Romská otázka aneb nové tváře anticiganismu v moderní Evropě
Na mezinárodním odborném semináři „Nové tváře anticiganismu v nové Evropě“, který se konal letos v červnu 2012 v kontextu se 14. světovým romským festivalem Khamoro (po romsku znamená ´sluníčko´) v Americkém centru v Praze, zazněly velmi zajímavé postřehy odborníků, které se týkaly palčivých otázek romské komunity a jejich způsobu života. Hlavním cílem semináře bylo upozornit na vystupňování anticiganismu v Evropě a vyzvat členské státy Rady Evropy, aby se boj proti tomuto fenoménu stal jejich prioritou.
Pokusím se tu nastínit tento problém tak, abychom získali aspoň nějakou představu o Romech a o příčinách jejich chování a požadavcích na svůj život, které považují za samozřejmé a které ani měnit nemůžeme. Přitom z jejich řad vycházejí velmi dobří muzikanti, malíři, spisovatelé i udržovatelé tradičních romských řemesel jako jsou kováři, kotláři, zvonaři, košíkáři…
Romové a média
Jak zaznělo na semináři, v současné době jsme svědky zvyšující se nenávisti vůči národnostní skupině, která si díky svému ekonomickému, sociálnímu a vzdělanostnímu handicapu nemůže dovolit skutečnou participaci na politické úrovni, a tudíž se ani nedokáže účinně bránit vůči latentnímu, ale i fyzickému rasismu. Média mají velký podíl na vytváření veřejného mínění vůči menšinám, včetně té romské. Někdy pozitivní, někdy negativní. Dochází také k absenci reálií a pozitivních příběhů až k bulvarizaci témat. Mnohdy jsou některé zprávy nepravdivé, kdy svědci teprve později se přiznali, že si vše vymysleli. Na internetu vznikají nenávistné blogy, kde roste neustále počet příznivců.
Po sametu 1989
Jsme svědky toho, jak se my Evropané několik desetiletí od II. světové války a hrůzného holocaustu dopouštíme návratu k nenávisti vůči určité národnostní menšině, vůči Romům. Sametová revoluce 1989 nás všechny, nejen Romy (3 % z populace ČR), zastihla nepřipravené na skutečnost, že může v rámci demokracie docházet k rostoucím rasistickým a neonacistickým projevům, a k profilaci takto orientovaných politických skupin nebo jednotlivců. Nastaly pogromy do míst s větší koncentrací Romů, mnohdy končících žhářstvím i rasově motivovanými vraždami. Romové stále nemají v Parlamentu České republiky výraznější zastoupení. Současně se dostávají ekonomicky stále více na okraj společnosti. Dochází k nárůstu sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žije celá jedna třetina romské populace. Vede to k nárůstu kriminality, drogové problematiky, k „parazitování“ na „sociálních dávkách. Podle údajů Světové banky žije 25 % Romů v České republice pod hranicí chudoby a více než 50 % Romů v produktivním věku je nezaměstnaných. 45 % Romů zažilo diskriminaci v přístupu k zaměstnání. Diskriminační praktiky soukromých vlastníků nemovitostí a obcí znemožňují rovný přístup Romů k přiměřenému bydlení. U nás existuje nejméně 300 sociálně vyloučených romských lokalit. Neutěšená situace Romů za posledních deset let buď stagnuje, nebo se postupně zhoršuje. Dokazuje to tak, že nástroje, které česká vláda zavádí, s cílem podpořit integraci Romů do naší společnosti, jsou velmi nedostatečné.
