Richard Koníček - Básně roku 2018: Tak co bych ještě chtěl…
Je mi teď smutno,
kvůli štěstí
a na vině je
zástup let.
Roky se hnaly
přes náměstí
pořád jen tam
a nikdy zpět.
Potkal jsem dívky,
lásky, smutky,
odváté chmýří,
sem tam sen.
Ztrácel jsem hlavu,
zkoušel skutky,
na konec řady
dospěl jen.
A dál už nic?
Je to už za mnou?
Usednout na mez
únavou?
Možná, že ano,
možná, že ne.
Přijde zas ráno,
či konec dne?
Jedno vím jistě:
Nešel jsem na nic,
našel jsem hvězdu
blikavou.
Našel jsem tebe.
To za to stálo.
Jenže už zebe
a času málo…
Co bych ale chtěl?
Všechno má součet,
Tak co bych chtěl?
Příběh jsem dočet.
Tak co bych ještě chtěl…
10. 3. 2018
Foto: © Ing. Olga Koníčková