Úvod > Rony Plesl a sochař Richard Štipl – Inkarnace aneb co se stane, když se vtělí sklář, sochař a architekt, do příběhu hmoty

Rony Plesl a sochař Richard Štipl – Inkarnace aneb co se stane, když se vtělí sklář, sochař a architekt, do příběhu hmoty

09.12.2021 17:50

Rony Plesl a Richard Štipl

Inkarnace

23. 11. 2021 - 4. 2. 2022

Architekt výstavy: Josef Pleskot

DSC Gallery

„Za opravdu fascinující aspekt výstavy považujeme možnosti dialogu mezi sochami obou umělců. Fakt, že tato interakce děl bude zprostředkována Josefem Pleskotem, jednou z nejvýznamnějších osobností moderní české architektury, tomuto dialogu jen dodává na významu.“

galeristé DSC Gallery - Edmund Čučka a Karolína Juřicová

„Oba autoři se identifikují s přesvědčením, že umění vzniká na základě výrazu, který musí být autorem nejprve rozpoznán a objeven v konkrétní hmotě, aby byl posléze oživen vloženým lidským úsilím. Dílo se musí „zrodit“. Právě to je moment určitého „vtělení“ či „vtělování“, které propojuje oba jinak odlišné sochařské přístupy. Řemeslná východiska zákonitě odkrývají pro současnost předpoklady uměleckého výrazu ve vrcholných dílech minulosti. Proto je vztah obou autorů k dějinám umění klíčový. Nejsou to však pouze technická řešení a technologické postupy, co oba fascinuje, nýbrž schopnost jejich prostřednictvím vtělit do volených hmot rozměr výpovědi, která sebe sama přesahuje. INKARNACE je složitý transformační proces sevřený do totality výsledného tvaru.“

kurátor výstavy, Petr Vaňous

Triumvirát a jeho projekt

Není jistě obvyklé, aby se tři špičkoví, světově uznávaní tvůrci ze tří uměleckých oborů spojili na jednom společném projektu, který je pak koncentrací tří tvůrčích pohledů a výslednicí tří autorských géniů.

Po obdržení pozvánky zaslané vedením DSC Gallery na adresu našeho webu, nám bylo jasné, že se jedná zcela výjimečnou a naprosto mimořádnou uměleckou událost, kterou nelze pominout.

Text zaslané pozvánky, krom základních údajů o čase konání a protiepidemických opatřeních, také naznačil, co nás na výstavě bude čekat. Naznačil… Protože naše předběžná představa po přečtení textu pozvánky, byla následnou návštěvou výstavy násobně překonána. Co do výtvarného zážitku i co se týče instalace.

Na pozvánce stálo:

„Za přítomnosti těchto celosvětově známých umělců se odkryje veřejnosti jejich společná výstava, zaměřená na nejaktuálnější tvorbu. Štipl na výstavě představuje svoje fantaskní bytosti s tělesností vlastní člověku, Plesl přepracovává sklo do výsledné formy evokující až tekutý dojem. Jejich na první pohled odlišnou tvorbu spojuje jeden základní fakt a to sice jejich dlouhodobá zkušenost s tradičními řemeslnými postupy. Díla mezi sebou vedou vlastní dialog, který je umožněn svébytnou výstavní architekturou Josefa Pleskota. Instalace prozkoumají témata humanity, víry, lidské pomíjivosti a vitální tělesnosti.“

Jenže, jak se ukázalo, tak něco jiného číst tento text a něco daleko jiného je pak výstavu na vlastní oči vidět. Ač známe oba autory, z jiných výstav, a čekali jsme velký umělecký zážitek, skutečnost naše představy dalece překonala.

Ne dva autorské monology, ale jeden společný dialog

Na výstavě nenajdeme žádné statické kontrasty výtvorů dvou umělců, provedené ve dvou hmotových možnostech, ale sochy souzní, doplňují se, třeba i přou a diskutují spolu a tím pádem i s námi. Instalaci se přece věnoval Josef Pleskot, architekt, s nímž nám v minulosti osud dopřál občasné protnutí a jenž patří nejen k vrcholným osobnostem naší současné architektury, ale je také hluboce myslící tvůrce, řešící své projekty až s filozofickým přístupem. A to co předvedl a předvádí ve velkém na svých stavbách, vlil i do společné výstavy obou mimořádných tvůrčích osobností. Výstava dvou umělců a jejich děl, se změnila v jednu expozici hovořící jedním společným jazykem a to je na celé výstavě to nejcennější.