A politici, kteří neustále dlouhodobě podceňují řešení těchto jevů a na tomto tématu parazitují, právě tito politici stojí za stále se zhoršujícím se „anticiganismem“, a tak získávají svou otevřenou nenávistnou ideologií proti Romům politické body a podporu veřejnosti. 82 % Čechů vnímá soužití s Romy velmi negativně. Tyto protiromské nálady jsou však nebezpečné. Události z roku 2011, kdy na Šluknovsku pochodovaly davy „slušných občanů“ s klacky v rukou k domům, v nichž bydlí ti „nepřizpůsobiví“, by nás měly varovat. Křišťálové noci se mohou opakovat, stejně jako se jen lehce obmění terminologie- neárijský, nevhodný, geneticky nečistý, nepřizpůsobivý.
My Romové máme právo zemi opustit a v jiné azylovat
My Evropané, si však musíme po pravdě říci, že Romové tady v Evropě žijí po staletí, aniž by museli pociťovat nějaké hranice, které je nikdy nezajímaly, měli totiž svou kulturu, svou řeč i své tradice. Bohužel zcela jiné než máme my. A když Romové do Evropy dorazili, nebyly ty země tak organizovány jako jsou dnes. Romové požadují proto stejná práva jako v zemi, kde právě žijí. Jsou tedy občany té země, nebo budou diskriminováni? V tom je jádro pudla. Romové jsou většinou v té zemi marginalizováni jako občané druhořadí. Přitom Romové nejsou mobilnější než jiní Evropané, kteří emigrovali s vidinou lepšího života, nebo z politických důvodů. Romové považují proto právo volného pohybu, které náleží všem Evropanům také za své právo volného pohybu, že mohou jít tam, kde se jim bude lépe dařit. V současné době Romové požadují např. zrušit Sarkozyho zákony, bývalého francouzského prezidenta. Je jen velmi malé procento Romů, kteří podle tradice stále jen kočují. Vždy si hledali lepší místo, kde se lépe žije. Naši předkové to dělali také, ať už se jedná o Germány nebo Slovany.
Z historie „anticiganismu“ v Evropě
Tento fenomén v Evropě existoval v různých formách již před 500 lety. Za holocaustu bylo zabito 500 tisíc Romů jako „gypsies“ a desítky tisíc jich se stalo obětmi sterilizace, deportace nebo se dostalo do sběrných táborů (detainment camps). Miliony Romů žije v současné době v nelidských podmínkách v Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku. Válka v Kosovu de facto zlikvidovala romskou populaci. V Itálii, České republice a Bulharsku dochází k četným nenávistným útokům vůči Romům. V té době Evropská unie definovala Romy jako etnickou minoritu. A co dělají země, aby přijali a integrovali tyto lidi s odlišnou kulturou? Vždyť nejsou podle jejich slov démony, nejsou bandity, jsou občany. V Evropě Romové jsou Evropany, ale přesto jsou členské země v EU, které je identifikují jako Romy v jejich pasech! Nepřipomíná to apartheid, segregaci nebo něco horšího?!. Prakticky evropské právo není v evropských zemích respektováno. Jakmile se skupina těchto Romů totiž někde v zemi usadí, hned její občané reagují: „Nechceme je…nemluví naší řečí!“. Čím menší země, tím větší reakce.
Jak ven z bludného kruhu?
Je zapotřebí, abychom my Evropané měli stále více trpělivosti, naučili se respektovat jiné kultury, jinak nenajdeme řešení ke zlepšení situace. Vyžaduje to i politickou vůli.
V roce 2004 se sice v dokumentech Evropské unie stanovilo, že všichni občané EU mají mít stejná práva, ale Evropská komise nemá tu moc, která by členským státům mohla něco nakázat, může jen na negativní jevy poukazovat a upozorňovat, přičemž to je tak všechno, protože do vnitřních státních záležitostí států vstoupit nemůže.
Jak to bylo po roce 1945 v Československu?
