budeme věnovat právě jim. Pramenům. Těm, jež jsme coby žíznící poutníci okusili, i těm, které jsme osobně ochutnat nestihli. Ale o tom zase někdy příště.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková, internet
https://www.aneris.cz/rozhl_zlatychlum.html
https://www.jesenik.net/rozhledna-zlaty-chlum
