Úvod > Roman Sejkot – O sportovci aneb o tom, jak fotografická reportáž může měnit náš pohled na handicapované osoby

Roman Sejkot – O sportovci aneb o tom, jak fotografická reportáž může měnit náš pohled na handicapované osoby

01.12.2023 20:04

O sportovci

Roman Sejkot

Syndikát novinářů

29. 11. 2023

Roman Sejkot se fotografii věnuje již 40 let a dosáhl mnoha úspěchů.

A nejen v oblasti fotografie ryze novinářské, ale také v umělecké fotografii.

Nová výstava fotografií Romana Sejkota uspořádaná v Presscentru SN ČR se koná

u příležitosti kulatého životního jubilea tohoto významného fotografa.

Výstava představuje především dnes již legendární soubor fotografií handicapovaného plavce, známého jako Broňa,

oceněný v roce 1994, třetím místem v mezinárodní fotografické soutěži World Press Photo,

kategorie Sport – série.

Kudy kam (nejen) za Romanem Sejkotem

Asi mezi návštěvníky našeho webu vyvstane jako první otázka, kde, že se přesně, výstava koná a zda je vůbec přístupná veřejnosti. Odpověď na obě otázky je překvapivě jednoduchá.

Syndikát novinářů a jeho působiště sice běžně v povědomí výstavního publika není, ale je to spíše ke škodě nás návštěvníků výstav. Výstava – aktuálně tedy fotografií Romana Sejkota - je běžně navštívitelná na adrese Syndikátu novinářů, tedy na Senovážném náměstí 23. Po vstupu do objektu se po pár krocích ocitneme ve vnitrobloku, vnitřní dvoraně, kde téměř čelně proti nám spatříme vchod označený jako D. Tím vstoupíme do vnitřní budovy, po pravé straně na nás čeká moderní a tichý výtah, jímž vyjedeme do 3. patra. Značení nás už pak bezpečně dovede před Klubovní dveře SN a uvnitř najdeme výstavní sál a v něm v tyto dny výstavu Romana Sejkota. Dodejme, že tato i ostatní výstavy, jsou přístupny v provozních hodinách kanceláře SN ČR, což znamená v pracovních dnech, a to od 9 do 15 hodin.

O tom, co se zde právě koná, se dočteme vždy na webu Syndikátu novinářů (https://www.syndikat-novinaru.cz/aktuality/nova-vystava-v-presscentru-fotografie-romana-sejkota/).

A doporučujeme, všem, když už si najdete cestu na web Syndikátu novinářů, ponechat si adresu v oblíbených. Nejen, že se tam dozvíme o konaných výstavách, ale také mnoho zajímavého čtení tam najdeme i o všem dění ve všech variantách mediálního světa. A na profesionální úrovni! Vždyť ho tvoří novináři sobě. I nám.

Komorní výstava s přesahem

Aktuální výstava Romana Sejkota je – jak už řečeno – věnována souboru veleúspěšných fotek, které většina z nás už někdy viděla. Ale dávno, a s nedostatkem dalších souvislostí. Je totiž smutným osudem velkých fotografických počinů – ať už dokumentárních, nebo uměleckých a především těch, které oba žánry propojují v jedno, že se mihnou a pak je nánosy dalších událostí zavanou, ke škodě nás všech. Neříkáme to naplano.

Soubor fotografií o handicapovaném plavci, jménem Broňa, oceněný 3. místem v mezinárodní fotografické soutěži World Press Photo, kategorie Sport – série, totiž vzdor svému obdivuhodnému světovému úspěchu je v Praze právě nyní a právě na půdě Syndikátu novinářů vystaven, od roku 1993, vůbec poprvé…

Ano, smutný, ale i příznačný fakt, že bulvární náměty plytkého obsahu a dosahu, se těší přízni mainstreamu víc než tvorba posouvající lidské myšlení. A tak se můžeme na výběr z celého souboru fotografií, které pomohly posunout vnímání handicapovaných osob o – minimálně – schůdek výš, podívat alespoň nyní.