V 50. letech minulého století se komunistická vláda snažila proti jejich vůli občany „cikánského původu“ přivést ke “správnému životu, který vede k lidské důstojnosti“. A následovaly pokusy, které se objevují opět, jako vznik předškolních tříd, které by umožnily romským dětem dorovnat znalosti a dovednosti dětí českých. Řešení to byla příliš šťastná, protože romské děti násilně odtrženy od rodičů byly vychovávány bez ohledu na jejich tradice, rodinné vazby, životní styl svých romských rodičů. Děti mohly mít všechno, teplo, jídlo, čistotu, vzdělání, přesto jim v duši zůstaly jen smíšené pocity. Po 1956 vydali komunisté zákon o trvalém usazení kočujících osob, protože měli pocit a stále přetrvávají urputné představy, že všichni občané musejí mít k práci stejný postoj, stejně vést rodinný život nebo trávit volný čas jako ostatní spořádaní občané Československa. A pokud tomu tak není, musíme je převychovat…!
Doživotní trest: romské děti v ústavní péči v České republice
Romské děti jsou u nás v systému sociálně právní ochrany dětí znevýhodněny. Jsou také nadměrně zastoupeny v systému ústavní péče (3 % z celkové populace dětí do tří let). Preventivní sociální práce jsou nedostatečné, a neumožňují řešit problémy, kterým čelí romské rodiny na okraji společnosti, zejména sem patří strukturální chudoba, špatná bytová situace, slabá školní docházka, nezaměstnanost či zadluženost. Problémy jsou většinou řešeny tak, že se rodinám děti odebírají, a to navzdory rozhodnutí nejvyšších českých soudů, které potvrdily, že odebrání dítěte na základě těchto důvodů je nepřípustné. Je jen velmi málo dětských domovů, které by nabídly programy podpory rozvoje pozitivní etnické identity. A pravděpodobnost jejich osvojení je velmi nízká (většinou cizinci jako Řekové zájem mají). Proto se tyto děti těžko ze systému ústavní péče vymaňují, a nakonec to končí tím, že z nich vyrůstají lidé s nenávistí a neláskou v e svých srdcích.
Projevy anticiganizmu na Slovensku v mezích zákona
„Z vlastnej krajiny nás vyháňajú rozmnožujúci sa cigánski paraziti“. (Marián Mišún, člen NŠ-L´S, vtedajší predeseda miestneho odboru města Púchov, apríl 2011)
Stanovisko orgánu činného v trestnom konaní:
„Kedže slovo cigán se podĺ´a slovníka slovenského jazyka chápe jako příslušník romského etnika, aj jako klamár, nie je možné jednoznačne určiť, koho mala osoba na mysli.“ (Hovorkyňa Krajského riaditel´stva Policajného zboru Žilina)
„Odstránim nespravedlivé zvýhodňovanie nielen cigánskych parazitov“ (Marián Kotleba, slogan na letáku v rámci predvolebnej kampane na post predsedu samosprávneho kraja Banskej Bystrice, 2009)
Odraz ve filmu
Tyto problémy „anticiganismu“ zaujaly i mnohé filmaře, zejména maďarského režiséra Benceho Fliegaufa, jehož výrazný snímek „Je to jen vítr“, který měl v našich kinech premiéru 13. 9. 2012, přerostl v univerzální snímek o lidské nesnášenlivosti a velmi přesně zachytil základní problémy západní civilizace 21. století. Po zhlédnutí filmu mnozí z nás možná pochopíme, že nejde o to, jak která menšina žije, jaké má své tradice a zvyky, jaké má své schopnosti, jak pracuje, ale o to, abychom dokázali se chovat my lidé k ostatní m lidem, ať už jde o kohokoliv, jako člověk k člověku, a ne jako vlk k vlku.
Pořadatelé a organizace:
Kancelář festivalu KHAMORO 2012
Francouzská 12
120 00 Praha 2
Telefon: + 420 222 518 554
www. khamoro.cz
Občanské sdružení SLOVO 21
Studio Production Saga, s. r. o.
Muzeum romské kultury, s. p. o. Brno
Evropské centrum pro práva Romů
Americké centrum
Tržiště 13
Praha 1
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet