Úvod > Rony Plesl: Stromy rostou z nebe aneb vstupte do smaragdově zářivého chrámu uranového skla v Museu Kampa

Rony Plesl: Stromy rostou z nebe aneb vstupte do smaragdově zářivého chrámu uranového skla v Museu Kampa

26.05.2023 17:41

Rony Plesl

Stromy rostou z nebe

Od 1. 4 do 2. 7. 2023

Museum Kampa

Rony Plesl představuje v Museu Kampa svůj veleúspěšný benátský projekt

Stromy rostou z nebe,

stejně jako svou nejnovější tvorbu,

která se už nevěnuje jen a pouze jeho dominantnímu médiu - sklu.

Rony Plesl patří k mezinárodně nejuznávanějším tvůrcům v oblasti skleněné plastiky.

Jeho unikátní tvorba vyrůstá z hluboké znalosti kvalitního sklářského řemesla a hluboké lásky k nejednoznačné matérii skla.

Fascinován jeho neustálou proměnou, hledá ve volném umění i v originálním designu jeho přirozenou formu za uplatnění přelomových technologií.

Místo konfrontace se současnými trendy spíše následuje impulzy z nejrůznějších oborů. Zkoumá možnosti skleněné plastiky a záměrně k ní přistupuje jako k osobitému médiu.

Setkání se spiritualitou skla

Sklo není jen tvůrčí materiál či medium, sklo je hmota, která je sama o sobě umělecký výtvor a je v jistém smyslu hmota žijící. Barvy, odlesky, odrazy, lomy světelných paprsků, povrch, průhledy, tvary… to vše nabízí tenhle skoro živoucí zázrak mystiky. Již sám o sobě. Ale u toho to nezůstává. Ke sklu ještě přece jen vlastně beztvarému, přistupuje sklář. Sklářský výtvarník. A ten, svými schopnostmi a technickými možnostmi využije paletu, kterou mu sklo samo ochotně nabízí. Škálu vlastností, vzorník předností. Jen jich využít…

A sklářský výtvarník toho náležitě využívá a pracuje s dary skla. Kombinuje jeho různé vlastnosti se svojí fantazií, invencí, zkušenostmi a dary, jež mu sklo dává. Kombinuje je a s jejich pomocí tvoří. A je-li tímto tvůrcem taková osobnost jakou je Rony Plesl, pak vznikají už ne jen umné artefakty ze skla, ale artefakty s duší, atmosférou, artefakty vypovídací svou duchovní hodnotou, artefakty schopné diváka povznést a dále povznášet. Až nad šeď pěny všedních dní, až do nitra samotného krásna, a také, až za hranici divákovy osvobozené duše.

Výstava Stromy rostou z nebe

Kurátorkou benátského projektu, ale i původní pražské výstavy, je historička umění, galeristka a kurátorka Lucie Drdová.

Výstava je pro diváckou přehlednost, rozdělena na dva tematicky odlišné celky.

Výstava prací Ronyho Plesla Stromy rostou z nebe v Museu Kampa hlavně prezentuje co nejvěrněji stejnojmennou instalaci autorových skleněných plastik, jež byla v loňském roce uvedena na 59. Mezinárodním bienále umění v Benátkách v rámci sekce Collateral Events.

Mimo tuto expozici je ale na výstavě představena i nejnovější podoba umělcovy tvorby doplněná o kresby, jež jsou k vidění – i přes četné autorovy výstavní počiny - na výstavě Stromy rostou z nebe zcela poprvé….

Benátská instalace…

První částí výstavy je tzv. Benátská instalace. V průběhu sedmiměsíčního trvání Biennale Arte 2022, Pleslovu Benátskou instalaci v kostele Santa Maria della Visitazione vidělo bezmála sto padesát tisíc návštěvníků.

Architektura raně renesančního kostela nacházejícího se na nábřeží jedné z benátských čtvrtí, čtvrti Dorsoduro, vnášející do Pleslova projektu světelné kvality i vodní element, dotvářela vyznění uměleckého díla. O navození podobné atmosféry se úspěšně pokusilo i pražské Museum Kampa, kde je prozatím dílo vystaveno. Autor zde vytvořil instalaci představující krajinný výjev, jakousi imaginární cestu, v podobě tří vertikálních křišťálových stromů a jednoho horizontálního kmene ve smaragdově zářivém uranovém skle, kterou lemují tvůrčí, snad i divácké, a pokud možno i všelidské otázky, o podstatě naší existence a o hledání cesty v současném zlověstně svými problémy rozkymáceném světě.

Monumentální křišťálové kmeny jsou skutečnými otisky živých stromů, kde kůra vztyčených kvádrů z uranového skla zastupující kmeny, je zde výmluvně nahrazena reliéfy těl Ježíše Krista.

Vstup do této prostory ohromí, duchovně probuzené i duchovně spící diváky. Působivá instalace zastupuje očistný a mystický svět ticha, vzdálený nežádoucímu ruchu okolní všednosti. Sál se stává místem, jaké se dnes v běžném dění prakticky nevyskytuje. Divák

zde může meditovat, snít a unikat svým starostem i strastem. Být tím, jímž si přeje být, být takovým, jaký by přál být.

„Přízemí muzea je tedy zasvěceno čistě křišťálovým objektům, kterým dominují nadživotní květy, plané růže a dlouhé stonky s ostrými trny. Ty nesou explicitní erotické konotace a jsou vyjádřením věčného cyklu zrodu (ženské) krásy, jejího postupného chřadnutí a destrukce. Plesl si všímá ikonografie květů a ženského těla a současně pracuje s tvarem, nepatrně tak posouvá významy detailů a pracuje s asociacemi, které jsou svůdné a hrozivé zároveň.

V bizarně elegantním duchu působí rovněž zářivá růže z uranového skla na terase muzea“.

… ohlasy dějin umění

Druhá část výstavy, oproti duchovnu té první, nacházející se v přízemí Musea Kampa, je instalována do prvního patra a má už jiný charakter i poslání. Autor nám zde totiž poodhaluje svoji „nejaktuálnější polohu tvorby v médiu skla“.

Nalézáme tu zajímavě instalované artefakty osobnějšího a intimnějšího charakteru „ve tvarosloví divokých růží, ostrých trnů nebo řemeslných nástrojů transformována do smyslných, subverzivních až zneklidňujících obrazů. Cyklus bizarních křišťálových květin a dřevin vytváří spolu s monumentálními kresbami jakýsi surrealistický herbář.“

Plesl s využitím nabízejících se vlastností skla, dává vznik neznámé, vzrušující krajině snů, která „postihuje umělcovo pochopení klasických kategorií dějin umění.“

To vše ale v reakci na současnost, rozklíženost společnosti a vztahů, takže nejde o žádné romantické autorovo vidění světa, ale jednoznačný obraz dneška, v aktuálním uvažování.

„V prvním patře objevíme kupříkladu soubor nářadí. Scenérie sekyr zaťatých do šestihranných špalků společně s kladivy na poličkách a ve vitrínách. Symbolika pomíjivosti, respektive zásahu člověka do přírody a snahy si ji podmanit.“

Kresby na okraji, které nejsou rozhodně okrajové

Zvláštností výstavy jsou kresby Ronyho Plesla. Dosud nepublikované. Zde vůbec poprvé autorem prezentované. Pro diváka sice překvapivé, protože netušené, ale pro Ronyho Plesla „legitimní součást“ jeho tvorby, protože „vyjevují monumentální sochařské gesto a zároveň v sobě nesou světelné kvality a paměť papíru“

Kresby na perforovaném papíře jsou „podobně jako nástroje vybledlým záznamem stopy člověka. Akcent rumělkové červeně u některých z nich je imaginární linkou mezi oběma soubory děl, jež spojuje témata a atmosféru poetiky a surreálnosti Pleslovy současné polohy.“

Rony Plesl

· Rony Plesl (*1965, žije a pracuje v Praze) je český umělec, designér a pedagog.

· Zkoumá možnosti skleněné plastiky a záměrně k ní přistupuje jako k osobitému médiu, čímž navazuje na dílo svých předchůdců – profesora Libenského a dalších, kteří tuto relativně novou disciplínu v České republice založili.

· Inspiraci čerpá v hluboké znalosti dějin umění a obdivu ke starým mistrům.

· Vždy ho fascinovala geometrie a intimita italské renesance i architektonická opulence baroka.

· Na začátku své profesní dráhy strávil čtyři roky v Benátkách, kde se učil u italských sklářských mistrů.

· Toto životní období mělo na jeho dílo zcela zásadní vliv.

· Monumentalitu jeho díla podtrhuje sochařská technika tavení skla Vitrum Vivum, která je světově jedinečná a umožňuje docílit prakticky jakéhokoli tvaru.

· V rámci tohoto unikátního procesu se sklo odlévá podobně jako bronz a Plesl je první profesionální umělec, který tuto techniku uplatňuje ve velkém měřítku.

· Technologie mu dává volnou ruku – tvůrčí proces začíná modely z papíru, sádry či dokonce přírodnin, které se nakonec samy stávají artefakty.

· Uranové sklo je jedním z ústředních prvků Pleslova díla.

· Pracuje s ním jak ve volném umění, tak v originálním produktovém designu.

· Uran reaguje na ultrafialové záření a sochy v tmavých prostorech doslova září, čímž vzniká téměř magický efekt.

· Uranové sklo se v Čechách vyrábělo již v baroku, kvůli náročnosti výrobního procesu se s ním ale pracuje zřídka.

· Barokní spojení je pro autorův způsob uvažování a kontext jeho práce zásadní.

· Od roku 2008 vede Ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

· V roce 2017 zde byl jmenován profesorem designu a architektury.

· Za svou práci v oblasti designu obdržel celou řadu ocenění a jeho umělecká díla jsou zastoupena ve veřejných a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.

Text s využitím tiskových materiálů připravili: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, DiS.