Samozřejmě, že komorní výstava, které se po třech desítkách let přehlížení pražskými fotogaleriemi, ujal Syndikát novinářů, nenabízí pouze vystavené fotografie. Na panelech se dozvíme i dalších fotoaktivitách Romana Sejkota, stejně jako o něm samém a o jeho životaběhu na poli novinářském i uměleckém.

Zahájení mělo ještě jeden bonus navíc

Na zahájení na něž nás za www.www-kulturaok-eu.cz laskavě pozvala paní předsedkyně Klubu fotoreportérů, legendární fotografka Dana Kyndrová, se to totiž dalšími legendami jen hemžilo. Nebudeme je jmenovat, abychom na někoho nezapomněli, ale zejména pro letitější část naší redakce, to byla taková malá návštěva v lapidáriu české fotografie. Tu, spojené s bohatýrskými dobami Mladého světa, tu, s vynikajícími fotopublikacemi, na něž se stávaly fronty, stejně jako na detektivky či překlady zahraničních autorů, kteří byly tak nějak na hraně. Však se také před zahájením výstavy odehrávala četná a nadšená znovusetkávání dávných kolegů a kolegyň, kteří si nebyli nikdy navzájem rivaly, protože uměli a umějí všichni své řemeslo. Což je povznáší nad malichernou řevnivost.

Stmelujícím prvkem toho všeho byla a je osobnost nad jiné, paní Dana Kyndrová. Za což jí patří dík nejen nás přítomných, ale nesporně i každého, kdo se s ní nějak setká.

Ale zpět k Romanu Sejkotovi a jeho výstavě

Osobnost autora i jeho bohatou tvorbu nám krátce představila při vernisáži sama paní předsedkyně Klubu fotoreportérů, Dana Kyndrová. Podrobně pak vhled do jeho práce a škály tvorby doplnila projekce čtyř dokumentárních filmů věnovaných jemu, ale hlavně jeho tvorbě, jeho fotografiím. Dejme ale už slovo paní Kyndrové a její tiskové zprávě.

„Roman Sejkot se narodil 30. října 1963 ve Vodňanech. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích a poté v Praze Matematicko-fyzikální fakultu UK (1981-1986), Fakultu žurnalistiky UK (1982-1984) a Filmovou a televizní fakultu AMU (1984-1988).

Je profesionálním fotografem a má bohaté zkušenosti z různých médií. Pracoval jako fotoreportér pro ČTK, redaktor nakladatelství PRESSFOTO a fotograf a obrazový redaktor v týdeníku FÓRUM, Občanském deníku, Českém deníku a deníku PROSTOR.

Absolvoval také stáž v německé agentuře JOKER.

V roce 1990 připravil obrazovou knihu PAPEŽ o historicky první návštěvě papeže na území Československa. Od roku 1992 je samostatným fotografem.

Jeho tvorba se však neomezuje pouze na reportážní a dokumentární fotografii, ale zahrnuje i uměleckou a reklamní fotografii.

Jeho fotografie se vyznačují silným vizuálním výrazem a estetickou hodnotou a byly vystaveny v mnoha našich i světových galeriích.

Za své umělecky inscenované akty získal v roce 1995 cenu KODAK EUROPEAN PANORAMA, na francouzském mezinárodním fotografickém festivalu v Arles.

Kromě své vlastní fotografické tvorby působí přes třicet let i jako vysokoškolský pedagog v oblasti fotografie.

Od roku 2009 na Elektrotechnické fakultě ČVUT, kde s prof. V. Hlaváčem vydali v roce 2017 učebnici Kniha FOTOGRAFIE.

Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR, Syndikát novinářů ČR a S.V.U. Mánes.

Mezi jeho největší fotografické úspěchy nesporně patří třetí místo v kategorii Sports Stories v soutěži World Press Photo v roce 1994.

Cenu získal za fotografický příběh o mentálně handicapovaném plavci. Z těchto fotografií složený animovaný film nazvaný O SPORTOVCI, získal i cenu IG Medienna mezinárodním festivalu dokumentárních a animovaných filmů v německém Lipsku.

(O sportovci, Dokumentární / Krátkometrážní film, z roku 1994, stopáž 11 min, Režie: Pavel Koutecký, Produkce: Jan Krása, Střih: Martin Steklý).

