Úvod > Roky ve výloze aneb byla v tom propaganda, ale taky osvěta a hlavně, bylo to profesionální

Roky ve výloze aneb byla v tom propaganda, ale taky osvěta a hlavně, bylo to profesionální

30.06.2021 17:38

Roky ve výloze

Sonda do aranžování výkladních skříní v Československu 1955-1989

19. 4. - 5. 9. 2021

Retromuseum – První patro

Součástí Galerie výtvarného umění v Chebu (GAVU Cheb) je nejen muzeum umění, ale také - od roku 2016 - i Retromuseum. Nachází se v sousední budově, v tzv. Schillerově domě, a je zasvěceno životnímu stylu a designu 60. až 80. let.

Retromuseum nabízí v přízemí stálou expozici, v mezipatře a 1. patře pak výstavy dočasné. O výstavě v mezipatře věnované objevnému a nečekanému tématu, jakým je historie snowboardů, píšeme již na jiném místě, o stálé expozici, v přízemí Retromusea, psát ještě budeme. Tentokrát se věnujeme výstavě v 1. patře, zabývající se aranží výkladních skříní v dobách socialismu, nazvané Roky ve výloze.

Proč roky ve výloze?

Kurátorka výstavy Roky ve výloze, Mgr. Daniela Kramerová, CSc. je historička umění, která se zabývá českým výtvarným uměním od 2. poloviny 20. století po současnost. Je také autorkou či spoluautorkou publikací jako například Bubec 20 o svébytném výstavním a tvůrčím centru na okraji Prahy, nebo třeba publikace Šlitr, Šlitr, Šlitr vydané u příležitosti stejnojmenné vynikající a záslužné výstavy v pražské galerii Villa Pellé, či publikace nazvané Automat na výstavu o fenoménu výstavy Expo 67 případně monografie o autoru veřejných plastik, Jiřím Novákovi nazvané, Jiří Novák v pohybu…

Tentokrát se Daniela Kramerová zaměřila na další, dosud poněkud málo zmapovaný segment užitého umění, jakým byly výkladní skříně v době socializmu. Jak nám sama vysvětlila, při komentované prohlídce výstavou Roky ve výloze, tak svoji výstavu nazvala právě takto proto, že si při sběru podkladového materiálu pro realizaci této výstavy, uvědomila, že se rok za rokem skladba a obraz výloh vlivem řízení a historických peripetií doby, opakovala. Četná výročí politická i jiná, byla určující vždy rok za rokem. Co se ale zvolna vyvíjelo, byl styl aranží a duch tvorby výzdob. Proto výstavu rozdělila sice chronologicky, ale tak, že má dvanáct oddílů, jako je měsíců v roce, a časová řada let od roku 1969 do roku 1989 je rozčleněna na dvanáct po sobě jdoucích etap. Proto tedy název výstavy - Roky ve výloze.

Z komentované prohlídky

Kurátorka výstavy Roky ve výloze, Daniela Kramerová nám při své komentované prohlídce vysvětlila obsah, cíl a smysl výstavy následovně:

„Výkladní skříně v období socialistického Československa nesloužily jen k propagaci zboží, ale byly též jedním z kanálů politické propagandy a osvěty, vybízející k zdravějšímu životnímu stylu, spořivosti nebo pracovní morálce. Široce založený vzdělávací systém produkoval profesionální aranžéry v učebních oborech a na středních uměleckoprůmyslových i vysokých uměleckých školách. Propagační praxe probíhala v síti aranžérských středisek velkých podniků typu Pramen nebo Český svaz spotřebních družstev; vlastní aranžérny s mnoha zaměstnanci měly i obchodní domy. Větší celostátní propagační akce řídil reklamní podnik Merkur, který také realizoval velké výstavy a vyráběl propagační pomůcky, jež si objednávali aranžéři z celé republiky. Konaly se také soutěže tematických výkladních skříní a od roku 1969 i soutěžní bienále aranžérské tvorby ARBIEN. Fotografie z časopisu Propagace na výstavě doplňují snímky, skici a makety výkladních skříní z osobních archivů významných aranžérů nebo z archivu pražského obchodního domu Kotva. Další rozměr výstavy tvoří umělecká reflexe aranžování výkladních skříní – část cyklu „Pražské výlohy“ česko-švýcarské fotografky Iren Stehli. Chebský rozměr výstavě dodává soubor snímků Jaroslava Slavíka, zachycující proměny zdejších výkladních skříní.“

Vzpomínky, které nebolí

Kdo pamatuje alespoň část představené časové řady, ten si vybavil, že takové výlohy potkával a spíše nevnímal. Ano, byly pořád dokola víceméně stejné. Kdo je ale vnímal, ocenil tu a tam invenci jejich tvůrce, kreativně pracujícího s tím co měl k dispozici, s tím co se muselo a mělo, ale přesto si s tím dokázal „vyhrát“, že se na to dalo dívat, by dokonce se zastavit a zadívat. A měl z toho tka nějak sám v sobě radost. Bylo to jiné na stejné téma. Hurá.

Přičinila se o to existence odborné profese aranžér. Správně na tento moment upozorňuje i sama výstava.

Autor těchto řádek dokonce pamatuje spolužačku, která měla zjevně výtvarné sklony, zájem o veškeré kulturní dění a přesto nešla na nějakou uměleckou školu, nýbrž na školu aranžérskou. Už nevím jakého typu ani podrobnosti. Na otázku, proč tak, a ne jinak, mi opověděla, že jako tvůrčí osoba by musela tvořit na zakázku, co kdo nařídí a vlastní tvorba by ji nejen neuživila, ale ještě by jí ji otrávili. Takhle se bude v klidu věnovat oboru, který je potřeba stále, uživí se a každá nová výloha na staré téma pro ni bude výzvou jak ji přesto všechno udělat nějak jinak a trochu po svém, byť v intencích zadání. A volnou tvorbou si bude neotrávená tak moc stereotypem uspokojovat svoji chuť svobodně tvořit. A klidně jen pro sebe a své známé. Zjevně měla pravdu. Ale podotýkám, že to bylo někdy v 60. letech…

Výstava Roky ve výloze, je tedy - doslova - výstavou rodinnou. Od jistého věku vzpomínková a do jistého věku objevná, byť možná poněkud poťouchle úsměvná. Díky za ni.