Richard Koníček - Básně roku 2018: Relaxační zahrada
Z blízkosti tvé, z neklidu tvého
co svádí
ke hříchu až,
i od všeho zlého,
čas pádí…
Co měl jsem říkat, říkám prázdně,
frází.
Život nás míjí a s ním i strázně
schází.
Jenže to úchvatné, co slova nesdělí
dost jasně,
co duši pominulo,
pominulo.
Vždycky jsem byl nesmělý…
Psal básně
a co měl jsem ti dát,
to už ti nedám.
Je nasnadě,
že sobecky, klid s tebou hledám
v té zahradě.
Namísto, abych vzal tě,
zved a vzhlížel
k tvojí kráse,
abych té kráse vyšel vstříc
a blíže,
ještě teď, v tomto čase.
Hřeju se jen v tvé blízkosti,
jsem snílek.
Hřeju se ve tvé blízkosti,
z těch chvilek…
Ach, Olinko,
života běh se přehnal zas o další dílek.
Mám z toho strach.
Ne malinko. Ach, Olinko…
Strach z toho, co nebylo,
co pálí vzpomínky.
A pořád ještě svádí…
Roky jsou z mýdla bublinky.
Moc pádí…
17. 5. 2018
Foto: © Ing. Olga Koníčková