A co na to oslavenec?

Roman Sejkot se, ve chvíli, kdy dostal při zahájení své výstavy od paní Kyndrové slovo, tohoto slova mohutně ujal. S entusiasmem jemu vlastním nám přiblížil genezi celého vystaveného souboru fotografií a … a … nepřestal, dokud ho paní Kyndrová nezastavila, a nepřiměla promítnout ony jím připravené čtyři krátké dokumenty.

Pro návštěvníky našeho webu, však máme k dispozici vlastní vyjádření Romana Sejkota k vystavenému souboru fotografií O sportovci. Rádi sdílíme v plném znění. Stojí to za to.

„Příběh "O sportovci" vznikl v průběhu roku 1992 na základě tehdejší svobodné společenské situace po pádu komunistického režimu. Dříve panovalo přesvědčení, že mentálně postižení jsou jakýsi pozůstatek kapitalismu, že moderní socialistická společnost je zdravá, že mentálně postižení prakticky neexistují. Proto byly všechny sociální ústavy mimo centra a do devadesátého roku se tato problematika vlivem cenzury nemohla objevit v žádných médiích.

Projekt trval rok. Fotografie vznikaly nejen na trénincích v bazénu a tělocvičně, ale i v zaměstnání, doma, na výletech, v tanečních a na závodech u nás i v cizině. Vše jsem si hradil sám. Byly použity nejcitlivější černobílé filmy té doby Fujifilm a Kodak, ISO se pohybovalo v rozmezí 400-1600, zcela výjimečně jsem použil film s citlivostí 3200, neboť byly velmi drahé. Ze všech negativů byly vytvořeny kontaktní kopie, 1 film se vešel na 1 papír 24x30 cm, aby se lépe vybíraly obrázky ke zvětšování. Fotografie byly nejprve nazvětšovány na formát 24x30 cm, řádově stovky. Z těch pak bylo vybráno 50 finálních fotografií ke zvětšování na formát 50x60 cm pro výstavu. Na každou fotografii byl ručně napsán popisek doplňující obrazové informace.

Vernisáž výstavy O SPORTOVCI se konala za účasti zobrazených osob dne 8. 3. 1993 v pražské Galerii Svazu českých fotografů. Měla velký ohlas v tištěných i elektronických médiích a navštívila několik měst. Příběh se v kratší formě objevil v týdeníku Reflex. Zkraje roku 1994 jsem reportáž přihlásil do mezinárodní fotografické soutěže World Press Photo. V kategorii Sport Stories jsem získal 3. místo. Následně fotografie navštívily stovky nejvýznamnějších světových metropolí. Příběh O SPORTOVCI se stal v ČR velmi známým, problematika zdravotně postižených osob už nemohla být zakrývána, bagatelizována. Práce na fotografické reportáži splnila svůj účel, handicapované osoby začaly být brány na vědomí širokou veřejností jako plnoprávní občané.“

Tak směle do Press centra Syndikátu novinářů

Jednak navštívíte někdejší slavnou Pojišťovací banku Slavia, která v budově navržené arch. Aloise Turka v letech 1872 - 1873, přestavěné do současné podoby, tedy kubisticko-novoklasicistní v letech 1921–1929 arch. Františkem Krásným, působila.

V letech 1950 - 1980 zde sídlily mimo jiné redakce tehdy dominantních dětských časopisů Ohníček a Mateřídouška. Spletité chodby a zajímavá atmosféra někdejší kancelářské budovy, dnes hostí mnoho nejrůznějších společností a je prakticky volně přístupná.

Poznáte tu ale navíc i sídlo naší vrcholné novinářské instituce Syndikátu novinářů a v neposlední řadě uvidíte výstavu, která „otřásla světem“, nebo - minimálně - v době vzniku, naší společností. A zatřásla správným, probouzejícím a oči otevírajícím způsobem.

Jo, a malá rada na závěr, přečtěte si textové popisky pod vystavenými fotografiemi. Nejsou tam rozhodně zbytečné a nadarmo…

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíkčová, DiS.