Rony Plesl očima kurátora Petra Vaňouse

„Rony Plesl, díky hluboké znalosti kvalitního sklářského řemesla a unikátních technologií nového způsobu tavení skla, pracuje s náročnými formami. Ty dají vyniknout nejen vlastnímu obsahu díla, ale rovněž pro diváka připraví podívanou, v níž může obdivovat tento křehký materiál v plné kráse.

Koncentrace rozporných vlastností skla motivuje Plesla hledat nové výrazové cesty. Snaží se ho osvobodit od historického tzv. sklářského umění a etablovat ho jako svébytné médium.

Plesl zhmotňuje vizuálně silné „posvátné“ předměty z tohoto amorfního materiálu podobně, jako sochař modeluje sochu.

Vystavené plastiky formálně i ideově navazují na výstavu v londýnském Victoria & Albert museu v roce 2019. Zároveň jsou předzvěstí chystané instalace pro bienále umění v Benátkách, které se uskuteční v roce 2022 a jež svým významem představuje pomyslný tvůrčí vrchol. Na výstavě se rovněž objeví dvě benátská zrcadla, která vznikla ve spolupráci s muránským zrcadlářským mistrem Giulianem Fugou.“

Richard Štipl očima kurátora Petra Vaňouse

„Richard Štipl je považován za jednoho z nejinovativnějších sochařů, kteří se v poslední době objevili na mezinárodní scéně současného umění. Zaujal svými expresivně jednajícími hyperrealistickými sochami, v nichž zachycuje hledání vlastní identity, pohybující se na hranici estetické iritace. Projevuje se tu i jeho fascinace jak dějinami umění, tak technologickými postupy tvorby. Časová a řemeslná náročnost jeho soch je patrná na první pohled – sám přiznává, že mu trvalo více než rok objevit základní techniku polychromie, jež je pro jeho sochy typická.

V popředí Štiplova díla tak stojí tradiční techniky skloubené s postmoderními symboly, sebereflexe a zkoumání psychologických stavů jedince.

Zabydlování paralelních světů je podtržené touhou hluboce prozkoumat akt umělecké inkarnace. Na výstavě se vedle monumentálních polychromovaných soch ze dřeva objeví i objekty z litého kovu a poprvé bude vystavena i skulptura z kamene. Některé z plastik budou doplněny šperky Alana Crocettiho, se kterým Štipl spolupracoval na projektu pro návrháře Dries Van Noten. Crocetti navrhuje šperky pro celebrity zvučných jmen jako Lady Gaga a Billie Eilish.

Vytknuto z Tiskové zprávy k výstavě Inkarnace

Výstavní projekt INKARNACE představuje díla dvou výrazných osobností současného českého umění, sklářského výtvarníka Ronyho Plesla a sochaře Richarda Štipla.
Kurátor Petr Vaňous vybral pro výstav díla tematizující problematický vztah současné společnosti k základním lidským otázkám spojených s lidskou konečností a smrtí. Autoři na výstavě představí výběr z nejnovějších prací, v nichž rozehráli rozporuplnou hru s tématy humanity, víry, lidské pomíjivosti a vitální tělesnosti. Bude možné obdivovat technologickou náročnost a řemeslný um obou autorů, pro jejichž dialog navrhl Josef Pleskot svébytnou výstavní architekturu.

Rony Plesl (nar. 1965)

Přední český výtvarník, sochař, designér a profesor. Svůj originální rukopis uplatňuje jak na poli výtvarného umění, tak na poli designu. Ve své tvorbě zkoumá možnosti skleněné plastiky, ke které přistupuje jako k osobitému médiu. Navazuje na práce svých předchůdců, především Stanislava Libenského, a hluboce respektuje historii řemesla. V roce 2018 poprvé představil přelomovou technologii taveného skla na výstavě Fire Walk with Me. Zlom v jeho tvorbě přinesla výstavní instalace Sacred Geometry v kapli Santa Chiara v londýnském Victoria and Albert Museum v roce 2019. Umělecká díla Ronyho Plesla jsou zastoupena ve

veřejných sbírkách v ČR, zahraničí i mnoha soukromých sbírkách po celém světě. Od roku 2008 je vedoucím ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v roce 2017 jmenován profesorem designu a architektury. Pracoval pro významné klienty v České republice i v zahraničí, např. Cartier, Barovier & Toso, Preciosa, Moser, Bomma, Verreum, Pasabahce či německá skupina Sahm vyrábějící nápojové sklo pro většinu předních značek. V roce 2017 se stal art directorem české značky Rückl, pro kterou vytvořil ucelený designový

koncept. Za svou práci obdržel mnoho ocenění: Good Design Award (2019, 2013, 2010), Red Dot Award (2019, 2007), Czech Grand Design (2011) a další.

