Richard Koníček - Básně roku 2019: Za pár
Jednou, a doufám, ne tak brzy,
rozevře – Kdosi – diář našich životů.
Přečte v nich všechno, i to, co nás mrzí,
ale i to, co po nás zbylo tu.
Když sečte mínusy a plusy,
když to pak srovná si do bilance,
tak kladné stránky vyhrát musí
třebaže najde jisté nuance.
Žili jsme běžně, dva a bez zášti,
kráčeli ve dvou vpřed a zpříma,
v omšelých šatech, ve starém plášti,
s všetečnou duší, která vnímá.
Ve dlani dlaň a jeden za oba,
ve vlastním světě za zrcadlem lásky,
čas měnil se i jeho podoba
a pod nohy naše líčil zmrazky.
Nebylas vrtkavá a já nebyl sketa,
slunce nám svítilo a občas byla noc,
šlo to tak krok co krok, zimy, podzim, léta,
byli jsme na to dva a šli si na pomoc.
Zážitky byly všude kolem trati,
život se řítil jako rychlovlak.
Najednou dojel s námi do úvrati,
zážitky odlétly jak z hnízda pták.
Nezbývá prázdno, zbývaj vzpomínky,
veselé, smutné, lepších je snad víc.
Nejlepší smlsli jsme jak pralinky,
a teďka vyjem marně na měsíc.
Až budou listovat nám jednou v těch diářích,
řeknou si, doufám, byli v limitu.
Nebyli marní, pěšáci, nicky či lháři,
tak ať si dáchnou za to v blankytu.
14. 2. 2019
Foto: © Ing. Olga Koníčková