Richard Koníček - Básně roku 2018: I na tom podzimu něco je…
Obloha obkládá se oblohou z mraků,
cítí, že bude se třeba zachumlat.
Z letního snění jsou jen řady vraků,
slunce se o něco méně bude smát.
Holky už odkládaj svádivé svršky,
kalhoty, bundy a na krk šátky dát,
tváře nám propleskaj zebavé spršky,
děti si nechtějí na hřišti hrát.
Láska se choulí jen kdesi v loubí,
lavičky parků listí zaválo,
houbaři po lese nacházej houby,
dá se říct, že vše stojí za – málo…
Zbývá však jedna cesta k štěstí,
najít si koutek, duši, klid,
obejmout lásku, zatnout pěsti,
do důvěrna se zacyklit.
Barvy jsou temné všude, venku,
syté z letního poznání,
zima už nutí navštívenku
a také atak stonání.
Nesmíme na to koukat černě
a klidně slavme dušičky,
do dlaně dlaň a kráčet jemně,
život je příliš kratičký.
I podzim musí být čas sladký,
kdo ví, kdy život doletí,
to, co je, mizí rychle zpátky,
ne tak moc, ovšem - v objetí…
27. 10. 2018
Foto: © Ing. Olga Koníčková