www.ronyplesl.com

Richard Štipl (nar. 1968)

Je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů, malířů a výtvarníků. I když je rodákem z moravského Šternberka, kde nyní opět žije, valnou většinu svého dospívání strávil v Kanadě, kam v roce 1979 s rodiči emigroval. Bylo to právě v kanadském Torontu, kde Štipl vystudoval malbu na Ontario College of Art (1988- 1993) a získal Governor General’s Gold Medal za nejlepší ročníkovou práci. Na počátku devadesátých let se vrátil do ČR, do svého rodného Šternberku. Přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2010),

New York Academy of Art (2011) a do roku 2017 byl na VŠUP odborným asistentem. Díla Richarda Štipla byly zakoupeny do nejprestižnějších světových sbírek, jako například do Museum der Bildenden Kunste Lipsko, West Collection, Filadelfie, Richard Nagy Gallery, Londýn, nebo Hugo Voeten Art Centre, Belgie. U nás je zastoupen ve sbírkách Roberta Runtáka, Collette Prague/Munich či Zdeňka Sklenáře. Umělec má za sebou také úspěšné sólo výstavy v kulturních metropolích celého světa, například v Curychu, Mexico City, Istanbulu,

Paříži, New Yorku nebo v Praze. V tuzemsku vystavoval Štipl v rámci prestižních projektů Decadence Now (s umělci jako Damien Hirst, Cindy Sherman, Joel Peter Witkin) a Inverzní romantika v pražském Rudolfinu, v Národní galerii na výstavě Možnosti dialogu (spolu s Abramovic, Basquiatem, Warholem) či Sen ve snu: Egar Alan Poe v českých zemích, v Centru současného umění DOX na výstavě Vanitas. Mezi jeho nejslavnější díla patří hyperrealistické kolorované sochy, které jsou k vidění i na této výstavě.

www.richardstipl.cz

Petr Vaňous (nar. 1975)

Český historik umění, výtvarný kritik, teoretik, publicista a kurátor výstav. Věnuje se vztahu tradičních výtvarných médií (především malířství a kresby) k novým vizuálním trendům a sledování proměn malby a kresby v podmínkách informační společnosti služeb a všeobecně rozšířených nových médií (tzv. postmediální situace). Absolvoval obor Teorie a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci (1993 - 1999; Mgr.) a v rámci doktorského studijního programu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor Kurátor a kritik designu a intermédií (2011 - 2015; Ph.D.). V letech 2011 -

2018 působil jako odborný asistent na Akademii výtvarných umění v Praze. Je autorem celé řady výstav, např. Resetting/Jiné cesty k věcnosti (GHMP, Praha, 2007-08); Fundamenty & Sedimenty (GHMP, Praha, 2011), Ivan Pinkava: Remains (American University Museum at the Katzen Arts Center, Washington, DC, 2012), Motýlí efekt? (Galerie Rudolfinum, Praha, 2013); Czech Dream (Bohemian Hall, NYC, 2015), The Natural World (Prague House in Brussels, Brusel, 2016), Inverzná romantika (Kunsthalle Bratislava, 2019), Vitální kolaps

(Museum Kampa, Praha, 2019), Mezipaměť / Cache (Galerie Rudolfinum, Praha, 2021). Je autorem a spoluautorem knih a katalogových textů věnujících se současnému umění, např. Ivan Pinkava: Remains (Praha, 2012), Motýlí efekt? (Praha, 2013), Česká malba generace 90. let 20. století (Praha, 2015), Eberhard Havekost: Logik (Praha, 2017), Inverzní romantika (Praha, 2018), Retina (Humpolec, 2019), Michaël Borremans: The Duck (Praha, 2020) nebo SPECTRUM (Praha, 2020).

https://www.facebook.com/petr.vanous.7